Massive Chalice

Verdikt
74

Hezká taktická tahovka se solidním základem, která působí jako prototyp pro něco většího. Jakoby vývojáři zapomněli na dobrý základ nahodit další vrstvy. Fanoušci žánru si ale Massive Chalice užijí i přesto, že se herní mechaniky téměř nikam neposunou a mělkost obsahu je tu výraznější než je zdrávo.

Počítač

WindowsWindows

19,99 €Steam

Konzole

Xbox OneXbox One

Nedostupné

Další informace

Výrobce: Double Fine Productions
Vydání: 1. června 2015
Štítky: taktická, adventura, akční, rpg, strategie

Druhým a určitě ne posledním crowdfundovaným projektem Double Fine (Broken Age) je Massive Chalice. Za hrou ovšem nestojí Tim Schafer a ani nejde o typickou hru ze stáje Double Fine, postavenou na dialozích či příběhu. Naopak, těžištěm hratelnosti je takticko-akční tahová strategie spojená neustálým a nezvratným umíráním postav, jež nahrazují jejich potomci, na které bedlivě dohlížíte. Nakonec se z téhle podivnosti vyklubala solidní, nadprůměrná hra.

Vedoucím vývoje je Brad Muir, který svůj um ukázal už při šéfování vývoje Iron Brigade. Tedy člověk, který je spíše fanouškem herních mechanik a systémů, než snílkem a vypravěčem jako Schafer. Potvrzuje to i Massive Chalice, byť tentokrát břitké vtípky scenáristů protkaly celou hru. Nepleťte si ale Massive Chalice s nějakou komedií. Dalo by se říct, že hlavním motivem hry je smrt. Nepříliš vážně braná, ale pořád smrt.

Smrt, všude je smrt

Vaši hrdinové umírají pořád, ať se budete snažit sebevíc. Smrti se nevyhnete a i kdyby vám na bojišti nezkřivili ani vlásek, zemřou vám hrdinové stářím. Celá jedna hra Massive Chalice se totiž odehrává napříč 300 lety a postavy tady mají životnost jako normální lidé. Někdo vám tak umře v padesáti, někdo v šedesáti a někdo se může dožít devadesátky. Nevytvářejte si proto k jednotlivým hrdinům vazbu tak, jako k tomu vybízel třeba XCOM. Tady vám časem umře prostě každý, bez ohledu na výsledek soubojů. Smrťák čeká na všechny.

Namísto hrdinů si tady můžete vytvářet vztahy s celými rody. Nejen souboji je Massive Chalice živ a podstatnou součást hry tvoří management království. Včetně párování vhodných lidí, zakládání rodin, plození potomků a jejich tréninku. A tady přichází na řadu humor Double Fine. Vývojáři šli na postavy tak trochu jako tvůrci Darkest Dungeon a tak je tady někdo astmatik, jiný trpí krátkozrakostí a vlastnost "neplodný" naznačuje, že tenhle hrdina nebude zdrojem dalších reků.

Vy samozřejmě můžete párovat lidi podle jmen, toho, jak se vám líbí, hrát si s jejich životy jak se vám zamane. Pokud ale chcete dosáhnout nějakých výsledků, musíte se chtě nechtě oprostit od jakýchkoliv romantických představ a jet čistě podle kritérií genetiky. Je někdo neplodný? Marš do předních řad a hrdinsky padni! Tenhle extrémně plodný alfasamec že je krátkozraký? Hezky ho uklidíme do základny k taktéž plodné ženě, jen ať se hezky činí doma.

Jednotlivé výhody a nevýhody hrdinů musíte ale vyvážit. Nemůžete mít na bojišti jen impotentní superbojovníky, zatímco v základně budou dělat děti plodní kriplové. Geny fungují i v Massive Chalice a tak když dáte dohromady dva invalidy s chronickými nemocemi, narodí se jim s největší pravděpodobností ne úplně zdravé dítě. Jakmile potomek dosáhne patnácti let, stane se z něj použitelný hrdina a vy tak potřebujete, aby se vám rodily zdravé a schopné děti, které obstojí na bojišti.

Občas samozřejmě musíte na bojiště poslat někoho ne zrovna silného, pro boj zrozeného a naopak se můžete dostat do situace, kdy budete mít v základně neplodného hrdinu, z něhož toho moc nebude. Massive Chalice je plná těžkých voleb, na které nejste z většiny her moc zvyklí. Často se dostanete do situace, kdy se musíte rozhodnout mezi dvěma zásadními alternativami a když se jedna nevyvede, není cesty zpět. 

