RONIN

Verdikt
70

Ronin je osvěžující plošinovka, v níž uplatníte taktiku i rychlé ruce. Nevšední spojení tahové akce s plošinovkou se sice neovládá úplně komfortně a některá herní pravidla jsou přinejmenším zvláštní, přesto Ronin dobře baví.

Počítač

WindowsWindows

12,99 €Steam

Mac OS XMac OS X

12,99 €Steam

LinuxLinux

12,99 €Steam

Další informace

Výrobce: Tomasz Wacławek
Vydání: 30. června 2015
Štítky: tahová, 2d, stealth, plošinovka, akční, logické

Invenčních plošinovek není nikdy dost. Nové možnosti v tvorbě arkádové zábavy se rozhodl hledat i polský vývojář Tomasz Wacławek a výsledek jeho nevšední práce se jmenuje Ronin. Odvážné spojení plošinovky s tahovou akcí přináší spoustu pozitivních překvapení, přestože si komplikovaný koncept vybral i svou daň v podobě ne zcela pohodlného ovládání. Ronin má své chyby, ale vše dohání zábavnou originalitou.

Jako Gunpoint, ale přece jinak 

Ačkoliv je Ronin v mnoha ohledech originální dílo, první dojmy nutí k nemilosrdnému srovnávání. S horizontálně rozřezanými budovami a grafikou v noirově-komiksovém stylu hra okatě připomíná Gunpoint.

Povědomé vám budou asi i různé čáry a linky, které se v Ronin taktéž stávají nedílnou součástí hratelnosti. Ovšem tentokrát neznázorňují vazby mezi elektronickými hlídacími systémy budov, ale ryze akční chování nepřátel.

Ronin vlastně klame tělem. Hratelnost je ve skutečnosti mnohem dramatičtější než u strategicky laděného Gunpointu, protože sází nejen na přesnost postupu, ale také na velmi rychlé akční sekvence. Hráč se musí doslova proplétat sítí naznačených činností protivníků a jakékoliv selhání je nekompromisně potrestáno smrtí, podobně jako třeba v Hotline Miami.

Zpomalíme jako v Matrixu 

Abyste si Ronin nespletli se zmíněnou krvavou arkádou (kde si hráč v každém souboji koleduje o srdeční příhodu), uklidňuje polská novinka svůj akční potenciál nejen citlivě rozesetými ukládacími checkpointy, ale především hrátkami s časem.

Hra sice čas nedokáže vracet, ale staví velmi zajímavou herní koncepci na jeho zastavování. Spojuje tím akční hektičnost s moudrostí bojové taktiky. Pokaždé, když se hráč střetne s nepřáteli, přepne se klasická plošinovka do tahového módu a začne se bojovat takříkajíc napřeskáčku. Je to efektní i efektivní zároveň.

Zatímco soupeři v každém kole před svým útokem červenými čarami naznačují, kam hodlají střílet, hráč jim podobně odpovídá, kam unikne, potažmo kde sám zaútočí. Protože svůj tah začíná vždy až jako druhý, je v mírné taktické výhodě.

Skvělá poziční hra 

Na zajímavou kombinaci akční arkády a "zpomalovací" tahovky se též dobře dívá. Hra pravidelně zastavuje nepřátele i samotného hráče doslova uprostřed pohybu, takže si budete v každém akčním kole připadat jako Spiderman křížený s hrdiny z Matrixu. Ladně jako pavouk budete šplhat po zdech, římsách i stropech, zatímco se v pravých chvílích "pauznete" do matrixově nereálných poloh a všem zlým okolo ublížíte.

Je těžké dostatečně popsat, jak svěže působí plošinovka, v níž neustále, dokonce i během několika málo vteřin, měníte taktiku boje i svůj pohyb a v rámci jednotlivých tahů řešíte i několik manévrů najednou.

Vede to k neuvěřitelným, mnohdy až kaskadérským kouskům a výslednou zábavu nezkazí ani fakt, že hlavní postava, na rozdíl od nepřátel, nepoužívá střelné zbraně. Nebude vám to vadit. Rafinovaně si vystačíte se skvělou pohyblivostí vlastního těla a uplatníte smysl pro boj na blízko za pomoci dobře naostřené katany.

