Remember Me

Dávná minulost se v Remember Me dá přehlédnout opravdu jen stěží. Před oči se vrací pokaždé, když se člověk zadívá na ceduli s názvem města, které se mu stalo domovem. Tak tohle je Neo-Paříž, řeknete hrdě! A obratem zažijete lingvistické déja vu, protože když kolonisté v Americe zakládali nové osady, rovněž je nenapadlo nic originálnějšího než cpát před staré názvy přízvisko „Nová“. Ale proč se hlavní město Francie stane Novou Paříží, to hra příliš nevysvětluje, protože by zápasila se svou základní myšlenkou. Remember Me je totiž o ztrátách a nálezech lidské paměti.

Z myšlenek se na konci jednadvacátého století stane ceněná komodita nejen k obchodování, ale i ke krádežím, a tak v moderní Paříži, kde se z lidí průmyslově destilují vzpomínky, se na minulost rozhodně není slušné ptát. Neo-Paříž je zkrátka hodně zvláštní místo, turisto budoucnosti. Dej si pozor na zátylek, tam prý nejraději strkají neurovysavač...

Hrátky se synapsemi

Remember Me opravdu nenese svůj název nadarmo. V roce 2084 se na fenoménech jako je sdílení vzpomínek, cloudové ukládání obsahu a monitoring myšlenek stane civilizace naprosto závislá, což s sebou nese řadu rizik, ve kterých se hra velmi zajímavě nimrá.

Ve virtualizaci našich životů vidí Dontnod Entertainment opravdu realistickou hrozbu, neboť čím méně myšlenek si člověk nechává pro sebe, tím křehčí je jeho nezávislost. A ten, kdo ve hře postupně lidi okrádá o svobodu, je typická megakorporace budoucnosti jménem Memorize. Na finální souboj ji vyzve neohrožená žena Nilin. V posledních vteřinách unikla z běžné (nedobrovolné) fronty na myšlenkový vysavač a stává se klíčovou členkou pařížského hnutí za svobodu.

Nilin se postupem času vyprofiluje ve zkušenou odbojářku a osvojí si některé unikátní vlastnosti, které výrazně charakterizují nejen ji, ale i celou hru. Mezi žánrovou špičku jistě patří Nilina schopnost čtení myšlenek u důležitých protivníků, kteří jí pak ve formě hologramů povinně pomáhají na cestě v nepřátelském teritoriu.

Válka

Odbojáři, se kterými Nilin od začátku příběhu spolupracuje, se vznešeně nazývají Erroristé a žijí roztroušeně ve slumech Nové Paříže. A to je, přátelé, další důvod, proč si Remember Me zahrát. Svět, v němž se Nilin partyzánsky žene za spravedlností, je prostě umělecký skvost.

Představte si město, kde pochytali památkáře a ve staré pařížské architektuře teď jako plíseň vyrostly star-trekovské plošiny či trpaslíkovské ubikace a všude se jako mor rozlezl hi-tech. Pokud v takovém The Last of Us způsobil apokalypsu neznámý vegetační vir, Neo-Paříž zcela jistě zarostla nanoplechem ze zvůle samotného člověka.

Autoři si navíc vyhráli s mnoha detaily. Úzké uličky starého města překypují roztodivným harampádím a elektronickými udělátky a i když je na každém kroku z lidí cítit strach a lhostejnost, snaží se v rámci možností žít, což je opět bravurně vykresleno. Zalévají květináče, za okno dávají vychladnout polévku, nakupují na trzích, a když náhodou nejsou doma, pracují za ně androidí služebníci. Znáte-li Krytona, musí vás to rozesmát.

Častokráte uvidíte plechouny, jak svým pánům šmidlají zrcadla v koupelnách, utírají prach a v režimu učení dokonce cvičí na klavír. Ovšem jakmile mohou, přeruší svoje programy a hurá do ulic. A tam je to pak samý kovový floutek! Jeden hejskovsky posedává na lavičce, druhý odvážně louská noviny a ten nejoprsklejší, ten se opře o zeď, lascivně pokrčí jednu nohu a nasadí ten nejležérnější výraz ve svém životě. Ještě aby si tak házel korunou…

Vygumovaný Glum

Krom příběhu a zpočátku i atraktivního světa je vlastně v téhle hře všechno sotva lehce nadprůměrné. Záleží jen na tom, kdy si toho všimnete. Velký podíl na tom mají například vedlejší příběhové postavy.

Především protivníci jsou největší designérské klišé posledních let. Občas připadá, že se vedlejší role posbíraly z nepoužitých materiálů do Star Wars, Transformers a libovolného fantasy. Nejnižší nepřátelé, takzvaní Leapers, se například chovali a mluvili jako Glumové z Pána Prstenů, ale to nebylo nic proti bossům. Ti se snad vystřihli z céčkových filmů. Buď to byl obří robot, svalovec, ženská v latexu či šílený vědec, nebo vojenský veterán, který hrdinku v brutálně omšelé skriptovačce kropil z vrtulníku.

Kontroverzní kompilát starých technik

Pocity nenaplněného štěstí v Remember Me přináší i celková hratelnost, která střídá prvky z Mirror’s Edge, Uncharted a Devil May Cry (bez mečů). Zkrátka, v adventurně-plošinovkářských pasážích Remember Me nezapře silnou inspiraci ve skriptovaném skákání a v boji zas rychlým pohybem a komby napodobuje něco, co už také není zrovna unikátní.

Pokud si míchání několika druhů úderů dokonale osvojíte, pak je samozřejmě vyhráno a budete na place předvádět bravurní kousky. Ovšem když mechaniku soubojů za celou hru dokonale nepochopíte, můžete mít problémy.

Remember Me je rozporuplná záležitost. Je to hra se skvěle stylizovaným světem, což se však časem vyčerpá, a s nápaditým příběhem, který je shazován omšelostí protivníků. A když dojde na boj? Občas tleskáte a občas trpíte. Remember Me je přesně ten typ hry, který byste si měli sami vyzkoušet, protože jak se říká - sto lidí, sto chutí.