Pod tlakem na všech frontách

To platí i o obraně vašeho území. Celá hra se vlastně točí kolem toho, že vy máte území, kolem kterého se stahují mračna a nepřátelé. Těm se zde obecně říká Cadence a postupně vám napadají jednotlivé regiony. Vtip je v tom, že vás vždycky napadnou dva zároveň. Vy se ale nemůžete rozkrájet a musíte si vybrat které území se vydáte bránit a které necháte padnout. Nicméně obrana nutně neznamená úspěšnou obranu, a tak můžete přijít klidně o oba kusy panství. Tím spíš, že často jdete do boje s velmi nedokonalou družinkou hrdinů a tak se mnohdy jen snažíte zastavit příliv nešťastných událostí.

To platí i pro vaši základnu. Zde vynalézáte nové technologie, vylepšení či budovy v jakémsi mixu Civilizace a XCOMu. Jednoduše nakliknete co chcete, pak spustíte čas a čekáte. Mezitím se vám rodí děti, umírají hrdinové, technologické výzkumy se dokončují a Cadence napadá vaše území. Celá hra vás vlastně postaví do předem prohraného souboje, ve kterém je všechno proti vám a vaším úkolem není ani tak vyhrát, jako spíše přežít těch 300 let. K tomu máte bandu nedokonalých hrdinů se spoustou problémů a další problémy představují časté útoky nepřítele.

Základnu a vaše rody není radno podceňovat, ostatně právě z nich budete dříve či později rekrutovat nové hrdiny. Někdy je tak lepší vzít z bojiště nabušeného a zkušeného borce a přesunout ho do jedné ze základen, kde může trénovat zelenáče. Jindy zase doufáte, že porodnost trochu vzroste, protože hrdinů máte málo a klidně se můžete dostat do situace, kdy vám hrdinové prostě dojdou a vy nemáte svá území jak bránit. Stejně tak není příliš těžké zapadnout do slepé uličky, kdy trpíte nedostatkem hrdinů, ti, které máte, mají špatná vylepšení a souhra náhodných událostí vás pošle do kolen a možná i na konec cesty.

A to je všechno?

Útoky nepřítele vypadají zprvu jako v XCOMu, tedy na izometrickém bojišti, kdy ovládáte svoji skupinku unikátních hrdinů a v tahovém boji likvidujete jednotlivá monstra. Jedním z menších problémů které s Massive Chalice mám, je hloubka hry. Nebo spíše její mělkost. Té si jako první všimnete právě u soubojů. Nečekejte žádnou velkou mapu nebo zajímavý postup bojištěm z bodu A do bodu B, kdy by ona cesta měla nějakou strukturu a smysl. 

Obrana vypadá tak, že vás hra hodí na relativně malou, uzavřenou mapu která je svojí hratelností dost nenápaditá a nudná. Na ní sejmete pár záporáků a hotovo, jde se domů, obrana byla úspěšná. Žádné velké taktizování, žádný opatrný strategický postup, budování obrany apod. Na jednu stranu není fér srovnávat velký 60 dolarový XCOM s malým, nezávislým Massive Chalice za 20 dolarů, ale na druhou stranu si o to hra přímo říká. Její řídkost mechanik a nenápaditost obsahu prokouknete poměrně rychle a chcete víc. Jenže ono tam víc není.

Nemastné neslané nejsou jenom souboje. Časem začnete očekávat něco víc, něco propracovanějšího také od managementu rodů, hrdinů a výzkumu. O robustnosti mechanik a technologií z Civilizace si nechte jen zdát, čím déle Massive Chalice hrajete, tím více je řídkost obsahu zjevná. To, co se na začátku zdá být jako zajímavý začátek, který se dále rozvine, je vše, co hra může předvést.

Postupem hrou se mechaniky a jejich rozsah rovinou jen nepatrně a nikdy se nedostanete do fáze, kdy byste měli pocit, že hra téma plně využila. Nepřátelé jsou v pokročilejších soubojích obtížnější, což vy ale jednoduše vyrovnáte novými vynálezy a vylepšeními. Sympatické je, že Massive Chalice můžete klidně dohrát tím, že prohrajete. I to je určitý příběh, který si zapamatujete a tady se počítá s tím, že projedete ony tři stovky let několikrát. Zkusíte jiné rody, jiné hrdiny, odlišný postup při skladbě tříd na bojišti a kdo ví, třeba budete mít zrovna v téhle třístovce větší štěstí.

Když se na hru podíváte z pohledu backera, který na vývoj před dvěma lety třeba něco málo přispěl, nemusíte litovat. Massive Chalice je nadprůměrná, do jisté míry originální taktická tahovka, která vás určitě zabaví. V kontextu své cenové kategorie je to vlastně docela příjemná zábava, která neurazí, ale rozhodně ani nenadchne. I přesto ale možná za zkoušku stojí, protože dokáže na pár hodin zabavit.