Red Dead Redemption 2

Verdikt
96

Red Dead Redemption II je ohromná, konzistentně špičková, technicky takřka bezchybná, plná detailů, překvapení i emocí, a hlavně je nesmírně zábavná. A také je to jedna z nejlepších her nejen pro současnou generaci konzolí.

Konzole

PlayStation 4PlayStation 4

PlayStation Store

Xbox OneXbox One

Microsoft Store
Koupit

Další informace

Výrobce: Rockstar
Vydání: 26. října 2018
Štítky: western, otevřený svět, akční, rpg

Sebejistá, okázalá, masivní. Těžko najít jedno správné slovo, které by nové hře od tvůrců série Grand Theft Auto slušelo. Red Dead Redemption II posouvá laťku svého žánrového mixu tak vysoko, že bude trvat roky, než se s ní někdo pokusí alespoň držet krok.

Vývojáři z Rockstaru umí inkoustem napsat to, co si ostatní jen šeptají. První a pravděpodobně poslední hra Rockstaru vyvinutá od základů pro současnou generaci konzolí toho dělá hodně, ale vedle rozsahu je tu stejně důležitá i hloubka a zpracování.

Nejde jen o to, co všechno hra dělá, ale taky jak to dělá. Těžko si představit jiného vydavatele, který by věnoval tolik lidských, finančních i časových zdrojů jedinému projektu a dokázal ho dotáhnout do takového finiše. O něco podobného by se mohl pokusit jen blázen. Here’s to the crazy ones.

Začátek konce

Stejně jako začíná být velmi pozvolna na dohled konec stávající generace konzolí, začíná v Red Dead Redemption II končit i doba kovbojů, pistolníků a Divokého západu. Dutch van der Linde si je toho moc dobře vědom. Sympatický šéf, co má charismatu na rozdávání, ale rozdávat nemá komu. Gang má plný osobností, které jsme si buď zamilovali, zapamatovali, nebo je nesnášeli.

Příběh Red Dead Redemption II vás pošle několik let před události Red Dead Redemption. Fakt, že jde o prequel, tu hendikepem překvapivě není. Znalci jedničky sice osudy některých postav znají, ale už neví, jak se k nim každá z nich dopracuje a co je během dlouhé cesty všechno potká.

Startovní čára je nesmírně jednoduchá. Dutchův gang je po zpackané loupeži na útěku. Potřebuje sehnat dostatek prostředků nejen na přežití, ale především na definitivní útěk někam daleko a ještě dál, kde všichni začnou nový život.

Jenže tak jednoduché to není a gang nedrží pohromadě tak, jak by si Dutch přál. K externím tlakům se postupně přidávají i ty interní, jedna příběhová událost střídá druhou a konflikty všeho druhu začnou nabírat na intenzitě.

O příběhu samotném a už tuplem o jeho vyústění vám nic neprozradíme. Jazyk za zuby držel naštěstí i Rockstar, a pokud si hru nenecháte vyspoilovat někde jinde, čeká vás hned několik poměrně velkých překvapení.

Řekneme snad jen to, že díky perfektnímu dabingu a špičkovým animacím postavám věříte úplně všechno. Zobete jim z ruky první poslední, a jakkoliv nám nebyl hlavní hrdina Arthur Morgan na první dobrou sympatický tak jako John Marston, poměrně rychle jsme si k němu našli cestu.

Díky velké délce hry mají postavy dostatek prostoru pro vývoj, a že je kam se vyvíjet. Ne každý zůstává přešlapovat na místě – sledovat postupný přerod některých jedinců je stejně působivé, jako uvěřitelné.

Tvůrci opravdu nic neuspěchali, vnitřní i vnější konflikty nechávají řádně uzrát, a když už to probublá na povrch a dojde na lámání chleba, dokáží z vás některé scény dostat emoce. Nejednou jsme překvapením vykulili oči, měli husí kůži nebo nad činy některých postavy cítili vyložené znechucení. A několikrát jsme se i nahlas smáli.

Postavy tu totiž nemají jen (výborně rozanimované) obličeje. Díky skvěle napsaným dialogům mají i duši. Scenáristé z Rockstaru jsou svými dialogy ze série GTA dobře známí a v RDRII jen dokazují, že pořád patří ke špičce. Perfektně nadabované tu navíc nejsou jen hlavní postavy. Za uši vás nebude tahat ani to nejméně důležité NPCčko.

