Peaky Blinders: Mastermind

Verdikt

Peaky Blinders (Gangy z Birminghamu) se řadí k nejpopulárnějším seriálům současnosti a ne bezdůvodně. Je to zkrátka parádní podívaná. Zasloužila by si i obdobně kvalitní hru, ale tu nejspíš bude muset udělat někdo jiný, protože Peaky Blinders: Mastermind se zatím jeví dosti mizerně. Hra by měla vyjít brzy - na opravy tudíž moc času nezbývá.

Počítač

WindowsWindows

Nedostupné

Konzole

PlayStation 4PlayStation 4

Nedostupné

Xbox OneXbox One

Nedostupné

Další informace

Výrobce: FuturLab
Štítky: realtime, krimi, akční, strategie

Ach, ty licence. Jednou se ji podaří využít na maximum, jindy je v podstatě ignorována. Někdo ji zpracuje do podoby prohlížečové hry a vůbec nejhorší ze všeho je silná a kvalitní licence, jejíž potenciál je zničen autorským neumětelstvím a zcela špatným uchopením předlohy.

Tehdá jsme jí říkali Velká válka

Seriálová předloha Peaky Blinders (česky Gangy z Birminghamu) se věnuje titulnímu britskému městu po první světové válce, kdy se do něj vrací válkou traumatizovaný Thomas Shelby a rozhodne se z rodinného jména udělat opravdový pojem.

Jestli a jak se mu to podaří, je nejlepší zjistit prostřednictvím seriálu. Peaky Blinders jsou totiž skvělou ukázkou toho, co se dá udělat se správně zvoleným historickým zasazením a kvalitním hereckým ansámblem v čele se skvělým Cillianem Murphym.

Seriál zkoumá nejen touhu po moci a společenském postavení, ale také se mu daří zpracovat tehdejší atmosféru v průmyslové Británii a zdůraznit fakt, že v zákopech první světové války umíraly tisíce mladých kluků a na to všechno se museli dívat jejich kamarádi, kteří si pak traumata odnášeli zpátky do „normálního života“, ve kterém se snažili najít nějaký smysl.

Materiálu pro zpracování je víc než dost, aby mohla vzniknout kvalitní videoherní adaptace se silným příběhem a skvělým zasazením. Ze záplavy žánrů a žánrových hybridů si mohli autoři vybrat prakticky jakýkoliv, od akční adventury až po tahovou strategii ve stylu Desperados.

Namísto toho nějakého nešťastníka napadlo, že nejlepší bude nabídnout hráčům velice originální hrátky s časem, vypustit dabing a skvělé prostředí omezit na koridory, které se zají hned ve druhé misi, kdy vlastně děláte pořád to stejné. Nějaké ty gangsterské šarvátky jsou velmi slabou útěchou.

Shelby Mastermind

A to je přitom prvotní designérská úvaha vlastně správná. V čem Thomas Shelby vyniká? Především ve spřádání plánů a jejich bezchybné realizaci. Je to pravda, Tommy je opravdu velmi nadaný plánovač, organizátor a v podstatě hlava rodiny (gangu) se vším všudy.

Podtitul „Mastermind“ je tak nadějný, stejně jako ona úvaha, že se na hlavního hrdinu mrkneme ještě před událostmi první sezóny seriálu. Zápletka herního prequelu se má točit kolem mrtvého Číňana ošklivě pořezaného žiletkami, z kteréžto vraždy je okamžitě obviněn Shelbyho klan.

Zajímavý scenáristický nástřel! Jenže pak to jde hodně rychle z kopce. Když se na obrazovce objevilo první příběhové intro, čekali bychom, že uslyšíme božský přízvuk birminghamských Britů. Namísto toho jsem jen sledoval, jak za zvuků psacího stroje naskakuje na obrazovce text. „Třeba se to teprve rozjede!“ říkali jsme si. Nerozjelo.

Chápeme, že jsou diváci zvyklí na hlasy svých seriálových postav a není snadné si takové dabéry dovolit i do hry, ale aspoň autentický hlas neutrálního vypravěče (když už by tedy vývojáři nesehnali slušné imitátory Murphyho a spol.) by hře velmi prospěl. Birminghamský dialekt je totiž opravdu skvělý a bez něj nebude hra nikdy úplná.

