Onrush

Verdikt
73

Povedená arkáda s relativně originálním akčním konceptem, který funguje překvapivě dobře. Onrush by snesl víc obsahu, možností i prohloubení systémů, ale stávající verze dokáže zabavit bez větších zaškobrtnutí.

Konzole

PlayStation 4PlayStation 4

PlayStation Store

Xbox OneXbox One

1 799 KčMicrosoft Store
Koupit

Další informace

Výrobce: Codemasters
Vydání: 5. června 2018
Štítky: arkáda, akční, závodní

Onrush je štěstí v neštěstí. Sony si pořádnou závodní arkádu prostě udělat neumí a po vadnoucím MotorStormu a neustále odkládaném Driveclubu se Evolution Studios nakonec zbavila. Naštěstí přispěchali Codemasters, schopné vývojáře koupili a výsledkem je Onrush. Zběsilá arkádová akce, která vám hned na začátku řekne to nejdůležitější, co o ní potřebujete vědět: tohle nejsou závody.

Klasifikovat Onrush jako závodní hru by bylo stejně nevhodné, jako je podivné ji závodní hrou nenazývat. Ano, jsou tu vozidla i tratě, ale ne, nezávodíte. Koncept cílové rovinky či začátku závodu tu neexistuje, stejně jako se nehraje na jakékoliv pořadí. Je to ďábelsky rychlá týmová akce, která má vlastně mnohem blíž k Overwatchi než k Driveclubu.

Dobrým příkladem je už samotný počet vozidel: dvě motorky a šest aut. Víc ani ťuk. Vtip je v tom, že bychom na ně neměli nahlížet jako na vozidla, ale spíše jako na „hrdiny“, podobně jako ve střílečkách. Ukazovat prstem na Forzu a smát se Onrush za to, že tu taky nemá stovky aut, je mimo mísu. Tady jsme v jiném žánru a hrajeme podle jiných pravidel.

Onrush se přitom svých závodních kořenů nebojí a viditelně si kdeco půjčuje z Burnoutu, MotorStormu, SSX a dalších podobných arkád. Nejvíc si ale bere z Overwatche a všechno to míchá do docela originální arkádové akce, která má svoji hlavu a naštěstí i patu.

Vzhůru do akce

V základu je Onrush týmovou závodní akcí, kdy proti sobě stojí dva týmy po šesti vozidlech. Povedenou drobností navrch je přítomnost řady dalších aut a motorek – jenže ty jsou na rozdíl od vás, vašich parťáků a soupeřů malé, nevýrazné a pomalé. Nijak neovlivňují úkol zápasu a slouží k jedinému účelu: zvyšování vašeho turba. Jsou palivem, do kterého stačí jen lehce ťuknout, a už letí.

Jde tak o systém připomínající počítačem ovládané grunty z Titanfallu, kde sloužili jednak jako oživení zápasů a jednak jako způsob, jak urychlit přivolání Titána. Tady to funguje podobně a funguje to skvěle. Malá černá vozidla se neustále oživují, tudíž o zdroj paliva pro turbo nemusíte nikdy přijít.

Během zápasu se vám také na základě vašich činů postupně dobíjí ultimátka, ne nepodobně jako v Overwatchi. Tu má každé vozidlo trochu jinou, ale základní premisa je stejná: jakmile ultimátku aktivujete, vyrazíte kupředu rychlostí blesku a vaše ničivá síla je asi tak desetinásobně větší.

Někdy ale kupředu vyrážet ani nemusíte. Pokud vám celá směčka ujíždí, můžete jednoduše přibrzdit, hra spustí něco jako aktivní rubber banding naruby a během pár vteřin vás teleportuje přímo doprostřed dění. Další důkaz toho, že prim hraje akce soustředěná na jedno místo, nikoliv závody. Navíc jde o vstřícný krok vůči nováčkům, kteří se nemusí trápit s doháněním zkušenějších parťáků.

Každý závod je tak více či méně delikátním balancem extrémního rizika a opatrnosti, kdy se úmyslně pouštíte do nebezpečných a trhlých činů, ale zároveň se nechcete ledabylou akcí vyřadit z boje. Tím ztratíte několik cenných vteřin a váš tým přijde o důležitého člena. Onrush je o rychlosti, destrukci a chaosu stejně, jako je o vnímání prostředí, taktice a alespoň nějaké strategii.

