PGA Tour 2K21

Verdikt
80

Výborný golfový simulátor. Jádro má zdravé jako řípa, produkční hodnoty a provedení kariéry už jsou na tom o něco hůř. Hraje se ale parádně a potěší i skvělým editorem hřišť. Pro fanoušky a hráče, kterým jde v první řadě o zpracování hratelnosti, je to jasná volba.

Počítač

WindowsWindows

59,99 €Steam

Konzole

PlayStation 4PlayStation 4

PlayStation Store

Xbox OneXbox One

Microsoft Store
Koupit

Nintendo SwitchNintendo Switch

Nintendo eShop

Další informace

Výrobce: HB Studios
Vydání: 21. srpna 2020
Štítky: golf, simulace, sportovní

Úhledně střižené trávníky, pohádkově zelená krajina, malebné remízky a rozkvetlé keře jak z pohádky. Těžko by se hledalo útulnější, na pohled příjemnější sportoviště, než jakým se může pochlubit golf. Ale nenechte se zmást, golf je nesmírně náročná disciplína, a to jak na fyzickou sílu, tak psychickou odolnost sportovce.

Že mluvíme scestně? Stačí se podívat na denní tréninkový režim Tigera Woodse z doby, kdy byl fyzicky na vrcholu. Běh šest kilometrů hned ráno. Silový trénink s činkami. Tři hodiny drivování. Kolo golfu. Trénink krátké hry. Dalších šest kilometrů běhu. Chvíle basketbalu nebo tenisu. Žádné šolichání, není-liž pravda?

Ale byla to právě špičková kondice, která mu pak umožnila třeba hrát pětipary druhou ranou na green a získat tak švih k dobru, jenž mu pak mohl vyhrát turnaj. Ne, golf vážně není žádná flákárna. Tedy minimálně pokud chcete zápolit o přední příčky ve světové špičce.

Jistě není potřeba obšírně rozepisovat, že pokud vás golf nezajímá, i PGA Tour 2K21 od HB Studios vás mine bez sebemenšího vzruchu. Ale pokud patříte k těm podivínům, co jako my musí snášet ťukání si na čelo od ostatních, když se ve slabší chvilce přiznáte, že se na tenhle sport třeba i rádi jenom díváte, můžete zpozornět. Hra se totiž povedla. Ne úplně bez výhrad, ale výtky musí směřovat spíše k omáčce okolo, hratelnost sama o sobě je výborná.

Hlavně trefit fairway

Veterány to samozřejmě nepřekvapí. Máte-li totiž zkušenosti z předchozí golfové hry od stejných autorů, The Golf Club 2019, můžete v klidu přeskočit všechny tutorialy a okamžitě se na odpališti budete cítit jako doma. Ovládací schéma a vůbec celá hratelnost jsou prakticky identické. V tomto případě se nicméně nejedná o negativní kritiku, protože skvěle fungující golfovou simulaci prostě nebylo potřeba měnit.

Pokud předchozí hru neznáte, vězte, že nejdůležitější fakt, který je potřeba si uvědomit, je, že se jedná právě o simulátor. A to zcela vážně míněný, bez ústupků. Jinak řečeno, když si stoupnete k míčku a budete do něj bušit nazdařbůh, padni komu padni, kvalitní umístění v tabulce z toho prostě nebude. Tedy alespoň pokud nebudete hrát na úplně nejnižší obtížnost.

Základ všeho je dobře vystihnout švih. Tisíckrát můžete vymyslet pekelně sofistikovanou ránu, co bude počítat s terénem a větrem a svahem a náladou caddyho po šunkovém sendviči, co si dal ráno v klubovně, ale když to pak trefíte jak ponocní, míček poletí někam do Narnie. A to nepomůže ani kouzelná skříň, protože na nápravu některých pokažených švihů aby si člověk radši bral křovinořez.

