Sid Meier's Ace Patrol

Verdikt
60

Všechny mechanismy zpočátku fungují, herní princip je chytlavý a létání s letadýlky z 1. světové je romantické. Přesto ale hra působí nedomrle a nepatřičně. Její největší chyby, jako je opakující se situace, nevyváženost misí a přílišné zaměření se na maximalizaci skóre, vyplývají z mobilního filozofie a táhnou hru k zemi. Tahová strategie od Sida Meiera prostě musí bavit v každé chvíli a Ace Patrol to nesplňuje.

Mobilní zařízení

AndroidAndroid

Nedostupné

iOS (iPhone, iPad)iOS (iPhone, iPad)

App Store
Koupit

iPadiPad

Nedostupné

Počítač

WindowsWindows

4,99 €Steam

Další informace

Výrobce: Firaxis Games
Vydání: 27. srpna 2013
Štítky: strategie

Když se řekne tahová strategie, co se vám vybaví jako první? Osobně si vzpomenu na Sida Meiera a jeho Civilizaci, abych si potom v závěsu vybavil XCOM, Fire Emblem, Advance Wars a Battle Isle: Incubation. A teď si představte, jak by to vypadalo, kdyby Sid Meier zkusil udělat taktickou strategii soustředěnou právě na bitvy. Máte? Tak v tuto chvíli zahoďte nerealistická očekávání naprosté tahové božárny a pojďte se podívat, jak se Sid Meier’s Ace Patrol tahovka se spoustou originálních nápadů, ale i dlouhou řádkou chyb, vlastně hraje.

Ace Patrol se zhlédla v romanticky líčených leteckých soubojích 1. světové války, kdy nebesa nad Evropou ovládali gentlemani a štěkot kulometů byl vlastně takovým přátelským pozdravem. Tedy aspoň se to tak líčí – piloti, kteří pod mým velením čelili nepřátelům v nespočtu střetů, prošli zajateckými tábory a nezřídka si při haváriích polámali žebra, by dost možná z osobní zkušenosti mluvili diametrálně odlišně. Od začátku do konce byli čtyři. Čtyři odvážní muži a ženy (ne, tahle hra není úplně historicky akurátní), kteří se v uniformě Ameriky od roku 1916 (opravdu není!) až po rok 1918 nebáli čelit německé přesile.

Vy osobně se však žádné újmy bát nemusíte. Rozhodnete-li se Ace Patrol dát šanci, budete vše sledovat z bezpečí velitelského křesla. Při započetí každé mise se před vámi rozprostře mapa vybraného malého úseku fronty, nad jejímiž hexovými poli se budou vznášet letadla. Do jedné bitvy se vždy zapojí maximálně dvě strany, přičemž strop pro letadla na každé z nich budou pouhopouhé čtyři kusy. A to maximum uvidíte opravdu zřídkakdy.

V počtech sílu nehledejte

Pokud jste tedy doufali, že budete manévrovat obrovskými leteckými svazy, sněte dál. Ace Patrol se soustředí na mikromanagement jednotek a uvažovat budete hlavně nad tím, jak manévrovat, abyste se co nejméně vystavili nepřátelské palbě a zároveň nadělali co největší škody. Ale protože jsme u letadel, není to nic jednoduchého. Taková letící plechovka (v té době tedy spíše dřevovka potažená plátnem, zlepšení nastalo spíše ke konci války) má prostě nějakou setrvačnost a zastavit s ní na místě nemůžete.

Poziční strategie tak okamžitě mizí a s ní i jakékoliv zvyky z konvenčních tahových strategií. Na mapě totiž nenajdete žádná vyloženě úzká místa, která by se dala zablokovat, a na nichž byste měli na nepřítele zbaběle čekat. Místo toho musíte uvažovat o několik tahů dopředu, nalétávat s vašimi letadly ideálně tak, abyste se nepříteli dostali na kobylku zezadu nebo aspoň zboku a sami sebe neodkryli případnému útoku. Pokud vám totiž nepřítel nabídne jedno ze svých letadel jak na stříbrném podnose, podívejte se, jestli pokusem o jeho lov nevpustíte zbytek nepřátelských letounů do svých zad.

Navíc ve hře nehraje roli jen klasická pozice, ale také výška, v níž jednotlivé aeroplány létají. Určuje totiž, zda se v určitou dobu mohou podletět či nadletět, dává těm ve větší výšce podstatnou palebnou výhodu a umožňuje provádět speciální manévry (různé loopingy, půlobráty, výkruty, rychlejší přesun spojený s klesáním). A s arzenálem speciálních pohybů se samozřejmě rozšiřují taktické možnosti. Dokonalá past namířená na pilota, který umí provést looping, se tak může proměnit v nepříjemnou patovou situaci.

