Pro Evolution Soccer 2017

Verdikt
80

Fantastické hratelnosti nového dílu série Pro Evolution Soccer podráží nohy minely v podobě neslaných nemastných módů, zmršené PC verze a podezřelého multiplayeru. Ale samotný fotbal je zvládnutý tak výtečně, že to nevadí.

Počítač

WindowsWindows

Steam

Konzole

PlayStation 4PlayStation 4

Zboží.cz

PlayStation 3PlayStation 3

Xbox OneXbox One

Xbox 360Xbox 360

Další informace

Výrobce: Konami
Vydání: 15. září 2016
Štítky: fotbal, simulace, sportovní

Připomíná to ty nejlepší romantické příběhy, jaké se kdy zrodily na zeleném pažitu. Šokující řecký triumf na Euru 2004. Leicester zvedající nad hlavu pohár pro anglického šampiona. David Beckham a jeho dva rohové kopy v posledních sekundách finále Ligy mistrů. No a taky PES 2017. Nevelký rozpočet, chybějící licence, za souseda tyčící se obr od EA Sports. Z toho vycházejí vážně titěrné šance na úspěch. A navzdory tomu všemu si už po pár minutách hraní uvědomíte, že tentokrát se v Konami urodilo něco speciálního.

Nejkrásnější sport na světě

Není to žádná revoluce. Nic, z čeho by vám přecházely oči. Nebude se konat žádné padání na zem v slzách a roztřesené děkování Bohu za druhý příchod fotbalového Krista (jeho první avatar měl mužný knír a hrál za Bohemku). Jde prostě jenom (jenom!) o fotbal, který je zase o něco zábavnější a plynulejší než předchozí díl. O fotbal, který se většinu času a většinou mechanik trefuje přímo do šibenice a jen sem tam způsobí otřes mozku chudákovi ve třicáté řadě. O fotbal, který je tak dobrý, že jste něco takového pravděpodobně ještě neviděli.

Tempo je tak akorát rychlé, působí dynamicky a napínavě, ale zároveň vyžaduje, abyste používali mozek a taktické myšlení místo Neymara, kličkujícího jako čamrda přes celé hřiště. Míč má tendenci odskakovat a odrážet se v těch nejnevhodnějších a zároveň nejrealističtějších chvílích, čili nikdy nevíte, jak která situace vlastně dopadne. Osobní souboje se vyznačují přesvědčivou tvrdostí, a když vaším dvoumetrovým obráncem nekompromisně přejedete maličkého štírka Agüerova typu, uspokojí vás to podobně, jako napodobení toho Florenziho gólu proti Barceloně. Naprosto skvěle působí i systém prvních dotyků, které nejenže lahodí oku, ale jejich úspěšnost zároveň dokáže být tím jediným rozdílem mezi vstřeleným gólem a pádem na zadek u okraje pokutového území.

Hledá se mozek Pláničky

Zápasy vypadají opravdu realisticky, a nejenom díky faktu, že vaši milionáři sem tam nezpracují balón nebo ho vesele pošlou do autu. Roli hrají i kvalitní animace, podtržené šklebícími se kukuči fotbalistů polopřesvědčivě imitujícími skutečné lidské emoce. Jediný, kdo v tomhle ohledu přišel trochu zkrátka, jsou brankáři. Tedy pozor, šklebit se dovedou minimálně stejně profesionálně, jako jejich kamarádi v poli, ale s pohybovými animacemi už je to o něco horší. Gólmani při zákrocích leckdy působí, jako kdyby ve vzduchu plavali v medu nebo se procházeli po povrchu Měsíce. Nejenže je to divné na pohled, ale leckdy padnou zbytečné góly proto, že se váš mrštný, hbitý tygr po skoku zvedá na nohy rychlostí na záda převrácené želvičky.

Tohle drobné selhání ale zcela vymazává umělá inteligence borců v poli, kterou pravděpodobně v tokijské centrále Konami řídí mozky vykuchané z lebek Pelého a Di Stefana. Překvapivá šikovnost AI je obzvlášť uspokojivá u spoluhráčů. Jejich náběhy dávají smysl a jsou nebezpečné. Vy tak jejich autory nemusíte vodit za nožičku a prostě se soustředíte na správné načasování svého pasu. Svou roli navíc hrají i speciální psychické atributy, které určují, jak se ten který hráč bude na hřišti chovat. Když proti vám hraje Modrić, rád si potáhne míč dopředu a tvrdě vypálí. Busquets zase mnohem ochotněji předá míč kreativnímu spoluhráči a bude se soustředit na lámání nohou.

