Skater XL

Verdikt

Skateboardingové hry se bohužel v poslední době netěší podpoře velkých vydavatelů, ale to neznamená, že by snad nevznikaly projekty, co stojí za povšimnutí. Hlavní síla Skater XL je možnost opravdu individuálního stylu při provádění triků. Hra je k dispozici v programu předběžného přístupu.

Další informace

Výrobce: Easy Day Studios
Štítky: skateboarding, simulace, sportovní

Úvodem je potřeba poznamenat, že ten, kdo vyrůstal na prvních dílech Tonyho, chce si střihnout nějakou podobnou arkádu na prkně a o nic jiného zájem nemá, se rovnou dvakrát zklame. Skater XL vás nenechá metat dvoumetrová ollie, létat přes střechy, skákat přes autobusy či grindovat kolem dokola celých budov. Ne, bere totiž skateboarding naprosto vážně.

Vydává se však spíše zlatou střední cestou. Nejedná se o divokou arkádu, ale je poměrně tolerantní, uhlazený, skoro by se chtělo říct něžný. Jasně, nechá vás odrazit ollie kopnutím zadní nohy a směrovat prkno pohybem druhé, což působí realisticky, a dá vám tím do rukou bohulibou nadvládu nad tím, co se stane. Ale pomůže vám u toho.

Drtivou většinu toho, co se na obrazovce odehraje, by někdo uměl předvést i v realitě, což dodává na uvěřitelnosti celé hře (tedy krom velmi benevolentních dopadů, které ustojíte pomalu i do pravého úhlu k vektoru svého pohybu, což by ve skutečnosti končilo minimálně silničním lišejem), ale vy s ovladačem v ruce se u toho prostě moc nenadřete.

Jakmile vám přejde ovládání trochu do krve, začnete kvedlat páčkami a tak trochu samovolně metat flipy, ze kterých by měl lehkou nevolnost i Rodney Mullen. A kouká se na to pěkně, o tom žádná. Stejně jako na celého Skatera XL. Je to pocitově uhlazená, hezká a přátelská hra. Usmívá se a chválí vás. Asi jako se chválí dítě, co načmáralo nějakou příšernost, ale bylo by mu líto, kdybyste se mu oprávněně vysmáli.

Což ale mimochodem nemá být negativní kritika – tvůrci se prostě jen snaží, aby se jejich titul hrál co možná nejvíc intuitivně a takhle sympaticky podaný styl skateboardingu bude určitě řadě lidí vyhovovat.

Přístup, co se nebojí ústupků v zájmu hratelnosti, je možné pozorovat i jakmile přijdou na řadu grindy a slidy. Ve Skaterovi se namíříte na zábradlí, skok, trik, postava se sama sveze po hraně, vyřešeno. Dejte tomu čtvrt, maximálně půl hodiny a už začnete dávat dohromady první kombinace a vymýšlet, jak za sebe triky pěkně seřadit.

Ne každý touží po simulaci bolesti, která sice ke skateboardingu patří, ale nelze se divit, pokud si ji chce hráč spíš odpustit. A přívětivější vyznění neznamená, že by se snad ve Skaterovi jezdilo špatně, to vůbec ne. A možností, jak drobně upravit trik, jak pozicovat nohy, kdy prkno zachytit a podobně, má hra takové množství, že prohlášení o možnosti vytvoření vlastního, unikátního stylu, rozhodně nebylo nadsázkou.