Rockstar se také dlouhodobě nebojí kontroverzních témat a příběh Red Dead Redemption není výjimkou. Absolutní prim sice hraje Dutchův gang, ale tu a tam se příběh umí lehce otřít i o taková témata, jakými jsou otroctví, kolonialismus, smlouvy s indiány, mučení, rasismus, ženská práva apod. Nikdy se ale nejedná o významnou část hry, stejně jako z toho necítíme snahu tvůrců tlačit jakoukoliv vlastní agendu.

Kde domov můj

Johna Marstona si tu jako jednoho z členů gangu užijete až až, ale hlavním tahounem hry je již zmíněný Arthur Morgan. Psanec, gangster a jeden z nejvěrnějších a starších členů Dutchova gangu. Arthur je drsný, nekompromisní a nebojí se zabíjet, ale má svůj vlastní smysl pro čest a pořádek.

Arthur je především váš a onen smysl pro čest a pořádek může, ale nemusí konvenovat vašemu vnímání podobných věcí. Nenápadnými i očividnými rozhodnutími tuhle tvrdohlavou hroudu modelíny postupně tvarujete k obrazu svému jak vnitřně, tak zevnějškem.

Nařknout Arthura z dvourozměrnosti by bylo stejně bláhové jako říct, že ostatní členové gangu jsou pouhým zaměnitelným křovím na pozadí. Důležité postavy mají k šedivé nezajímavosti stejně daleko jako Dutch k vysněné svobodě. Vyloženě nudný není nikdo a obecně jde o pestrou směsku figurek, které je radost pozorovat.

Stejně jako si pamatujeme nejednu postavu a scénu z prvního Red Dead, už teď víme, že většinu zdejších postav a scén si budeme pamatovat minimálně stejně dlouho. K srdci přirostla sympatická, drsná a nekompromisní Sadie Adler, měli jsme rádi míšence Charlese, Billa jsme chtěli nejednou praštit a s Marstonem jsme měli podobně komplikovaný vztah jako s Dutchem.

Gang je jako rodina a ta musí někde žít. Dutchova parta má svůj vlastní kemp sloužící jako zázemí. Můžete se tam najíst, oholit, vyspat, popovídat si s ostatními, hrát minihry nebo se starat o koně.

Kemp je sice malý, ale atmosférou doslova přetéká. Má svůj styl a skoro pořád to tam žije. Každý z členů gangu na vás nějak reaguje i na základě toho, co jste udělali nebo neudělali. Jednou vás tak mohou pomlouvat za zády, jindy si při pití ranní kávy musíte vyslechnout stížnost nebo vás někdo při odpočinku u ohně požádá o laskavost.

Navíc nejde jen o pasivní zázemí, ale musíte, nebo lépe řečeno měli byste, se o něj aktivně starat. Sám od sebe fungovat nemůže, a tak jeho členové musí na provoz přispívat jak finančně, tak materiálně. Ulovit zvěř, darovat ve prospěch gangu třeba ukradené zlaté hodinky, přispět do kasy konkrétní částkou apod.

Tábor lze také postupně vylepšovat. Dokupovat víc zásob, lepší jídlo, bytelnější stany i postele, kurník, člun, bedny s municí a spoustu dalších věcí. Každá kategorie má navíc hned několik úrovní, tudíž se pořád máte za čím hnát a všechna vylepšení vidíte hned na vlastní oči.

Postupné rozšiřování základny vyloženě hřeje u srdíčka. Časem si k němu vytvoříte takový vztah, že i když občas přespáváte v hotelích a pod širákem, vždycky se tam budete rádi vracet. Tam totiž Arthur patří. Má tam rodinu, je tam doma.

Stejně jako spousta jiných věcí ale není povinný ani kemp. Nechce se vám udržovat, vylepšovat, rozvíjet a kontrolovat? Můžete se na něj z vysoka vykašlat, lup i jídlo si nechávat pro sebe a do společné kasy nijak nepřispívat. Pak vás ale čekají uštěpačné poznámky jiných členů, kteří svojí troškou do mlýna pravidelně přispívají. Dutch trvá na tom, že ruku k dílu musí přiložit každý, a pokud vy na to budete kašlat, ostatní vám to dají pěkně sežrat.

S kůží na trh

Dostat jídlo do kempu, na talíř, nebo ho prostě jen tak napíchnout na nůž a opéct nad ohněm můžete hned několika způsoby a jedním z nich je i slušně propracovaný lov.