Kde už jsme to viděli...

Ono symbolické plánování v geniální mysli Thomase Shelbyho se autoři rozhodli přenést hry prostřednictvím ovládání času. Ano, je to tak, skutečně vodíte jednotlivé postavy po křivolakých levelech jako loutky. Jakýkoliv bližší kontakt se zločinným podsvětím Birminghamu nečekejte.

Jde zkrátka o to, abyste využívali schopností jednotlivých postav, díky nimž probíhá interakce s okolím. Jakmile zjistíte, kudy vede cesta, vstupuje většinou do hry další z ovladatelných postav, od které se čeká něco jiného. A vy zase plánujete a zase manipulujete s novou časovou osou.

Hlavním úkolem je rozvrhnout aktivity všem svěřencům tak, aby se vzájemně doplňovali. Tommy si pokecá s chlapíkem, který půjde otevřít dveře, do těch v mezičase vběhne další postava, která odláká pozornost strážného nezávazným tlacháním (protože ve městě by určitě nikdo nepoznal jednu z ústředních postav Shelbyho gangu), aby se mohl Tommy dostat zase o kus dál. Takto se rozdělí role, abyste nakonec mohli přetočit čas na začátek a sledovat, jak do sebe všechno pěkně zapadá.

Nejdůležitější je správné načasování, protože například postavy, které přímo nespadají do Shelbyho gangu, je možné ovládat jen chvíli. Špatné přidržení klávesy zase může přerušit akci, která rozbije celý plán, a tak zase převíjíte čas zpátky. Krkolomné ovládání postaviček tomu nepomáhá a někde se zaseknout při chůzi vede jen k dalšímu zbytečnému návratu.

Takhle na papíře to vůbec nezní špatně, ale při hraní všechny tyhle nápady skutečně neoceníte. Není to tak dlouho, co vyšla podobně stavěná hra s názvem Iron Danger, a ta se dokázala zajíst stejně rychle jako Peaky Blinders. Hrátky s časem se hodí do detektivních adventur jako The Sexy Brutale, ale proč jimi rozbíjet živoucí organismus, jakým je Birmingham dvacátých let, jemuž dominují charismatické postavy Shelbyho gangu?

Jako ve vězení

Co chce takový gangster? Kým je? Mohli bychom filozofovat, že je sám sobě pánem a že chce být hlavně svobodný, jenže tento motiv se do hry prakticky vůbec nepromítá, alespoň ne v rámci hratelnosti. Po celou dobu hraní jsme si připadali jako pokusný králík, který má zjišťovat, jestli funguje tohle či ono. A že se hra jmenuje jako oblíbený seriál, bylo v té chvíli úplně jedno. Kromě jmen jednotlivých postav se totiž hledá těžko nějaké propojení.

Namísto volnosti pohybu v herním světě se všechno odehrává v náhodných skladištích nebo nepěkně designovaných ulicích a dvorcích mezi nimi. Atmosféra je nulová a kvalita hudebního a především grafického zpracování je dosti pochybné kvality. Po hře jsme skočili, protože kvalitních gangsterek není nikdy dost, nicméně to, co autoři v rámci Peaky Blinders předvádějí, nedělá dobré jméno ani jim, ani seriálové předloze.

Z trojice odehraných misí je patrné, že autoři nedokázali uchopit koncept licencovaného materiálu, rozhodli se vytvořit něco vlastního a pouze to hrubě navléct na zavedenou značku. Je to nesmírná škoda, protože potenciál licence je obrovský.

Peaky fucking Blinders!

Troufneme si tvrdit, že pokud se zbylé mise ve hře diametrálně neliší od první trojice, budou Peaky Blinders: Mastermind žhavým kandidátem na průšvih roku. A proč? Právě kvůli licenci, jejímž jménem se autoři zaklínají a která s sebou v tomto případě nese pouze zklamání. Je těžké na hře najít něco pozitivního – a absenci mluvené birminghamské angličtiny autorům neodpustíme asi nikdy.