Prey: Mooncrash

Verdikt
70

Přídavek k Prey zdobí svěží mechaniky a zajímavá změna celkového tempa, kterému však padla za oběť i některá pozitiva originálu. Zejména zkoumání prostředí, budování atmosféry a možnost pomalého přístupu. Mooncrash přesto stojí za zahrání, za což musí děkovat hlavně chytlavému rogue-lite systému, komornímu, ale smysluplnému ději a skvělé hudbě i zvuku.

Počítač

WindowsWindows

19,99 €Steam

Konzole

PlayStation 4PlayStation 4

PlayStation Store

Xbox OneXbox One

499 KčMicrosoft Store
Koupit

Další informace

Výrobce: Arkane Studios
Vydání: 11. června 2018
Štítky: sci-fi, stealth, dlc, first person, fps, střílečka, akční

Kdo by od DLC Mooncrash k parádnímu sci-fi dobrodružství Prey čekal příběhové rozšíření z kosmické stanice Talos I. či přídavek podle totožných not, byl by na omylu. Tvůrci z Arkane Studios sice berou do rukou stejné štětce, ale styl obrazu je výrazně odlišný. Kdo v původní hře našel největší zalíbení v průzkumu strhujícího prostředí, bude zklamaný. Pokud vás však bavila hlavně akce a chcete si v nemilosrdném tempu vyrýt na pažbu desítky zářezů po inkoustových běsech, můžete zpozornět.

Bylo nás pět

Mooncrash je konzistentním a lineárním příběhem pěti postav, který se v řadě míst proplétá jako síť, jen zasazeným do systému opakovaných pokusů o zdolání lunárních eskapád bez checkpointů a ukládání. Jinak řečeno, není to úplně nahodilá zábava. Má pointu, ačkoliv se na vás pochopitelně nechystá výpravný epos. Jde spíš o vyprávění jak od vesmírného táboráku.

Na co si naopak brousit zuby můžete, je možnost si v krátkém čase vyzkoušet v podstatě všechny kombinace dovedností z originálu, aniž byste se do něj museli znovu pouštět. Každý z hrdinů představuje jiný archetyp. Pod rukama se vám vystřídají plíživý hacker, technik čarující s kulometnými věžemi, střelec i dva druhy psionika.

Měsíční kvintet

Hra je spíš rogue-lite než rogue-like. Jako první se v ústrety nebezpečí měsíční báze vydá jediná postava a splnění jejího úkolu odemkne další. V její roli si pak můžete zpřístupnit třetího aktéra a tak dále. Zajímavé chvilky však přicházejí, pokud se vám povede s někým zahynout. Jeho misi už logicky nesplníte, ale pokud se nejedná o poslední postavu, můžete pokračovat dál s někým jiným.

Jinými slovy, na zdolání jedné instance hry máte v podstatě pět pokusů, ale každý další je těžší. Nepřátel přibývá a věci, které jste posbírali s předchozími hrdiny, se neobnovují. Ze základny lze uniknout pěti způsoby a jistě nikdo neoněmí šokem, když se dozví, že ke kompletnímu dohrání musí bázi proběhnout pětkrát po sobě beze smrti.

Když vám dojdou aktéři, ať už díky úspěchu či kvůli neslavnému skonu, celá snaha se resetuje. I v takovém případě vám ale hra nevytrhne z rukou nasbírané neuromody, craftovací plánky a měnu, kterou sbíráte za každou úspěšnou činnost a lze za ní nakoupit lepší startovací výbavu, takže jdete pokaždé do akce s trochu silnější skvadrou.

Navíc je potřeba počítat s volností výběru. Hra vám totiž až na jednu výjimku nediktuje pořadí, ve kterém se musí postavy chopit kormidla, a do některých situací se schopnosti jednoho hrdiny samozřejmě uplatní lépe než někoho jiného. Pokud si vyčistíte cestu s bijcem, bude to po něm nastupující tichošlápek mít jednodušší. Na druhou stranu, obtížnost roste i se stráveným časem – a ten se po změnách protagonistů nerestartuje. Je na vás, abyste tento prvek brali v potaz a skládali za sebe postavy co možná nejprohnaněji.

Typhoonský kvapík

Takto namíchaný koktejl hratelnosti samozřejmě lahodí chuťovým buňkám úplně jiným způsobem, než to dokázala původní hra. Po některých příchutích originálu si však člověk občas posteskne. Prey byl atmosférický a často i velmi rozvážný akční thriller, v Mooncrash si budete připadat jako Jason Statham s adrenalinovým jedem v těle. Kdo se zastaví, nepřežije, a to doslova, protože hra se spěchajícími  ručičkami hodinek nejen zvyšuje obtížnost, ale má i celkový časový limit. Ano, stejně jako třeba Prince of Persia, blahé paměti. Alespoň, že při svých výpravách naleznete i předměty schopné přetočit hodiny zase o kousek zpět.

