No Man's Sky

Odysea

Hráč se probírána náhodné planetě a vedle něj doutnající trosky jeho plavidla. Cestovatel vesmíroběžník se nechce usadit, postavit si domeček neplánuje, první úkol je tedy jasný. Nastřádat po okolí materiály na opravu lodi, zprovoznit startovací trysky i pulzní motory, a vydat se vstříc magickým dálkám univerza.

To je největší síla hry. Pocit poutníka, který stojí na útesu před tím, než vykoná skok víry do neznáma. Neuvěřitelné, nepochopitelné, nepolapitelné horizonty takřka na dosah ruky. Rozloha kosmu u vašich nohou, kterou lidský mozek odmítá pojmout. Předlouhá cesta do středu galaxie, a někdy snad i středu vesmíru, může začít.

Budete přelétat náhodně mezi soustavami, které vám zrovna padnou do oka a sbírat střípky vědění o rasách, které galaxii obývají? Nebo cíleně nastavíte kurs na centrum? Či vás zaujme záhadná pangalaktická entita Atlas, která, zdá se, má k vašemu putování co říci a možná mu dá i nějaký smysl? Jde o otázky, jejichž odpovědi vzejdou jen a pouze z vašich voleb. Má celé putování vůbec nějakou pointu? I to záleží do velké míry na vás.

Cestou necestou

Zejména první hodina ve světě No Man's Sky je bez nadsázky strhující. Nejen, že si v tu dobu začnete uvědomovat gigantickou rozlehlost všeobjímajícího vesmíru, ale hlavně se tíha tohoto vědění bude mísit s daleko bezprostřednější starostí. Přežít.

Trailery na hru slibovaly silný survival aspekt a úplný úvod hry dává tušit, že se možná nejednalo o nadsázku. Mráz či zabijácké horko první planety buší na tepelný štít vaší kombinézy s intenzitou beranidla, kyslík pomalu dochází a na obrazovce se naléhavě rozsvěcují varovné nápisy. Kdo ví, jaký tvor čeká v křivolakých zákrutech nedaleké jeskyně a zda je bezpečné se do ní vydat v podstatě beze zbraně. A nedej bože, aby se do toho do povrchu skal ještě třeba zakousl kyselinový déšť.

Hra nabízí systém trochu podobný čtvrtému Falloutu, kdy v podstatě všechno, na co narazíte, každý kámen či rostlinu, můžete rozebrat na základní prvky. Ty poté fungují jako materiály pro crafting, opravy i palivo motorů a vašeho skafandru. Nápad je to parádní a věřte, že když náhodou narazíte na nějaký opravdu vzácný element,který je potřeba pro pokročilou výrobu, budete mít stejnou radost, jako když v libovolném RPG seberete kus epické výbavy.

Na papíře to sice zní skvěle, jenže problém je, že výsledek nejde ruku v ruce s designovým řešením. Získat základní prvky potřebné k přežití je totiž směšně jednoduché, na což přijdete maximálně do deseti minut. Pak už nastupuje jen rutina, kdy přistanete na naprosto libovolném místě, do deseti vteřin vytěžíte potřebné palivo a hurá dál. Nervozita, nejistota a strach promptně opouštějí místnost, přichází jen lehce otravná nutnost čas od času rozstřelit krystal, a celá survivalová hratelnost v No Man's Sky tak má potenciál zabavit přinejlepším půlhodinu.

Nekonečný fraktál

Stereotyp je naopak největší slabinou celého projektu. Je téměř bizarní něco takového prohlásit o hře s praktickým nekonečnem prozkoumatelných planet, ale No Man'sSky krutě trpí na nedostatek obsahu. Co tu vlastně dělat? Pokud vás nebaví čistě jen prozkoumávat podivuhodné krajiny, pak nemilá odpověď zní, že nic. Můžete běžet kupředu či létat okolo planet, jenže k čemu je bambilión světů, když na všech narazíte na pět totožných věcí?

Boj, ke kterému občas dojde, též zábavou zrovna nesrší, protože je opět velice primitivní. K dispozici máte v podstatě jedinou zbraň, tu namíříte na cíl a držíte tlačítko myši, dokud zacílený tvor neodejde do věčných lovišť. Akce jak má být, jen co je pravda. Přestřelky ve vesmírných lodích jsou o něco zábavnější a možná je, na rozdíl od pěšího boje, budete mít chuť absolvovat vícekrát než jednou, ale ani zde se žádných velkolepých bitev jak nad Coruscantem nedočkáte. Jejich účastníci se navíc chovají značně nelogicky, takže když se třeba rozhodnete pomoci křižníků čelícímu nájezdu pirátů a po třech sestřelech nepřátelských stíhaček omylem trefíte i onen křižník, začnou po vás solit hlava nehlava obě strany.

Crafting je poměrně bohatý a nabízí široký repertoár různých vylepšení a vychytávek, jenže ani zde tvůrci dostatečně neodhodili otěže představivosti. Budete tak moci získat silnější těžební paprsek, ještě silnější těžební paprsek, paprsek ještě silnější než ještě silnější těžební paprsek... a tak dále. Žádné technologie, které by zásadně vylepšily či ozvláštnily pokulhávající hratelnost, si na vás No Man's Sky bohužel nechystá.