Je potřeba dbát na dvě věci: přesnost a tempo. Hra mapuje pohyb analogovou páčkou dozadu (nápřah) i dopředu (odpal) a v ideálním případě je udržíte v rovině (hraní na jiné periferii než ovladači nedoporučuji). I pokud se to povede, ještě není vyhráno, protože když „švihnete“ moc rychle, zasáhnete míček příliš uzavřenou holí a výsledkem je takzvaný hook, nezamýšlená rotace doleva. V opačném případě, tedy při moc pomalém švihu, provedete slice, neúmyslnou rotaci vpravo.

A upřímně, trefovat ideální načasování je i na střední obtížnost švihu náročné zhruba jako perfektní parády v soulsovkách. Časové okno je minimální a naučit se nekazit odpalový rytmus chce pořádnou dávku cviku. A i pokud ho máte, čas od času se prostě stane, že vám ujede ruka a odpal skončí v písku. Tedy úplně stejně jako ve skutečném golfu.

Stejně tak ale někdy vznikne komická situace, kdy dvakrát špatně znamená dobře. Rána vám uletí doleva a ještě ji dáte moc pomalu, což ji naopak pošle doprava, a voilà, perfektně trefená fairway a samolibý úsměv na odpališti, protože takhle jste to přeci rozhodně chtěli.

Tím výčet vlivů, které je nutno brát v potaz, pouze začíná. Následuje samozřejmě volba hole, protože jich v batohu nemáte čtrnáct pro srandu holubům. Každá pošle míček do jiné vzdálenosti a s každou se hraje trochu jinak v závislosti na povrchu. A pak přijdou další prvky. Hrajete na cíl do kopce? Vezměte delší hůl, rána totiž bude kratší, než se zdá. Hrajete z těžkého povrchu? Opět delší hůl, ve vysoké trávě netrefíte plnou silou a je potřeba to kompenzovat. Ale zase pozor, driverem ze škarpy to radši nezkoušejte, trefíte leda tak jinou škarpu.

Do toho vám ještě k tomu bude drze foukat vítr a s tím je samozřejmě také potřeba pracovat. Hra kalkuluje i s takovými detaily, že rány letící po vyšším oblouku se po větru svezou víc, zatímco třeba úder s horní rotací rozkrojí vzduch lépe a podobně. A nejde jen o samozřejmou volbu druhu rány (flop, pitch atd.), profil švihu si můžete detailně nastavovat – loft, spin v horizontálním i vertikálním směru.

A pozor, když budete například hrát míček ležící výškově nad vámi, rána se utáhne doleva (a naopak), s tím je při míření taky potřeba počítat. Občas ještě navíc prostě není hůl, co by měla ideální dosah, a tak je potřeba vzít delší a nenapřáhnout naplno. A každé hřiště má jinak tvrdé fairwaye a rychlé greeny, takže se míček nebude chovat a odrážet vždycky stejně.

Ano, správně, když vybíráte hůl a míříte, člověk si u toho nezřídka připadá jak při výpočtu rovnic pro termojadernou fúzi. Ale to je samozřejmě dobře. Jinak by to byla nuda.

Na greenu

Jakmile všechno proběhne, jak má, octnete se na tanečním parketu. Ideálně v regulaci, tedy tak, aby ještě šlo hrát pod par. Puttování je polovina golfu a nejinak tomu je i v PGA Tour 2K21. Fyzika míčku je výborná v celé hře, snaha na greenu není výjimkou, ale je to právě zde, kde si všimnete nejspíš nejvýraznější změny oproti Golf Clubu 2019. Totiž mechaniky, která sílu nápřahu tak nějak přilepí k zamýšlené síle.

Což, takhle řečeno, nedává smysl. Raději si to ukážeme na příkladu: Puttujete do kopce a víte, že míček doputuje v ideální rychlosti k jamce, pokud mu dáte 44 % maximálního nápřahu. Tak natáhnete hůl někam do poloviny oblouku, pustíte, a pokud se trefíte alespoň zhruba, vždycky to magicky bude 44 %.

Prakticky vzato se tak může stát pouze jedna ze tří situací: málo, přesně, moc. To sice zní realisticky, ale ve skutečnosti to vypadá tak, že jste buď zoufale krátcí, úplně přesní, nebo příšerně dlouzí, nic mezi. Tohle podivné segmentování puttů nám osobně moc nevyhovovalo, The Golf Club 2019, pokud si dobře vzpomínáme, využíval celou škálu plynule a výsledek nám přišel příjemnější.

