Silent Hill 4: The Room

Verdikt
76

Silent Hill 4 je opět povedenou a na emocích založenou hrou, která může fandy zklamat jen absencí náročnějších hlavolamů. V Konami sice vaří stále podle stejného receptu, ale komu by to vadilo, když výsledek je pořád tak podmanivě chutný? Milovníci hororů, survivalu a série Silent Hill neprohloupí, když tuto již starší hru vyzkouší. Jen nesmějí čekat revoluci v žánru, protože ta se nekoná.

Počítač

WindowsWindows

Nedostupné

Konzole

PlayStation 3PlayStation 3

Nedostupné

PlayStation 2PlayStation 2

Nedostupné

XboxXbox

Nedostupné

Další informace

Výrobce: Konami
Vydání: 17. září 2004
Štítky: horor, survival, third person, akční

Hlavní postavou nového příběhu je asi třicetiletý mladík Henry Townshend a ústřední lokace pak jeho byt č.302. Všechno začíná jako vždy značně iracionálně, a to tím, když se jednoho rána Henry probudí do své vlastní noční můry. Hrůzný sen, ve kterém se nemůže dostat ze svého vlastního bytu, se totiž stal skutečností a jedinou cestou ven se zdá být pouze tmavá díra, která se z ničeho nic objevila na stěně jeho koupelny. Jak je v Silent Hillu podivnou tradicí, Henry neváhá a s ocelovou trubkou v ruce se vydává do jejích útrob. Pravda je totiž tentokrát tam někde UVNITŘ.

Výlety do paralelních světů

Skokem do díry teprve začíná to pravé dobrodružství. Jak lze odtušit, otvor vede mnohem dál, než do místní stoky, dokonce dál, než leží hranice běžného lidského rozumu. Postupně se s Henrym podíváte do různých, pro Silent Hill více či méně typických, lokací jako jsou třeba chodby okolo podzemní dráhy, dům s opuštěnými byty, zamořené lesíky okolo jezera Toluca nebo různé obchody (pochopitelně po zavíračce). Nebude chybět ani oblíbená nemocnice (tentokrát ale zcela jiná) nebo nová budova kruhového vodního vězení. Ani nechtějte vědět, co všechno se tam dělo…

Na rozdíl od obou předchozích dílů vás už nyní nečeká žádné korzování po ulicích Silent Hillu, město jako takové se totiž ve hře tentokrát vůbec neobjevuje a příběh je primárně zasazen do nedalekého South Ashfieldu. Ať už se ale dostanete do jakéhokoliv světa, podstatné je, že se vždy vrátíte domů, tedy k sobě do bytu. V každé lokaci ve světě „za koupelnovou stěnou“ narazíte čas od času na velký červený portál (otvor), který slouží coby brána zpátky. Pokud se pak rozhodnete zase se do onoho kolotoče bizarnosti vrátit, „vyplivne“ vás vaše domácí díra vždy prostě tam, odkud jste naposledy přišli.

(Ne)bezpečí domova

Nápad jedné ústřední lokace dokázali tvůrci maximálně zužitkovat. Zpočátku hry vám váš byt může připadat jako poměrně bezpečné místo. Máte zde knihu, sloužící coby save-point (nikde jinde si ve hře uložit nemůžete) a navíc se vám zde automaticky doplňuje zdraví, což alespoň ze začátku může navozovat pocit, že je hra nezvykle lehká. Portály pro návrat jsou totiž velice četné a díky automatické obnově zdraví se nemusíte prakticky vůbec trápit sbíráním nějakých health-drinků.

Důležitým kouskem, který doma máte, je bedna na přechovávání předmětů. Množství věcí, které můžete nést u sebe, je totiž omezené, a tak nezbývá, než čas od času udělat kompletní úklid – méně potřebné nebo již využité věci odložit a naopak nafasovat munici nebo si udělat místo pro případný nový úlovek. Není nic nepříjemnějšího než zjištění, že klíčový předmět nemůžete sebrat, protože v inventáři je už plno. V takovém případě se můžete pokusit buď zužitkovat věci, u kterých je to aktuálně možné (použití health-drinku, zapálení svíčky) a nebo se vrátit domů a trochu inventář pročistit. Vyhození předmětu jen tak na zem totiž není možné, takže ať se vám nápad s bednou zamlouvá nebo ne, bez ní to tentokrát prostě nepůjde.

