Shadowrun: Dragonfall

Verdikt
81

Dragonfall přináší do moderní ságy Shadowrun zbrusu nový obsah a lehce pozměněnou „berlínskou“ atmosféru. Jinak je stejný jako předchůdce. Úžasný, koncentrovaný i lehce problematický.

Mobilní zařízení

AndroidAndroid

Google Play
Koupit

iOS (iPhone, iPad)iOS (iPhone, iPad)

App Store
Koupit

Počítač

WindowsWindows

14,99 €Steam

Mac OS XMac OS X

14,99 €Steam

LinuxLinux

14,99 €Steam

Další informace

Výrobce: Harebrained Schemes
Vydání: 27. února 2014
Štítky: dystopie, tahová, sci-fi, izometrické, taktická, kyberpunk, rpg, strategie

Nové DLC (postaru datadisk) dokázalo původní hru nejen obsahově rozšířit, ale také kvalitativně dorovnat. Jednak byly vyslyšeny některé prosby fanoušků o nápravu chyb, ale hlavně Harebrained Schemes proměnili v realitu i spoustu vlastních nápadů, z nichž na mnohé dříve nebyl čas nebo peníze. Stručně řečeno: Dragonfall je DLC rozsahem i kvalitou na úrovni plné hry, což dokládá nejen cenovka (14 euro Steam, 15 babek GoG), ale hlavně množství nových předmětů, postav i témat. Dragonfall je v podstatě plnohodnotné pokračování moderního Shadowrunu.

Rovnice smrti

Nepřekvapuje, že Harebrained Schemes opět dokázali ladně smíchat na první pohled nesmíchatelné. Totiž cyberpunk, sci-fi, středověkou fantasy a výstřední atmosféru, která v Dragonfall smrdí konspirací a známostmi. Vítejte tedy v Berlíně poloviny jednadvacátého století. Ve městě, které vybudovalo svoji politiku na křehkém souznění naprosto opačných fenoménů. V ulicích se snoubí anarchie s právem, v politice čest s korupcí a v lidských příbytcích bída s prosperitou.

Co člověka nakonec potká, závisí jen na síti kontaktů. Pouze hustá pavučina konexí mu dovolí vystoupit z průměrnosti a stát se elitou. Stejná praxe ho ovšem může i zahubit. Kdo ví příliš mnoho, stává se nepohodlným, a tak i ve „svobodném“ Berlíně trpí špičky společnosti známou chorobou spočívající s krátkosti jejich blahobytu. Pouze specifickým společenským kastám se daří přežívat bez výkyvů. Například shadowrunnerům. I když, jak sami časem poznáte, i zde padají hlavy a životní štěstí se musí hledat.

Civilní příběh o dracích

Životní nálada v Dragonfall je stejně pikantní, ale zasazením přitom úplně odlišná od té v Returns. A to nejen v základní životní filozofii moderních Němců. I detektivní scénář je nový. Opustil pohádku o šmelině s náhradními lidskými orgány a orci si teď v ulicích velkoměsta povídají o dracích. O tom kde jsou, kdy vylezou a kolik náletů uspořádají.

Dragonfall jako by mnohem více čerpal ze shadowrunnerské ságy, která kdysi úzce propojovala sci-fi s fantasy a dovolila, aby se lidem budoucích věků rodili skřítci a společnost, která na už nedokáže přečíst archaické DVD disky, žila stále ve víru kouzel a magie.

Základní pointa Dragonfall je ale možná kvůli tomu dosti laciná. Báchorku o tom, jak Evropou obchází drak, by spíchl i literární učeň. Historie dračí anabáze vzniká podle Shadowrun už počátkem jednadvacátého století, kdy ji záhy přeruší bájný profesor s unikátní zbraní, která zažene šupinatého pachatele jménem Feuerschwinge (ve skutečnosti je to ona-dračice, ale panují o tom neshody) bezpečně na onen svět! Avšak později se ukáže, že šlo pouze o kamufláž a po čtyřiceti letech, kdy už to nikdo nečeká, se rozmnoží důkazy o tom, že drak nezemřel a spřádá plány na velké zúčtování. I tohle zní jako špatný vtip.

Nebyli by to však Harebrained Schemes, aby z poněkud obligátních témat a klišé nevyrobili jeden z nejlepších příběhů RPG žánru. U autorů Shadowrun nejde o to, jaký příběh načrtnou, ale jak ho vyprávějí. A tady už došlo na taktiku známou z Shadowrun Returns. Tvůrci opět (skvěle) dokázali na každé straně scénáře vyrobit z komára velblouda. Velké věci se v Dragonfall prostě dějí z malých (občas i neviditelných) příčin, a navíc až po čase člověk zjistí, jak důležité situace byl svědkem. Dragonfall prostě staví příběh jako babylonskou věž. Je zdánlivě nesouvislý, nehodící se, je hodně propletený, mluví mnoha jazyky, má spoustu poloh i zabarvení, ale právě to hře pomáhá k záplavě zvratů i překvapení a zároveň i k typické zásobě smutku a melancholie.