Ačkoliv, kdo ví, možná tam něco podobného probíhalo taky, jen méně zřetelným způsobem, protože Golf Club procenta neukazoval. Pocitově nám ale puttování v PGA Tour 2K21 přišlo zvláštně agresivní, což pro tak hodinářskou práci, jakou je hra na greenu, není úplně kompliment. Nejedná se nicméně o žádnou velkou výtku, jakmile si na trochu jiný styl koncové hry zvyknete, přestanete to vnímat.

Odpočinek, vztek a radost

Hra má velmi bohaté možnosti nastavení obtížnosti a různých asistentů, abyste si mohli vytvořit úroveň výzvy, která vám bude přesně vyhovovat. Když přijmete nabídnutou pomocnou ruku, budete se pěkně moci podívat, kam míček poletí, hra rovnou sama započítá vítr, odraz, všechno ukáže a vám s trochou nadsázky stačí namířit ukazovák na jamku, pohnout páčkou a počítat eagly.

Ale to samozřejmě není žádná extra zábava. Přesné ukazatele větru, síly a tvaru rány jdou vypnout, různé asistence pomáhající s mířením či pomocník, co vás například nenechá úder „přepálit“ jakbysmet. To je, dle našeho názoru, zlatá střední cesta, po jejímž zvolení je hra zábavná, náročná a úspěch jaksepatří uspokojivý. Štědré možnosti nastavení jsou ale každopádně výrazný krok vpřed oproti předchůdci, který měl asi tak tři a půl přepínače a přizpůsobit nešlo téměř nic.

Borci s nervy z karbontitanu ale můžou jít ještě dál a vypnout si mířící kameru úplně, takže budou vždy hrát jen zpoza ramene svého golfisty. A ti praví masochisté mohou třeba odmítnout mřížku na greenu, takže bude potřeba číst terén pěkně od oka.

Ještě jednou, nenechte se zmást snobskými oblečky a rozjásanou zelení. PGA Tour 2K21 ani omylem není lehká hra. Pokud si vypnete úplně všechno a zvládnete hřiště zahrát alespoň v paru, máte náš upřímný respekt.

Také je potřeba si uvědomit, že rány, kola ani turnaje nelze resetovat nebo jinak brát zpátky. Každý úder v kariéře se prostě počítá, takže vypjaté situace dovedou spustit pořádný nápor na nervy. Obzvlášť když i jeden nepovedený švih umí, stejně jako ve skutečnosti, epesně poslat výborně rozehraný šampionát hlavou napřed do kopru.

Po sedmnácté jamce vedete a na poslední třikrát trefíte vodu. Infarkt, zkáza, zmar, agónie. Výborně trefíte green druhou ranou na pětiparu, chystáte se na pokus o eagle a jisté birdie, místo toho omylem narvete putt, jak kdybyste mlátili slámu, expertně se tím vyputtujete pryč z greenu, pak ujede ruka a pošlete moc krátký chip, pak netrefíte první putt a z eaglu je bogey, jen to hvízdne. Kdo po takové situaci nebude vyprošťovat ovladač zaražený do zdi, zasloužil by medaili.

Mince má ale samozřejmě dvě strany. Jak dokáže PGA Tour 2K21 příšerně frustrovat (ale vždy vaší vinou, nikoliv vinou hry), stejně dobře umí odměnit. Když jde o všechno a vy puttem z patnácti metrů po neuvěřitelné křivce jak z pracovního sešitu docenta astrofyziky zavěsíte fantastický eagle, výbuch radosti je naprosto opojný.

Skupinové povyražení

Hra obsahuje i multiplayer, ke kterému ale spíše bude potřeba opatřit si předem domluvenou skvadru lidí obdobně postižených náchylností ke golfu. Což se, uznáváme, řekne daleko snadněji, než pak udělá.