Lovit můžete prakticky cokoliv, od zajíců přes jeleny až po medvědy či orly. Na váš šíp či kulku tu čekají stovky různých zvířat. S nebohými němými tvářemi se můžete nahánět po lesích, lukách a pláních, nebo si jen tak vyjedete na loďce a chytáte ryby uprostřed klidného jezera.

Měli byste si s sebou ale přibalit návnady, protože na každou rybu platí něco jiného a ne každá se dá chytit všude. Stejně tak, pokud chcete přilákat třeba medvěda, musíte mít připravenou správnou návnadu. Zvířata můžete i stopovat, přičemž je potřeba brát v potaz i faktory jako směr větru a podle toho ke kořisti přistupovat. Jinak vás zvíře ucítí a vy máte po srandě.

Na různé typy zvěře máte i různé typy nábojů a šípů. A ne, nemůžete třeba srnku jen tak zastřelit brokovnicí. Respektive můžete, ale znehodnotíte tak její kůži. Mnohem lepší je například puška nebo luk a následná střela do hlavy. Tím zůstane kůže nepoškozená a vy ji prodáte za víc. A mimochodem, rány od střel vidíte ve svalech a masu zvířete i po stažení kůže přesně tam, kam jste nebohou oběť trefili.

Při lovení zvěře nám občas přišel vhod i kůň. Ten se totiž některých predátorů bojí, a tak se vyplatí jeho reakce sledovat. Při pomalé projížďce kolem močálů znamená nervózní kůň zpravidla přítomnost aligátora. Jindy vás zase může upozornit na medvěda či pumu dřív, než byste si jich všimli vy.

S kůžemi, bylinkami a spoustou dalších materiálů nemusíte utíkat hned k obchodníkovi. Můžete si sednout k ohni a začít něco vyrábět. Budete nejen vařit, ale i craftovat různé lektvary, munici, nebo vylepšovat výbavu či střelivo. Opět jde o nepovinné, ale příjemné zpestření. Vydělat si v RDRII peníze není zase tak těžké, a tak si klidně můžete skoro všechno koupit v obchodech.

Akce & reakce

Celý svět Red Dead Redemption II je nesmírně reaktivní, interaktivní a bohatý na obsah. Vy své okolí můžete vesele ignorovat, nebo se naopak zapojit do všeho, co vidíte. Do řeči se můžete dát skoro s kýmkoliv a k téměř všemu a všem můžete přistupovat buď pozitivně, nebo negativně. Často nejen během úvodního střetu, ale i v průběhu konverzace.

Na reakce okolí mají vliv nejen vaše činy, ale i váš vzhled a to, jestli chodíte s puškou v ruce nebo na zádech. Procházet se osadami a městy je radost – všude to žije jinak, všude řeší lidé něco jiného a všechno působí hrozně uvěřitelně.

Jednou jsme se oháknuli do formálního, zašli si do jednoho lepšího baru ve městě a jen tak seděli a poslouchali zhýčkané měšťáky a jejich „problémy“. A musíme říct, že jsme se smáli na celé kolo. Saintdeniská kavárna řeší opravdu jiné trable než zabahnění vidláci ve Valentine.

Tvůrci tu mysleli na každý detail a díky tomu zdejší svět působí jako opravdový živoucí organismus, což je neskutečně otřepané klišé, které o sobě tvrdí každá hra. Nikde to zatím nebylo perfektní, a není to perfektní ani tady. Red Dead Redemption II se ale k pomyslnému živoucímu světu blíží víc než kterákoliv jiná hra. Svět tu jednoduše nepůsobí jako kulisa pro vaše aktivity, ale jako místo, kam Arthur patří a které může svými činy do jisté míry ovlivňovat.

Na „živosti“ světa se velkou měrou podílí i řada aktivit včetně lovení psanců, vykrádání domů/obchodů/vlaků/dostavníků, vybírání dluhů, chození do divadla, focení, hraní karetních i jiných her, závodění, plnění výzev, nacházení několika typů sběratelských předmětů, studování zvířat atd.

Dobrovolných aktivit je tu snad až příliš. Každou chvíli na něco narážíte, ale zároveň si nepřipadáte zahlceni. Hra vám to necpe pod nos a dává dostatek prostoru jak hektické akci, tak poklidnému prozkoumávání světa.

