Planet Coaster

Verdikt
90

Maniakálně propracovaný a komplexní systém stavění drah i scenérie zaručuje, že pokud ve vás podřimuje alespoň kousek hračičky, kterého baví se piplat se svým výtvorem, nebudete mít problém v Planet Coaster utopit stovky hodin. A bude vás to bavit. Hráči hledající dynamickou hratelnost či výzvu sice odejdou s nepořízenou, ale budovatelé budou v sedmém nebi.

Počítač

WindowsWindows

37,99 €Steam

Další informace

Výrobce: Frontier Developments
Vydání: 17. listopadu 2016
Štítky: budovatelská, tycoon, strategie

Jakékoliv videoherní budování zábavních parků má být ve dvou rozměrech a pixelaté grafice! To už ovšem neplatí. Tedy, ne, že by podobné přesvědčení nemělo něco do sebe, ale hra, která tento roky zažitý stereotyp nabourá, jednou přijít musela. Trvalo to sice osmnáct let, protože právě tolik času uplynulo od vydání Sawyerova legendárního tycoonu, ale dočkali jsme se. Planet Coaster, trojrozměrná simulace výstavby zábavního parku, je stejně dobrá jako RollerCoaster Tycoon. A možná, že i lepší.

Lpění na klasickém pojetí se nicméně nelze úplně divit. Už RollerCoaster Tycoon 3, první 3D vlaštovka, se setkala s nevolí fanoušků. Soudobá kritika sice hru chválila, ale obrovskému propadu prodejů oproti předchozímu dílu to nepomohlo. Po zábavních parcích se pak na dobrých osm let slehla zem (když nepočítáme obskurní Efteling Tycoon) a první dvě epizody RCT tak zůstávaly nepřekonány. Nic na tom nezměnil ani žalostný Theme Park Studio z konce loňského roku.

Není to manažer

Zbavme se rovnou jediné (do jisté míry subjektivní) vady, kterou hra má. Jak naznačuje podnadpis, možnosti managementu parku jsou primitivní, jednoduché a nejdou moc do hloubky. Můžete investovat do reklam, opravovat své atrakce a měnit platy svých podřízených, když zrovna chcete vnést prodavači párků v rohlíku trochu světla do temnoty jeho mizerné existence, ale to je asi tak všechno.

Hra nabízí tři módy - kariéru, challenge a sandbox. Pokud zvolíte první možnost, dostanete k dispozici dobrých šedesát předpřipravených parků a scenérií a k nim sadu úloh. Jednou budete oživovat skomírající projekt závodní dráhy, kterému se nepovedlo přilákat dost turistů, jindy měnit opuštěné westernové městečko ve vzkvétající destinaci a podobně. Zasazení a úkoly jsou dost pestré na to, aby udržely pozornost, takže režim kariéry nejde automaticky odsoudit jako něco do počtu.

Challenge a sandbox jsou však v podstatě to samé, jen s tím rozdílem, že v sandboxu máte všechno hned a nemusíte řešit peníze, zatímco ve výzvě je rozjezd pomalejší. Jakmile ale postavíte jednu dvě horské dráhy, čísla se s ocelovou jistotou přehoupnou do zelených a prodělávat už v podstatě nejde. Ne, Planet Coaster opravdu není výzva, u které by bylo potřeba dlouze koumat, jak ji pokořit. Toužíte-li po neúprosné ekonomické simulaci, hledejte raději jinde. To bychom měli negativa, a teď si povíme, proč nakonec vůbec nevadí.

Stavitelské orgie

Pokud byste v tomto bodě snad očekávali nějaké dechberoucí odhalení, co zachvěje zemí pod nohama, budete zklamaní. Planet Coaster je skvělá budovatelská strategie, protože se v ní zkrátka "jenom" naprosto fenomenálně staví. Je to daleko svobodnější LEGO digitálního věku, ve kterém je jediným mantinelem tvořivého rozletu vaše vlastní hravost a představivost. Stavebnice plná volnosti, která potutelně pomrkává před prázdnou plochou a vyzývá, abyste ji vyplnili.

Jádro kvality celého systému zní primitivně - můžete vzít cokoliv a dát to naprosto kamkoliv a jakkoliv. Toť vše. Omezení se nekonají a kolize vadí pouze v případě, že byste zasahovali do atrakcí (a i to lze v menu vypnout). S dětským úsměvem tak můžete otevřít krabici, vzít kterýkoliv ze stovek dílků k dispozici, a slepit z nich naprosto cokoliv, co vás napadne. Chce to trpělivost, ale když si tu práci dáte, výsledek stojí za to. Planet Coaster svým absolutně volným a svobodným přístupem jitří tu nejčistší radost z tvorby, a tak to přece má být.

