Payday 2

Verdikt
78

Payday není Psí odpoledne, takže s rukojmími v bance se neskamarádíte. Jinak vám však tenhle simulátor lupiče splní každé přání. Jen trocha elegance v technologii chybí. Pokud si ale přejete se skupinkou přátel střihnout pár virtuálních loupeží, jde o skvělou volbu.

Počítač

WindowsWindows

9,99 €Steam

Konzole

PlayStation 4PlayStation 4

$19,99PlayStation Store

PlayStation 3PlayStation 3

$39,99PlayStation Store

Xbox OneXbox One

Xbox 360Xbox 360

Další informace

Výrobce: Overkill Software
Vydání: 13. srpna 2013
Štítky: fps, multiplayer, kooperace, platby uvnitř hry, krimi, akční, online

Druhý díl kooperativní akce zaměřené na profesi vyprazdňovače sejfů a zbraňových zásobníků je opět v mnoha ohledech nesmírně přitažlivý. Především tím, že ke zločinu přistupuje vědecky a samotnou akci doplňuje o management výzbroje v takovém měřítku, že je na dostřel i Jagged Alliance. S jistou nadsázkou lze konstatovat, že pokaždé když donesete další pytel peněz, hra vám sejme masku, uváže kravatu a udělá z vás manažera zločinu. Navíc s takovou samozřejmostí, že úplně zapomenete na to, že pořád stojíte na druhé straně barikády.

Profesionalita a široké možnosti seberealizace zamotají hlavu i zkušenému lapkovi. Ve stylizovaném menu budete do omrzení nakupovat nové typy zbraní a jejich doplňků, uvíznete ve víru osobních statistik a určitě se nikdy nenabažíte růstu vlastní prestiže v podsvětí. Payday 2 skutečně ví, jak člověka motivovat. Je to neustálá honba za dokonalostí, což poznáte třeba na všech bezpečnostních dveřích, které podle příručky moderního lapky můžete vyvalit dokonce i výbušninou, ale jako zelenáč se budete v zámku rejpat obyčejným šperhákem...

Býti gangsterem

Radost budete mít i z toho, jak Payday 2 řeší dilema, zda akci úzce zaměřenou na čtyřčlenný internetový multiplayer svázat příběhem, nebo z ní udělat jen bezpohlavní seznam misí. Lidé z Overkill Software ale mají čuch na milé kompromisy. Příběh ve hře je i není. Respektive, hlavní téma je pouze lehce naznačeno postavou bosse, jenž ve městě zločinu rozdává zakázky, ale co kšeft, to úplně jiný scénář a zážitek.

Hlavně jsou však mise doslova přecpány nečekanými situacemi a zvraty. S nimi se na nějaké teoretické opakování rychle zapomene. Když v jedné vilce pod policejní palbou bouchne aparatura na vaření drog, neb jste prostě ve stresu spletli přísady, s hořícím zadkem budete žasnout, co Overkill naskriptovali, aby hra působila vždy překvapivě a měnila nejen průběh misí, ale i jejich výsledky a hodnocení.

Čtyři výjimečné individuality

Payday 2 je však není jen o spádu a překvapení, ale také o taktice a lapkovské spolupráci. Vždyť je to kooperativní akce. A narovinu, nehrajte ji s umělou inteligencí! I když to hra umožňuje, vždy dejte přednost třem živým společníkům. Rozdíly v hratelnosti jsou totiž překvapivě fatální. Zoufalost umělých kumpánů snadno rozeznáte v těch misích, které si střihnete z obou úhlů.

Když máte například za asistence houkajících sirén vynést lup z dodávky do nedalekého skladu, s živými hráči jde všechno hladce. Respektive tak, jak se dá čekat. Technik s potřebnými skilly otevře pár neobytných dveří, vy rambo běháte s lupem do kutlochu a zbylí dva podporují krycí palbou. Ale jak to vypadá s nemyslící kupou kódu? Parťáci vám běhají neustále za zadkem, a jelikož nejsou schopni ani nic nosit, trpíte v misi jako plantážník.

Payday 2 je opravdu taková, jací hráči se v ní sejdou. To je staré pravidlo. Hra naštěstí umožňuje vstupovat do misí v několika různých úrovních obtížnosti, takže není žádný problém najít ty správné lidi, kteří si mezi sebou rozdělí práci a hlavně využijí velké novinky, se kterou se druhý Payday zřetelně liší od prvního. Totiž čtveřici unikátních bojových tříd, každou s vlastním stromem skillů a příslušnou bojovou výbavu a hračkami.

Vlastnosti ze všech čtyř povolání si sice můžete namíchat zcela bez hranic, ale časem poznáte, že pouze specialista je v akci nejužitečnější. Rozestavovat výbušné pasti a odpalovat zámky nemůže enforcer, který nejraději stává v předních liniích, stejně jako v bance nemůže přesvědčovat ostrahu ke spolupráci technik. Čtyři bojové třídy skutečně zřetelně ovlivňují hratelnost a grupy namíchané z různě nadaných lidí si mohou z misí odnášet diametrálně odlišné zážitky. Zatímco akčně naladěné družstvo z banky vyběhne přímo do palby FBI, mentálně silný tým k sobě zásahovku vůbec nemusí přilákat.

Velmi Žhavé výstřely

Bohužel, ani Payday 2 není bez chyb. A pokud už padla řeč o špatně naprogramované umělé inteligenci, zmiňme tu největší chybu hry. Nejde totiž jen o neužitečné AI spolubojovníky, kritika směřuje i na samotné policejní složky. Jejich tupost lidským faktorem nahradit nelze a tvůrci se ji rozhodli kontroverzně kompenzovat obrovskou početní přesilou.

Policisté se v mapách spawnují ve stylu Call of Duty a pokud vždy neuděláte krok na neviditelný checkpoint, zemřete pod tlakem dokola se opakujících vln. Vzhledem k tomu, že Payday 2 rozhodně není akční parodie, bývá pohled na kupy mrtvých policistů opravdu tragikomický. Hra nechtěně, ale zároveň bohužel dost často připomíná spíše Žhavé výstřely než gangsterky s De Nirem, což je zklamání.

Vůbec nejvíc mě ale naštve obrovský počet neviditelných bariér. Běžet na místě s nosem zaraženým v neviditelné stěně je designérský prvek, o kterém jste si možná mysleli, že už dávno vymřel. Tím spíš, že je s námi Payday už podruhé a autoři měli čas něco vymyslet.

Ale končit se nemá s vráskami na čele. Payday 2 dokáže svoje neduhy hravě zakrývat obrovským množstvím upřímné zábavy jak přímo v terénu, tak i v zázemí. Tohle totiž není jen hra, ve které se stanete kriminálníkem, berete za to prachy a život je fajn. Spíš než zlodějem jste v Payday 2 úplným manažerem odklánění peněz a od českých politiků se lišíte vlastně jen tím, že rádi mačkáte spoušť. Tak přece jsme se z Ameriky dostali až domů. Přejeme dobrý lup.