Project Cars 3

Zároveň tím ale rozděluje hráče na dva tábory. Dělaly to už předchozí díly série Project CARS, ovšem docela jiným způsobem. Tehdy jste tyto hry od Slightly Mad Studios buď zbožňovali pro jejich maniakální důraz na realističnost, nebo vám ze stejného důvodu naprosto nevyhovovaly, protože byly až sobecky nepřístupné.

Project CARS 3 rozdělí hráče sice podobně, ale obrátí jim role. Stávající fanoušky série odradí, protože došlo ke značné změně identity. Už není tak hardcore v oblastech těch nejmenších detailů. Už neřešíte stav pneumatik a vrchovatost palivové nádrže. Už se nemusíte tolik bát přidat plyn a vletět do zatáčky v o něco vyšších rychlostech, protože zcela překopaný jízdní model vám dává mnohem větší kontrolu nad vozidlem i v případě, kdy si povypínáte většinu asistentů.

Ani po čelním nárazu do zdi v rychlosti převyšující 200 kilometrů v hodině vás nečeká konečná. Sice se, protože tu neexistuje žádný rubber banding, nevyšplháte zpátky na bednu, ale zároveň to chce hodně úsilí, aby se karamboly výrazněji projevily na chování vozu.

To vše bude dobrým důvodem, proč by fanoušci série měli třetí díl přeskočit a případně se začali modlit, aby se případná čtyřka vrátila do původních kolejí. Pokud ale nepřicházíte z tradicionalistického tábora, objevíte v Project CARS 3 zábavnou závodní hru, která nemá z hlediska svého pojetí soudobou konkurenci.

Simulační arkáda

Díky své přístupnosti ve všech oblastech vám odpadá nutnost řešit složitá nastavení podvozku, rozložení brzdové síly a délku drah řazení. Můžete jednoduše usednout za volant, a protože ve zbrusu nové kariéře chybí jakákoliv kvalifikační kola, rovnou vyrážíte naostro na dráhu.

Stále poznáte rozdíly mezi dvěma jakýmikoli vozidly, stále k okruhovým závodům nemůžete přistupovat jako k pouličním nočním závodům z Need for Speed. Ale s každým autem se hodně rychle sžijete a začne vás brzy poslouchat na slovo jako cvičený lachtan.

Pokud tedy zrovna neprší, protože voda má neuvěřitelný (rozuměj zcela uvěřitelný) dopad na chování aut. Přilnavost je ta tam a z louží na asfaltu se stávají ty nejhrozivější noční můry. Ideální stopa najednou nefunguje, jelikož je plná vody, která má tendenci tahat za volat a svádět automobil na scestí.

Jízda v dešti je prostě adrenalinový zážitek a jeden z důkazů simulačního rodokmenu série. Po dešti není trať chvíli mokrá a pak najednou suchá. Nejprve začne vysychat ideální stopa, ve které auto začíná pěkně držet, ale jen si dovolíte z ní vybočit, už cítíte brzký malér.

Odezva při řízení je zkrátka perfektní, jízdní model průzračně čitelný. Je radost usednout za volant jakéhokoliv závodního speciálu či obyčejného sériového vozidla. Každé z nich nádherně zní, má velmi realistickou fyziku, je krásné na pohled (a s trochou píle v editoru polepů a ráfků vykouzlíte dílo hodné galerie).

Vysněná kára = těžká dřina

Je proto docela škoda, že se v rámci nové kariéry k moc kouskům nedostanete. Kariéra si pro vás přichystala spoustu závodů rozdělených do tříd vozidel (klasické písmenkové rozdělení od E po A a třídy GT), dále rozdělených do několika závodních víkendů čítajících tři závodní disciplíny a několikazávodové finále.

Na nová vozidla si musíte vydělat peníze, ale za samotné závody jich mnoho nedostanete. Značný příjem vám totiž plyne z levelování vlastní postavy po zisku zkušeností, které zase plynou jak ze samotné jízdy v každém závodě, tak z plnění tří úkolů typu: „Skonči na bedně“, „Draftuj po 8 vteřin“ nebo třeba „Perfektně projeď 5 zatáček“.

Tyto úkoly zní jako hezké ozvláštnění, ale znamenají, že se v závodě musíte soustředit nejen na svou pozici, ale i na věci, které běžný závodník řešit nemusí. A to dokáže být rušivé a jde o jeden ze zdrojů zbytečných chyb za volantem.

Na druhou stranu úkoly spojené s perfektními průjezdy zatáček a jízdou v optimální stopě jsou skvělou motivací k čisté jízdě. Vyloženě vás to odrazuje od nesportovních manévrů (kéž by to platilo i v multiplayeru!).