Akce čtyřikrát jinak

Onrush nabízí hned několik módů, přičemž závodní hru připomíná jen jeden z nich. Jmenuje se Countdown a vaším cílem je projíždět sérií checkpointů. Tím si připisujete na neustále odtikávající časomíru cenné vteřiny. Vyhrává tým, jehož časomíra vydrží déle, tudíž je stejně důležité zabíjení nepřátelských vozidel jako projíždění checkpointy. Čím méně aktivních vozidel bude soupeřící tým mít, tím méně vteřin si připíše.

Mód Lockdown jako by ze střílečky vypadl. Jde o zdejší variaci na koncept king of the hill. Pomyslným kopcem je tu zelený kruh, který je pro vás tím, čím je pro býky červená. Musíte se do něj dostat, udržet se v něm co nejdéle a nikoho z nepřátelského týmu do něj nepustit. O to stejné se snaží oponenti, a tak přichází ke slovu taktika. Chcete mít mrštnou motorku a hbitě kličkovat uvnitř kruhu? Nebo si vzít ten nejtěžší, neohrabaný džíp a snažit se z kruhu všechny nepřátele vystrnadit?

Mód Switch pak nabízí známý koncept střídání vozidel (jinde zbraní) po úmrtí. Na startu mají všichni motorku, kterou po prvním sejmutí vystřídají za jedno auto, pak za druhé auto a tak dále, až se dostanete k tomu nejodolnějšímu vozidlu. Jakmile vám vozidla dojdou, končíte. Musíte tak vydržet co nejdéle, ale zvolená strategie je opět na vás. Motorky se můžete držet zuby nehty, snažit se všem ujet a vyhýbat. Nebo ji úmyslně odepíšete hned na začátku, probouráte se až k poslednímu džípu a kruh bude říkat pane vám. Sice pak budete pomalejší a poněkud těžkopádní, ale zase toho nejvíc vydržíte a na motorkách, pokud je dostihnete, si můžete vyloženě pochutnávat.

Posledním módem je Overdrive, který se na základní herní mechanismy nesnaží naroubovat vůbec nic dalšího – body zde získáváte jednoduše řetězením všech parádiček, od skoků, přes triky, až po sejmutí soupeře. Vyhrává tým, jehož členové dají dohromady větší počet bodů.

Heroes never die

Jak už padlo na začátku, vozidel je celkem osm a pokrývají tradiční základní koncepty: lehké motorky, středně odolná auta, těžké džípy. Každé vozidlo má navíc své unikátní schopnosti. Ty jsou pasivního rázu a definují například způsob, jakým vozidlo získává turbo nebo jak se chová při aktivaci ultimátky.

S jedním vozidlem byste tak měli ideálně jezdit v co nejtěsnější blízkosti nepřátel, s jiným zase poblíž vašich spoluhráčů. Jindy chcete těsně míjet všechny možné objekty nebo dělat kotrmelce ve vzduchu.

Nechybí ale ani o něco více aktivní schopnosti, jako například Titan a jeho rozdávání štítů spoluhráčům nebo Dynamo a jeho vyhazování boostů. Třešničkou na dortu je motorka Outlaw, která za sebou umí nechat elektrizující, a hlavně smrtící stopu, ne nepodobnou té z Trona.

Adrenalinová arkáda

Pokud to snad není jasné z obrázků a videí, tak vězte, že Onrush je brutální arkáda. Arkádovější jízdní model byste hledali těžko a vozidla sice mají nějakou váhu, ale to je asi tak všechno. Důležitější než jízdní model jsou pasivní schopnosti vozidel a způsob, jakým s nimi dokážete nakládat.

Na vyšších úrovních a v multiplayeru tak může hodně záležet i na kompozici týmu. Například v Lockdownu se můžete jednoduše domluvit na tom, kdo bude s jakým vozidlem po stranách, kdo bude uprostřed kruhu, kdo se postará o ochranu apod.

Právě při hře více hráčů jednotlivé systémy opravdu zazáří. Nic výrazně odlišného od singleplayeru ale nečekejte, tudíž se vydáte se stejnými vozidly na stejné tratě. Jen to bude všechno mnohem dravější, drsnější, nevypočitatelnější a nekompromisnější.