Derby ve středověkém stylu

Ano, i defenzivnější hráči posnídali, navzdory radám týmového doktora, nějakou tu vtipnou kaši. Zvlášť stopeři nedají nic zadarmo. Vystihují přihrávky, výtečně napadají, jejich skluzy umí být až drtivé. Největší problémy jim dělají nízké centry do koridoru nejistoty mezi brankářem a penaltovým puntíkem – z takových situací často padají vlastní góly. Což ovšem naprosto odpovídá reálnému fotbalu, a tak to je vlastně spíš pochvala než kritika.

Je ovšem pravda, že AI občas vyrobí nějaký ten úlet. Může to být třeba hrozivě příšerná a hlavně nerealistická minela obránce typu Johna Terryho, který v naší realitě zběsilé vybíhání zcela mimo svou určenou pozici přenechává Davidu Luizovi. Poněkud úsměvná je taky zvýšená agresivita zápasů, které hra považuje za derby. Ať už se spolu utkávají slavní soupeři Sunderland a Newcastle, nebo pochybní rivalové Nantes a Saint Étienne, výsledkem bývá brutální řežba s množstvím oddělených končetin na úrovni Texaského masakru motorovou pilou. Soupeři sebou zběsile hází do jednoho skluzu za druhým, a pokud jste dostatečně šikovní, můžete jich pár bez problémů vykartovat. Ne že by některé mače ve skutečnosti nekončily pořádnými bitkami, ale opakované a úmyslné likvidační zákroky přes kotníky jsou trochu moc i na istanbulské derby.

Variaci ctí i pán s píšťalkou

Inu, hráči v novém Pro Evu nejsou roboti, a tak často dochází k už zmiňovaným nepředvídatelným situacím. A to je dobře. Takové momenty jsou posvátnou manou každého fotbalového fanouška. Ostatně, co vám spolehlivěji vystřelí srdce až do krku, než starý dobrý kulečník v pokutovém území, kdy se kulatý nesmysl zdánlivě donekonečna odráží od hráče k hráči, než ho někdo nevyhnutelně pošle za některou z vápenných čar... Ale k takovým situacím samozřejmě nesmí docházet pořád, což PES 2017 moc dobře chápe. A tak se vám čas od času povedou i vynikající kombinační akce barcelonského typu nebo rány jak z napoleonského kanónu, které neomylně zasviští přímo do šibenice. A to je taky dobře.

K celému tomu úžasnému cirkusu na zelené louce ještě přispívají rozhodčí. Jsou totiž schopní nechat projít jasný faul, nebo přísně mávat žlutou kartou v odpovědi na zákrok, který by byl kýmkoli příčetným označen za čistý jako čerstvě padlý sníh. Jejich schopnost ponechat výhodu, co by vážně byla, však víte, výhodná, také dost často pokulhává za standardem vyžadovaným kontrolní komisí rozhodčích.

Na druhou stranu jsou schopní celkem citlivě posuzovat natolik komplexní fauly, jako je například vysoká noha. Pokud se Ibrahimovič pověsí do vzduchu a vystřihne nádherné nůžky pod břevno, ale u toho ukopne chudáku Johnu Stonesovi hlavu, sudí si toho všimne a zapíská. Občas dokonce dochází i k simulacím, a když sebou některý hráč nezaviněně plácne na zem, nevyhnutelně ho čeká žluté varování.

Smrtící rohy, smrtící střídání

Když k nějaké podobné levárně dojde, pochopitelně nastane čas na standardní situace. A zatímco FIFA si připravila luxusní předělávku plnou nových možností, PES 2017 v tomhle ohledu silně zaostává. A nejen kvůli tomu, že nejlepší nápad je většinou nic moc nevymýšlet a čutnout míč směrem do vápna, ale i z důvodu úspěšnosti. Konkrétně rohové kopy jsou totiž tak příšerně přesílené, že není jasné, jak se vůbec v současném stavu mohly dostat skrz testovací fázi. Leda by šlo o skrytou poctu Beckhamovi. Obránce při nich vyhraje hlavičku tak v jednom z pěti případů, a možná ani to ne. Čili se roh skoro nevyhnutelně rovná obrovské šanci, ať už ho kopete vy, nebo soupeř. A o penaltách je snad radši lepší se vůbec nezmiňovat, protože vypadají divně a není žádná zábava je zahrávat.

