Retro Decathlon 2012

Verdikt
75

Jste-li sportovními fanoušky, Retro Decathlon 2012 má přes svoji jednoduchost všechny předpoklady pro to, aby vás hra bavila.

Mobilní zařízení

iOS (iPhone, iPad)iOS (iPhone, iPad)

App Store
Koupit

Další informace

Výrobce: Cinemax
Vydání: 31. července 2012
Štítky: retro, mobilní hry, arkáda, simulace, sportovní, od českých výrobců

Přesně takto vypadají mé nejstarší a nejlepší vzpomínky na herní Desetiboj, a každý nový kousek s 20 let starými zážitky bezděčně srovnávám. Docela dlouho jsem k tomu ale neměl příležitost, protože klasický Decathlon už herní firmy nedělají a pouze jednou za čtyři roky vyplodí další nudný olympijský titul. Vyplývá z toho, že se Cinemax strefil do díry v nabídce her a šlo pouze o to, jak moc se jejich Retro Decathlon 2012 (na DSiWare jenom Decathlon 2012) přiblížil jednoduché, ale zabijácké, návykovosti vzorové hry v mnoha jejích variantách.

Nejdříve DSiWare verze

Na rovinu, po pár desítkách minut hraní DSiWare verze Decathlonu na velkých displejích nového handheldu 3DS XL už jsem hledal ICQ nick Lukáše Macury, abych mu napsal, že flinta letí do žita, protože nudu už dál zahánět nezvládnu a končím. Nakonec jsem to neudělal, abych mu před vydáním iOS verze nedělal zbytečně vrásky na čele. Ona totiž DSiWare verze funguje, není zabugovaná, obsahuje poctivě všech 10 disciplín, nechybí jí jednoduché, ale k tématu se hodící retro zpracování a občas člověka i nakopne k desítkám pokusů o překonání další mety nebo času. Ale jen občas, než si zahraje iOS verzi.

Hlavním problémem DSiWare verze je překombinované ovládání u některých disciplín a nevyvážená obtížnost u těch ostatních. Kouzlo virtuálního desetiboje spočívá v primitivním ovládání s minimem úkonů, které člověk hned pochopí, ví, co má dělat, aby dosáhl ideálního výsledku, a pak už se jen snaží být co nejrychlejší a nejpřesnější. Kouzlo Decathlonu, tak jak ho mám v hlavě, ale spořívá i v tom, že vám umírají prsty, nebo se snažíte najít ideální moment odrazu – napoprvé, napodruhé, napostopadesátéprvní, nazbláznění. Nechcete přeci toho Němčoura nechat na prvním místě globálního žebříčku napořád!

Jenže DSiWare verze jednak žádný globální online žebříček nemá (není to vina tvůrců, to je prostě specifikum DSiWare), takže odpadá ta nejlepší motivace k hraní, jakou může osamělý hráč mít. Hlavně vám ale hlavně při šmrdlání se stylusem ani při běhu na 1500 metrů žádná únava prstů neohrozí, takže běžecké disciplíny jsou dětsky snadné, zatímco strefit s ním ideální místo odrazu je obrovský problém, takže technické disciplíny jsou zase příliš obtížné. Nehledě na to, že třeba při skoku do dálky musíte nejenom běžet rychle, správně se odrazit a zvolit ideální úhel odrazu, ale ještě zajistit, aby sportovec přistál na zadku a ne na nohách.

To jsou čtyři úkony, což jde přímo proti jednoduché filosofii herního desetiboje, která se ukázala být vysoce životaschopnou. A když ještě vzpomenu, že DSiWare verze neobsahuje RPG prvek, který je přítomný v iOS verzi, tak nezbývá než DSiWare verzi hry prohlásit za mírně problematickou. Nějakou tu zábavu si s ní užijete, ale brzy přijdete o motivaci, zjistíte, že ovládání je děravé a obecně bude lepší, když si prostě koupíte iOS verzi. To je totiž úplně jiné kafe, jak se dozvíte o kus níže.

Nutno dodat, že drtivá většina problémů, které na hře vidím, je způsobena omezením her pro DSiWare a dosti krátkým časem, který chlapci z Cinemaxu na vývoj měli. Poprali se s tím tedy docela statečně, a pokud prostě žádné jablečné zařízení nemáte, asi vám nic jiného, než se s chybami smířit a Decathlon 2012 přijmout takový, jaký je – funkční, občas i zábavný, ale spíše nudný. Napravit dojem si můžete částečně snad jen hraním ve čtyřech v Hot Seat módu, který DSiWare verze podporuje. Leč neměl jsem možnost jej vyzkoušet, takže se musím jen spolehnout na svědectví o tom, že to je docela zábava. Hru jako celek to ale stopro nespasí.