Některé činnosti jsou navíc kontextuální a dostupné pouze někde a pouze někdy, například v noci. Občas se k dané aktivitě navíc ani nemůžete dostat sami – musíte počkat, až vám přijde dopis a ten si vyzvednout na poště nebo najít toho správného člověka a zaplatit si za tip.

Svět Red Dead Redemption není žádný drobek. Užijete si tu bahnitých močálů, zasněžených hor, plání, deště, větru a dalších klimat a elementů. Hra vám dokonce ukazuje aktuální teplotu a vy byste se podle toho měli zařídit.

Do hor byste se tak neměli vydávat v košili a brodit se bažinami v těžkém zimním kabátu také není nejmoudřejší. Nevhodně zvolené oblečení má vliv na rychlejší snižování života, ale stejně jako v případě čištění zbraní to není nic, na co byste museli nějak zvlášť myslet.

Mezi jednotlivými klimatickými extrémy nepřebíháte tam a zpátky každou hodinu a penalizace za nevhodné oblečení navíc není tak zásadní, aby činila hru nehratelnou. Pokud nebudeme počítat různé specifické obleky pro specifické mise, odehráli jsem drtivou většinu hry se dvěma outfity.

Přirozeně ale nejste vázáni jen na celé obleky. Klidně si můžete zajít k ševci a oháknout se podle vašich představ od hlavy až k patě. A chcete-li, můžete dát každému kusu oblečení jinou barvu.

Čestné skautské!

S interaktivním a reaktivním světem pak úzce souvisí zdejší systém cti a vypisování odměn na vaši hlavu. Oba systémy fungují na pozadí víceméně nenápadně (dokud vás nezačne nahánět banda lovců) a přirozeně šijí svět na míru vám a vašemu Arthurovi.

Ten náš byl především dobrák. Sice jsme občas někoho zabili a okradli, ale srdíčko jsme měli na správném místě a slepému nebožákovi na ulici jsme těch pár centů prostě nemohli nehodit. Hru jsme dohráli jen jednou, a tak nemůžeme oba protipóly porovnat. Domníváme se ale, že systém cti má vliv na víc než jen na hlášky NPC.

Minimálně v jedné zásadní situaci bylo dost očividně naznačeno, že to, co se právě děje, se děje proto, že jsme před nějakou dobou někomu pomohli. Otázkou je, jak by vypadala stejná scéna, kdybychom hráli do té doby za totálního šmejda.

Stejně jako v jedničce či GTA je tu systém Wanted, který na vás pošle šerifa, policii a eventuálně i nájemné lovce odměn. A zločiny tu budete páchat poměrně pravidelně, i kdybyste se snažili hrát co nejslušněji.

Systém Wanted tu ale působí víceméně realisticky a uvěřitelně. Policie po vás jde jen v dané oblasti, ne po celé mapě, a vy můžete efekt Wanted ještě docela dobře minimalizovat. K dispozici totiž máte šátek, a když si ho přetáhnete přes ústa, ztížíte svou identifikaci. Dokoupit si můžete i masku a dobré strážce zákona pak úplně zmatete ve chvíli, kdy se na místo činu vrátíte v jiném oblečení a třeba s plnovousem.

Zákonu se tak můžete s větší či menší úspěšností docela dobře vyhýbat, nebo tu odměnu vypsanou na vaši hlavu prostě zaplatíte a máte pokoj.

Nejlepší přítel člověka

Zásadním herním prvkem je váš kůň. Na výběr máte několik druhů a každý má jiné statistiky, osobnost i chování. Koní můžete mít vícero, ale sedlo je jen jedno. Právě v sedle máte uskladněné všechny věci, které nemáte přímo na sobě. Sedlo tak můžete vzít, ručně ho přesunout z jednoho koně na druhého a tím si z „vedlejšího“ koně udělat toho „hlavního“.

Pokud tak například odjedete někam vlakem a tam skočíte na cizího koně, máte k dispozici jen věci, které má Arthur zrovna na sobě. Různí koně také jinak reagují na různé typy terénu, na vodu, strach a stres, stejně jako na Arthura. Záleží jen na vás, jakého oře si vyberete a jak se o něj budete, nebo nebudete starat.

A starat se o koně se vyplatí. Čím větší pouto si s ním vytvoříte, tím víc vydrží, při přestřelce se jen tak nesplaší, nelekne se predátorů (medvědů, krokodýlů, pum) a v podobně kritických situacích se vám bude lépe ovládat. S vyšším poutem navíc přicházejí i speciální pohyby, které se v některých vypjatých situacích náramně hodí.