Naopak, perfektně zvládnuté jsou taktické možnosti a úpravy zápasové strategie, které PES nabízí. Dost záleží na tom, zda jste fanoušci systému, v němž se mění celkové hodnocení hráčů podle toho, na které hrají pozici, ale nelze popřít, že se tak rozhodně vytvářejí zajímavá dilemata. A všechna vaše rozhodnutí mají obrovský vliv na to, jak se váš tým bude herně prezentovat. Úprava pozice jediného hráče, změna jedné nebo dvou instrukcí může mít dalekosáhlé důsledky a vyhrát zápas, nebo také prohrát. Pokud ovšem nemáte chuť na nějaké složité přemýšlení a chcete jenom nemilosrdně drtit soupeře okovanou kopačkou, můžete si zvolit předpřipravené styly typu barcelonského tiki-taka nebo Kloppova oblíbeného gegenpressingu.

Výsledek? V PES 2017 dává perfektní smysl dvě minuty bez hnutí zírat na obrazovku, okusovat tužku a přemýšlet, koho kam umístit. Jestli vysunout krajní obránce do útoku, protože to znamená, že váš defenzivní záložník se stáhne v podstatě až mezi obrannou dvojici. Co když ale budete potřebovat jeho kreativitu a schopnost vypálit z dálky? A vážně chcete cpát další lidi do už tak zahuštěných křídel, zvlášť když se váš pravý obránce u soupeřova vápna rozhodně necítí jako doma? A jestli tuhle strategii zkoušíte s týmem poprvé, bude navíc mnohem méně efektivní! Pokud vám v hlavě začínají tancovat písmenka, dávající dohromady magická slova Football Manager, váš mozek není tak v nepořádku, jak byste možná mohli předpokládat, protože PES se vytasil s úctyhodně hlubokým trenérským systémem.

Singleplayer neoslní

I proto je neskonalá škoda, že tuhle libůstku nedoprovází podobně skvělý kariérní mód. Místní Master League vás sice nechá převzít otěže týmu a vést ho k velikosti. Ale spojte nepříjemné uživatelské rozhraní, podivně osekané možnosti přestupu hráčů, nebo třeba mizivý počet zranění, která na rozdíl od konkurence nemůžete v nastavení hry vyhnat do realistických výšin, a vyjde vám ekvivalent takového Stoke City. Průměrný mód s několika skvělými nápady (vlastnoruční výběr legendárních hráčů či jejich logické zhoršování/zlepšování plní hvězdnou roli Bojana Krkiče a Xherdana Shaqiriho), který ale na kolena sráží malý počet možností a po nějaké době celková nezajímavost. A to navzdory možnosti kvalifikovat se do plně licencované Ligy mistrů nebo Evropské ligy.

O licencích ještě určitě padne zmínka, to se nemusíte bát. Ale prozatím bude nejlepší věnovat pozornost ostatním herním módům, protože právě tohle je Achillova pata PES 2017. Vzpomínáme si na jeden z předchozích ročníků série (2012?), který nabídl naprosto vynikající kariéru za jednoho hráče včetně tréninkových zápasů, nutnosti dělat dojem na trenéra, a tak dále. V PES 2017 jde o šedivou nudu, sloužící spíš jako tutoriál, abyste poznali chování hráčů na jednotlivých pozicích.

Navzdory všemu – výborný fotbal

Asi jste si všimli, že vychvalování až do nebeských bran (strážených Lvem Jašinem, abychom pokračovali v nábožensko-fotbalových analogiích) prokládají střípky ostré, míče propichující kritiky, a to je přesně ten pocit, který umí PES 2017 navodit nejlépe. Radost, otrava, radost, otrava, radost, a tak dále. Ale žádný ze všech výše zmíněných faulů nestačí na to, aby si tahle hra vysloužila červenou kartu.

Ani selhání v nejrůznějších oblastech nemohou nic změnit na tom, že takhle skvělý fotbal, který vás potěší, překvapí, okouzlí a sem tam i zdravě rozzuří, fotbal, který působí realisticky a zároveň angažuje vaše zelené buňky mozkové – takovýhle fotbal prostě jinde nenajdete. Řekové vypadli v semifinále, Leicester přišel o titul v posledním kole, Beckham se v devadesáté minutě napíchl na rohový praporek, a nové Pro Evo, ač lačně sahalo po koruně náležící dokonalé fotbalové hře, přece jen zůstává ještě pár kroků od svého vysněného cíle. Ale můžete věřit, i tak je opravdu výborné.