OmniBus

Verdikt
40

Ujetá arkáda, jejímž autorům se nepovedlo namíchat příjemný mix z frustrace a zadostiučinění. Autobus se neovládá příjemně a vaše dovednosti hrají při plnění misí jen omezenou roli. Dokončené úrovně proto nepřinášejí zrovna uspokojení a bez něj vám zůstane akorát docela ošklivá záležitost, která rychle leze na nervy.

Počítač

WindowsWindows

9,99 €Steam

Mac OS XMac OS X

9,99 €Steam

LinuxLinux

9,99 €Steam

Další informace

Výrobce: Buddy Cops
Vydání: 26. května 2016
Štítky: arkáda, indie hra, casual, akční, závodní

Společnost Devolver Digital si mezi milovníky indie a retro hraní vydobyla skvělou pověst podporováním nekomerčních a přitom neskutečně zábavných titulů. Na světlo světa pomohla takovým hitům, jako jsou Hotline Miami, Luftrausers nebo třeba Not A Hero. A tak se nemůžete divit, když má člověk chuť vyzkoušet všechno, co se s touto firmou pojí - třeba titul OmniBus lidí ze studia Buddy Cops. V téhle hromadné dopravě ale není zrovna zábavné cestovat.

Dopravní šílenství 

Pokud se OmniBus něco opravdu nedá upřít, je to stylová ujetost. Zatímco se trailery vezou na vlně vaporware a elektrizujícího retra, hra jako taková se vší elegancí prostě nedává smysl. OmniBus je totiž něco jako hrdinný autobus, který chce nebohým občanům v tísni splnit každé přání. Jak už to ale bývá, zaplete se zákonem a musí utéct na Měsíc… Asi nemusíme dodávat, že se vám od samého začátku do hlavy zakousne otázka „Co to, sakra, hraju?“, a nedá vám pokoj, dokud se neobrníte vůči šílenství. Což se snadněji řekne než provede.

Nejprve se ocitnete na plošinách v oblacích, kde čelními nárazy rozbíjíte chrámy, a čirou destrukcí ze sarkofágů jemně vyjímáte drahocenné artefakty. Zároveň se ale snažíte vyhýbat pinballovým bumperům, které vás dovedou nekontrolovatelně odpálit směrem k téměř jisté smrti. Podivné?

Než se nadějete, stanete rovnými koly na Zemi, kde se snažíte vykrást banku, abyste o chvíli později uháněli střemhlav po obřím mrakodrapu, z jehož vrcholu po vás hází vozidla přerostlá opice. Když už si říkáte, že nic šílenějšího zřejmě nemůže přijít, najednou se ocitáte na střeše výškové budovy, kde je hřiště amerického fotbalu, a ze tří tunelů tam vypadávají agresivně naladění motoristé. A jedny z mnoha vašich překážek jsou bowlingové kuželky.

Podívejte se zblízka 

OmniBus je zkrátka jedna z těch her, u nichž si nejste jisti, jestli autoři prostě jen náhodně sázeli na herní plochu předměty, a pak vymysleli nějakou omáčku okolo, nebo je dílem šílených géniů, jejichž práci zřejmě oceníme až za desítky let, v době, kdy se civilizace posune na vyšší úroveň. Pro současného hráče je nicméně podstatná skutečnost, že stejně různorodé jako prostředí a hlavně docela zábavné jsou i úkoly, které před vás hra staví – tedy alespoň ze začátku.

Dříve či později si však uvědomíte, že se točí okolo stále stejných témat jako vyhýbání se překážkám nebo sbírání předmětů. Bizarní opar opadne a najednou vás začne tlačit skutečnost, že se OmniBus vlastně nehraje zrovna nejpohodlněji.

Křižovatka hratelnosti

Titul se totiž zastavil někde v půli cesty mezi fyzikálností a absolutní ignorací jakýchkoliv zákonů. Zatímco tak můžete projíždět domy, které se následně hroutí k zemi, a neutrpíte ani škrábanec, stačí, abyste při vyšší rychlosti prudčeji zatočili, překlopíte se a musíte úroveň restartovat. Situaci neulehčuje ani fakt, že se autobus chová jako velmi nestabilní kus gumy a s povrchem reaguje nanejvýš krkolomně. Samozřejmě, dá se namítnout, že tedy stačí nezatáčet moc ostře a chovat se ohleduplně, jenže OmniBus takhle není postavený a nedovolí vám to.

Rychle jedoucí vozidlo a značně omezený rozhled (kamera je umístěna příliš blízko a příznivci FOV sliderů si můžou nechat zajít chuť) vyústí v řadu nepříjemných nehod, kdy jednoduše zatočíte a rovnou vjedete do problému, protože jste ho předtím zkrátka neviděli. A situace napříč hrou se v tomto ohledu nijak nelepší. Spíš právě naopak jste nuceni ke stále šílenějším kouskům, jenže ovládání se jim nepřizpůsobuje. Zanedlouho vám proto začnou téct nervy a nakonec OmniBus vypnete.

Náhoda je blbec 

Hry podobného kalibru přece milujeme hlavně proto, že nabízejí solidní výzvu, která se opírá o férové ovládání, takže to důležité pro jejich zvládnutí jsou dovednosti. Každá pokořená překážka se vám pak odmění zadostiučiněním a občas i pocitem hrdosti. Při hraní OmniBus ale máte naopak pocit, že když se vám něco povede, prostě jste měli štěstí. Nezápasíte totiž s úkoly jako takovými, nýbrž s příšerným chováním autobusu.

Po obsahové stránce toho OmniBus navíc vedle podivného humoru příliš nenabízí. Grafika působí dost jednoduše a místy možná až odfláknutě, soundtrack sestává z docela krátkých hudebních smyček, a tak se celkově nelze ubránit pocitu, že mi víc materiálu nabízejí některé hry zdarma – což je pro desetieurový titul trochu potupa.

Vítezství konceptu 

Od OmniBus se čekalo šílenství a hratelnost, v níž má první i poslední slovo tlačítko restart. Nicméně v tomto případě pramení frustrace hlavně z nepovedeného chování vozu, špatné kamery a skutečnosti, že „smrt“ čeká na každém metru.

Pokud plánujete rozpoutat na obrazovkách šílenství, musíte si ujasnit, jestli má být zábavné a shovívavější, nebo naopak trýznit svou krutostí. OmniBus se bohužel daří to druhé, a dříve či později vás tím od sebe odradí. Jako hra OmniBus krutě selhává.