Spousta zvratů a nová kamarádka

Jak je v Silent Hillu zvykem, budete během svých cest čtvrtým dílem sbírat a dávat si dohromady kusé informace z útržků papírů, narychlo naškrábaných poznámek a hlavně z listů červeného deníku, který vám kdosi postupně servíruje pod těmi prokletými dveřmi. O zápletce čtyřky vám mohu prozradit jen to, že je opět nápaditá, trochu kriminální a zároveň dost mystická a jako vždy doprovázená řadou originálních nechutností. V mnohém se navíc opírá i o postavy a události minulého dílu – koneckonců, onen byt musel před Henrym už někdo obývat, že …

Silent Hill 4 ale rozhodně není jen o skákání do náhodných světů skrz jednu díru, naopak vás v průběhu hry čeká několik docela zajímavých obratů a zhruba od půlky také nová kamarádka, sousedka Eileen. Už tak dost křehká dívčina má navíc ještě zlomenou ruku a poraněnou nohu, takže ji k lezení po žebříku rozhodně nepřinutíte. Naopak na ní budete muset všude čekat, protože i kdybyste jejímu žalostnému kňourání odolali, hra vás bez ní prostě nikam dál nepustí. Stejně jako v předchozích dílech, i tentokrát vaše chování k ní přímo ovlivní závěr. V kombinaci s dalšími aspekty tak můžete dohrát hru hned čtyřmi možnými způsoby.

Zbraně nebo kabelka na obranu

Pokud jde o různé prostředky na ničení kreatur, připravili vám tentokrát v Konami velice široké portfolio, ačkoliv v praxi stejně budete nakonec používat jen tak dva, tři nejoblíbenější kousky.

Novinkou je dále možnost vyzbrojit svoji kolegyni, která se tím pádem pak může sama také trochu bránit, i když její ochrana samozřejmě leží hlavně na vás. Co tu tedy pro Eileen máme? Samozřejmě několik typicky ženských zbraní, jako třeba obzvláště nebezpečnou růžovou kabelku, kožený bičík nebo elegantní obušek. Pokud ovšem nějakou věcičku Eileen poskytnete, mějte na paměti, že vám její aktivity mohou sem tam i lehce zkomplikovat situaci – například když vy byste uličku s otravnými netopýry raději rychle proběhli, ale dáma se je rozhodne neohroženě umlátit kabelkou.

Kromě zbraní ve hře tentokrát využijete i několik předmětů proti temným silám. Speciálně jde o svaté medailónky nebo svíčky proti duchům, které později budete ve svém bytě kvapně zapalovat a s hysterickým zděšením pozorovat, jak se vám postupně zmenšují přímo před očima.

Bizarní monstra

Kam v Konami chodí pro inspiraci? Některá monstra nemají svoji bizarností obdoby. Agresivní „psi“ s žilnatou srstí a dlouhými jazyky nebo humanoidní kreaturky s ocáskem se ještě dají vcelku pochopit. Když po vás však začne v nemocnici sekat sekerou třímetrový transvestita v oblečku nemocniční sestry nebo na vás vyjede útočný invalidní vozík (prázdný!), zůstává už rozum opravdu stát. Na druhou stranu, ať už jsou všechny silenhillské kreatury jakkoliv absurdní, většinou se dají umlátit, rozsekat, ušlapat a tak podobně. Většinou. V Silent Hillu 4 vás budou totiž kromě neohrabaných dvojčat a dotěrných netopýrů otravovat i duchové – vznášejí se lehce nad zemí, mají zálibu v strkání svých rukou do vaší hrudi a nejdou běžnými způsoby zlikvidovat. Brzy však zjistíte, že i na ně jistá věc docela dobře platí

Kam se poděly hádanky?

Největším překvapením a zároveň i zklamáním čtvrtého dílu je značná redukce hádanek. Složitější hlavolamy jako takové zde prakticky nejsou vůbec, i když občas samozřejmě svůj důvtip zapojit musíte, zvlášť když se chcete ve hře hnout dál. Kde jsou však ty časy, kdy jsme ve trojce zprvu nevěřícně koukali na Shakespearovy knihy, rozházené po zemi, nebo ve dvojce otáčeli kostkou s obličeji. Nic obdobného se už tentokrát do hry prostě nevešlo, což jednak snižuje její celkovou obtížnost a zároveň zkracuje herní dobu.

Silent Hill 4 trvá na střední obtížnost nějakých 12 hodin, což je přece jen méně, než na kolik jsme od minulých dílů zvyklí. Na druhou stranu je ale hra zábavná prakticky od začátku do konce, a to z úplně stejných důvodů jako předchozí díly. Nechybí ji totiž ta správná hororová atmosféra, mísící v sobě strach, nejistotu, napětí a očekávání. Škoda, že se v Konami vykašlali na hádanky a nebo že pro jednou nezkusili trochu inovovat ovládání, ačkoliv je jasné, že pro dost hráčů je už i to nedílnou součástí zavedené silenthillské kultury.