A teď konečně iOS verze

Jablečná verze, která je optimalizovaná pro iPhone a iPad zároveň, takže nemusíte kupovat dvě verze, což přímo nesnáším, přidává do úvodního menu Retro Decathlon 2012 dvě naprosto zásadní položky, které v DSiWare verzi chybí. Online žebříček (je dostupný i na webu) a profil vašeho sportovce s trojicí statistik. Obě dvě jsou pro návykovost a zábavnost iOS verze stejně podstatné, jako výrazně odlišné (čti lepší) ovládání.

V online žebříčku totiž porovnáváte své výkony a výsledky s borci a borovicemi z celého světa. A protože se top výkony stále mění, tak motivace se k nějakému výkonu blížit nebo ho překonat netrvá jenom chvilku, ale neustále se obnovuje. Samozřejmě to neplatí jenom pro celkový výsledek z desetibojového klání, ale i pro výkony v jednotlivých disciplínách, navíc rozdělené dle toho, jestli byly dosaženy při tréninku nebo v ostrém závodě.

Pokud vás do teďka statistiky nudily, tady se je naučíte milovat a nenávidět zároveň. Milovat ve chvíli, kdy jste nejlepší, nenávidět ve chvíli, kdy už zase musíte bojovat, abyste byli nejlepší. Na druhou stranu, ten boj je vážně zábavný. Na rozdíl od DSiWare verze totiž plní ovládání iOS verze můj základní požadavek – aby bylo primitivní a vyžadovalo od hráče hlavně přesnost, rychlost a správné načasování, ale s co nejmenším počtem nenáročných úkonů.

Při složitějších, technických, disciplínách, už tedy nezadáváte přímo úhel odrazu/výskoku/odhozu, což je na dotykačích (ať už 3DS, nebo iOS) nepřesné, ale jenom rychlost rozběhu a moment odrazu/výskoku/odhozu. Ovlivňujete sice, jak vysoko či daleko borec dopadne, ale ne přímo, jak jsem říkal, nýbrž tím, jak přesně k prostředku ikonek a svižně dokážete prstem přejet po vyznačených ikonkách (viz video někde okolo).

Vracím se tím k požadavku na to, abyste ovládání pochopili, věděli přesně, co máte dělat a jen se toho snažili dosáhnout, který jsem zmínil na začátku článku. V DSiWare verzi ale kromě toho, že určit úhel stylusem je obtížné, není rovněž nijak vymezené, který úhel je špatně, a který špatně. V iOS verzi tohle neřešíte – vidíte, co je váš cíl, máte dané mantinely (čili víte, co je dobře a špatně) a snažíte se mu přiblížit.

Takže už třeba při skoku do dálky nemusíte dělat ten jeden protivný úkon navíc, aby borec dosedl na zadek a pokus platil. Jde jen o rychlost rozběhu, odraz ve správnou chvíli, a projetí vyznačené trajektorie skoku prstem, co nejpřesněji a nejrychleji. Stejně to ale na momentální rekord 8,40 metrů jakéhosi Švéda Rosandera nestačí. Šajze, musím víc trénovat. Tím ale nemyslím, jen své reflexy kvůli ovládání, ale trénovat s mým virtuálním sportovcem, abych mu vymaxoval statistiky. Vracím se tím ke zmínce o RPG prvku, který hraní dodává další rovinu.

Můžete sice ovládání hry absolutně zvládnout už po pěti minutách hraní, ale stejně na nejlepší výsledek dosáhnete až ve chvíli, kdy po poctivém trénování a závodění dosáhne váš geroj i statistického maxima. Pak teprve se budete moci poměřovat s těmi nejlepšími, kteří v této chvíli dávají v celkovém součtu skoro jedenáct a půl tisíce bodů. Šílenci.

Cesta k těmto vrcholům je sama o sobě zábavná pro ten pocit neustálého zlepšování nejenom virtuálních, ale i těch reálných, vašich schopností, co se ovládání a odhadu týče. Cinemax navíc plánuje rozšířit nabídku online žebříčků do podoby lokálních lig a jiných soutěží, což poskytne další motivaci k hraní i těm, co už mají pocit, že ze hry vymáčkli maximum.

Dovětek

Retro Decathlon 2012 od Cinemaxu na iOS s klidným srdcem doporučím. Je to skvělá zábava, jakkoli jednoduchá. Nebo právě proto je hra tak zábavná? Čert ví…