Hraní kvůli tomu nakonec působí, jako byste jen procházeli matematický model. Svištíte po spirále Fibonacciho křivky, a nelze než jen užasle zírat na technologický úspěch v podobě tak monstrózního náhodně generovaného světa, ale celé to zanechává dojem pouhého podkladu, skeletu, na který bylo ještě potřeba navěsit hru, což se nestalo. Pět stejných stanic, ve kterých se vždy odehraje to samé, několik identických ruin, jeskyně jedna jako druhá, to zkrátka dohromady moc rozmanitou hratelnost netvoří. Poslední naděje pak hráče opustí, když se nechá černou dírou nekontrolovatelně mrštit třeba padesát tisíc světelných let daleko do úplně jiné části galaxie, a narazí tam na planetách na těch úplně stejných pět budov. K čemu cestovat hvězdokupou, když stačí skočit do vedlejšího systému a výsledek bude k nerozeznání?

Obzory

Z předchozích odstavců se musí zdát, že je záhodno No Man's Sky odstrčit do zapomnění, poplivat a ignorovat. Není tomu tak, jen ji zkrátka nelze doporučit každému. Pokud jste však někdy své fantazii dovolili divoký tanec při popisech čarokrásných tajemných planet, když k sobě Doktor zval někoho do Tardis, pokud v mysli rádi utíkáte do jiných světů, můžete na veškerou předchozí kritiku směle zapomenout.

Faktem sice zůstává, že herně se toho ve zdejším vesmíru vážně moc dělat nedá, ale co naplat, když pak přistanete na fantaskním podmořském světě, a čelist padá ke stolu. Nebojácná barevná paleta spolu se smrští surrealistických tvarů krajiny dokážou zkomponovat naprosto dechberoucí panoramata, kterými se kochat je zkrátka čiročirá radost.

V případě, že se do hry pustíte jako do meditativní procházky, uklidňující potravy pro smysly, není ji v podstatě co vytknout, protože zasněnou atmosféru dálav tvůrci chytili pod krkem bezchybně. No Man Sky's je tak ve výsledku značně ambivalentní - člověk si uvědomuje, že hratelnost by potřebovala ještě zásadně vylepšit, ale přesto hru nevypíná, protože se chce podívat ještě na támhletu planetu. A tamtu. A ještě jednu.

Příjemný finiš této roli kosmického průkopníka přidává ještě možnost oskenovat jakýkoliv nerost či formu života a pojmenovat ji. Za to obdržíte malý obnos herní měny, ale jinak to není, zdá se, vůbec k ničemu, nicméně jako drobné ozvláštnění to funguje dobře. Respektive, očekával bych, že pokud někdo jiný přiletí na stejnou planetu, na které už jste byli, uvidí kameny a stromy pojmenované vámi, ale šance, že se něco podobného stane, je vlastně nulová.

Ach ta technologie

V celkovém hodnocení by se prvotřídní atmosféra a jistá chytlavost odrazila a číslo by mířilo o něco výš, někam mezi šest a sedm, nebýt jedné pořádné rány do vazu. Člověk by tak nějak čekal, že po nedávných fiascích s počítačovými verzemi her už si vývojáři dají pozor na technickou stránku svého počinu při vydání. Očekávání by to nicméně bylo scestné, protože PC verze No Man's Sky drží pohromadě jak pohřebák vyrobený v Bangladéši.

Na konfiguraci i7+980Ti se framerate sice většinou drží okolo 40-50, ale i nějakých 20 fps na některých planetách vůbec není problém. I v nejlepších chvílích zaznamenáte nepříjemné propady a záškuby při rychlém rozhlížení nebo zejména při přeletech nad povrchem planety, a to bez ohledu na zvolené rozlišení. No Man's Sky nemá tak dobrou grafiku, aby si něco podobného mohla dovolit.

S výčtem ale ještě nekončíme, a i když hře odpustíte zaměňování popisků ovládání gamepadu a klávesnice, jak se jí chce, i prkenně přístupný inventář, který si s myší opravdu moc nerozumí, přijdou pak třeba chvíle, kdy hra z ničeho nic naprosto přestane využívat grafickou kartu, framerate se propadne k jednociferným údajům a pomůže jen restart. To se stávalo každé zhruba dvě hodiny a věřte, že to dokáže poslat nervy na pochod se vší parádou. Přidejte náhodné pády na desktop a kotel hněvu začne syčet nebezpečným přetlakem. Jako třešničku ještě lze uvést například fakt, že pokud se při hraní přepnete do Windows, zpět do okna s hrou už se nedostanete, pokud nezapnete správce úloh a tam ručně nezvolíte "přenést do popředí".

Bezcílná procházka

Pokud byste měli v úmyslu se vždy jen po práci odreagovat hodinovou lyrickou procházkou po tajuplném světě, No Man's Sky nezklame. Je na to dokonce ideální. Koncept otevřeného, přístupného vesmíru je navíc sám o sobě fenomenální a považujeme ho za okno pootevřené velice lákavým směrem. Pro jeho plné využití ale bude potřeba vytvořit další jinou hru.

Na druhou stranu, jestli hledáte zábavu na dlouhé noční seance, komplexní mechaniky, dynamickou akci a propracovanou hratelnost, budete muset dát ruce pryč. Když se pak do rovnice přidá otřesný technický stav, je jasné, že jako celek lze No Man's Sky považovat jen za pouhý průměr. Své fanoušky si bezpochyby najde, ale před případnou koupí je třeba důkladně zvážit, jestli vám to, co hra nabízí, ke spokojenosti stačí, či nikoliv, a jestli jste schopni na svém monitoru odpustit občasnou slideshow.