Overfall

Verdikt
73

Tahové RPG, které používá osvědčené herní prvky, a sází na humorné vložky i návykovou hratelnost. Že je to pořád to stejné dokola, ve výsledku ani nevadí.

Počítač

WindowsWindows

12,99 €Steam

Mac OS XMac OS X

12,99 €Steam

LinuxLinux

12,99 €Steam

Další informace

Výrobce: Pera Games
Vydání: 1. března 2016
Štítky: tahová, vikingové, fantasy, adventura, rpg

Everking se zase ztratil. Pojďme ho všichni hledat! Můžete dlouho přemýšlet nad vhodným českým ekvivalentem, ale zatímco Všeotec zní ještě docela normálně, Vždykrál je na tom o něco hůř. Ať už se ale přikloníme k jakékoliv variantě, je tato postava kdesi ztracená, a nic netušící hráč se vydává na dlouhou pouť po mořích a ostrovech osídlených trpaslíky, elfy, orky a další havětí s jediným cílem – záchrana světa. Everking jako jediný dokáže zastavit hordy barbarských nájezdníků, kteří připomínají Vikingy, co se jako vlna valí z podivného kouzelného portálu. Je čas spasit svět ve hře Overfall.

Multikulti mišmaš 

Drsní nájezdníci a Everking - už jen z toho je cítit inspirace severskou mytologií. Everfall u ní ale zdaleka nekončí. Celá hra působí jako syntéza nejrůznějších dobrých nápadů a multikulturních odkazů, které se proplétají celou její délkou. Dvojice hrdinů, kterou od začátku ovládáte, představuje ty nejtradičnější RPG archetypy v podobě válečníka a kněžky. Drsný válečník a křehká blondýnka v rouchu ničím nepřekvapí a možnost si je jakkoliv upravit při prvním hraní prakticky neexistuje. Naopak se seznamujete s tím, co by mohlo přijít příště. Při tvorbě postav se totiž ukazuje jedno z největších lákadel, které zajišťuje znovuhratelnost.

Válečník a kněžka totiž nejsou jediné hratelné postavy ve hře. Overfall jich nabízí devět a patří mezi ně třeba černokněžník nebo mnich. U toho se na chvíli zastavíme, protože je na něm dobře vidět, jak moc se tvůrci inspirovali tvorbou Blizzardu. Mnich v Overfall totiž vypadá přesně jako Kharazim, na kterého můžete narazit třeba v Heroes of the Storm. Podobně jsou na tom i schopnosti jednotlivých postav, které kopírují nejen názvosloví, ale často i animace a efekty z World of Warcraft, Heroes of the Storm nebo z Diabla. Samozřejmě se dá argumentovat, že jsou to normální věci z každé druhé hry na hrdiny, ale nejsou. Stačí si dát záležet při zkoumání detailů. Tím však odkazování na slavné značky zdaleka nekončí. 

A už se zase houpeme na vlnách 

Dvojici postav uvítá starý mužík, který svým vyjadřováním připomíná Gandalfa (Fly you fools!), a pak už dostanete pod kontrolu malou lodičku, se kterou obrážíte stovky herních ostrovů. K přesnému počtu je obtížné se dobrat a možná budete mít často problém se vůbec zorientovat. Mapa s procedurálně generovaným obsahem se totiž omezuje pouze na kompas se záchytnými body a bezprostřední okolí lodi. Při cestování a návštěvách ostrůvků každopádně využijete zdroje - peníze, prášek urychlující plavbu, jídlo na uzdravování posádky a speciální runy na zlepšování schopností postav.

Ostrovy, na kterých se odehrává drtivá většiny hry, vždy patří jedné z šesti herních frakcí, které spolu vzájemně válčí. Jsou tu orkové proti nemrtvým, trpaslící proti goblinům a elfové proti asi nejzajímavějšímu uskupení – Hollow. Jde o zvířata s lidskými rysy včetně vlků, prasat nebo třeba žraloků s rukama a nohama.

Jak na své kocábce obrážíte šest druhů ostrovů, plníte na nich drobné questy. Často jsou to jen různé dialogy bez boje. Stáváte se tak součástí nejrůznějších malých příběhů a na základě voleb pak získáváte například reputaci, některé z herních surovin nebo také vůbec nic. Každý ostrůvek má svůj vlastní příběh a postavy, s výjimkou několika málo delších příběhových linií, a opět se tu nešetří s odkazováním na pohádky (Karkulka) nebo hry od Blizzardu (tři mrtvé děti se jmény oblíbených postav), ale dojde i na Pokémony (Rakeťáci). Pokud se tedy zrovna nebojuje, hra nenudí i přes to, že se neustále opakují stejné mechanismy.

