Mutant Year Zero: Road to Eden

Verdikt
79

Drobnější klenot na poli týmových tahových strategií. Lidští i zvířecí protagonisté mají charisma a Mutant Year Zero se celkově může pochlubit skvělou, postapokalyptickou atmosférou. Bojový systém funguje na jedničku s hvězdičkou díky míchání tahů s plížením a průzkumem v reálném čase. Obtížnost je sice přísná, ale spravedlivá a odměňující.

Počítač

WindowsWindows

34,99 €Steam

Konzole

PlayStation 4PlayStation 4

PlayStation Store

Xbox OneXbox One

Microsoft Store
Koupit

Další informace

Výrobce: The Bearded Ladies
Vydání: 4. prosince 2018
Štítky: sci-fi, postapokalyptická, tahová, postapokalypsa, strategie

Do baru vejde prase, kachna a jednooká liška, a objednají si… ne, tohle není začátek hrozného vtipu, nýbrž recenze na Mutant Year Zero: Road to Eden, kde k podobným situacím dochází běžně. Odehrává se totiž na Zemi po jaderné válce, která zničila většinu civilizace a přizvukující radiace si slušně pohrála s genetickým kódem zbylých přeživších, což uspokojivě vysvětluje antropomorfní zvířátka.

Kdyby ona zvířátka společně skutečně vyrazila do baru, patrně by si objednala Molotovův koktejl, protože patří ke Stalkerům, úderné jednotce podřízené Staršímu, který zažil časy ještě před onou velkou válkou. Stalkery archa přeživších potřebuje, poněvadž se díky své imunitě mohou vydávat do Zóny a zásobovat ostatní všemožnými výdobytky původní civilizace.

Zároveň Zónu čistí od ghúlů, banditů, divokých psů i zotročených strojů, kteří by se všichni společně mohli obrátit proti zbylým lidem a jejich chlupatým a opeřeným kamarádům. Svět Mutant Year Zero se zakládá na stejnojmenném pen-and-paper RPG z roku 1988, Road to Eden herně ovšem ze všeho nejvíc připomíná XCOM. Byť ne na úplně první pohled.

Když dva dělají totéž...

Přestože v obou případech dominuje tahově-strategická složka, Mutant z velké části probíhá v reálném čase. Prozkoumáváte pozůstatky staveb, které si na paškál v průběhu staletí vzala především skandinávská flóra a tím se na nich podepsal neúprosný zub času. Některé jsou opuštěné, v jiných si ghúlové zřídili základnu, ale dokud o vás nevědí, jste v bezpečí.

Bez plíživého přístupu by se Mutant Year Zero mohl zdát dost těžký i na základní obtížnost. Z bývalé pizzerie se kvůli deseti po zuby obrněným nepřátelům stává nedobytná pevnost. Naštěstí se většina z nich po lokacích potuluje a vy, vy máte k dispozici zbraně s tlumičem.

Když spustíte přepadení, přepnete se do tahového módu a to, co chcete vyřešit v tichosti, musíte vyřešit zároveň rychle. Nepřátelé totiž nejsou hloupí, a pokud je tiše neumlčíte během prvního tahu, zavolají si o pomoc.

Bratrstvo/sesterstvo/zvířectvo neohrožených

Občas vám musí náhoda přihrát trochu toho štěstí na kritický zásah, jelikož tiché zbraně nemají moc vysoké poškození, ale právě tím jsou tyhle tajné likvidace nesmírně vzrušující. Když skupinku nepřátel o většinu z nich očešete a zůstanou vám dva tři s nejvyššími hodnotami zdraví, najednou se bez své armády postradatelných nezdají tak neporazitelní.

Pak na ně už můžete použít silný kalibr v podobě hlasitých pušek, plejády granátů a speciálních schopností. Různí nepřátelé si žádají odlišná řešení a složení party. Prase Bormin představuje ideálního tanka, Dux je typický sniper, liška Farrow se hodí spíš na prvotní fázi tiché likvidace, ale taky na smrtící kritické zásahy především vůči robotům, mutantka Selma dokáže uštědřit velkou ránu a pak se rychle přesunout na bezpečnější místo, no a Magnus se díky psionickým schopnostem zase umí nepřátelům zavrtat do mozku a na chvíli je donutí bojovat na vaší straně.

Podobně rozliční jsou na druhé straně i vaši protivníci. Od základních typů ghúlů se sekerami a puškami přes ty výše postavené, kteří si dokážou zavolat posily, omráčit vás a hází zápalné lahve, až po speciální jednotky, sektáře s řetězovými bleskovými útoky a ovládnutím mysli, s ochočenými psy a obřími roboty s lasery a raketomety nebo přeprogramovanými policejními a nemocničními roboty.

The numbers, Mason! What do they mean?!

Lepší výbavu a silnější zbraně nacházíte průběžně, můžete si je nakupovat i na arše, ale zdrojů je málo a například s nedostatkem lékárniček jsme bojovali neustále. O to víc pak každý nález potěší. Lokace jsou trochu větší než typická mapa v XCOMu, ale obvykle mají jasnou dominantu a důležité předměty na vás svítí už zdálky.

