MechWarrior 5: Mercenaries

Verdikt
72

Téměř dvě dekády dlouhé čekání se vyplatilo, plnohodnotný nástupce je tady a i přes některé porodní bolesti a slabší AI doručil klání obřích mechů, které je ještě o fous lepší dík kooperativnímu hraní.

Počítač

WindowsWindows

Epic Games Store

Další informace

Výrobce: Piranha Games
Vydání: 10. prosince 2019
Štítky: sci-fi, first person, futuristická, akční

Přátelé obřích zkázonosných pochodujících kovových monster, vítejte ve třetím tisíciletí. Napříč Vnitřní sférou galaxie zuří již třetí nástupnická válka ústředních lidských mocností rozesetých po stovkách planet. Civilisté možná válkou trpí, avšak pro šéfa žoldnéřské společnosti jde naprosté požehnání. A po bezmála dvaceti letech si toto požehnání konečně zase můžete užít i vy a vaši parťáci z masa a kostí.

Tuctová pohádka v kostrbatém hávu

Vaše cesta mechžokeje a vůdce žoldnéřské kumpanie začíná tam, kde končí ta vašeho předchůdce, jehož rozviklané velitelské křeslo obsadíte hned na konci povinného tutoriálu. Na pozadí ústředního konfliktu se tak zároveň odehrává i komorní drama osobní vendety, jíž jste vy a vaši parťáci součástí. A samozřejmě všechno vyřešíte z kokpitu svého obřího robota, jehož každý krok i výstřel ovládáte.

Tato lineární příběhová páteř je ovšem zároveň jednou z nejslabších částí hry, kterou trumfne i příběh základní kampaně loňského BattleTechu. Jistě se mezi vámi najdou pamětníci, kteří zatlačí nostalgickou slzu při vzpomínce na strhující příběhové filmové sekvence předchozích dílů či strategického MechCommandera. Tady na vás bohužel čekají jen briefingy a ojedinělé scény v enginu hry doprovázené statickými portréty, prkenným dabingem a když už na to dojde, obličejovými animacemi z pozdních devadesátek. To vše zabaleno do tuctové příběhové folie. Ne ne, kdepak, příběhem si vás MechWarrior 5 nezíská.

Když už jsme u té grafiky, Piranha Studios opustili CryEngine, na kterém běží již sedm dlouhých let MechWarrior Online, a přešli na Unreal Engine, který však jako by neodpovídal pořadovému číslu 4. Řekněme si to na rovinu, MW5 rozhodně není nejkrásnější hra poháněná tímhle robustním motorem.

Docela dobře naštěstí dopadlo aspoň zpracování exteriérů samotných mechů a znázornění jejich poškození. Solidní je i částečná zničitelnost objektů a prostředí, která sice úplně nedosahuje kvalit enginu Frostbite, ale satisfakci z pocitu mocného ničitele poslouží.

Zbytek prostředí už je na tom hůř. Zatímco některé biomy, například ledové, vulkanické či siřičitanovými plyny zamořené planety, vypadají impozantně, jejich atmosférické protějšky už jsou na tom o poznaní hůře. Jakmile se někde vyskytne vegetace, máte pocit, že hra technologicky odskočila o 10 let dozadu.

Tomu rozhodně nepomáhá ani fakt, že úroveň detailů, a to ani na maximální nastavení a rozlišení, se v kýžené kvalitě nahrává pouze do bezprostřední blízkosti (cca 30 až 50 metrů), zatímco zbytek zůstává rozostřen a v nízké kvalitě.

Hřebíčkem do rakve technického stavu je katastrofální propad FPS při maximálním zoomu, který je nezbytný pro zaměřovaní specifických částí nepřátelských strojů a kterému se dle ohlasů nevyhnuly ani ty nejsilnější konfigurace. Snad se autoři pochlapí a tyto neduhy brzy vyladí, včetně občasného padání hry a volby přeskočit tutoriál při novém rozehrání.

MechŽoldákem z povolání

Hratelnost je na tom naštěstí o poznání lépe než technický stav a to, co si mnozí pamatují z minulých iterací, je z velké části zpět. A nezřídka v lepší formě než dřív, i když kritikou šetřit nebudeme ani zde.

Dobrou zprávou je, že navzdory sotva průměrnému příběhu je k dispozici plnohodnotná sandboxová platforma, která je lákadlem především pro kooperativní hrátky. V hře jednoho hráče totiž postupem času dochází k určitému otupění, podobně jako u BattleTechu, kvůli poměrně malé variabilitě misí. Naštěstí je většina výsadků poměrně rychlou záležitostí, takže buď uspějete, anebo seznáte, že je úkol nad vaše síly, nahrajete si pozici a zkusíte to jinde.

