Mirror's Edge

Verdikt
84

Svěží dynamická akce, která se od veškeré konkurence odlišuje bezprecedentní volností pohybu, avšak částečně selhává na poli pěstních soubojů a přestřelek. Právě tenhle handicap, nepopulární systém "pokus-omyl" a sklouznutí do stereotypu nedovolují dát hře vyšší známku. Ovládání je ale velmi zdařilé a příjemné, nakonec to tedy na odvážný experiment dopadlo nadmíru dobře.

Počítač

WindowsWindows

9,99 €Steam

Konzole

PlayStation 3PlayStation 3

$14,99PlayStation Store

Xbox 360Xbox 360

299 KčXbox Store

Další informace

Výrobce: EA DICE
Vydání: 14. listopadu 2008
Štítky: fps, parkour, akční

Zavádět novou značku do podvědomí hráčů je nesmírně nevděčná úloha. Na jednu stranu se výrobcům nadává za to, že jenom recyklují ty samé série a současně je přitom téměř jakýkoliv novátorský pokus již předem odsouzen ke komerčnímu nezdaru. Pánové z Electronic Arts se naštěstí pro nás rozhodli, že nastal čas trochu zariskovat a pokus o revoluci mezi first-person akcemi svěřili osvědčeným vývojářům z Digital Illusions neboli DICE.

S větrem o závod

Na rozdíl od jiných her je primární náplní vašeho snažení rychlý akrobatický pohyb, kdy se snažíte přemístit z bodu A do bodu B. Nejriskantnějším elementem v tomto konceptu bylo bezesporu ovládání, protože zkombinovat pohyb klasických third-person akcí typu Prince of Persia, Assassins Creed nebo Splinter Cell s kamerou z vlastních očí vyžadovalo hodně představivosti a testování. Výsledek je však výborný a přestože vyžaduje pár desítek minut tréninku, zhruba po hodině vše přejde do krve a nástrahy velkoměsta začnete překonávat s vrozenou přirozeností.

Nejdůležitějším tlačítkem ve hře je skok, jehož správné načasování je základem pro úspěšný dopad na vzdálenou římsu nebo třeba zachycení se na odpadní rouře. Obratnou kombinací s tlačítkem pro přikrčení nebo otočení o 180 stupňů pak vyčarujete s hrdinkou Faith zajímavé gymnastické prvky, které vytváří jedinečný a realistický dojem. K tomu si připočtěte, vlastně odečtěte minimalistický (vypnutelný) HUD displej, jehož faktická nepřítomnost dále podtrhuje přesvědčivý dojem z celé hry.

Orientace oříškem

Dějištěm jsou většinou střechy nebo horní patra jednoho velkého moderního města. V cestě vám stojí nejrůznějších překážky, od skokanských můstků, přes bedny, okapy, napnutá lana až po klimatizační šachty, žebříky nebo jedoucí vlaky. Oříškem je orientace, jakým směrem se máte vydat, abyste unikli pozornosti pronásledovatelů. Faith sice disponuje zvláštním viděním, které ji ukazuje ty správné objekty v červené barvě, ale jako pomůcka to funguje jen do jisté míry. Menší objekty, jako jsou různé trubky, žebříky nebo třeba lyžiny vrtulníku, se už v malé dálce ztrácejí, takže často netušíte, kterým směrem máte utíkat.

Adrenalin a stres vybičovaný na maximum najednou opadne a vy slepě tápete a rozhlížíte se kudy kam. Tvůrci vám sice dali k dispozici tlačítko, které vás v nouzi natočí správným směrem, ale to vždy nefunguje a mnohdy se podívá z bezprostřední blízkosti do zdi, čímž definitivně nabourá orientaci. Navíc zavítáte do průmyslových hal, které jsou v některých případech celé obarveny do červené a oranžové barvy.

Temná budoucnost

Děj je zasazen do neradostné budoucnosti. Zdánlivě prosperující stát je řízen totalitní vládou, která kontroluje všechny aspekty lidského života. Někteří lidé se však odmítli podřídit byrokratické a policejní chobotnici a stali se z nich vyděděnci komunikující mezi sebou prostřednictvím běžců. Hlavní hrdinka Faith patří mezi vyznavače tohoto extrémního parkouru a pracuje pro tajemnou organizaci řízenou Mercurym, kterého zná pouze po hlase. Její život je naplněn neustálou pohotovostí a bleskurychlými úprky před všudypřítomnými přepadovými oddíly vládní garnitury.

Aby scénář dostal patřičné grády, zavolá Faith na pomoc její sestra, která se dostala do nepříjemného maléru. Je hlavní podezřelou z vraždy a všechny okolnosti na místě činu dokazují, že to byl záměr skutečného vraha. Faith se tak vydává po střechách mrakodrapů najít pravého pachatele, přičemž se však zaplete do událostí dalekosáhlého významu, o kterých se jí ani nesnilo.

Její zbraní je rychlost pohybu

Stres se v pozdějších kapitolách vystupňuje tím, že máte za zády nepřátelské běžce, proti jejichž přesile nemá cenu bojovat. Jejich bojeschopnost předčí i vrtulník, který ve skutečnosti není protivníkem, protože když nebudete zrovna postávat na místě, nezpůsobí vám mnoho škod. Lze však konstatovat, že jedinou opravdovou zbraní je vaše rychlost a bez dokonale sladěného pohybu se prostě neobejdete. Velmi snadno uděláte chybu, ať už kvůli tomu, že zpanikaříte kvůli blížícím se nepřátelům nebo jednoduše kvůli tomu, že si nevidíte úplně optimálně pod nohy.

Později také hra vyžaduje větší obratnost při zdolávání překážek, zejména kombinaci naskočení na zeď, otočku o 180 stupňů a další skok na opačnou stranu. Principiálně to sice není nic složitého, ale občas chvíli trvá si uvědomit, že právě tenhle trik musím použít. Pokud na to nemáte trpělivost, nebudete mít Mirror’s Edge v oblibě. To je základní a neměnná premisa.

Potlačení bojové stránky

Oč revolučnější a zábavnější je hra po pohybové stránce, o to více pokulhává na poli pěstních soubojů a střelby. Kontaktní boj je příliš uniformní a především neúčinný. Nepřítele můžete udeřit nebo kopnout, což mu dvakrát neublíží, nebo použijete speciální tlačítko, které protivníka odzbrojí. Účinnost je však podmíněna dobrým načasováním, kdy čekáte na zčervenání zbraně nepřítele. Svou šanci v boji zvýšíte zpomalením času, které se postupně dobíjí podle toho, jak dlouho běžíte.

V každém případě jsou však souboje zdlouhavé, po čase se opakují a před větším množství vojáků je jistější zbaběle utéct. Tahle stránka hry byla hodně potlačena na úkor výjimečně povedené pohybové složky, ale negativní měrou přispívá k určité nevyváženosti. Dříve či později zjistíte, že očekáváte něco nového, nějaké další překvapení, ale nic zásadního nepřichází. Vše se v různých obměnách opakuje až do konce hry s postupně narůstající obtížností.

Vzhledem k originalitě myšlenky a celkově nadstandardnímu provedení si ale Mirrors Edge rozhodně zaslouží vaši pozornost. Je to po letech opět hra v pohledu z vlastních očí, která přišla s významnějšími změnami a to si zaslouží ocenit.