Scarygirl

Hlavní hrdinou je totiž titulní Scarygirl, dívka, která v mladém věku přišla o rodiče. Naštěstí se jí ujala dobrotivá, vlasatá a filosofující chobotnice jménem Puchejř. Scarygirl hezky oblékla, pořídila jí krásnou pásku přes oko, která ladila se štychy na kdysi sešitých ústech, místo jedné ruky jí pořídila chapadlo s hákem a společně pak spolu sedávali a diskutovali o smyslu světa. Ano, ta hra je trošku nepříčetná.

Tak trochu jiný svět

První co vás napadne je Tim Burton, nicméně Scarygirl je značka, za níž stojí australský autor Nathan Jurevicius, který k sérii hraček nedávno přidal i knihu. Takže vytvořil tenhle podivný, goticko-absurdně-burleskní svět, v němž se malá holka, vypadající jako pirátská mrtvola, vydává na cestu světem. Proč? Chce zjistit, zda někdo nezabíjí přírodu a proč se jí zdá o podivném chlapíkovi, který ji možná mučil. Ano, je trošku nepříčetná. Ale celý ten svět je prostě malebný a protkaný suchým a absurdním humorem, který balancuje na hraně toho, co byste ještě svému dítěti dovolili číst a u čeho jste si jistí, že je jen pro vás.

Chapadlo, multifunkční nástroj nemrtvé pirátky

Žánrově se zdá být Scarygirl ryzí plošinovkou, nicméně postupem je nutné tenhle názor poopravit. Ačkoliv je hra ryze 2D ve smyslu pohybu postavy (a 3D ve stylu modelování světa), postupem času nebudete vědět, zda více poskakujete a zdoláváte překážky, nebo likvidujete hordy monster za pomoci multifunkčního chapadla s hákem.

Scarygirl umí chapadlo roztočit a tak trochu poletovat kolem nebo s ním dokáže dva různé útoky. Jedním dokonce zvládne vyhodit protivníka do vzduchu a chvíli tam s ním žonglovat, dokud to jeho fyzická stránka nevzdá. Časem se pak přidávají různá komba a vylepšení vašeho chapadla, takže třeba s pírky vyletíte výš, s trny dáte větší ránu nebo umíte protivníka hodit, případně z něj vymáčknout trochu života pro sebe samu.

Trochu více monster, než jsme čekali

Pravdou je, že ačkoliv je křivka obtížnosti nastavená velmi dobře a hra na vás zbytečně nechrlí obtížné úkoly předem, je také dost dlouhá, takže v poslední třetině už dostanete pořádně zabrat. Což by nebylo tak zlé, kdyby se to nesnoubilo s faktem, že v té době už budete hrou tak trochu znudění. 

Objevují se levely, kdy se na vás ženou doslova hordy protivníků a vy se jimi musíte probíjet ve stylu Krata z God of War. Scarygirl má dokonce svůj Scarymeter a když se naplní, promění se dívčina ve velmi zlou holčičku, která umí z nepřátel dělat velmi jemnou kaši. Na to ale použitý systém boje nemá parametry. Stejně je tedy nejlepší držet se základních dvou útoků, což znamená, že po čase je to masakrování soupeřů otravně únavné.

Když se k tomu přidá pár chyb v designu, kdy je obtížnost uměle zvýšena tím, že máte kolem sebe protivníky silné na blízko i bomby v opravdu velkém množství – a k tomu žádný checkpoint. V takových částech hry opakujete celou fázi znovu a znovu a znovu, což vám začne ve finiši lézt na nervy. Navíc vám velké množství nepřátel okolo brání v užívání komb, protože nemůžete někoho žonglovat ve vzduchu, když se na vás žene deset jeho kamarádů. Hra se tak mění na drcení jednoho tlačítka. Nicméně ano, bossové jsou zábavní a nápadití a velmi často zaženou pachuť z předešlých bitek.

Už zase skáču přes kaluže bláta

Také si musíte zvyknout na specifické ovládání Scarygirl. Ono není úplně... přesné. Prostě, když běžíte, tak dívčina udělá ještě pár kroků navíc, než zastaví. Podobné vychytávky jsou skoro ve všech oborech vaší činnosti ve hře, takže se musíte s ovládáním pořádně sžít.

Celkově je ale Scarygirl slušná hra. Není to žádná revoluce a není to ani kus, o kterém byste si ve Spolku přátel plošinovek povídali ještě další tři sezení. Má své chyby, ne výrazné, ale časem celkem otravné. Má ale i originální svět a svůj specifický styl. Nelze tedy říct, že byste se těch pět hodin, kolik hra trvá, nějak nudili. Bavit se budete slušně, občas rozčilovat a budete vědět, že se k téhle hře už nevrátíte. Zkrátka slušný nadprůměr.