Když se zrovna neúčastníte výsadku, je zapotřebí strategického myšlení na můstku vaší výsadkové lodi, po které se navíc můžete volně procházet a vychutnávat si svoje kovové mazlíčky pěkně proporčně z pohledu lidského mravence. Hra se pyšní 50 základními variantami mechů, z nichž téměř každý je dostupný ve dvou či více variantách v závislosti na užití zbraňových systémů. K dispozici je i neodmyslitelná možnost si každou ocelovou stvůru pěkně nabarvit k potěše oka, i když trochu zamrzí nemožnost ukládání vlastních schémat, stejně jako absence volby vaší žoldnéřské insignie.

Cestování Vnitřní sférou za kontrakty je třeba plánovat s rozmyslem, protože rozhodně nejde o levnou záležitost a neuváženost vás může přivést až nepříjemně blízko k bankrotu, který znamená konec. V téhle rovině hra exceluje a dává vám opravdu pocítit, jaké to je, být v kůži zabijáckého kontraktora, který nezřídka zaplatí více za údržbu své garáže, žold a cestovní výlohy, než kolik C-Billů vydělá na poli slávy.

Nákup a prodej mechů a výbavy v místech konfliktu se vám extra prodraží, a tak je třeba objevovat a využívat industriální střediska mimo epicentrum střetů, takže musíte být v plánování alespoň o krok napřed a neignorovat koeficient obtížnosti dané mise.

S velkou radostí jsme také uvítali přítomnost dynamické ekonomiky. Ta se projevuje tím, že každé obchodní centrum má pouze omezený počet kusů vybavení či mechů. Ti jsou navíc zpravidla nabízení v značně second-handovém stavu přímo z vrakoviště, takže je na nich po zakoupení nutno nejprve provést řádné opravy. Navíc platí, že cokoli prodáte vy, se okamžitě promítne do inventáře obchodu.

MechWarrior Manager

S plněním kontraktů vám samozřejmě roste reputace a s ní i zkušenosti. Reputace je úměrná čím dál tím riskantnějším prácičkám, takže se nevyplácí usnout na vavřínech a syslit finanční prostředky jen s levnými lehkými mechy.

Každý mechžokej má vlastní RPG statistiky a také limit toho, jak schopný dokáže v dané specializaci být. Nutno podotknout, že při zániku mecha sice existuje vysoká pravděpodobnost, že se jeho pilot katapultuje a dostane se do bezpečí, většinou s nějakým tím zraněním, ale tu a tam o některého toho vypiplance zkrátka přijdete.

Pokud jste u MechWarriora na návštěvě vůbec poprvé, zřejmě vás zpočátku poněkud přehltí informacemi nabušená položka garáže, kde zkušený veterán naopak stráví spoustu času laděním svých ořů. Zde je třeba zajistit, aby se vám a vašim svěřencům příliš nepřehřívaly energetické zbraně a ty balistické měly dost munice a zároveň je třeba dbát na vhodnou tloušťku pancíře na kritických místech. Tip: Díky poněkud nevyužitému potenciálu vertikálních trysek ze strany AI lze patřičnou tonáž ušetřit právě tam.

Jakmile se vám práce šéfmechanika patřičně zaryje pod kůži, budete se v nekonečných úpravách a experimentech postupem času hojně vyžívat. Jen škoda, že hra nedisponuje souhrnným tlačítkem pro opravu mechů, kteří neutrpěli kritická poškození modulů.

Podobně jako v BattleTechu máte v závislosti na vaší reputaci u té či oné frakce před misí možnost smlouvat o konečné podobě kontraktu. Bonusovými reputačními body můžete navýšit jednak celkovou výplatu a výši pojištění hrazeného zadavatelem, jednak výsledný koeficient vybavení a vraků zničených mechů, které můžete po bitvě sesbírat.

Vrávorající AI a destruktivní hody

Výsadek samotný a s ním související akce jsou asi nejblíže tomu, co si řada z vás dobře pamatuje, pokud máte něco odehráno v MechWarrioru Online. Čeká na vás jak pohled z třetí osoby, tak imerzivnější výhled z plně funkčního kokpitu plného retro tlačítek a kontrolek včetně nohou a rukou vašeho avatara.

Zbraně lze tradičně nastavit do očíslovaných skupin, které je možné modifikovat za chodu, a hra dokonce podporuje ovládání joystickem. Myš a klávesnice však nejspíš poslouží nejlépe. Ten pocit, když se derete se svými druhy kupředu za cílem výsadku, když se před vámi sklánějí praskající stromy a bortící se budovy, je k nezaplacení. Každý mech má navíc svůj specifický zvuk hučení motoru a dopadu chůze v závislosti na tonáži a vše jako by si přímo říkalo o VR kabátek.

Během zápolení s nepřítelem je nejdůležitější si hlídat stav munice a teploměru, protože přehřátí vede k pohotovostnímu výpadku reaktoru. A také si dávejte pozor na koordinaci s wingmany. Těm je standardně možné udělovat omezené rozkazy klávesovými zkratkami – útoč na můj cíl, zformuj se na mě, drž pozici a zadrž palbu. Chybí žádosti o pomoc či bojové formace, což by se leckdy zatraceně hodilo, protože AI občas generuje příšerné boty.