Ani z levelování nedostáváte takový příjem, abyste si co pět závodů pořídili nový vůz. Přitom do některého závodu smíte vstoupit pouze s určitým vozem, který samozřejmě nemáte a který mimo něj možná ani nevyužijete.

Jste proto nucení hrát si s další novinkou, kterou je tuning. Žádné vizuální orgie se nekonají, ale v oblasti mechanických součástek si můžete poladit snad každý šroubeček. Pokud to přeženete, vaše auto poskočí z jedné kategorie do druhé, což je ale právě způsob, jak se kariérou prokousat bez nutnosti grindovat. Udělat ze stávajícího auta konkurenceschopnou bestii vyšší kategorie je mnohonásobně levnější než si pořizovat nový závoďák.

To je fajn, ale když Project CARS 3 nabízí na dvě stovky nádherných, unikátních žihadel a vy se v kariéře dostanete jen ke zlomku z nich, zamrzí to. Ale stačí opustit kariéru a máte celý vozový park jako na dlani buď ve vlastních sólo závodech, nebo multiplayerových režimech.

Světlá a temná stránka multiplayeru

Novým módem pro více hráčů jsou Rivals, ve kterých se budete v definovaném autě s ostatními předhánět v časovkách, které jsou vypsané vždy na den, týden a měsíc. V těchto závodech vás ostatní hráči neohrožují přímo, takže můžete dle libosti trénovat a pokořovat své předchozí rekordy. Po vypršení času jste dle svého umístění v žebříčku adekvátně odměněni.

Rivals jsou velmi příjemnou aktivitou, kterou si můžete proložit kariéru a která vám stejně jako ostatní módy pomůže s levelováním. Zato klasický multiplayer je docela jiný zážitek, jelikož hráči jsou… hráči. Tady jde veškerá čest stranou.

Samozřejmě to neplatí plošně a hra s nesportovním chováním jistým způsobem bojuje – míra vaší agresivity se odráží na hodnocení bezpečnosti, které je jedním z faktorů matchmakingu. A pokud chcete někomu v závodě vyloženě zavařit, například se o něj třeba takzvaně opřít v plné rychlosti v zatáčce, hra to pozná, protivníka zprůhlední, a vy tak skončíte v kačírku.

Nicméně v běžných duelech se pro vystrkování z trati nejde daleko. Možná jsme měli jen neskutečnou smůlu, ale z multiplayeru, ve kterém jsme se chovali ukázkově, jsme neodcházeli s úsměvem na rtech nehledě na umístění.

A to nás vážně zaujal režim naplánovaných událostí, které se uskutečňují v předem vytyčených časech, do kterých se musíte zaregistrovat a do jejichž spuštění máte čas trénovat na okruhu a ladit auto. Je to ale celé k ničemu, když vás pak nějaké výhry chtivé děcko pošle ještě na startovní rovince do pangejtu… Ale tak už to v multiplayeru závodních her bohužel chodí.

Vážně i nevážně

Proto jsme se s radostí vraceli ke kariéře, která je i přes pomalejší postup prostě a jednoduše zábavná. Tratí je víc než dost, takže rozhodně nemáte pocit, že byste se neustále vraceli na ta samá místa. I typy závodů jsou bohaté.

Pomineme-li běžné okruhové závody, formule a Nascar, čekají vás například nervy drásající časovky. Buď musíte během pouhého jednoho kola pokořit vytyčený čas, nebo taková kola zajet tři a docílit chvályhodného průměru. Problém je v tom, že jakékoliv opuštění trati či pouhé škrtnutí o svodidla celé vaše snažení anuluje a vám nezbyde nic jiného než oči pro pláč a restart. Ano, je to frustrující, ale pokořit čas za takto striktních podmínek je zároveň parádní výzva.

Ale ze všech novinek, kterými Project CARS 3 obohacuje sérii, je tou nejdivnější „závodní“ režim Breakout, ve kterém musíte rozbíjet různě hodnotné bloky rozházené po trati (i mimo ní). Znáte to například ze série DiRT, a i když se to k Project CARS vůbec nehodí, nabízí to zase jiný přístup k závodění, musíte se naladit na trochu jinou vlnu a upravit svou běžnou stopu.

Tak pro koho?

Project CARS 3 rozhodně není hrou pro oddané fanoušky předchozích dvou her. Není to nemilosrdná simulace, do které je vstup povolen jen s volantem a hlubokými znalostmi světa automobilismu. Snadno ji celou odehrajete na gamepadu a nebude vás trestat za každou chybičku. Naopak vás bude odměňovat na každém kroku, a protože teď už nečekáte hardcore simulaci, bude vás i pořádně bavit.