Phantomgate: The Last Valkyrie

Odin a Thor jsou v tomto případě ale záporáky, které je potřeba zastavit. Jedna z Valkýr se o to pokusila a skončila rozervaná na milion střepů. Štafetu přebírá její dcera, která se krutovládě pokusí postavit a možná při tom zachrání i vlastní matku. Celý svět je otřesen v základech, vzpomínky se mění a lidé se chovají zvláštně. Příběh není vůbec špatný a postavy nepostrádají charakter. Problémem je samozřejmě jeho rozvleklost – u hry máte přeci strávit týdny nebo měsíce.

Pod nánosem všeho jde o plošinovku, ve které procházíte místnosti, přijímáte úkoly a sbíráte kameny. Jakmile narazíte na nepřítele, hra se přepne do tahové strategie. Ta je zdrojem největší zábavy, i když v možnostech jste omezeni a velký vliv bude mít na výsledek úroveň vašich hrdinů. S tím bohužel souvisí největší problém titulu. Hra je doslova utopena v nabídkách, nastaveních a micro-managementu postav nebo týmu. 

V praxi to znamená, že během hraní sbíráte předměty potřebné k vylepšování hrdinů, úlomky vzpomínek i magické kameny. Vedle toho také potřebujete hned několik herních měn, za které provádíte herní akce. Každá z postav pak nabídne vlastní možnosti vylepšování. A vedle postupu po úrovních ji musíte také vyvíjet na další stupeň. Vzdáleně to připomíná Pokémony. Aby toho nebylo málo, staráte se i o hrdinu, navštěvujete časově omezené události a mnoho dalšího.

Phantomgate je roztomilou hrou s epickým a povedeným příběhem. Ten se však vypráví příliš pomalu, což nezachrání ani charismatické postavy. Stylizace není špatná, ale technické zpracování na herní špičku nemá. Tahové souboje přináší hlavní zábavu, pasáže s plošinovkou však působí nuceně. Hra je plná takových rozporů, největší problém mám však s komplikovaností systémů překrývajících hratelnost.