Necromunda: Underhive Wars

Verdikt

Díky volnější licenční politice se na nás valí jeden Warhammer projekt za druhým. Po letech sucha je to samozřejmě příjemná změna, nicméně to s sebou přináší problém kolísavé kvality, kulantně řečeno. Tvůrci nové strategie Necromunda o sobě nicméně již dříve dali vědět skrze povedené tituly, vypadá to tedy, že tentokrát je na co se těšit.

Počítač

WindowsWindows

Nedostupné

Konzole

PlayStation 4PlayStation 4

Nedostupné

Xbox OneXbox One

Nedostupné

Další informace

Výrobce: Rogue Factor
Štítky: sci-fi, fantasy, warhammer 40,000, akční, strategie

Katalog videoher s tematikou deskovek ze světa Warhammer 40k se rozrůstá raketovým tempem. Na stánku Focus Home Interactive na proběhlé E3 byli k vidění hned dva zajímaví zástupci – Space Hulk: Tactics a Necromunda: Underhive Wars. Obě hry následují své stolní předlohy a v obou případech se fanoušci mají na co těšit. Dnes se budeme věnovat jen druhé jmenované, která na rozdíl od Space Hulka není úplně tradiční tahovkou.

Studio Rogue Factor o sobě dalo poprvé vědět koncem roku 2015, kdy vydalo taktickou tahovku Mordheim: City of the Damned – adaptaci deskovky od Games Workshop, která je zasazena do fantasy Warhammeru a vyšla na přelomu tisíciletí. Videohra sice netrhala rekordy, ale dočkala se kladného přijetí. A prodeje zřejmě nestály za starou belu, když se na nás ze studia valí další projekt.

Tentokrát to Rogue Factory zkusí s tím druhým, sci-fi Warhammerem. Opět jim jako předloha stojí deskovka, ale tentokrát se nenahlíží do daleké minulosti roku 1995. Inspirace se čerpá z teprve loňské, a tedy běžně dostupné stolní hry Necromunda: Underhive.

Sliby místo důkazů

Necromunda: Underhive Wars chystá obsáhlou příběhovou kampaň, ve které vás čeká tvorba gangu a starání se o jeho jednotlivé členy. Ti mohou definitivně zemřít, což je možná lepší, než když se z nich stanou mrzáci. Zranění z jednotlivých střetnutí s nepřátelskými gangy si totiž nesou s sebou dál, takže z dříve potřebného tanka s rotačním kulometem je později nepřesný ňouma, který nějakým nepříjemným způsobem přišel o ruku.

Jednotlivé úrovně mají být spletité, patrovité a obecně obrovské. Viděli jsme sice jen jedno PvP klání na jedné mapě, ale už ta nabízela minimálně tři výškové úrovně, spoustu temných zákoutí i otevřených prostor, a to prý jde o jednu z těch nejmenších map ve hře. Váš tým o až sedmi členech tak nebude mít problém s rozprostřením se a hledáním ideální stopy.

Sedm žoldáků na tým je sice maximum, nicméně příběhová kampaň bude plná asymetrických situací, kdy jdete třeba jen se třemi vojáky proti sedmi nepřátelům a naopak.

Realtimová tahovka

Necromunda: Underhive Wars sdílí mnohé s Modrheim: City of the Damned, ale zatím to vypadá, že nedotažené prvky jsou ty tam. Stále jde o tahovou strategii se zajímavou obměnou, kdy se ve svém tahu můžete volně pohybovat s postavou jako v normální 3rd person hře. Už se ale nepočítá s kruhy, v rámci kterých jste se pohybovali bez utrácení akčních bodů a do nichž jste se mohli i beztrestně vracet.

Nyní v tahu jedné ze svých postav nespoléháte na malou „safe zónu“ obklopující vaši postavu ve vzdálenosti pár metrů, protože úplně každý krůček vás stojí drahocenné bodíky. Těch máte standardně sto a využijete je na pohyb, souboje, schovávání se za překážkami, používání speciálních schopností i nastavování passivek pro případ, že se kolem vás mimo váš tah mihne soupeř.

Do soubojového módu se přepnete automaticky v určité vzdálenosti od nepřítele, pokud tedy nejste zrovna snajpr s neodmyslitelnou výhodou. Útočení palnou zbraní je pak zcela ve vaší režii – z 3rd person hry se rázem stává FPS, kdy svému žoldákovi pomůžete se zaměřením libovolného bodu na nepřátelském těle. Přesně tímto způsobem připravíte nehybného nebožáka o pravačku a tím pádem i zmírníte hrozbu gangu.

Neplatí to ale vždy. Třeba takový vazoun s plamenometem se nemůže soustředit na určité části těla, protože jeho plameny pokryjí celou vymezenou plochu, klidně obsahující několik soupeřů naráz. Musíte si ale dobře spočítat, kam si můžete dovolit doběhnout a ještě zaútočit, abyste nezůstali stát jako tvrdé y nechránění uprostřed bojiště. V XCOMu vám s tím pomůže náhled čtverečkové sítě, zatímco zde to prostě musíte odhadnout v reálném čase bez pomoci.

Vesměs se ve hře setkáte se dvěma typy soubojů. V prvním případě vlastně ani nejde o souboj, protože se jednoduše pokusíte trefit soupeře z velké dálky a tím to hasne (hra za vás „hází kostkou“ proti procentům). Pokud se ale přiblížíte moc blízko a zapříčiníte tím automatické spuštění boje, čeká vás tahová houpačka. Vy něco uděláte, soupeř něco udělá, vy něco uděláte… A souboj končí až smrtí jednoho z vás nebo vyplácáním akčních bodů obou. Je proto mnohem snazší posvítit si na soupeře, který v daném kole již provedl svůj tah a nemá tak akční body na obranu.

Další slibný WH40k

Souboje jdou ale ještě do větší hloubky. Měli byste se naučit krýt, používat pasivní schopnosti (nejen klasický overwatch, ale třeba i podpůrnou polokouli, ve které jsou všichni kamarádi chráněni apod.), můžete sabotovat prvky mapy a zcela tak uzavřít některé přístupové cesty, přichystat si pro soupeře pasti, a hlavně potřebujete využívat vyšších pozic ve svůj prospěch, protože na to se tu vsází především.

Každý žoldák má jiné bojové předpoklady, vyvíjí se s každou další vyhranou bitvou a stává se tak čím dál tím cennějším, a tím pádem oplakávanějším v případě smrti. To samozřejmě nevynikne v rámci jednoho zápasu v PvP, ale příběhová kampaň a nekonečný mód vám to dají pořádně sežrat.

Upřímně se nejvíc těšíme na příběhovou kampaň, o které v tuhle chvíli bohužel nevíme vůbec nic, ale výše uvedené sliby rozhodně zní… slibně. Zatím to vypadá, že souboje nebudou hrát druhé housle. Z taktických možností se vám protočí panenky, možných strategií se nabízí víc než dost a z grafického hlediska si nemáme na co stěžovat. Tak uvidíme.