Ostatní hráči se s vámi v multiplayeru párat nebudou, ale o to větší uspokojení přichází ve chvíli, kdy se vám podaří sejmout protihráče, který před minutou sejmul vás. Lahoda! Multiplayer toho ovšem jinak mnoho nenabízí. Bohužel chybí splitscreen a mód Ranked, který se ale chystá a už je na něj, na rozdíl od splitscreenu, připravená příslušná položka v menu.

I bez pětice konzolových kamarádů a majitelů Onrush zároveň je ale multiplayer něco, co byste neměli minout. Singleplayer vám sice může vydržet i na 10+ hodin, ale dravější multiplayer posouvá věci přeci jen o kousek dál.

Onrush nezapomíná ani na loot boxy, které si z nějakého záhadného důvodu nemůžete koupit za reálné peníze. Stejně ale nenabízí nic extra – pouze kosmetické drobnosti, které vás nijak zvlášť nepřekvapí a na hratelnost nemají žádný vliv.

Tratí je tu dvanáct, ale všechny nabízí dostatečnou variabilitu, šíři i množství atrakcí. Po chvíli se sice okoukají, ale funkci plní víc než obstojně. Nad životností hry ovšem i tak visí otazník a bude zajímavé sledovat, jak hodlají tvůrci Onrush podporovat. Hra by popravdě zasloužila neustálý přísun novinek, kdy by každou chvíli přibylo od každého něco: nová auta, tratě, schopnosti, módy...

Brzda!

Jakkoliv se v singleplayeru i multiplayeru jezdilo dobře, nikdy jsme u Onrush nezažívali podobné stavy nadšení jako při hraní Burnout Paradise nebo těch nejlepších dílů Need for Speed. Vývojářům se tu povedlo kápnout na opravdu zajímavý koncept, který hned napoprvé dobře zpracovali, ale k nezapomenutelnému zážitku tu přeci jenom něco chybí.

Nad obsahovou řídkostí nelze jen tak mávnout rukou a byť je to něco, co teoreticky mohou vyřešit patche a updaty, v aktuálním stavu lze hru za plnou cenu jen těžko doporučit. Onrush navíc trápí několik nepříjemných chyb, které sice nejsou nijak zásadní, ale narážíte na ně každou chvíli.

Nemožnost přeskočit replay vašeho zabití je, společně s pětivteřinovým čekáním v menu, víc než otravná. Designové rozhodnutí „vyřadíme hráče z akce na 10 vteřin“ chápeme, za chyby se trestá a dočasné oslabení jednoho týmu má smysl. Jenže my bychom raději namísto replaye a menu koukali na zápas.

Nepotěší ani závody v noci, kdy sice změna nasvícení stávající tratě trochu promění, ale vy zase vidíte mnohem méně než ve dne. To je při zdejší zběsilé rychlosti a potřebě činit jedno rozhodnutí za druhým ve zlomcích vteřiny smrtící – často tak v noci bouráte jen proto, že si překážky nemáte šanci včas všimnout. Té stejné překážky, se kterou ve dne nemáte sebemenší problém.

Někdy také podrazí nohy jízdní model. Brzdit sice můžete, ale zase tolik platné vám to není. Občas vás hra v malé rychlosti pošle proti svodidlům, ze kterých vás najednou bleskově vymrští a je po vás. Bohužel se to nestalo ani zdaleka jen jednou a ve výsledku je to nefér.

Hře by neuškodil alespoň nějaký systém driftování, podobný třeba tomu z Mario Kart 8 Deluxe. Jízdní model je možná až příliš jednoduchý a zasloužil by trošku prohloubit. Stejně tak by byla fajn možnost tuningu či obecně větší úpravy vozidel. Ta si aktuálně můžete ladit jen z loot boxů a jde jen o komplet nové kastle. Robustní systém vizuálního či snad výkonnostního ladění vozidla tady nečekejte.

Cílová rovinka v nedohlednu

Onrush je skvělý první výstřel, u kterého to ale tvůrci přestřelili s cenou a podstřelili s obsahem. Není tu toho zase tolik, byť to, co tu je, je zábavné. Arkádová akce tvářící se jako závodní hra funguje a několik hodin vás spolehlivě zabaví. Na desítky hodin to ale není a po dohrání singleplayeru a otestování multiplayeru jsme měli tak nějak dost.

Přesto je zajímavé, kam budou tvůrci schopní posunout koncepty prvního dílu, pokud na případnou dvojku dojde. Základy položili opravdu solidní a přišli s neokoukaným, funkčním, a především zábavným zážitkem.