OlliOlli

Verdikt
79

Výborná skejťácká arkáda, v níž se k perfektním výkonům musíte prokousat přes tisíce restartů. Přesto se budete výborně bavit. Skvělý soundtrack je už jen třešničkou na dortu z výborné hratelnosti.

Mobilní zařízení

AndroidAndroid

Google Play
Koupit

Počítač

WindowsWindows

10,99 €Steam

Mac OS XMac OS X

10,99 €Steam

LinuxLinux

10,99 €Steam

Konzole

PlayStation 4PlayStation 4

$12,99PlayStation Store

PlayStation 3PlayStation 3

$12,99PlayStation Store

Xbox OneXbox One

Xbox Store

3DS3DS

Nintendo eShop

PS VitaPS Vita

$12,99PlayStation Store

Wii UWii U

Nintendo eShop

Další informace

Výrobce: Roll7
Vydání: 22. července 2014
Štítky: indie, 2d, skateboarding, arkáda, pixel art, sportovní

Pořádnou skejťáckou hru aby jeden hledal s lupou v ruce. Zvlášť na počítačích. Série Tony Hawk’s Pro Skater (dále jen THPS) se od dob American Wasteland (2005) přestěhovala na konzole, odkud se na PC podívala zatím jenom v HD remaku prvního dílu THPS v roce 2012. Proto nezbývá nic jiného, než čekat na lepší časy. Nebo snad ne? Zkušenější skateboardisté možná odtušili, že název hry OlliOlli by mohl být odvozeninou termínu „ollie“, který označuje skejťácký trik, při němž jezdec se svým prknem vyskočí do vzduchu bez pomoci rukou. A samozřejmě mají pravdu.

Pokud jste na prkně v životě nestáli, můžete propadnout dojmu, že zmíněný trik byste zvládli i s jedním prstem v nose. Jenže OlliOlli vám mileráda připomene, že jde o pouhou iluzi. A ne jednou nebo dvakrát, dokazuje to v každém okamžiku hry.

V OlliOlli budete padat mnohem častěji než je pro běžného smrtelníka zdrávo. A až se budete virtuálně válet na zemi, OlliOlli si do vás s chutí kopne. Jednou, dvakrát, třikrát... Přesto, nebo spíše právě proto se někde mezi pády a kopanci budete skvěle bavit. Než se tedy do OlliOlli pustíte, musíte si pravdivě odpovědět na otázku, jestli jste připraveni na klasické sadomasochistické orgie.

Jak se skáče ve 2D

Přestože si OlliOlli vystačila se dvěma rozměry a tvůrci z Roll 7 na hře šetřili i s pixely, koncepčně je podobná právě Tony Hawk titulům. Se svým skejťákem postupně vyrážíte do levelů, ve kterých se snažíte posbírat všechna cingrlátka, předvádíte náročné triky, skládáte je do komb a nakonec zhodnotíte perfektními dopady.

Zatímco v THPS hrách jste k masitým kombům přišli kombinací náročných triků s velkým počtem nenáročných, které vám zvedaly násobiče, v OlliOlli jde spíše o tvorbu náročných triků podpořených perfektními přistáními na zemi, na zábradlích a dalších plochách vhodných pro grindování.

Násobiče jsou tu samozřejmě také důležité, ale vzhledem k absenci manualu (trik, kdy skejťák jede např. jen po zadních kolečkách, kterým se v THPS daly spojovat komba) a výraznému bodovému zvýhodnění dokonalých přistání, hraje význam násobičů spíše druhé housle. Pokud po náročném kombu přistanete špatně, v lepším případě dostanete jen poměrnou část bodů, v  horším pak o všechny těžce nastřádané body přijdete.

Rychlost závisí na správném přistání

Zabudovaný systém perfektních dopadů mění tempo hry. Zatímco při hraní THPS jste v honbě za milionovými komby museli tlačítka pro jednotlivé triky mačkat velice rychle za sebou, zde je rychlost mačkání pomalejší, neboť perfektně přistát lze jen v určité výšce nad zemí.

Umění dokonalého přistání musíte perfektně zvládnout i kdybyste se nechystali lámat bodové rekordy. Stejně jako odrážení na zemi vám totiž zvyšuje rychlost při grindování. Bez toho se ve hře neobejdete, protože v OlliOlli narazíte i na rozlehlé překážky, které můžete přeskočit jen v plné rychlosti - například jde o skok ze střechy na střechu.

Hra je přitom s dalším postupem čím dál víc přísnější. Zatímco v prvních levelech stačí přeskočit kontejner s odpadky, později narazíte na dlouhé sněhové pláně nebo rovnou na rozlehlou skládku haraburdí, z níž tu a tam vykoukne krátká plošinka.

Kvalitně přistát a včas se odrazit na stále menších plošinkách, které se objevují v sériích za sebou, navíc ve velkých rychlostech a s tu a tam nastraženými pastmi (stačí, aby plošinka pro odražení byla o pár metrů delší) je kumšt. Abyste se alespoň přiblížili dokonalé jízdě, musíte jednotlivé levely opakovat do zblbnutí. Pro tyto účely je ve hře šikovná možnost každý level okamžitě restartovat stiskem tlačítka, což často využijete.

Občas je neustálé restartování levelů vysilující, ale ten pocit, když člověk nakonec zajede podle svých představ, je omračující. V tomto bodě se OlliOlli a THPS opět setkávají navzdory skutečnosti, že za OlliOlli stojí tým tří lidí, zatímco THPS zastřešují týmy o desítkách vývojářů.

Hudba do auta

Třešní na dortu z výborné hratelností je skvělý soundtrack. Sestává z  jedenácti svižných dubstepových tracků, které si dost možná oblíbíte natolik, že si je brzy začnete přehrávat i v autě. Podobně je to s OlliOlli v obecném slova smyslu. Jakmile hře dáte prostor, aby se vyjevila v plné kráse, vtáhne vás do sebe a nepustí. Alespoň do doby než se vám ji podaří celičkou pokořit, což bude vzhledem k vyšší obtížnosti trvat dost dlouho.