Dobrým příkladem jsou mise, kdy je třeba bránit civilní základnu před nájezdníky. Nepřítel zpravidla útočí ve vlnách a při tomto typu mise často mění směr útoku. Což znamená, že to čas od času musíte vzít nejkratší drahou, tedy skrz. Což o tom, základna či městská část by i disponovaly širokými bulváry, kde se za sebe vleze i zástup těžkotonážních kolosů. Jenže vaši spolubojovníci jednoduše převálcují všechno, co jim stojí v cestě, tedy včetně toho, co je třeba bránit.

Podobným způsobem si občas počínají, když jim zadáte cíl. Někteří jen přihlížejí anebo se někde trapně zaseknou, zatímco z vás si nepřítel milerád udělá svůj primární cíl. Tu a tam se při pochodu ve formaci spřátelený lehký mech naráz odpojí a vystřelí sebevražedně z vlastní iniciativy sám vstříc nepříteli, zatímco se Centurion a jemu podobní plahočí poloviční rychlostí.

Nepřátelská AI na tom není o mnoho lépe, takže na vás standardně posílá jednotlivce, co nemají šanci obstát. V případě střetu je její jedinou taktikou kroužení a palba okolo sebe, protože AI obecně nezvládá využívání krytů. Citelně zde také chybí možnost simulace boje zblízka, tedy šance dobře mířeným úderem rozlousknout jinak okolo tančícího nepolapitelného Locusta či jiného agilního trpaslíka.

Co nezvládne chytrost, nahradí počty. V mnoha scénářích na vás totiž nepřítel chrlí vlnu za vlnou zdánlivě nevyčerpatelných posil, především pak během demoličních misí, kde máte za úkol srovnat se zemí nepřátelskou základnu. V tomto případě závodíte s časem, který vám sice nikde oficiálně neodbíhá, ale v momentě, kdy se dostanete do blízkosti báze, se hra mění ve skrytou časovanou bombu. Pokud se zastavíte a začnete soustředit na likvidaci nepřátelských jednotek, říkáte si o veliký malér, protože s každou zničenou vlnou se okamžitě objeví nová a silnější.

Na klidu vám nepřidá ani to, že nepřítel má až příliš často ve zvyku jednotky nevysvětlitelně teleportovat vám přímo na hlavu. Takže už je ani nemusí přivézt výsadková loď ani nenapochodují odněkud z dálky. Jednoduše se vám za zády objeví mech, tank nebo útočná helikoptéra a buší to do vás hlava nehlava.

Hrdě vlající děravá zástava

Když už se vám podaří obstát a zavelíte na ústup k mateřské lodi, zatímco na vás a vaše sedřené svěřence dotírá parta neoblomných nepřátel, čeká vás další podivnost. Vlastně dvě. Tou první je naprostá pasivita vašeho plavidla, které jen nečinně přihlíží, jak se vaše parta před poslední metou hroutí v ohořelé doutnající vraky. Přitom znalci univerza dobře ví, že Leopard je vybaven slušným arzenálem právě pro tyto účely.

Druhá podivnost je vlastně spíše polehčující okolností, ale nebýt prvního neduhu, nemusela by existovat vůbec, což by značně prospělo imerzi a atmosféře. Stačí totiž, abyste k lodi doběhli se svým vlastním strojem, a o vaše bratry a sestry ve zbrani je automaticky postaráno. Některé mise navíc výsadkovou loď zcela ignorují a namísto ní jen doběhnete na stanovené místo, odkud vás hra sama teleportuje bez ohledu na nepřátele okolo.

I přes všechny výtky však MechWarrior 5 pochoduje ve šlépějích svých předchůdců a vcelku důstojně nese děravý a zablácený prapor série hrdě vztyčený. Pokud se vás najde víc, můžete si navzájem během kampaně vypomáhat ve formátu drop in/out během výsadků, což neoddiskutovatelně navyšuje faktor zábavy mílovými kroky.

Veteráni zde budou jako doma a snad překousnou i onu určitou arkádovost a nedostatky AI, jednoduše proto, že jinou alternativu momentálně ani nemají. K nováčkům je hra poměrně shovívavá a navíc krom tutoriálu obsahuje i podrobnou obrazovou herní nápovědu všech herních aspektů včetně detailního popisu jinak málo přehledného uživatelského rozhraní.

Ano, mohlo to dopadnout ještě o fous lépe, ale co si budeme povídat, MechWarrior je zpět a s ním i vůně rozžhaveného kovu a nekonečných lánů doutnajících vraků nepřátel. Vůně vítězství, zaslouženého žoldu a nehynoucí slávy.