Koně lze upravovat do velkých detailů. Sedlo a brašna jsou jasné, hříva a ocas taky, ale vybrat si můžete třeba i deku pod sedlo. Deku, která prakticky nejde vidět. Do podobných extrémních detailů upravitelnosti jsme zabrousili jen tu a tam, ale i přesto jsme si s každým koněm vytvořili solidní pouto a báli se, aby neumřel. Nebyl to totiž jen tak nějaký dopravní prostředek, vždycky to byl náš věrný kamarád.

Zbraně

Stealthu je tu sice poměrně dost, ale nemusíte se bát, prim pořád hraje střílení, kterého si užijete až až. Rockstar střílení ve svých otevřených světech pořád ladil, až ho v GTA V konečně trefil a nebylo si na co stěžovat. Red Dead Redemption II na dobrých základech GTA V staví a nabízí zábavný gunplay, který patří k těm nejlepším, co jsou v otevřených světech k mání.

Zbraní tu jsou desítky, každá má své unikátní statistiky, vlastnosti a samozřejmě vzhled. Každou si můžete upravit do šílených detailů (nechybí možnost přebarvit kohoutek nebo si nechat něco vyrýt na takový ten kovový kousek pod kohoutkem), včetně typu dřeva, ze kterého je tělo pušky. Zbraně můžete ladit jak vizuálně, tak co do statistik.

O zbraně je ale potřeba se starat. Čím víc nějakou používáte, tím víc si na ni Arthur navykne a je s ní lepší. Zároveň se ale mírně opotřebovává a vy byste ji měli jednou za čas naolejovat a vyčistit. Buď sami, nebo ji zanést do obchodu, kde to za úplatu udělají za vás.

Netřeba se ale bát zničení zbraně po pár misích. Tady nejste v Hyrule, nýbrž v Americe, takže nějaké pulírování bouchaček můžete víceméně pustit z hlavy. Stejně je budete čas od času střídat. Jen až si najdete tu svoji a budete ji používat po zbytek hry, mohli byste na to přeci jen sem tam kouknout.

Jako by nestačily desítky různých zbraní, máte do nich ještě několik typů nábojů či šípů do luku. Opět to ale nemusíte moc řešit – my si například u luku vystačili se dvěma typy šípů, těmi normálními a těmi vylepšenými s větším poškozením.

Nechybí ani používání dvou zbraní najednou, a nejste omezení jen na dva revolvery. Nám se osvědčila kombinace revolveru a upilované dvouhlavňové brokovnice. Nejčastěji jsme ale nakonec používali opakovací pušku a pro tužší případy pušku regulérní. Pro tiché zabíjení máte buď zmíněný luk, nebo nůž, tomahawk, vrhací kudlu či prostě své vlastní ruce.

Dead Eye, zdejší variace na Bullet Time, se vrací v lehce pozměněné formě. Nyní si ho postupně zlepšujete a s každou další úrovní získáváte nové možnosti. Je tedy na vás, jak ho budete v pozdějších fázích hry používat: jestli vám víc sedne jen jako prosté zpomalení času pro ruční střílení, nebo pro označování cílů a následnou stylovou salvu...

Mise

Hlavních i vedlejších misí je tu požehnaně a všechny vám hra dávkuje takovým tempem, že se nikdy nebudete nudit, nikdy se nebudete cítit zahlceni a vždycky budete mít na výběr. Design misí je navíc dostatečně pestrý, aby utáhl i takhle velký počet úkolů a zadání. Klasických „10 prasečích kůží“ byste tady hledali marně, respektive budete je sbírat, jen když je budete chtít prodat nebo si z nich něco vyrobit.

Mise jsou dostatečně variabilní, a tak dojde na malé přestřelky, velké přestřelky, stealth mise, které by se vyjímaly v Commandos, hororové, doopravdy nepříjemné mise, nebo prostě jen různé menší stylovky či úkoly pro srandu.

Překvapivě vůbec nevadí, že se tu několikrát vykrádá banka či vlak – pokaždé je to jiné a pokaždé to umí vývojáři pocukrovat dostatečnou vrstvou svěžích a dosud neohraných prvků.

