Satellite Reign

Verdikt
65

Hra, která, ačkoliv v to nejspíš mnoho lidí doufalo, není Syndicate v moderní grafice. Jde o skvěle atmosférické dílo, vcelku kvalitní stealthovo-taktickou strategii a mizernou střílečku. Pokud si necháte implantovat trochu tolerance, odpustíte povrchnost, půjdete hře na ruku a nebudete se snažit ji vnutit své vlastní přesvědčení o tom, čím by měla být, dokáže docela dobře zabavit.

Počítač

WindowsWindows

24,99 €Steam

Mac OS XMac OS X

24,99 €Steam

LinuxLinux

24,99 €Steam

Další informace

Výrobce: 5 Lives Studios
Vydání: 28. srpna 2015
Štítky: izometrické, kickstarter, kyberpunk, akční, rpg, simulace, strategie

Syndicate. Syndicate. Syndicate! Více než dvacet let starý vzor však Satellite Reign, úspěšný projekt z Kickstarteru, připomíná pouze naoko. Skládá se ze stejných stavebních kamenů, ale výsledná budova se tyčí do poněkud jiného směru. První pohled to však neodhalí - máme tu neonovou báseň v podobě temného i zářícího města, skupinu agentů bez morálky s bionickýma nohama, očními implantáty a do věčné noci čnící věže základen všemocných korporací.

Město vypadá fantasticky, ale bohužel s ním nemůžete, až na několik málo výjimek, nikterak interagovat. Jedná se jen o velice pohledné lepidlo mezi řadami základen, které budete muset se svým týmem zdolat. Vyprávění zápletky je řešeno pouze brífingovými texty a občasným datovým záznamem, pokud byste čekali nějaký spletitý příběh či rozhovory, budete zklamaní. Hra, co se týče scénáře a prokreslení smyslu vašeho snažení, vyznívá trochu naprázdno.

Ovládáte tým čtveřice agentů. Na rozdíl od Syndicate má každý z nich předem danou specializaci - vašemu loutkářskému umu tak bude svěřen voják, support, hacker a infiltrátor. Zaměření ovšem nejsou vytesaná v žule, pomocí různých technologických vylepšení můžete schopnosti jednotlivých tříd zpřístupnit i pro ostatní. Bionické nohy tak umožní všem vyskakovat do vyvýšených větracích šachet, ačkoliv běžně to umí jen infiltrátor. S hackovacím implantátem v mozku se do jednoduchých terminálů dokáže nabourat i medik, ačkoliv je jasné, že specialisté, aby jejich existence měla nějaký smysl, své činnosti zvládají o něco lépe.

Ačkoliv to zní na papíře dobře, je to právě nutnost si všechno nejdřív vybojovat, co dokáže být v úvodních hodinách Satellite Reign krutě frustrující. Tedy, nic proti potřebě si odměny zasloužit, to je samozřejmě správně, ale výzkum stojí pořádný balík, trvá dlouho a peníze přibývají rychlostí postarší dámy u regálu s jogurty. To znamená, že první téměř třetinu hry nevylepšíte své agenty v podstatě nijak.

Mnoho způsobů zdolávání nepřátelských základen kvůli tomu zůstane uzavřeno, bez potřebných augmentací dost dobře nefunguje ani stealth, většina infiltrací proto skončí, ať už úmyslně, či nikoliv, u Rambo stylu. To by nevadilo, říkáte si, vždyť v Syndicate to taky většinou vyvrcholilo řeží s Bezbolestnou za dirigentským pultíkem. Přestřelky v Satellite Reign se ale bohužel zábavou svému vzoru ani zdaleka nepřibližují.

Když se přes lehce nevyvážený začátek přenesete, agenti konečně začnou být co k čemu. Zloděj dostane chvilkovou neviditelnost, na zbraně namontujete tlumiče či EMP granátomety, hacker dovede odemykat i dříve nepřístupné cesty. V tu chvíli se Satellite Reign mění v jiný příběh.

