Moonfall

Verdikt
50

Kvalitní základ a v jádru dobře navržený bojový systém tone pod nánosem stereotypu, nedostatku taktické rozmanitosti a nudných animací postav. Další hřebíky do rakve přidává ovládání a poměrně prkenné uživatelské rozhraní. Krásný vizuál hru bohužel sám o sobě nedokáže zachránit.

Počítač

WindowsWindows

9,99 €Steam

LinuxLinux

9,99 €Steam

Další informace

Výrobce: Fishcow Studio
Vydání: 13. dubna 2017
Štítky: bojová, indie hra, arkáda, fantasy, bojovka, akční

Překrásná ručně malovaná grafika, akční hratelnost se spoustou taktiky, bohaté možnosti výbavy jedné ze tří rozlišných postav, pohlcující orchestrální hudba a melancholický ambient. To vše slibuje Moonfall, akční fantasy mlátička s lehkou příchutí RPG od slovenského studia Fishcow. Ve snaze svým závazkům dostát ale klopýtá.

Dýka, sekera a kouzelnická hůl

Když už padla zmínka o sekeře, ujasněme si, že Moonfall sice má pár RPG prvků, jako je třeba několik slotů pro výbavu a úrovně postavy, ale jinak daleko více připomíná Golden Axe či z moderní doby třeba Warlocks vs Shadows. Po výběru jedné ze tří archetypálních postav (bojovník, kouzelník, vrah) vás hra postaví na začátek mapy a vaším jediným úkolem se bude prosekat na její konec. Občas u toho musíte přepnout páku či použít jiný aktivní prvek, ale jednoznačný prim hrají řinčící čepele a explodující kouzla.

Na tom samozřejmě není nic špatného. Když je ale těžištěm a výhradním zaměřením hry boj, je potřeba, aby byl zpracovaný výborně, a tady už naskakují vrásky na čele a mezi rty se dere rozpačité "eeeh". Jedná se o vokální znázornění konfliktu mezi chutí pochválit dobré nápady a funkční mechaniky, ale také potřebou pohanit pocitové provedení bitek, nedostatek taktické pestrosti a z ní pramenící stereotyp.

Dovedností není moc, ale jsou mezi nimi zřetelné dobře fungující synergie. Nemůžete si vytvářet vlastní build, postavu tedy budete muset hrát tak, jak tvůrci zamýšleli. To však není žádná tragédie, protože souhra dovedností s druhem hrdiny je navržená kvalitně, jednotlivé skilly se vzájemně doplňují, všechny mají své využití a výsledkem je jednoduchý, ale povedený systém.

Problém je, že nepřátelé jsou v podstatě po celou dobu hry pořád stejní. Vypadají jinak, ale chovají se identicky, což znamená, že jakmile po zhruba hodině hraní přijdete na taktiku, která funguje, dalších pět hodin ji nebudete muset změnit, jen ji rutinně pořád dokola opakovat. To samozřejmě po chvíli začne nudit, což je s přehledem největší nedostatek celé hry. Srovnejte s třeba přístupem v Salt and Sanctuary, kdy musel člověk u každého nového protivníka přemýšlet, jak na něj.

Situace není vždy jen černá, za což lze poděkovat příjemně vysoké obtížnosti. Konfrontace s přesilou nestvůr tváří v tvář končí jak pokus o nedbale elegantní přeskočení zábradlí při návratu z hostince. Tedy rozbitými ústy. Je potřeba si dávat pozor na střelce, uhýbat, nahánět kouzelníky a brát v potaz, kde zrovna postava stojí a co ji tam může zasáhnout. Poziční kolotoč je sice, jakmile na něj přijdete, také pořád stejný, ale alespoň se hra nedá pokořit jen tupým sekáním. Dovednosti je nutné využívat a setrvání na jednom místě se trestá smrtí. V nejlepších chvílích by se boj v Moonfall dal shrnout jako "docela to jde". Konceptuálně je dobrý, jen kdyby hráče neubíjel hodinami dokola se opakujících situací. Pomohla by například i větší různorodost v animacích postav, protože stále stejné komíhání mečem jak od figurky na orloji na dojmu také nepřidá.

Vypadá to hezky, hraje se to hůř

Moonfall splňuje své sliby jen sporadicky, ale pohledný ručně malovaný vizuál je výjimkou. Není mu co vytknout, nabízí několik zcela odlišných prostředí nesoucí občasný zajímavý podtón industriálního steampunku. Barevné spektrum využívá v téměř celé jeho šíři, ale nečiní to kýčovitě nebo z povinnosti. Scény jsou dobře sladěné, příjemné na pohled a pěkný vizuál samozřejmě také zlepšuje atmosféru.

Po technické stránce hra působí spíše ledabyle. Narazili jsme na několik bugů - jednou se zasekl boss a bez reakce stál na místě, zatímco do něj hrdina bodal dýkou. Jiný boss měl zase špatně definované zásahové zóny a do postavy se trefoval, ačkoliv útok směroval vizuálně na druhou stranu. V jedné úrovni se odmítl spustit skript, který byl nutný k pokračování, a celý level bylo třeba restartovat.

Nepříliš šťastně je vyřešené vizuální popředí úrovní. Totiž, ke konci hry se dostanete do továren a chrámů, v nichž se často budete pohybovat za poměrně širokými sloupy. Sloupy, které se nezprůhlední, když za ně zaběhnete. Jistě chápete, kam míříme. Pokud za nimi zrovna stojí nepřítel, nezbývá, než pomateně máchat naslepo na všechny strany, jak když do místnosti vletí vosa, protože netušíte, kde vlastně nestvůra stojí.

Celkový dojem je průměrný. Skoro každá jednotlivá výtka by se sama o sobě dala považovat za věc, kterou lze překousnout, ale když je spojíte všechny dohromady, dostanete hru, která by zkrátka potřebovala ještě vylepšit. Moonfall má povedené základy, to ano, herní mechaniky v jádru vůbec nejsou špatné, ale nepodařilo se je přetavit v dlouhodobě uspokojivou hratelnost.