Možností je dost – můžete hrát klasicky, ale třeba i duel, kdy nejde o celkové skóre, ale o přímé soupeření s protihráčem. Jinak řečeno, když zahrajete bogey a on double bogey, máte bod. Režimů je celá řada; lze soupeřit ve dvojicích, na body a tak dále.

A... nikdo to nehraje. Matchmaking funguje, jak se mu zachce, a je docela problém najít a odehrát celou rundu alespoň v klasickém zápase. Snažit se spojit s náhodnými dušemi z hlubin internetu v jednom z alternativních herních módů se prakticky nikdy nesetká s úspěchem. Zn.: kamarády s sebou.

Být profíkem

Pokud by to snad nebylo jasné, samotný golf je v PGA Tour 2K21 skvělý. Stačilo ho už jenom obalit do líbivého pozlátka, polít omáčkou a pecka by byla na světě. Ale v tomto ohledu hra nemá úplně čistý štít. Na množství obsahu si v jádru nelze stěžovat, licence PGA je ostatně už v názvu a to znamená, že na vás čeká čtyřicet do detailů vypracovaných skutečných hřišť.

Problém je, že pokud byste od režimu kariéry čekali jakoukoliv jinou motivaci než si prostě zahrát golf, odejdete s prázdnou. Žádný rozvoj sportovce, odměny či pocit, že opravdu dobýváte golfový svět, čekat nemusíte. Byli byste zklamaní.

Hra dobré výkony odměňuje měnou, za kterou si pak lze kupovat oblečky a hole, a občas můžete plnit smlouvu se sponzorem, která zadá tři nudné úkoly, o jejichž splnění byste se snažili tak či tak (typu zahraj co nejvíc birdie), ale to je prakticky všechno. Nabídka holí je sice úctyhodně bohatá a jednotlivé nástroje se od sebe neliší jen podobou, ale i dosahem a přesností, takže si se sestavou dá docela vyhrát, ale... co třeba peníze?

Finanční stránka zde nefiguruje vůbec. A to je škoda. Přitom nějaký drobný RPG systém by byl naprosto realistický – vždyť i skuteční golfisté chodí do posilovny, aby pak byli schopni odpalovat na větší dálku. A co nějaké vedlejší aktivity? Vylepšování klubovny, výzdoba, nákupy, co já vím... Jasně, když vám jde primárně o golf, můžete tohle všechno bohorovně ignorovat, ale trocha progresu či rozmanitosti v postranní náplni by nikoho nezabila.

Ani při samotném průběhu turnaje si člověk moc nepřijde jako na turnaji. Oponenti hrají strojově, pořád stejně a hlavně to ani nevidíte, protože stejně jako v předchůdci i zde stojíte na odpališti vždycky sami, nechodí se ve flightech po třech hráčích jako v realitě. Licencovaných golfistů je tu navíc jen velmi málo, drtivá většina startovního pole je smyšlená. Na úrovni prezentace soutěže je do budoucna zkrátka ještě potřeba zapracovat.

Novinkou jsou prostřihy na zajímavé rány protihráčů, ze kterých jsme měli asi deset minut radost, aby pak začaly lézt na nervy jak reklamy na erekci uprostřed hokejových přenosů. Přiznáváme, může za to do jisté míry platforma – na PlayStationu 4 se totiž podobné záběry zdlouhavě nahrávají, aby se pak zase zpátky otravně loadovala vaše hra. Na PC a SSD by, pravda, mohlo jít o zajímavé ozvláštnění, na PS4 jsme děkovali tvůrcům za prozřetelnost, že hráčům alespoň umožnili tuhle vymoženost vypnout.

Nový je i doprovodný komentář. K jeho cti je potřeba uznat, že je mnohem bohatší než dřív, zas tak rychle se neoposlouchá a reaguje i na dost nestandardní situace, jako třeba když hrajete nějakou zhůvěřilost typu třináct nad par. Dojde i na vtípky, historky, žádné přežvykování suchého chleba, což kvitujeme s povděkem.