...

Jak se s tím vlastně lítá?

Tohle všechno by minimálně teoreticky mělo přinést dynamickou taktickou zábavu, jaká tady ještě nebyla. A opravdu – ve chvíli, kdy do sebe všechno zapadá a ideálně se daří, představuje Sid Meier's Ace Patrol naprosto výtečný titul. Tu se schováte v mracích, tady podletíte nepřátelskou letku a jedním šikovným loopingem se jí dostanete do zad, onde vám zase pilota sestřelí hluboko za nepřátelskými liniemi nepřátelské eso. Užíváte si to, skvěle se bavíte a říkáte si, jak je dobře, že Ace Patrol přišla z iOS i na PC. Jenže čím dále se ve hře dostanete, tím více vám začne v jinak povedených mechanismech skřípat.

Jakmile budete poprvé nahánět pět minut jedno nepřátelské letadlo využívající rychlosti a schovávání se v mracích svým osamoceným stíhačem, asi nad tím mávnete rukou. Stane se, přestože takto dynamické provedení nemá vypadat. Podruhé to přenesete přes srdce hůř. A když se vám to stane popáté, už vás to asi nijak zvlášť bavit nebude.

O něco později zase zakroutíte hlavou nad omezeným výběrem misí a jednotlivých map. Přestože mapa jako taková nehraje ve hře nijak velkou úlohu a zajímat vás bude jen rozmístění protiletadlové obrany, je létání nad stále stejným bojištěm nudné (přestože 1. světová válka byla zákopová a nějaké velké posuny front se nekonaly). O to horší je, že i když vám hra dá pokaždé vybrat ze tří různých misí, jsou tyto mise stále stejné. A dohromady jich je asi jen šest nebo sedm různých variací, které se však od sebe neliší ani počtem letadel na obou stranách.

V tu chvíli vám možná začne v hlavě vrtat i fakt, proč na mobilních zařízeních byl úvod hry zdarma a kampaně za jednotlivé strany (Francouzi, Britové, Američané, Němci) se jednorázově dokupovaly formou balíčků. A proč na PC tvůrci tento model opustili a chtějí nějakých 10 euro za celou hru najednou. Že by proto, že po jedné kampani už na tu druhou nemáte chuť, protože se vlastně ničím extra neliší? A ne, drobně pozměněné statistiky se nedají počítat.

RPG jako ve Fire Emblem? Ne tak docela

V té chvíli nepomohou hře ani RPG prvky ve formě speciálních pohybů a vylepšování letadel. Za určitý počet sestřelů každý z vašich letců dostane do vínku nějaký ten looping, schopnost udělat drsnější manévr, prostě něco, co jej odliší od nováčka. Která ze schopností to bude ale není jen na vás, neboť hra vám dává vybrat z náhodné trojice schopností vylosovaných ze své databanky. Naštěstí je ale pokaždé z čeho vybírat a jednotlivé schopnosti si jsou víceméně rovny.

Trochu ve stylu Fire Emblemu je nastaven i systém nepostradatelnosti pilotů a jejich letadel, který ovšem nepracuje s permanentní smrtí jako konkurenční značka. Pokud vám někoho sestřelí za nepřátelskými liniemi, máte smůlu – vymění vám ho až na konci části kampaně za jiné zajatce. Pokud pilot spadne na přátelské straně fronty, bude se muset vylízat ze svých zranění. A dokonce, i když pilot doveze svůj letoun výrazněji poškozený, musí vynechat jednu až dvě mise.

Při hraní na vyšší obtížnost se vám může stát, že budete nuceni kvůli nízkým stavům plnit určitý druh misí a zvažovat, koho budete preferovat a snažit se mu zvýšit počet sestřelů. Je lepší mít jednoho super pilota, nebo raději všechny letce tak nějak na stejné úrovni? Odpovězte si sami, záleží vždy na typu mise a hlavně na vašem herním stylu.

Ani tyto sympatické prvky však nakonec Ace Patrol bohužel nepřebíjí všechny bolístky, kterými hra trpí. V prvních chvílích hry sice budete poměrně nadšeni, křivka zábavnosti však po chvíli stoupání půjde strmě dolů a zastaví se někde nad hranicí průměru. Rozhodně je to škoda, protože nebýt dokolečka se opakujících situací a některých nedořešených designových chyb, mohla být z výborného nápadu i skvělá hra. Takto je pouze dobrá.