Akce v Satellite Reign je zkrátka tak zábavná, jak si ji sami uděláte. Téměř všechny báze lze vyčistit hurá stylem se štěkajícími kulomety, žhnoucí smrští plasmy, koncertem laserů a výbuchy granátů otřásajícími zemí až ve vedlejším okrsku. Je to, přiznejme si, také zdaleka nejjednodušší přístup, který je ale též s přehledem nejnudnější. Avšak pokud si sami vyberete tichý postup s trochou akrobacie a zlodějem bleskurychle tančícím mezi kryty téměř před očima nepřátel, dokáže hra příjemně pohltit.

O to víc mě mrzí, že vám Satellite Reign, ačkoliv se snažíte si ji udělat co nejzábavnější, s úšklebkem vrazí do zad pár čepelí, v každé ruce jednu. Jedná se jednak o ovládání, ale zejména o umělou inteligenci. Vedení vašich agentů není nikdy zcela intuitivní a velice často dělají, co je napadne. Pokud se strhne přestřelka, je paradoxně nejlepší si stoupnout doprostřed náměstí, vykašlat se na kryty a pálit hlava nehlava. To proto, že vaši ostrostřelci nijak neberou v potaz objekty. Pokud jim tedy přikážete střelbu zpoza krytu, pravidelně se stává, že nepřítele zasáhne jen jeden z nich, zatímco ostatní zcela bez problémů bezhlavě solí do půl metru vzdáleného kontejneru, který máte v cestě. Hra probíhá výhradně realtime, takže na rozmisťování do nějakých střeleckých pozic, zejména pokud nepřátelé přibíhají z více směrů, většinou prostě není čas.

Umělá inteligence nepřátel také páchá jednu botu za druhou. Není tak problém být například svědkem toho, jak vaše vzdávající se agenty jedna hlídka odvádí poklidně ven z areálu, zatímco je spatří hlídka druhá a okamžitě spustí nepříčetnou palbu. Schováte se za kryt a střelbu neopětujete? Nepřátelské vojáky to po chvíli přestane bavit a vrátí se k poklidnému patrolování, ačkoliv zpoza krytu nešlo nikudy odejít a mělo by jim tedy být jasné, že za ním stále jste.

Hra vás s oblibou bude posílat zpět s novými úkoly do komplexů, které jste už jednou (i víckrát) prošli. Kdyby se cíle nějak lišily, nebyl by to takový problém, zde se však téměř vždy jedná o projití základny a vstup do dveří na konci. V případě, že vás mise obratem odkáže zpátky do areálu, kterým jste se právě zabývali poslední dvě hodiny (s tím, že samozřejmě všechny stráže a kamery jsou opět na svých místech), garantuji vám, že z toho radostí zrovna nepropuknete v lidový tanec.

Pár chybek technického rázu lze vzhledem k rozsahu hry s klidem odpustit. Za délku ostatně náleží Satellite Reign pochvala - rozhodně nepočítejte s tím, že byste si ji střihli jako jednohubku za jedno odpoledne. Grafika je pohledná, výtvarná stránka věci skvělá a atmosféra temného městského pergamenu s neonovou kaligrafií jednoduše strhující. Hra postrádá větší hloubku, to ano, ovšem na pohled není v podstatě co vytknout.

Nutno ovšem dodat, že Satellite Reign běží na Unity enginu, který si s podobně rozlehlým městem občas příliš nerozumí, což je příčinou vysoké hardwarové náročnosti, zejména co se týče procesoru. Pokud tedy nemáte doma opravdové dělo, raději se před případnou koupí ujistěte, zda váš stroj hru zvládne bez problémů.

Satellite Reign není špatná hra. Jen osciluje někde okolo nadprůměru - to závisí na tom, jak moc budete ochotni přistoupit na její pravidla, přizpůsobit se a přimhouřit optický implantát nad nedostatky v AI a ovládání. Nesmíte ale požadovat hlubší smysl nebo čekat nový Syndicate, protože tím hra zkrátka není.