Je to právě v tuhle chvíli, kdy člověku dojde, že managementová stránka věci je upozaděná schválně. Ono by to totiž najednou nešlo. To si takhle trávíte minuty tím, abyste si přesně nastavili úhel a pozici břečťanu (opravdu) na zdi pohádkového hradu, co jste postavili kvůli průjezdu své horské dráhy, nebo rovnáte přesně na určené místo monumentální hromadu dračího trusu (ano, opravdu), a najednou zjistíte, že jste na makromanagement a kontrolování funkce celého parku už dobře dvě hodiny ani nepomysleli.

Stačí vážně jen odhodit uzdy fantazie, a už se vám pod rukama formují odvážné konstrukce, strašidelné domy, havarované kosmické lodě nebo třeba tajemné zahrady. Čím déle člověk staví, tím více mu dochází, jak geniální zdejší systém je. Může za to hlavně možnost zcela neomezeného posunu a rotace předmětů. Chcete, aby vaše nádvoří mělo domácký nádech? Co takhle schovat oranžové světlo do vozíku se sýry? Nelíbí se vám textury zdí, co jsou na výběr? Nic vám nebrání vzít třeba ceduli, otočit ji, několikrát zkopírovat a postavit si vlastní zeď z materiálu, co má na zadní straně.

Samostatný odstavec si pro sebe zaslouží i možnosti, jež se skrývají v řetězení různých zvláštních efektů. Ať už zatoužíte po ohňostrojích, plamenech, vodních tryskách, kouřových efektech nebo třeba elektrických výbojích, stroje na jejich tvorbu můžete poschovávat, kam se vám jen zachce. A pak je různě časovat nebo třeba spouštět v okamžiku, kdy kolem proletí souprava na horské dráze, což lze taky nastavit. Morbidnějším jedincům to také samozřejmě poskytuje uspokojivou možnost namířit plamenomet třeba na cestu. Nečekejte nicméně scény z Postalu, oheň je pouze okrasný, panákům nic neudělá.

Tvůrci nicméně mysleli i na ty, kteří nevidí esenci zábavy v půlhodinovém pozicování komína přesně doprostřed střechy, protože trochu stranou už by to vypadalo šišatě. Pokud zrovna nemáte náladu na ruční stavění, můžete si libovolně rozmístit kterýkoliv z předpřipravených vzorů budov a scén. Ve hře jich sice není v základu moc, ale to není žádný problém, protože přímo z menu máte přístup k obsahu ze Steam Workshop, kde ostatní vystavují své výtvory k dispozici. A tam už je z čeho vybírat - je jich tam momentálně přes sto tisíc.

Zlatý hřeb

Co by byl zábavní park bez horských drah, ze kterých se lidi orosí, jen je spatří. Jejich stavění je samozřejmě královská disciplína každé podobné hry, a proto je největším potěšením prohlásit, že i ta je v Planet Coaster provedená fantasticky.

Vzpomínáte, jak v RCT nebyl problém strávit dlouhé desítky minut konstrukcí nějaké infernální dráhy, propracovaného kolosu, aby pak souprava trapně neprojela první looping, protože to sakra chtělo ještě o pár metrů delší rozjezd, a člověk si mohl jít hodit mašli, jelikož opravovat hotovou atrakci byl nadlidský úkol? Zde vás nic takového nečeká. Když vymažete jakoukoliv pasáž, hra ji za vás sama na požádání co nejplynuleji dostaví. Za to by tvůrci zasloužili líbat ruce.

U toho ale Planet Coaster nekončí. Může se stát, že postavíte své vysněné dílo a testovací jízda vyhodí statistiky přetížení a z něj plynoucího strachu a nevolnosti tak vysoké, že by případní zákazníci měli problém udržet moč ještě deset let po první jízdě. Co s tím? Smazat a začít znova? Co vás nemá. Jakýkoliv díl hotové stavby lze dál naklánět, zvětšovat, upravovat, aniž byste si tím celé dílo poslali do kopru.

Výborně provedené analyzační nástroje vám přes dráhu rozloží mapu veličin, takže přesně vidíte, v kterém momentě se budou lidi bát, kde je zatáčka moc ostrá a podobně. Zvětšit pak looping, aby při rychlosti, ve které do něj souprava vletí, nedrtil nebohé hosty přetížením jak při autonehodě, je už záležitost jediného pohybu myši. Podobné cizelování sice zabere většinou třikrát tolik času, co samotná stavba, ale výsledek pak zase přesně odpovídá vaším představám.