Pilíř je základ státu 

Získávání reputace u frakcí naštěstí není samoúčelné, ale poslouží hned ve dvou rovinách. Jako první se totiž otevřou dva další sloty na žoldáky, kteří dvojici ústředních postav doprovází a pomáhají v boji. Na výběr jsou úplně jiné typy postav než při počátečním výběru včetně justikarky, tradičního lovce nebo vooodoo doktora a piráta. Žoldáky můžete na ostrovech s hospodou vyměnit a na speciálním typu lodí najmout nové, což podporuje znovuhratelnost.

Získaná reputace také odemyká nové možnosti při tvorbě postav nebo i postavy samotné. Pokud toužíte například po druidovi, máte co dělat. Hráče čeká lítý boj s časem a balancováním, protože strážce přírody vyžaduje k odemčení všechny frakce jako přátele současně! Vyplatí se proto procházet hru několikrát i jen s jediným cílem, kterým je příprava na další hru. Nejdůležitější jsou ale pilíře rozmístěné v centrech jednotlivých frakcí pro příběh. Po aktivaci dvou z nich se totiž odhalí lokace ztraceného Everkinga. Než se ale hráč dostane tak daleko, pokud se tak daleko dostane, čeká ho hodně soubojů. 

Na ostří nože 

Bitky probíhají na klasické hexové mřížce a tahy postav jsou rozdělené na tři fáze. Pohyb, ovlivňování statistik a samotný boj. Válečník například hned na úvod pomocí Heroic Leap překoná půlku bitevního pole a vpadne mezi tři elfy, kterým udělí poškození. Pak použije schopnost, která okolním nepřátelům odebere brnění na jedno kolo, a vše zakončí schopností Cleave, tedy efektivním plošným útokem. Kombinace Heroes of Might & Magic nebo jiné libovolné tahovky se systémem debuffů připomínající Darkest Dungeon tvoří údernou dvojici. Naštěstí ale nezáleží na náhodě tolik jako právě v Darkest Dungeon. Díky systému buffů a debuffů se dá v čas zakročit proti krvácení vaší postavy nebo naopak přivodit ztrátu zraku nepřátelům.

Za nejdůležitější proto lze považovat právě druhou fázi souboje, kdy si postavy volí z nabídky schopností, ovlivňujících poškození a odolnost. Faktory, jako již zmíněný Blind nebo Bleed, dokážou divy a možnost obrat nepřítele o veškeré výhody díky kněžskému kouzlu Dispel mnohokrát zachrání postavičky.

Nejdůležitější je ale příjemná rychlost soubojů, kterou oceníte hlavně v pozdějších částech hry. Hráč se může tu a tam vyhnout některým soubojům pomocí dialogu nebo změny kurzu na lodi, ale i tak je třeba počítat s desítkami tahových bitev. Pokud se navíc nejedná o tuhé nepřátele v podobě nájezdníků, partu kouzelníků nebo bosse, dají se i na normální obtížnost souboje ukočírovat i v polospánku. Není to nuda, jen není třeba dávat pozor.

Hráč už totiž ví přesně, jak chce klasický souboj vést, a které schopnost se hodí vzájemně kombinovat. Kdyby byly souboje pomalejší nebo více osekané, bylo by to už pro hru problematické - při stále se opakujícím principu by nejspíš odrazovaly od dalšího hraní. Veškerý obsah by byl najednou rozplizlý a utahaný. Takhle jsou naštěstí souboje většinu času dostatečně zábavné a na nejtěžší ze tří obtížností nabízí dokonce solidní výzvu. 

Zazvonil zvonec… 

Overfall stojí na mezihře v podobě plavby po moři, návštěvě ostrovů, dialozích a intenzivních tahových soubojích. Ve srovnání s rozmáchlými epickými tituly to sice působí jako málo, ale co naplat, když je to zábava. Overfall sice nezkouší nové prvky jako třeba Darkest Dungeon, ale sází na osvědčené herní mechanismy, zabalené do zábavného kabátku.