Ale ani zde není všechno bez poskvrny – komentář při puttování je přinejmenším divný a často neodpovídá situaci. Kolikrát se stalo, že jsme šíleným dvacetimetrovým puttem přes tři terénní vlny netrefili jamku o pět centimetrů a komentátor nás prohlásil za úplné břídily. To má pak jeden chuť ho tím putterem bodnout do oka. Obdobně vás ale zase umí pochválit, když minete tutovku z půl metru, s tím, jak nadějný to byl pokus. No... dobře.

Stejně tak se komentář pravidelně plete, když hrajete turnaj na víc kol, protože hlásí výsledky současného kola, zatímco reálně se samozřejmě počítají čísla ze všech kol dohromady. Pokud tedy první kolo pokazíte a ve druhém se vám daří, bude komentátor bouchat šumivá vína v oslavách za vaši první příčku, zatímco doopravdy tvrdnete třeba někde na trapném třicátém místě.

Postav si sám

Pokud s nostalgickou slzou v oku vzpomínáte na Sid Meier’s SimGolf a mrzí vás, že kreativní choutky golfového rázu pak dlouhé roky nebylo kde využít, HB Studios vám už dost možná udělali radost se svým editorem hřišť ve svých předchozích titulech. A tenhle luxusní bonus zahrnuli i do PGA Tour 2K21.

Osmnáct jamek a volné ruce. Zcela svobodné tvarování terénu, nastavování odpališť, greenů, fairwayí. Veletucty objektů k umístění, žádná omezení ohledně rotace či výšky. Zkrátka skvělá sada nástrojů, co nutně přivede každého golfového tvořivce do stavu absolutního vzrušení.

Hotová hřiště si pak pochopitelně můžete zahrát sami i s přáteli, ale také je poslat do světa a nabídnout komunitě. Kdo si dá tu práci a vytvoří věrnou repliku Augusty, protože hra nepřekvapivě nemá licenci na grand slamy, tedy ani na Masters, takže pravděpodobně nejvíc ikonické hřiště na světě zde oficiálně nenajdete, bude mít náš nehynoucí vděk.

Jediné dilema, které editor způsobuje, je volba platformy. Videoherní golf nám osobně přijde z principu věci jako gaučová záležitost a k ovládání samotné hry se daleko více hodí gamepad, takže bychom normálně automaticky volili konzoli, ale... tvořit hřiště na páčkách je spíš za trest. Pokud o hře uvažujete a víte, že si budete chtít zkusit nějaké to sportoviště postavit, přemýšlejte raději o verzi pro PC. S ovladačem pro hraní a myší pro stavbu.

Zase se to láduje

Druhý hlas pro počítač přijde kvůli již zmiňované možnosti hrát z SSD. Loadingy jsou na konzoli zkrátka dlouhé a otravné. I menu se načítá pomalu a působí těžkopádně. Je nicméně potřeba uznat, že interface doznal změn a je o něco přehlednější – například vaše současné umístění v sezónním žebříčku už nemusíte hledat ve zhůvěřile obskurní nabídce v sedmnáctém podmenu jako v Golf Clubu, ale o žádném grálu uživatelské přívětivosti stále ještě nemůže být řeč.

Grafika je spíš průměrná, ale neurazí. Hra se hýbala dobře a na žádné problémy technického rázu nebo bugy jsme nenarazili. Jediná nepříjemnost může vzniknout z nutnosti být neustále online, i když hrajete sami. Jakmile všechno funguje, jak má, nevšimnete si toho, ale pokud se připojení zrovna rozhodne zlobit, umí to docela pokazit odpoledne. Naštěstí se nám to stalo jen jednou a chyba nebyla na straně herního serveru.

Na konto chudšího vedlejšího obsahu a prezentace jsme přemýšleli spíš o nižším hodnocení, ale nakonec budeme hodnotit výš. Za výborný editor a hlavně za výborný golf. Jistě, výhrady by byly, ale tam, kde je potřeba, hra neselhává. Právě naopak, PGA Tour 2K21 je nejlepší „vážná“ golfová hra na trhu. Kdo má o žánr zájem, nemusí váhat.