Panzer Tactics HD

Panzer Tactics HD chce složit poklonu právě Steel Panthers a přivést legendární titul i jeho koncept zpět mezi širší skupinu hráčů. Svůj osobní blitzkrieg začala Panzer Tactics HD na Nintendo DS už v roce 2008, kde byla přijata poměrně vřele. Pak se pokusila proniknout na PC a cestou zválcovat pásy Tigerů i na iPadu. Dle autorů spočívá jádro HD přepracování na jiné platformy hlavně v grafických vylepšeních, pečlivému přemodelování všech map a zakomponování vlivu počasí do hry.

Po spuštění hry vám ovšem bude všechno uvedené úplně jedno. S největší pravděpodobností vás totiž zasáhne vlna nostalgie. Všechno je přesně na svém místě, jak byste od reimaginace klasiky čekali. Mapa rozdělená na hexy? Sedí. Nakupování jednotek za prestiž, zde tedy body proslulosti? Je tady. Jednotky rozdělené na půjčené a vlastní, které si přenášíte z mise do mise? Ano! Možnost nekonečných taktických manévrů na rozsáhlých mapách s rozdílným terénem? Že váháte.

Komandíruj, komandíruj, vykrúcaj!

Zmíněné mechaniky jsou zabalené v hezké grafice a jednoduchém uživatelském rozhraní. Při hraní si bohatě vystačíte pouze s myší. Občas se sice až příliš snadno ukliknete při výběru z kruhového menu, které někdy musíte otevřít, a rozeznat od sebe některé jednotky může být chvilkami menší problém, ale nejde o nic závažného. Jinak je vše přehledné a jednoduché, čili se můžete soustředit přímo na hru.

Panzer Tactics HD přináší dávno zapomenutou hratelnost a v každém tahu vás nechá louskat logické hádanky, při nichž jde většinou o zničení bojového svazu nepřítele bez ztráty kytičky. Funguje zde klasický systém kámen-nůžky-papír, kdy se každá jednotka hodí pro boj s jinou, a navíc v jiném terénu. 

Pěšáci na poli nemají proti tanku šanci, ale pokud se zakopou do města, bude s nimi mít i Panzer co dělat. Pěšáky (společně s městem) však rozprskne po okolí jeden jediný povedený nálet. A bombardéry zase nemají šanci, když se vytasíte se stíhači nebo protileteckou obranou. Ale takový protiletecký systém naložený v náklaďáku je zase jednoduchou kořistí každé jednotky…

Pokaždé se tak snažíte skladbu jednotek rozebrat, zaútočit na slabé místo nepřítele a sledovat, jak se jeho vojenská mašinerie rozpadá na prach. Postupné přechytračování, při kterém hraje největší roli kvalitní průzkum a složení bojových jednotek, je nesmírně zábavné. Není nic lepšího, než když zjistíte, že byste bitvu o Stalingrad vyhráli taky!

Palte na vše, co se pohne!

Vrásky na čele vám udělá artilerie i zmíněné bombardéry, které se nezatěžují pořadím. Jakkoliv bylo třeba v Panzer General životně důležité si nepřátele připravit bombardováním a úderem pozemními silami je jen „doťuknout“, zde je vše značně zjednodušené: v podstatě nezáleží na pořadí útoků, protože rozdíly v poškození na jedné nebo druhé straně podle počtu jednotek jsou až na extrémní případy (2 vs. 10) mizivé. Navíc hra nebere (na rozdíl od starších titulů) v úvahu, že artilerii i bombardérům se menší jednotky hůře trefují a způsobují tedy konstantní poškození.

Nepotěší ani nový systém počasí. Předpověď na další tahy musíte pečlivě sledovat, přičemž jediné, co počasí ovlivňuje, je možnost využívat letadla. Když je hnusně, nemůžete bombardovat nebo se vyžít v pořádném dogfightu. Smutné ale je, že při počasí, kdy byste ani psa nevyhnali, nefungují ani protiletecké systémy – přináší to především podivný status quo v oblacích.

Vyvážená nevyváženost

Systém má bohužel i několik dalších nedostatků: jednotlivé typy terénu mají logicky a správně přidávat konkrétním jednotkám jisté bonusy nebo postihy. Nejasný je ovšem klíč, podle kterého se tak děje. Proč dělostřelectvo střílející z tohoto políčka takového typu udělá nepříteli o 1 bod větší škodu, ale ze stejného vedlejšího políčka už ne? Proč navíc v nabídce různých terénů úplně chybí zákopy, které by mohly skvěle zamíchat s rozdanými a rozehranými kartami?

Stejně tak není jasné vyvážení jednotek, kdy obecně jen velice malé škody způsobují protitanková děla. Právě díky této vlastnosti jsou tanky ve hře velmi silnou zbraní - zejména v německém podání. Přijít za Sověty na zoubek Tigeru je proto docela oříšek, který nerozlousknete panzerfaustem, ale spíše trpělivou přípravou a koncentrovanou palbou více jednotek. Naštěstí ale nebojujete jen proti německým obrněncům, nýbrž dostanete šanci jejich všestrannost rovněž využít.

Panzer Tactics HD nabízí tři kampaně: za Němce, Sověty a Spojence. Hra doporučuje absolvovat kampaně přesně takto za sebou, neboť ve stejném pořadí se zvyšuje i jejich obtížnost. A skutečně, nepřítel se s vámi rozhodně nemazlí – trestá každou chybku a pokud nepřemýšlíte několik tahů dopředu, bude se vám za Sověty a Spojence vítězit jen těžko. Máte při hře za ně o něco horší jednotky než nepřítel a ještě jich často máte méně.

Inovace, co mají smysl

Mimo snahy o převedení hratelnosti starých legend ale předvedli vývojáři ze Sproing i něco ze své vlastní hlavy. Mimo klasického systému zkušeností, které z jednotek přenášených mezi misemi dělají ostřílené veterány, přišli se systémem důstojníků. Můžete si je najímat v průběhu kampaně za řádově tisíce bodů proslulosti, přičemž přiřazení důstojníků jednotkám poskytuje permanentní bonusy. Jaké, to už záleží na důstojníkovi – obecně si ale daná jednotka povede výrazně lépe třeba proti tankům nebo letadlům či získá permanentní bonusy do obrany, útoku nebo dohledové vzdálenosti.

S důstojníky přicházejí do hry i speciální komanda, která jediná dokáží důstojníky permanentně zabít a mají i možnost demoralizovat jednotky. Jejich využití je ovšem obtížné a specializované – v praxi se komanda dají použít výhradně jen proti zmíněným důstojníkům nebo pro k průzkumu, kde jsou opravdu užitečná.

Panzer Tactics HD ve výsledku přináší klasickou hratelnost v moderním zpracování. Nejde však o stoprocentní oživení legendy a tvůrci do hry otiskli i vlastní invenci. Pokud ke hře přistoupíte bez přehnaných očekávání, pozitivně vás překvapí a užijete si spoustu zábavy.

Jestliže ale očekáváte jenom nové mapy do Panzer General v moderní grafice, titul jako takový vás zklame, protože zhusta používá vlastní pravidla a zákonitosti. A ne vždy lepší nebo logičtější. V současném strategickém suchu se ale jedná o výbornou příležitost k ukrácení řady dlouhých chvil (každá kampaň vydrží nějakých 15-20 hodin), které si fanoušci skutečně užijí.