U nejedné mise jsme se navíc smáli nahlas. Okrádání lidí během pokeru je skvělé, stejně jako mise, které končí divokou párty. V jedné z nich vás nesmí nikdo poznat, a tak si hrajete na trochu jednoduššího farmářského chlapce, který toho moc nenamluví, tváří se jak idiot a jen všechny opíjí. A je to k popukání.

Hra navíc nesmírně těží z přímého ovládání prakticky všeho, během misí i mimo ně. Téměř nic tu nefunguje stylem „zmáčknu tlačítko – něco se stane – hotovo“. Rybaříte? Nestačí jen nahodit a pak zmáčknout včas správný čudlík. Rybu musíte páčkami vodit a unavit, pak opatrně navíjet, a nakonec správným pohybem vytáhnout. Naléváte za barem? Musíte zvednout panáka, pak flašku a pomocí páček korigovat úhel láhve tak, aby z ní ten chlast opravdu vytekl.

Stavíte plot? Musíte ručně zvednout kůl, zasadit ho do země, zatlouct, pak do něj vsunout prkno z jedné strany, z druhé strany. Jste ve vaně? Musíte mačkat tlačítka, abyste si umyli hlavu, ruce i nohy. Nebo si připlatíte za paní, která to udělá za vás a vy jí jen říkáte, co má dělat.

S výjimkou filmečků vám tak hra ovládání nevezme z ruky skoro nikdy. Nechá vás všechno poctivě ručně udělat a my byli díky tomu do Arthura, světa kolem něj a celého příběhu zainvestovaní o to víc. Skvělý nápad, který v praxi funguje na výbornou.

Precizně vybroušená

Nepamatujeme si, kdy jsme hráli naposled takhle masivní hru plnou systémů, která by byla hned při vydání ve stavu, v jakém je Red Dead Redemption II.

Zatímco jinde nejsou bugy a glitche nic výjimečného, tady byste je hledali marně. Občas u her trhá uši odfláknutý dabing některých vedlejších postav nebo nedostatečně detailní textury či animace u nepříliš významných NPC. Tady nic z toho není, všechno je na špičkové úrovni a všechno je konzistentní.

Na PlayStation 4 Pro hra šlapala jak hodinky, ani jednou nespadla, ani jednou nezamrzla a nevšimli jsme si ani žádného frame dropu. Jestli bychom nějaké drobné a sotva postřehnutelné grafické glitche napočítali na prstech jedné ruky, bylo by to moc.

Red Dead Redemption II tak vychází v dnes už bohužel stále vzácnějším stavu. Ve stavu, kdy hra působí hned při vydání jako finální a hotový produkt. Ve stavu, kdy nemusíte trpět launchové bugy a nedodělky, kdy nemusíte čekat na hromadu patchů. Ve stavu, do kterého se leckteré jiné hry nedostanou ani po měsících patchování.

Technická stránka tak hernímu obsahu nohy vůbec nepodkopává, naopak mu dává o to víc vyniknout a připomíná, že přesně tohle by měl být standard u všech her hned při vydání: hotové, odladěné a stabilní.

Že jsou ve hře od Rockstaru perfektní zvuky a hudba, asi nikoho nepřekvapí. Hudební doprovod je tak rozsáhlý a dynamický, že v podstatě nemáte šanci být iritováni jednou opakující se skladbou či zvukem. V některých chvílích šponují zpívané písničky už tak parádní atmosféru na maximum. Dané chvíle se nám zaryly do paměti stejně efektivně jako ta jedna písnička z prvního Red Dead Redemption.

Mic drop

Hry tohoto kalibru nevycházejí každou chvíli. Letos jsme tu měli spoustu skvělých titulů, ale u Red Dead Redemption II je více než kde jinde očividné, že Rockstar kope jinou ligu. Za celé ty desítky hodin nás tu nic nenudilo, nic nám tu nepřišlo navíc a nic nám nechybělo. Každý herní prvek má své místo, svůj smysl a dohromady to všechno do sebe zapadá nevídaným způsobem.

Nejde jen o to, co všechno hra dělá, ale taky jak to dělá. Tam, kde jiné tituly nechávají leckteré rohy ostré, je Red Dead Redemption II dokáže zabrousit a uhladit tak, jak už dnes skoro nejsme zvyklí. Hra praská ve švech neuvěřitelným množstvím detailů, kvalitativně konzistentní je po celou dobu a hráči věří natolik, že mu svěří nejen tempo, ale i velká rozhodnutí.

Už jsme přišli na to správné slovo, kterým tuhle hru popsat. Bezprecedentní.