Harebrained Schemes jsou zkrátka géniové v tom, jak člověku nejdřív zkazí chuť převařenou dračí polévkou, aby mu pak servírovali poctivou cyberpunkovou beznaděj. Spočítejte si, kolikrát se nakonec v Dragonfall potkáte s nějakým drakem! Směšné téma bylo po celou dobu jen zástěrkou pro solidní detektivku s naprosto civilními a zároveň nádhernými momenty. Třeba když se k vám na cestu životem připojí věrný pes zemřelé kolegyně...

Plnotučná dilemata

Příběh Dragonfall se opět nimrá v popisu všeho, co se kolem hráče děje. Dragonfall, stejně jako Returns, je schopen napsat odstavec o čemkoliv. Třeba o jizvách na hlídačově vepřovém rypáku, o smradlavých zdech metra nebo o momentální náladě někoho ze zcela nové party hlavních postav.

Výjevy ze života nové skupiny shadowrunnerů patří k tomu nejlepšímu, co Dragonfall nabízí a v čem dokonce poráží i svého předchůdce. Charakterová rozmanitost hlavních protagonistů, jejich tužby, představy i schopnosti, to vše bylo beze zbytku využito k načrtnutí naprosto lidsky působící bandy, která sice v akci táhne za jeden provaz, ale hned po ní se rozhádá o to, kdo co podělal víc než mohl a měl.

Postavičky jsou náladové, mávají s nimi emoce i neurovnané spory a tvůrci vám dovolí poznat je z mnohem bližší perspektivy než dřív. Pokud se svými kumpány zapředete rozhovory o minulosti a vzájemných vztazích, začnete lépe chápat jejich stanoviska a v řadě situací si ulehčíte vlastní rozhodování. Ano, Dragonfall víc než minule klade důraz na hráčovy volby. Hned několikrát budete vystaveni dilematu, v němž každá postava navrhne jedno z možných řešení, která budou zároveň i úplně odlišná.


Kompaktní kompromisy

Díky dilematům a následkům rozhodování působí Dragonfall uvěřitelnější dojmem než Shadowrun Returns. Přestože je novinka stále velmi lineární hrou s jedním koncem, malým počtem NPCček a drobounkou zásobou vedlejších questů, rozhodování tu má konečně víc než jen symbolickou hodnotu a dodává dílu potřebnou hloubku.

Celková konstrukce hry se tedy oproti základní hře (či původnímu modulu, jak chcete) opravdu nijak nezměnila. Hráč má v Dragonfall znovu jasně načrtnutou cestu, a přestože jsou drobné odbočky propracovanější, stále jde jen o izometrickou jednohubku bez epických ambicí a s poloautomatizovaným bojovým systémem.

Ani z běhání po novém světě vás v Dragonfall nohy bolet nebudou. Z jednoho konce na druhý se dostanete do minuty a přiznejme, že v současných možnostech Harebrained Schemes na víc nebylo. Berlín proto vypadá de facto stejně jako původní Seattle. Je tak malý, že jde spíš o čtvrť než o město, byť opět zajímavě vykreslené. S charakteristickým bincem v ulicích, zářícími neony i temnými kouty pro odvážné.

Hra jako kniha

Dragonfall zkrátka není rozmáchlé dílo. Jde o komorní a koncentrovanou záležitost s působivou atmosférou, což je ale opět dobrá zpráva. Hlavně ale tvůrci dokázali do malého prostředí vecpat spoustu nového obsahu. V inventáři přibylo velké množství zbraní, brnění, proviantu i magie a z nich si široká paleta bojových charakterů s prokombinovanými skilly a atributy může naprosto svobodně vybírat. Bijec s magickou hůlkou a řečnickým nadáním? V Dragonfall žádný problém.

Dragonfall je návrat, který výrazně obohacuje RPG žánr, přestože kopíruje většinu nectností předchůdce. Mohli byste autorům vyčítat mnoho malých seků, třeba nešikovnou práci s deníkem a inventářem, necitlivé spouštění dialogů a akčních tlačítek, nebo že kampaň se svou zhruba desetihodinovou délkou stále jaksi neodpovídá běžným standardům.

Shadowrun: Dragonfall je jako kniha, která správným způsobem stimuluje lidskou fantazii. Nádherně navazuje na tradici RPG z konce devadesátých let, což je ctnost, kterou žádný drak nesežehne.