Rayman Origins

Verdikt
88

Návyková plošinovka, která přináší svěží závan starých časů a v konkurenci jiných žánrů ukazuje, jak moc se herní prostředí a průmysl neustále mění. Nápaditá, krásná, vtipná, dynamická... víc už asi chtít nemůžeme.

Počítač

WindowsWindows

9,99 €Steam

Mac OS XMac OS X

9,99 €Steam

Konzole

PlayStation 3PlayStation 3

$19,99PlayStation Store

Xbox 360Xbox 360

3DS3DS

$29,99Nintendo eShop

PS VitaPS Vita

$26,99PlayStation Store

Další informace

Výrobce: Ubisoft
Vydání: 22. listopadu 2011
Štítky: pohádka, arkáda, plošinovka, pro hráče do 18 let, pro celou rodinu, více hráčů u jednoho zařízení, akční

Je odvážné přijít v dnešní době s plošinovkou, která sází na zcela tradiční schéma, na jaké jsme byli zvyklí před mnoha lety a chtít za ni běžnou cenu. Žádné XBLA a PSN tituly se slevou, ale pěkně naplno. Lze však zodpovědně říct, že se tyhle peníze vydané za Rayman Origins vyplatí. Není to inovativní hra, není to hra, která by sázela na moderní prvky, není to typický AAA titul, který na vás dělá ramena. Ale je to pekelně návyková, zábavná a krásná hra, která vás velmi pomalu omotá svými digitálními chapadly a než se nadějete, už jste v jejím pestrobarevném chřtánu.

Typově je Rayman Origins klasickou 2D plošinovka, v níž se řítíte zleva doprava a plníte dané úkoly, zatímco se snažíte vymačkávat na gamepadu potřebné schopnosti, koordinovat svůj mozek, oko a prsty a dobře se u toho bavit. Základním úkolem Raymana (a kamarádů, pokud je vás víc) je sbírat potvory jménem Electooni. Kromě nich se vám do cesty pletou i (taktéž k sběru vhodní Lumové).

K postupu mezi levely jsou důležitější Electooni, nicméně jedno souvisí s druhým a bez Lumů je další postup, když už ne nemožný, tak minimálně těžší. To ale záleží na tom, kde ve hře jste. Rayman Origins má totiž velmi, velmi dobře zvolenou křivku postupného zvyšování obtížnosti. Zpočátku se zdá, že jde o ryze rodinnou hru, kterou můžete s klidem dát i menšímu dítěti, aby si užilo kvalitní zábavu. V půlce hry už přichází opocené čelo a s každým dalším levelem víc lámání prstů, analogů a drcení tlačítek, jak se nedaří zvládat celkovou kombinaci rychlosti, schopností a vnímání prostředí.

Pomalým výstupem k výšinám

Dá se říci, že klíčovou schopností pro úspěšné hraní Raymana je rozeznání rytmu levelu, tedy přesněji řečeno rytmu vašeho pohybu levelem. Teoreticky můžete zvolit jaké chcete tempo, ale velmi brzy zjistíte, že takhle prostě cesta dál nevede. Je třeba vychytat to správné načasování, v němž vám tvůrci dynamicky předhazují Lumy, překážky a všechno možné do cesty. Jakmile naleznete správné tempo, uvidíte, jak krásně vše najednou běží.

Rayman vesele skáče, klouže, běhá, plave, hopsá, vše stíhá a strefuje. Neznamená to ovšem, že zaškobrtnutí znamená restart od nejbližšího checkpointu. Hra se nesnaží být zbytečně obtížná „naschvál“ stylem. Ano, laťku zvyšuje, ale velmi pozvolna a chytře. Využívá k tomu správně nastavené distribuování schopností. Na začátku Rayman neumí skoro nic, postupem času už umí zaútočit, plachtit, běhat do kopce a tak dále. Zjišťování, co vše se může Rayman naučit, je ostatně velmi příjemný herní prvek sám o sobě.

Je to krása, když má někdo nápady

Hra boduje zejména vyvážeností obsahu. Levely se i v rámci světů dynamicky mění tak, abyste dlouho neopakovali jednu činnost a nemuseli se držet jednoho neměnného tempa. V jednu chvíli se řítíte vpřed, v jinou pomaleji plavete pod hladinou, pak zase přijde na řadu střílečkový level na hřbetě komára nebo velmi veselá honba za truhlicí, která se rozhodně nehodlá nechat otevřít a vykuchat.

A když přijdou na řadu bossové, jen koukáte, co všechno se dá vymyslet, zvláště v takto úžasném vizuálním pojetí. Obrovská monstra, malá monstra, stroje, co vás jen napadne. Hra opravdu vypadá krásně, její grafické pojetí je neoddiskutovatelně velmi osobité a působivé. Tvůrci zjevně popustili uzdu své fantazii a jednou z radostí je i objevování nových a nových nápadů v této sféře. Co se týče hudby, je mile nepříčetná, hystericky roztomilá, pro pozorovatele pravděpodobně extrémně otravná, pro hráče libozvučná.

Ve čtyřech, ale jen v jednom pokoji

Není tedy nic jednoduššího než daného pozorovatele do hry dostat a dát si multiplayer až ve čtyřech lidech. Záměrně nepíšeme kooperaci, protože je jen na vás, jak hru pojmete. Můžete spolupracovat, zvlášť, když je zde systém oživování, kdy „zabitého“ hráče může kolega vzkřísit, což ve hře jednoho nepřipadá v úvahu. Tam jdete na poslední checkpoint, který je ale většinou nedaleko místa vaší smrti. Dá se říci, že díky tomu nikdy neztrácíte na chuti pokračovat - nemusíte opakovat dlouhé sekvence a pořád si udržujete adrenalin i nadšení.

Nicméně, pokud ve více hráčích chcete, můžete začít soupeřit o to, kdo je lepší sběratel. Můžete do sebe strkat, potažmo se můžete vystrkovat z ideální dráhy, házet se vzájemně před nepřátele a všeobecně si vesele škodit. Tahle flexibilita, kdy hra přechází mezi kooperací a soupeřením, je šikovná. Na druhou stranu, levely jsou designovány primárně pro jednoho hráče. Hra ve dvou je tak akorát, i když občas možná budete mít pocit, že se vzájemně pletete jeden druhému do cesty.

Příjemné dilema

Otázkou tedy je, jak Rayman Origins hodnotit. Patří hra mezi skvělé plošinovky? Ano, ale ono to není těžké, když hlavní konkurenci představuje (až na pár výjimek) tvorba nezávislých vývojářů (ano, tohle je výčitka velkým studiím). Člověk má pak tendenci nadsazovat, protože se mu dostalo do ruky něco, co už je vzácné.