Není tu moc prostoru pro vedlejší mise a ani těch hlavních vlastně nedostanete mnoho – cesta je cíl, jak se říká. Ke svým cílům se totiž musíte probojovat přes několik oblastí a kvůli potřebným zkušenostem je vyčistit celkem pečlivě, protože zkušenosti rovnají se lepší schopnosti rovnají se větší poškození, a o čísla jde v konečném důsledku především.

Procentuální pravděpodobnosti jsou tentokrát odstupňovány po čtvrtkách, takže odpadá chuť prohodit myš oknem, když kačer netrefí „úplně jasný“ devadesátkový zásah, protože mezi 100 % a 75 % je poněkud rozdíl. Ale i tak jsou pořád neúprosné.

Vše zajímavé se odehrává mimo komfortní zónu

Mutant Year Zero v zásadě není těžký, když víte, co děláte, ale chyby neodpouští. Obtížnost začíná u té normální, která je určená začátečníkům v oblasti tahových strategií, žádnou lehčí už nedohledáte. U všech tří si ještě můžete zapnout mód pro experty s permanentní smrtí a ukládáním po každém tahu, což je vzhledem k omezenému počtu mutantů, které můžete do týmu naverbovat, vážně kruté.

Pořád ale funguje ten výborný pocit, kdy tiše vyčistíte většinu mapy, střetnete se se čtveřicí těch nejsilnějších borců, na které máte vymyšlenou perfektní strategii… a oni udělají něco, s čím jste v plánu tak úplně nepočítali, a musíte improvizovat, ale přesto to funguje. Když se vůdce sekty pokusí ovládnout mysl vaší divoké karty, ale ona má nasazenou alobalovou čepičku, takže ho může sejmout brokovnicí ze dvou metrů, je to vskutku uspokojující.

Informovaný souhlas

Road to Eden vám vždycky poskytne všechny informace, které byste měli vzít v úvahu, vyhodnotit a použít k optimálnímu řešení situace. Vaši bojovníci mají zvlášť ke konci hry podstatně méně zdraví než nepřátelé, takže se musíte neustále krýt a uvážlivě postupovat.

Defenzivní přístup a opatrné vyčkávání na nepřátelský pohyb kolikrát dokážou zvrátit skoro prohranou bitvu, stejně tak ji ale může prohrát to, že jste si jednou zapomněli přebít nebo jste si syslili lékárničku pro někoho, kdo teď leží v mdlobách na zemi a nemůže zachránit zbytek krvácejícího týmu.

Strategická složka funguje perfektně a většina soubojů představuje výzvu. Ačkoli ke konci hry posbíráte nejlepší vybavení a schopnosti, nikdy nepřáteli neprojíždíte jako žhavý laser kouskem másla. Pár chyb se přesto najde.

Mechanika destrukce krytí i celých podlaží si někdy vezme dovolenou, takže když počítáte s tím, že se skupinka nepřátel zabije pádem, kterému jste napomohli granátem, občas místo bídné smrti prostě popřou zákony fyziky a levitují.

Někdy na dvě kola zotročený pyroman hází Molotovy do vlastních řad i po vypršení časového limitu a sice vám tím pomůže, ale radši byste souboj vyhráli férově. Mutant Year Zero navíc nemá rychlé ukládání a nahrávání, takže když se něco pokazí, musíte navštívit hlavní menu, což zbytečně zdržuje.

Přemítání o apokalypsách

I tak jde ale o jednu z těch lepších týmových tahovek, byť je relativně krátká. Donutí vás navštívit prakticky všechny lokace, které pro vás tvůrci nachystali, jednak kvůli vytouženému vybavení, jednak proto, že si to zaslouží a jsou jako zbytek hry příjemně rozmanité.

Vaše skvadra má vlastní teorie, k čemu sloužily budovy na předměstí i artefakty lidské civilizace a krásná severská příroda zavdává příležitost myšlenkám, že by vlastně nebylo tak špatné, kdyby většina lidí vyhynula a města ovládla vegetace.

Jinak tu nenajdete příliš mnoho znovuhratelnosti, protože pětice hrdinů má schopnosti celkem jasně dané. Kromě pasivní ability mají každý dvojici dovedností, které si před bitvou můžete trochu prostřídat, ale zejména ke konci už je stejně máte natolik specializované, že budete používat ty oblíbené, které ladí s konkrétní zbraní a zbytkem vybavení. Toho taky není přehršel druhů.

Mutant Year Zero má vycizelovaný bojový systém, takže je trochu škoda, že po patnácti hodinách už nemá víc co nabídnout a jediným typem úkolu je prosté čištění mapy. Dokázali bychom si představit alespoň bránění na určitý počet tahů nebo eskortování spojenců, případně editor map, kde by šly vytvářet vlastní scénáře, nebo jinou pomyslnou třešničku na už tak chutném dortíku.

Pokud zbožňujete XCOM a ráno vstáváte s taktickým plánem svého dne, neměli by mutanti vašemu strategickému oku rozhodně uniknout, protože podobně skvělých tahovek je jako šafránu v postapokalyptické civilizaci. Pro švédské studio The Bearded Ladies Consulting jde o strategickou prvotinu, kterou se uvádí nadmíru povedeně.