Resident Evil HD Remaster

Verdikt
83

HD Remaster klasické hororové hry je především nostalgickým soustem pro pamětníky, kteří ví, co od tohoto titulu očekávat. Bohužel se roky na výsledku podepsaly nejen na obsahové, ale především na technické stránce, která plní svou roli solidně, ale rozhodně se mohla snažit víc. Fanoušci jako cílovka ale budou stejně spokojení, čehož chtěli v Capcomu zjevně dosáhnout.

Počítač

WindowsWindows

19,99 €Steam

Konzole

PlayStation 4PlayStation 4

$19,99PlayStation Store

PlayStation 3PlayStation 3

$19,99PlayStation Store

Xbox OneXbox One

Xbox Store

Xbox 360Xbox 360

147,25 KčXbox Store

Další informace

Výrobce: Capcom
Vydání: 20. ledna 2015
Štítky: horor, adventura, akční

Nevstoupíte dvakrát do stejného strašidelného domu. Nebo ano? Resident Evil nastartoval v roce 1996 novou vlnu survival hororů poté, co sérii Alone in the Dark došel se třetím dílem dech. Právě s nástupem éry prvního PlayStationu se objevily nové technologické možnosti a Capcom se je rozhodl popadnout za pačesy. Japonský Biohazard se dostal na západ pod názvem Resident Evil a položil základní kámen série, která začíná být v posledních letech až nebezpečně vydojená. Remaster prvního dílu ve vysokém rozlišení tedy vypadá jako poměrně logický krok, jak si usmířit rozladěné fanoušky.

Remasterovaný remake

HD Remaster, který v těchto dnech vychází na nejrůznější konzole a PC, není zbrusu novým počinem. Jako základ si totiž bere dřívější remake z konzole Nintendo GameCube, respektive pozdější verzi z Nintendo Wii. Je to zamotané? Bezesporu. Původní Resident Evil z roku 1996 totiž graficky odpovídal možnostem tehdejšího hardwaru.

Postavy měly sotva stovku polygonů a statické obrazovky tvůrci vyrenderovali v rozlišení 320x240. O šest let později si ale hru vzalo do parády Capcom Production Studio 4 a celou ji od základů předělalo. Zůstal jen původní obrys příběhu a víceméně stejné rozložení místností děsivého panského sídla. Vše ostatní bylo zbrusu nové: modely postav, předrenderovaná pozadí, dabing, nepřátelé, ovládání a v podstatě i postup hrou. 

Výsledkem byl naprostý úspěch. Fanoušky i kritikou vřele přijatý remake hyzdila vlastně jen jedna jediná věc: jednalo se o exkluzivní titul pro konzoli GameCube, která se netěšila příliš vysoké popularitě (20 miliónů prodaných konzolí celosvětově). Fandové Resident Evil museli být pořádně naštvaní, když se značka symbolizující zlatou éru konzole PlayStation přesunula ke konkurenci.

Stejná situace se opakovala i v roce 2008, kdy vyšla hra znovu – na Nintendo Wii. Po téměř dvaceti letech se ale Resident Evil vrací jako multiplatformový titul a nese s sebou závan dob dávno minulých. Naskýtá se tedy otázka, jak budou v dnešní době fungovat statické obrazovky a poměrně nesmířlivá hratelnost postrádající autosave, autoheal a další zjednodušováky. 

Hororová klišé

Z okolí města Raccoon City přicházejí hlášení o útocích kanibalů na obyvatelstvo. Do lesů v Arklayských horách míří policejní tým Bravo, aby celou záležitost prošetřil, avšak beze stopy zmizí. Následuje druhá expedice, která odhalí opuštěnou helikoptéru uprostřed lesů. Jen o chvíli později je speciální tým S.T.A.R.S. napaden smečkou nemrtvých psů a musí si z nedalekého panského sídla udělat provizorní útočiště. Jenže tím opravdové problémy teprve začínají…

Na úplném začátku si můžete zvolit, za jakou postavu chcete hrát. Jill Valentine je vhodnější pro nováčky, protože unese více předmětů a má již od začátku k dispozici šperhák. Chris Redfield (který v pozdějších dílech láme skály holou pěstí) má na druhou stranu v kapse zapalovač, který pak nezabírá drahocenné místo v silně omezeném inventáři.

Volba postavy ovlivní nejenom postup hrou, ale určuje též, s kým se setkáte. Rozhodně se tedy vyplatí projít hru minimálně dvakrát, což příjemně zvyšuje trvanlivost titulu. Scénář samozřejmě není kdovíjaký epos, a i když jsou dialogy o několik tříd výše než v původní verzi z roku 1996, stále budete pravděpodobně nad některými replikami nevěřícně kroutit hlavou. Ale to už snad k tomuto žánru, a k sérii Resident Evil jakbysmet, tak nějak patří.

Pokud jste se k prvním třem dílům Resident Evil nikdy nedostali, vězte, že se jedná o hororovou akční adventuru, kde postavu sledujete z perspektivy pevně umístěných kamer. A můžete vzít jed na to, že úhly kamer jsou patřičně filmové, aby tvůrci dosáhli kýžené atmosféry. Nezřídka se tedy stane, že vstoupíte do nové místnosti, ale z místnosti uvidíte jen postavu a dveře za ní.

