Rime

Průsečíky kvality 

Když se malý chlapec, hlavní hrdina hry, probudí po bouřce obtisknutý do ostrovní pláže, Rime se ukáže jako typicky mlčenlivá adventura. Namísto, aby hoch vyplivl písek a něco řekl, promluví za něj cikády a šumění moře v subtropickém vedru. V několika okamžicích hra řekne víc než stránka textu a pozve hráče na podivuhodný výlet.

I se zavřenýma očima není těžké uhodnout, že vzduch se kolem hrdiny tetelí a voda je slaná, a kdyby se nad ostrovem nevznášely jisté povinnosti, daly by se na něm prožít senzační prázdniny. Umění hry se však skrývá v symboličnosti a změnách nálad. Duhový svět časem pohltí temnota z velmi nešťastného příběhu, o kterém raději nic podrobnějšího neprozradíme.

Skrze počáteční prosluněnou náladu se Rime s hráčem rychle spřátelí podobně jako to uměl logický majstrštyk Talos Principle. Obě hry se dokonce podobají v obraze, když od azurového pobřeží přelezete skálu k ruinám neznámé civilizace s architekturou míchající prvky antiky, Egypta a Orientu. Od tohoto okamžiku se ale Rime od konkurenční logické hry zároveň odvrací. Čekají vás v ní totiž nejen puzzly, ale i příjemné prozkoumávání zajímavého prostředí, protože cesta se současně stává cílem.

Když nad pestrobarevným ostrovem zazní melancholické tóny decentního soundtracku a na obloze se zvláštně zablýská, je to signál, že si tato third person adventura opravdu vystačí s pouhými náznaky. Tak jako to pro změnu uměla další velmi atmosférická hra Journey. Některé znaky obou adventur jsou prakticky totožné.

Hrdina v Rime od začátku svého putování vidí svůj cíl, jakousi divotvornou věž na obzoru, ale cesta k ní vede skrze plejádu obtíží, v tomto případě portálů, mostů a složitých koridorů, od kterých hra schovala klíče a nevysvětluje, jak je najít a použít. Občas sice stačí zakřičet (opět jako v Journey), jindy něco posunout, donést či na něco vyskočit, ale vždycky si musíte pomoci úplně sami, protože ze všeho nejvíc hru charakterizuje záměrný nedostatek nápovědy.

Pomoz si sám 

Od klasických logických adventur se hra liší tím, že nedává návod k řešení různých situací. Standardní hra jasně stanoví problémy a jejich možná řešení, Rime však nikdy neřekne „tu máš speciální schopnost, takhle se ovládá, a pomoz si opodál“. Problémy a východiska v ní hráč objevuje sám, a proto musí dokonale poznávat každou lokaci a zjišťovat, jak funguje, a co nabízí.

Dá se říci, že se s hrdinným chlapcem bleskurychle ztotožníte hlavně proto, že ani jeden z vás nebude mít páru o tom, co si na ostrově vůbec počít. Postupně ale začnete zjišťovat, kdy je dobré překonávat překážky po skalách či naopak pod vodou, a jak využívat okolní architekturu, která se střídavě mění z pouhé kulisy v interaktivní prvek.

Místo aby hra radila, co a jak řešit, pouze decentně potvrzuje správnost uvažování, když třeba lehounce zvýrazní kámen, po kterém lze někam správně došplhat. Nebo pošle divotvornou lišku, vaši budoucí ostrovní kamarádku, která upozorní na významný detail. Všechno jsou to však jen pouhé náznaky.

Hádanky usazené v krajině 

Rafinovanou komplikovanost hry podporuje podoba hádanek, které mají docela daleko do nápadných samoúčelných soustrojí, které by již z dálky lákaly k řešení. Naopak, velmi přirozeně zapadají do okolního archeologického parku a jsou součásti objevených ruin. Typickým rébusem z úvodní části hry je jakési „turistické kukátko“ sloužící k hrátkám s perspektivou. Pokud správně seřídíte optiku, dva různě vzdálené předměty se v průhledu spojí v pomyslný klíč, kterým otevřete portál třeba až na druhém konci mapy. Tajemství samotného rébusu, tedy jak, kdy a k čemu kukátko využít, ale musíte objevit sami – je to stejně obtížné, jako ho posléze správně ovládat.

Byť se časem hádanky uchýlí k větší abstrakci a budete dokonce oživovat Kyklopy na vysokých nohách, smysl a projev rébusů zůstane vesměs příjemně decentní. To je v žánru poněkud nezvyklé. Například koulením výstřední bronzové koule v jakési observatoři zrychlíte střídání dne a noci, ale důvodem tohoto mimořádně efektního snažení je pouze lapení světla a stínu do magického obrazce jako dalšího klíče pro uvolnění cesty. Grandiózní aranžmá tak poslouží k nicotnému efektu, což hře propůjčuje specifický humor, který vyniká zejména v okamžicích, kdy se po dlouhém a strastiplném snažení vrátíte prakticky do výchozího bodu úrovně a jednoduše otevřete dveře, které dvě hodiny předtím odemknout nešly.

Mladost, radost 

V protikladu k rafinovanosti hádanek stojí velkorysý pohyb hlavní postavy. Je radost s chlapcem překonávat různé nástrahy okolí, protože jako Princ z Persie ručkuje po římsách, jako žabák skáče na plošiny, a když zadrží dech a schová hlavu pod vodu, zaplave si v překrásném podmořském světě. Hochova obratnost činí z Rime příležitostnou 3D plošinovku, která osvěžuje herní tempo přesně ve chvílích, kdy by všudypřítomné přemýšlení začalo uspávat.

Střídavou dynamiku hře bravurním způsobem propůjčuje také grafické zpracování, když občasné změny pohledu kamery dramatizují různé situace. V pravý čas se například oddálí pohled na důležitý chrám, ke kterému chlapec běží, čímž se umocní nejen význam okamžiku, ale i majestátnost samotné stavby. Celá řada zajímavých momentů se navíc nechá zvýraznit za běžného chodu hry, nikoliv v připravených videoscénách, což ocení zejména starší hráči zvyklí na nepřerušovanou hratelnost. Rime rozhodně nemá tendenci brát hráči každou chvíli z ruky ovladač, což je milé. Dramatické chvíle nabízí v efektním a zároveň efektivním stylu.

Tr, tr, tr, trhá se to 

Práci grafiků lze pochválit také za zmíněné střídání denní doby, způsobující úžasné barevné přechody mezi východem a západem slunce. Po čistě technické stránce se však hru nepodařilo pečlivě vyladit a ani po technických záplatách vás nečeká kdovíjak plynulý obraz, bohužel bez ohledu na úroveň nastavených detailů. Počítač trpí zejména při panoramatických pohledech, přestože prostředí není nijak rozlehlé a dalo by se srovnat s mapou ve Skylar & Plux.

I přes špatnou optimalizaci a nepůvodnost některých nápadů patří Rime k nejlepším atmosférickým adventurám posledních let. Slibuje mimořádnou zábavu v atraktivním světě s netypickými rébusy, rafinovaným příběhem a zajímavou výtvarnou stránkou. Pár kontroverzí na mimořádně působivém celku nic podstatného nezmění. Způsob léta načrtnutý na magickém ostrově se zkrátka vůbec nezdá býti poněkud nešťastným, i když příběh rozhodně veselostí nehýří.