Project Warlock

Podobně jako si v Doomu vystačíte s takřka bezejmenným hlavním hrdinou, jehož posláním je nakopat pozadí celému peklu, rovněž Project Warlock vás usadí do kůže jakéhosi tajemného Warlocka. Jemu však neleží v žaludku jen pekelné mocnosti, ale rovnou veškeré zlo celkově, a tak sbalí zbraně, nabrousí svá kouzla a vyrazí rozsévat zkázu do šedesáti často značně rozlehlých levelů.

Pokud hodláte hráči naservírovat něco takhle principiálně jednoduchého, v podstatě mu už od začátku naznačujete, že jste vše vsadili na hratelnost. Nemůžete se totiž schovat za rozmáchlý příběh plný zvratů, sympatických postav a poutavého vyprávění. Dotažením ostatních prvků na vysokou úroveň se snažíte člověku vynahradit skutečnost, že dějová stránka v podstatě neexistuje – a Warlockovi se zmíněná kompenzace daří.

Sukuby, mumie a raketomet

Úvodní úrovně jsou sice pomalé a rozpačité, protože se v nich povaluje málo nábojů a hra vás možná až moc nutí do užívání zbraní na blízko, což po trailerech plných explozí, lítajících nábojnic a řvoucích brokovnic působí trochu jako studená sprcha. Zanedlouho nicméně munici naberete a hra konečně popadne dech, čtěte „začne být hektická“. Nepřátelé se na vás povalí ze všech stran a jejich likvidace na normální obtížnost není zcela triviální, ale ani únavná.

Každá kapitola je vybavena jinou havětí, takže si užijete jak polonahé sukuby, tak roboty velikosti několikapatrových budov nebo mumie s raketomety. Škodná se liší útoky i zákeřností a podmínkami smrti. Na plamenometčíky například neplatí ohnivé zbraně, jiní nepřátelé se pod palbou postupně rozpadají, ale stále jdou po vás… Podobných gimmicků je ve hře dost na to, aby i po několika úrovních působila svěže.

Řež jako věž

Drobných vychytávek si začnete všímat až po určité aklimatizaci, protože nejdřív si budete muset zvyknout na zničující tempo. Drtivá většina nepřátel útočících na dálku bohužel vidí skrz zdi a pálí takřka hned poté, co je spatříte.

Skutečnost, že otevřete dveře a vaším směrem během okamžiku letí projektily, je do jisté míry otravná. V praxi vás ale pouze nutí k tomu, abyste byli rychlejší, chytřejší a vynalézavější. Když si navíc do rovnice přidáte skutečnost, že je hra plná spouštěcích mechanismů, kvůli nimž se během mrknutí oka můžete octnout obklopeni potenciální smrtí, momentů na vydechnutí se vám příliš nedostane.

Nejednou jsme se přistihli, jak zadržujeme dech a pro jistotu ani nemrkáme, před blížícími se raketami uhýbáme hlavou nebo se nevědomky nakláníme. Podobné to bylo naposledy u Dooma v roce 2016, což je pro Project Warlock zatraceně velká pochvala.

Pod vysokým tempem se navíc podepisují také úrovně, které – ač často uzavřené – působí relativně prostorně a dávají člověku pocit, že má místo na manévrování. Podobně jako klasické akce také Project Warlock staví na hledání klíčů, jež odemykají příslušné dveře.

Ovšem autoři se do jisté míry rozhodli vykašlat na backtracking. V praxi to znamená, že pokud naleznete klíč, dveře obvykle nejsou příliš daleko a během jejich hledání se nestihnete začít nudit. Úrovně se tak před vámi rychle střídají a vlastně vám ani moc nevadí, že se nejedná o kdovíjaké designérské skvosty.

Moderní ingredience

Z novodobého Dooma si Project Warlock půjčuje také vylepšování zbraní. Každou lze upgradovat do jedné ze dvou variant, takže si postupně můžete postavit arzenál snů. Jako bonus však Warlock umí také kouzlit a na vás proto bude, zda chcete tvrdě vydřené modifikační body investovat do zbraní, nebo do kouzel. Každou cestou se dá jít zvlášť, ale nikdo vám nebude bránit ani v kombinacích.

Svému stylu navíc můžete přizpůsobit také hlavního hrdinu, který za zabíjení nepřátel a sbírání pokladů získává zkušenosti, na jejichž základě roste jeho úroveň. Celkově se dá říct, že RPG prvky ve hře hrají zásadní roli, ale zároveň nám nepřišlo, že by dokázaly kompenzovat vaši neschopnost. Fungují tedy jako jakési usnadnění, pokud ale sami nebudete dobří, dohrát titul do konce vám nepomohou.

Drobná zaškobrtnutí

Zaškobrtnutí Projectu Warlock jsou drobná a na místech, kde byste je pravděpodobně nečekali. Například hudební smyčky jsou pro každou úroveň sice našlapané, ale relativně krátké a často na sebe plynule nenavazují. Takže do vás buší hudba, která v jednom momentě chytne křeč a pak zase chvilku jede bez problému. V rámci levelu tohle napojení uslyšíte několikrát a není to příjemný zážitek.

Dále nám přišlo, že na některých površích – obvykle zamazaných od krve nebo nějak poškozených – zvláštně akceleruje myš. Těžko říct, kde je v tomto ohledu problém, jestli se propadal framerate, nebo je v kódu nějaká chyba. Místy se nicméně příliš dobře kvůli těmto výkyvům nemířilo.

A nakonec je také pravda, že ve vší hektičnosti hra sice nabízí velice rychlou zábavu, ale aby vám po nějaké době nezačaly všechny úrovně splývat, musíte si ji trochu dávkovat.  

Celkově vzato je však Project Warlock vynikající retro akce, která vypadá skvěle, až na drobné výtky se výborně hraje a nabízí slušných pět až šest hodin zábavy. Krvavé, výbušné a neutuchající. Na odreagování od novoročního shonu naprosto ideální.