Volné ruce

A pak vás napadne, že by tahle zatáčka třeba mohla vést skrz nějakou sci-fi bitvu nebo třeba pirátskou zátoku. Otevřete nabídku stavění scenérií, navrhnete první zdi a rozložení kulis... a hodiny utíkají jak dostihoví koně. Venku svítá, nešťastníci vyrážejí do práce, ale bukanýrské město stále ještě nestojí. Ale už to bude. Ještě jedno molo, a pak spánek. A co takhle postavit maják tady vedle? A nemohlo by ve vodě něco plavat?

Vlastní výtvor si pak samozřejmě můžete projet z pohledu první osoby, což skýtá fantastické zadostiučinění. Vyšinutý cit pro detail, který se pne skrz celou hru, ilustruje třeba fakt, že když si ke své dráze vyberete některé z přednastavených hudebních témat, budou se dramatické tóny spouštět při vysokých přetíženích, tedy v loopinzích a divokých obratech. V pomalejších pasážích se bude sama od sebe linout pomalejší hudba. Nebylo to vůbec potřeba, hratelnost to neovlivňuje, ale je to tam.

Podobných příkladů by šlo uvádět bez nadsázky tucty, ale nebudeme suplovat manuál. Ani nespočítáme, kolikrát jsme si uprostřed budovatelské vášně povzdechli, že teď by se zrovna hodila ta a ta funkce, aby bylo vyžití pohodlnější, jen abychom za pět minut zjistili, že ji hra opravu má, jen jsme si ji hned nevšimli. Sečteno a podtrženo, hrát si s horskými drahami je zde zkrátka radost. A to by se vlastně dalo říci v daleko všeobecnější rovině. Hrát si v Planet Coaster je radost.

Nový král

Není potřeba znovu vynalézat kolo. Ano, Planet Coaster opravdu je ve svém úplném základu jen RollerCoaster Tycoon převedený do 3D a obohacený o přepychový stavební systém. Nelze se ale ubránit dojmu, že přesně něco takového jsme potřebovali. Selhávat, krachovat, starat se o peníze, tvořit sterilně vypadající bloky budov, hlavně, když budou efektivní - to nás nechá dělat každá druhá budovatelská strategie. Naprostá tvořivá volnost, ta tu chyběla.

Na všechno se najde hůl. Planet Coaster není výjimka. Konceptuální podobnost s osmnáct let starým tycoonem je očividná, absenci pořádné výzvy už jsme zmiňovali. Brblat by šlo třeba i o malinko zmateném chování hostí, kteří pobíhají poněkud náhodně, když třeba dojdou k atrakci, na kterou nemají peníze. Jejich kroky pak logicky zamíří k bankomatu, ale poté už se nevrátí na předchozí místo, vyzbrojeni naditou peněženkou, jak by to jeden čekal, ale nazdařbůh vyrazí někam jinam. To jsou ale jen nepodstatné maličkosti, které se v celkovém zážitku snadno ztratí.

Rovněž to dává vzniknout komickým situacím, které můžete spatřit, když se jen tak zahledíte do davu. Stalo se nám, že si jeden doposud spokojený host nemohl dovolit jízdu na kolotoči. Odešel o kousek stranou a zjistil, že ne, ten jeden dolar v peněžence nebude stačit ani na houpačky. Najednou ho přepadl hlad, odpotácel se ke stánku s tortillami a tam... zjistil, že na ně nemá. Konečně ho napadlo vyhledat bankomat, ale když k němu dorazil, neměl na poplatek z výběru. Poslední rozhořčená kapka. Zoufalci pak konečně úplně přeskočilo a v záchvatu hněvu rozkopal nejbližší lavičku pod ubohou babkou. Inu, všichni máme slabší chvilky.

Fantastická stavebnice

Planet Coaster je pro hračičky. Zaměřuje se toho vnitřního inženýra, co montoval výstřední konstrukce z Merkuru, budoval raketoplán z Chevy, a když měl štěstí, postavil si třeba hrad z Lega. Právě ten bude jak u vytržení z toho, že si může prostě sednout a jen tak si hrát. Konečně. A když se povede stvořit nějaký obzvlášť famózní výtvor, pochlubí se s ním celému světu.

Pozorovat fungující park, hemžení lidiček, co se hrnou do vašich obchodních center, se kterými jste si dali tolik práce, přináší nefalšované uspokojení. Stejně tak fronty u vaší nejnovější atrakce, horské dráhy, co jste právě pyšně otevřeli. Všechno svítí, bliká, zní, točí se, jak jste to nastavili, davy se přelévají a tvůrčí satisfakce dosahuje nebeských výšin. Pokud vás žánr alespoň trochu zajímá, dejte Planet Coaster šanci, nebudete litovat.