Na stealth a opatrnost skoro nikdy není čas. Na hrátky s prostředím není čas. Na vymýšlení zajímavých postupů... správně, není čas. Celý přídavek svým designem tlačí do absolutní efektivity, zabít tím jediným nejúčinnějším způsobem (což je v drtivé většině případů natažená rána psionickým ostřím) a honem pelášit dál. Jenže s rukou na srdci je třeba připustit, že ten nejoptimálnější způsob vítězství býval už v Prey jen málokdy ten nejzábavnější.

Na druhou stranu, časový pres s sebou samozřejmě přináší i dávku napětí koncentrovanou jak nejčistší kyselina. Vyrážet do v té době už pekelně nebezpečných chodeb třeba se čtvrtou či pátou postavou, když se vám se všemi předchozími podařilo uniknout, brnká na nervy tím nejpříjemnějším způsobem.

Nejsou všechny věci, jak se zdají

Hratelnost Prey ztrácela tah na bránu ke konci, kdy bylo potřeba opakovaně procházet již prozkoumanými lokacemi. V originále přišla záchrana v podobě zápletky, která dotáhla celou záležitost do zdárného finiše. Něco podobného se děje i zde, ačkoliv kvůli komornějšímu rozsahu samozřejmě spíše obracíte jednotlivé stránky s kratičkými povídkami, abyste odhalili skromný, ale nikoliv úplně plytký příběh. Krom něj vás u obrazovky v nudnějších chvílích přidrží též zvukový design a hudba. Obojí se totiž opět vyvedlo fantasticky.

K celému DLC lze přistoupit několika způsoby. Postupně si vyzkoušet všechny možnosti úniku, což odemyká i pět příběhových misí, za každou postavu jednu, které připomínají, že v Arkane pracují i lidé, kteří dovedou splétat poutavý děj. Jedna z dílčích misí například nabízí možné vysvětlení ke konci původní Prey, což si zaslouží uznalé pokývnutí. Na první pohled spolu osudy jednotlivců zdánlivě nesouvisí, ale nakonec každý poskytne střípek celkové situace a nenápadně připraví podhoubí celkovému rozuzlení, jež vás sice nepřinutí přehodnotit přístup k životu, ale rozhodně ani neurazí.

Neměnná báze

Mooncrash je prvních pár hodin, tedy v době, kdy objevujete herní mechaniky, sbíráte plánky, měníte se v hrnek nazdařbůh a plníte příběhové úkoly, fajn zábava. Jenže jakmile nastřádáte dost bodů, rozmlátíte francouzským klíčem uspokojivé množství mimozemských ciferníků a začne vás popadat kacířská myšlenka, že už by nebylo úplně od věci hru zcela dohrát, úsměv se z tváře trochu vytrácí. Může za to malá rozmanitost v jednotlivých pokusech. Základna je pořád stejná, mění se jen obsah krabic, rozmístění nepřátel a přibývá nebezpečných míst s ohněm či radiací a podobně.

Selhat po hodině a půl a muset v honbě za zcela čistým průběhem absolvovat úprky prvních třeba tří čtyř postav dokolečka dokola, to baví člověka jednou dvakrát. Napotřetí už obrací oči v sloup a pak už by radši sledoval maraton kolumbijských telenovel, protože ví, že neuvidí vůbec nic nového. Mooncrash umí příjemně okouzlit, ale závěrečné pokusy o celkové dohrání, tedy běh „pět v jednom“, poměrně rychle ztrácí dech. Nedá se jim ovšem upřít, že ten poslední úspěšný, obzvlášť pokud se povede opravdu na poslední chvíli, umí být vzrušující, jak zákon káže.

Splnění veškerých úkolů zabere něco přes deset hodin a všechny se odehrávají v totožném prostředí. To je hlavní a vlastně jediný výrazný nedostatek nového DLC. Ostatní výhrady lze přehlédnout či svést na osobní preference. Přednost akce před vyprávěním či průzkumem by se například dala snést (a někoho takový přístup samozřejmě může bavit i víc), ale Mooncrash není až tak kratičká jednohubka, aby si mohla dovolit soustředit se na tak omezený prostor.

Tvůrci se to snažili obejít proměnlivými faktory, jenže marně, protože výsledek se zkrátka hraje pořád stejně. Je úplně jedno, jestli napoprvé musíte někde přeskočit elektrizovanou podlahu a podruhé nikoliv či jestli jednou vylezete na plošinku po schodech a jindy na ní vyskáčete, protože schodiště je zrovna v troskách. Dopady proměnných na hratelnost jsou nevýrazné. Cílem bylo nabídnout záplavu rozmanitých zážitků v lokaci o skromné rozloze, ale na to by byly potřeba přeci jen trochu dramatičtější transmutace mezi jednotlivými pokusy.

Sečteno a podtrženo je tedy Prey: Mooncrash celkem sympatická záležitost, která vás zaujme na jeden dva večery a pak se vyčerpá. Než k tomu ale dojde a kolotoč se omrzí, nabídne nasycený roztok zajímavých herních postupů smíchaný s pořádnou porcí rychlé akce a okořeněný výbornou hudbou. Za zkoušku stojí, jen nesmíte čekat dlouhotrvající zábavu nebo velkolepě rozmáchlý příběh.