Pozor na pravidla 

Pokud akceptujete několik pevně stanovených a možná trochu rozporuplných pravidel, budete mít z Ronin upřímnou radost. Mezi nevyhnutelné podmínky akce patří například to, že určité druhy útoků lze používat jen za určitých podmínek. Například smrtelně házet katanou se smí, čert ví proč, jedině ve skoku.

Ani těch pár omezení vás ale nepřipraví o celkově skvělou volnost pohybu, díky níž v komplikovanějších střetech rozehrajete úžasné poziční šachy. Rychle si zvyknete například na prudké změny směru svých výskoků, obratně se budete zachytávat stěn i stropů a budete efektně prorážet okna či vitríny, zkrátka děsit protivníky v nejrozličnějších situacích a skákat jim za krk z těch nejnemožnějších míst.

Akce jako puzzle 

Akce v Ronin ovšem není pouze o divokém vymetání rohů místností. Celkově hra připomíná spíše chytré, časově rozfázované puzzle, v němž hráč musí především přijít na to, jakým způsobem a jaké konkrétní nepřátele potřebuje kolem sebe v různě komplikovaném prostoru odstraňovat tak, aby síť smrtelných čar kolem něj dostatečně prořídla. Jen poté se může nejen efektivně hýbat, ale i ve větším klidu útočit. Odlišné schopnosti několika druhů nepřátel, a často je jich velká přesila, mu to samozřejmě bude velmi znesnadňovat.

Souboje příjemně komplikuje i rostoucí složitost samotných budov. Dá se říct, že každý dům funguje jako další velký rébus. Možností, jak vnikat do jednotlivých pater i místností, je vždy několik, což logicky zvyšuje i množství pozic, ze kterých lze nejen konfrontovat nepřátele, ale přibližovat se i k dílčím úkolům v podobě hackování počítačů a odemykání důležitých místností.

Zrozen pro zdokonalování 

Rozsáhlé možnosti seberealizace v hledání ideálního herního postupu silně promlouvají do celkové hratelnosti. Nejenže se hráč metodou pokus-omyl neustále musí učit a tím se motivuje k lepším výkonům, ale na opakované hraní se váže i systém dovednostních skillů.

Aby hráč získal novou dovednost, musí v každé misi zabránit spuštění domovního poplachu, pozabíjet všechny nepřátele a zároveň ušetřit životy otravných civilistů. Pakliže se něco z toho nepovede, skilly propadají a hráč se o jejich získání musí pokusit buď v nějaké další misi, nebo po restartu té stávající.

Bohužel, na bonusovém systému se projevuje i to, že Ronin není dokonalá hra a některé nápady v ní nejsou dotažené do logického konce. Bylo například nutné, aby se dovednosti vždy vázaly na striktně předepsané podmínky hraní? Pokud měl totiž z Ronina po vzoru Stealth Bastard vzniknout trenažér speedrunu, chybí mu to zásadní - časomíra s online žebříčkem.

Starost s ovládáním 

Rozporuplná přítomnost jinak povedených dovednostních bonusů nakonec netrápí novinku tak, jako kostrbaté ovládání. Koncept, který kombinuje plošinovku s tahovkou, bohužel nefunguje úplně ladně, a tak zatímco zpočátku je hráč zmatený zastavováním akce (nedokáže rozlišit plánování od reálného pohybu), později zjistí, že ne všechny jeho omyly plynou z nepochopení konceptu.

Ronin má občas tendenci provádět jiné než zadané povely a ruku v ruce s tím trpí i na nespolehlivý interface. Informační čáry častokrát neodpovídají realitě, takže vás nepřátelé mohou zasáhnout, ačkoliv k tomu teoreticky není důvod a naopak. Stejně tak občas nekorespondují naznačená místa dopadu hráčových skoků, což je u hry, která si zakládá na chirurgicky přesném pohybování, docela zvláštní problém.

Naštěstí nejsou interface a ovládání natolik mizerně zpracované, aby si hráč na určité zvláštnosti nezvykl, respektive aby se hra proměnila v nefunkční či monstrózně frustrující záležitost. Ronin opravu není ničím podobným. I přes paradoxní neobratnost v ovládání ve hře převládá radost z akční akrobacie a vůbec z celkové nápaditosti, atmosféry i stylu. Tahle hra se zkrátka povedla, i když o ní párkrát zapochybujete.