Odkud přicházejí nechutné čvachtavé zvuky a hluboké hrdelní chroptění nezjistíte, dokud neuděláte krok do neznáma. Dost možná to bude i krok poslední, který znamená načtení 20 minut staré pozice, protože ukládání je možné pouze u psacích strojů, navíc jen za předpokladu, že máte inkoustovou pásku.

Bez práce nejsou… klíče!

Panské sídlo rodu Spencerů od hráče vyžaduje hlavně řešení bizarních hádanek, které vlastně vnímání celé budovy posouvají někam úplně jinam. Proč je ve sklepě spoutaná rakev? K čemu slouží dřevěný erb nad krbem? Co znamená podivná hádanka na kyvadlových hodinách? Proč vedou tajné dveře z hudebního salónku zrovna na zahradu? Zde zkrátka nic nedává smysl. Nikdo by si takhle nepostavil dům, ve kterém by chtěl žít. A právě to velkou měrou přispívá k atmosféře, která se dá shrnout jednou větou: co se to tu sakra děje?

Drobný problém spočívá v tom, že aktuální HD Remaster je věrný své předloze a tedy i oldschoolové hratelnosti, takže zapomeňte na jakoukoli nápovědu. Získáte nový předmět a můžete si maximálně domýšlet, k čemu by asi mohl sloužit a zda má smysl ho nechávat v klaustrofobickém inventáři o osmi pozicích. S ostatními postavami se potkáte velmi zřídka a většinou budete řešit jiné věci, než co se dá dělat s rozkládacím klíčem, který není ani dostatečně pevný, aby něco odemkl.

S tím se pojí jiná nepříjemnost: neustálé bloudění již projitými místnostmi a chodbami v naději, že konečně naleznete správné dveře. Pomalu abyste si kreslili vlastní mapu na papír.

Exponát z muzea

Klasickou 3D grafiku převedete do vyššího rozlišení podstatně snáze než statické obrázky. A to vývojáři zvládli docela solidně. Detaily scény často doslova trpí, protože původní obrázky o menším rozlišení tvůrci prohnali řadou různých filtrů. Někdy je výsledek relativně povedený a jakási hrubost a syrovost statických pozadí nahrává pochmurné atmosféře. Jinde však máte pocit, že snad ke zvětšení obrázku použili grafici Capcomu program Malování.

Ještě hůře jsou na tom ale videosekvence, kterých naštěstí není mnoho. Někdy jsou „umělecky“ zašuměné a porůznu doostřené, přesto ale do očí bijící kompresi videa nelze zakrýt.

Bohužel se navíc ani nepodařilo odchytat některé chyby enginu (bavíme se o verzi pro PC). V první řadě je na obrazovce vidět kurzor myši z Windows, který sice můžete použít pro navigaci v menu, bohužel ale pak při samotném hraní překáží.

A přestože je tedy myš podporována, nečekejte, že by ovládání bylo kdovíjak moderní. Vybrat si můžete nejen klasické ovládání, kdy se pomocí A + D otáčíte kolem vlastní osy a W + S používáte pro pohyb vpřed a vzad. Tvůrci si troufli na šílenost v podobě alternativního ovládání, pomocí kterého se vaše postava otočí tím směrem, kterou klávesu stlačíte. U klávesnice to znamená vlastně jen osm směrů, což dost znesnadňuje orientaci v prostoru.

Od fanoušků pro fanoušky?

Nad několika výše zmíněnými technickými nedostatky, z nichž mnohé půjde vyřešit patchem, není těžké přimhouřit oko. Ať už jde třeba o galerii artworků z původní hry, rozhovor s tvůrci, bonusové módy nebo třeba dle vzoru Halo možnost přepínat mezi starou a novou grafikou. Zkrátka zde chybí nějaký bonusový obsah (dostanete jej za předobjednávku, ale měl by být ve hře automaticky), který by promlouval k pamětníkům a třeba tu a tam nabídl šibalské pomrknutí pro zasvěcené. Bohužel je tu cítit spíš strojová práce namísto fanouškovského nadšení.

Doby dávno minulé

Vzpomínky mají tendenci realitu hezky přibarvovat. Co bylo špatné, většinou zapomeneme, a naopak rádi vzpomínáme na to příjemné. I přes lehký vizuální facelift přináší Resident Evil HD Remaster přináší hlavně nefalšovanou dávku nostalgie, která v sobě nezaměnitelným způsobem mixuje sladké i hořké pocity.

Současnému hráči může Resi připadat toporný, málo dynamický a v důsledku tedy i nepříliš strašidelný, protože za posledních deset patnáct let se hororový žánr vyvinul stejně jako většina ostatních. Autoři objevili nové způsoby, jak hráčům nahnat husí kůži, a tak už nemusí potemnělá chodba a pár divných zvuků zcela uspokojivě fungovat.

Fanouškům původních dílů série bude Resident Evil HD Remaster připomínat otevření rodinného alba. Spousta hřejivých vzpomínek občas zachycených na technicky nepříliš povedených obrázcích.