Shank

Pokud se následně z této úžasné představy probudíte a jste jedním z šéfů například Klei Entertainment, hodíte tyto myšlenky na papír, jehož hlavička nese nadpis „Shank“. Pak následuje trocha vývoje a ladění a najednou máte hit!

Pomsta v režii motorové pily

Tak by se dal Shank popsat ve zkratce. Zkratky nicméně nejsou dostatečně výživné, tak si o něm pojďme povědět něco víc: Jmenujete se Shank a už jen fakt, že někdo měl tu kuráž dát vám jméno podle ostrého kusu materiálu, z něhož se po několika zásazích stala řezná zbraň, vás předurčil k tomu, že si jednoho dne smočíte ruce krví. A taky že se tak stalo.

Vstoupili jste do gangu, vůdce si vás vzal pod svá křídla, pak jste se zamilovali, což se vůdci nelíbilo, a tak se rozhodl vás i vaši slečinku zlikvidovat. Samozřejmě se mu to povedlo jen z poloviny. Jak již jistě tušíte, Shank útok na svou osobu přežil, na několik let se odebral do ústraní, kde trénoval, a teď je zpět, aby se pomstil. A vy mu v tom budete pomáhat. Už během první animace si od několika soupeřů vypůjčíte malý, ale zatraceně ostrý nožík, páreček pistolí a o něco razantnější motorovou pilu a vaše pomsta může začít...

Sklízení úrody

Jak již bylo řečeno v úvodu, Shank je brutální side-scrollová akce ze staré školy, a to doslova a do písmene. Pokud jste tedy již měli tu čest například s Golden Axe, máte v podstatě jasno, do čeho jdete. V opačném případě vězte, že se s hlavním hrdinou pohybujete zleva doprava (případně nahoru a dolů) a likvidujete při tom nabíhající hordy nepřátel.

To však samo o sobě vlastně není nic moc extra – důležité je, jak je likvidujete. A v tomto ohledu si Shank nezadá ani s kdejakou moderní trojrozměrnou rubanicí typu Devil May Cry. Pokud totiž vývojáři něčím nešetřili, pak je to stylovost každého Shankova útočného pohybu a jejich, chtělo by se říct, choreografií. Kdybyste chtěli Shanka přirovnat k sekáčovi procházejícímu lánem obilí, byla by to pro něj urážka. Shank je kombajn.

Úder střídá úder v neskutečném tempu, čepele se blyští, krev stříká, motorovka řve a nepřátel neustále přibývá. A tak je likvidujete zprvu klasicky, ale záhy si uvědomíte, jak komplexní a propracovaný soubojový systém vlastně je (hlavně jakmile se později dostanete k vícero zbraním).

Jednotlivé útoky můžete vrstvit a prolínat, takže vám nic nebrání srazit maníka na zem, nadělat do něj pár větracích otvorů nožem, během toho s ním ještě mlátit, a když si to vyžádá situace, strhnout ze zad třeba brokovnici a uklidnit blížící se dav...

Prostředí užitečné i stylové

Vaši spanilou krvavou jízdu většinou zarazí až střetnutí s některým z neskutečně vytuhlých bossů. Boje s nimi jsou vždy obtížné a vyžadují specifickou taktiku, takže pokud jste až k nim došli stylem zběsilého drcení tlačítek, proti nim vám to bude k ničemu. Jednak mají neskutečně mnoho zdraví a hlavně útoky tak silné, že vás jimi během několika úderů dokáží zabít. Je proto vždy třeba zneužít proti nim nějakým způsobem prostředí, případně těžit z jejich mnohdy ne zrovna zjevných slabin.

Každé takové střetnutí se tak pro berserkry může zvrtnout v neustálé nahrávání checkpointu a dostávání nakládačky. Na druhé straně, jakmile se vám podaří nějakou opravdu rafinovanou cestičkou zvítězit, je následný pocit dobře odvedené práce tou zdaleka nejlepší odměnou.

Odměnou pro vaše oči bude zase grafické zpracování, které není o nic méně stylovější než Shankovy pohyby. A teď samozřejmě nemáme na mysli pouze stylizaci herních charakterů, ale i prostředí jako takové. S každým tematickým celkem totiž mění svůj charakter a objekty spolu s pozadím vykresluje pouze v odstínech několika málo barev. S tím ostře kontrastují vaši nepřátelé, kteří jsou naopak pestří a ze hry jakoby vystupují. Dalo by se říci, že je to systém v podstatě velmi jednouchý, ale funguje skvěle. A co víc – dobře se na něj dívá.

Masakr

Je proto škoda, že se příběhovou kampaní pro jednoho hráče včetně oněch mnohdy záludných soubojů s bossy prokoušete za možná trochu silnější tři hodiny. Naštěstí je zde přítomna i kooperační hra, pro kterou autoři vytvořili speciální kampaň, kterážto se odehrává před začátkem hry jednoho hráče – takže je jí vlastně prequelem.

Sice je ještě kratší, nicméně fakt, že se po herní ploše můžou namísto jednoho kombajnu pohybovat kombajny dva, dovolil autorům přitlačit na obtížnost a zvýšit počty nepřátel. Na vašich monitorech, případně obrazovkách, se tak rozjedou ještě větší jatka, než jste byli doposud zvyklí, a připočtete-li si k tomu ještě možnost spolupráce mezi hráči, je to masakr.

Takže si to shrňme

Shank v sobě sice nemá originality, ani co by se za nehet vlezlo, a jeho příběh je hoden zfilmování se Stevenem Seagalem v hlavní roli, nicméně tyto neduhy vyvažuje naprosto plynulou elegantně-brutální hratelností, stylovým grafickým zpracováním, mnohdy vyčerpávajícími boji s bossy a dvěma, byť krátkými, kampaněmi. Pokud se vám stýská po side-scrollovacích akcích, je to jasná volba, a pokud jste ještě nikdy nic podobného nehráli, pak vlastně taky.