Magicka 2

Verdikt
55

Hra téměř navlas stejná jako čtyři roky starý první díl se všemi jeho přednostmi i nedostatky. Nad vodou ji opět drží zábavný kooperativní mód. Pokud máte při ruce přátele, se kterými můžete hrát, možná byste mohli Magicku vyzkoušet, pouštět se do ní sólo nicméně opravdu nemá cenu.

Počítač

WindowsWindows

14,99 €Steam

Mac OS XMac OS X

14,99 €Steam

LinuxLinux

14,99 €Steam

Konzole

PlayStation 4PlayStation 4

$14,99PlayStation Store

Další informace

Výrobce: Pieces Interactive
Vydání: 26. května 2015
Štítky: fantasy, multiplayer, kooperace, více hráčů u jednoho zařízení, akční

Čtyři roky! To je docela dlouhá doba. Z puberťačky se stane dospělá a cílevědomá žena, prezident si odkroutí celé volební období a vědátoři stihnou přijít na nových sedmdesát osm běžných potravin, jejichž konzumace vás zaručeně zabije. Stejnou dobu měli vývojáři ze studia Pieces Interactive, aby pod hlavičkou Paradox Interactive navázali na první Magicku od studia Arrowhead. Zmíněná hra se zapsala do povědomí ikonickým systémem kouzlení, který nabízel netušené možnosti a divoké kombinace různých magií, ale také mizerným technickým stavem, a po chvíli hraní ubíjejícím stereotypem. První díl však rozhodně představoval solidní základ, takže jsme byli všichni zvědaví, do jakých nebeských výšin na něm vztyčí vývojáři svou kouzelnickou věž v pokračování.

Repríza

Pokud jste doufali, že první díl byl jen takovým experimentem, aby tvůrci viděli, jak to třeba může, nebo nemusí fungovat, a pokračování bude konečně tím plnohodnotným kouzelnickým zážitkem, můžete si směle stoupnout zpět k pomyslnému oknu a vyhlížet díl třetí. Magicka 2 by se horko těžko dala označit za datadisk. Spíš působí dojmem, že autoři původní hru rozsekli a druhou polovinu vydávají po čtyřech letech v trochu jiné grafice, aby se neřeklo.

Tvůrci vás bez varování uvrhnou do "humorného" fantasy světa, kde běžíte výhradně kupředu, zpátky ni krok, abyste pomocí magie spálili (zmrazili, rozmetali, vypařili, roztavili...) tupé hordy nepřátel. Vše je podloženo generickým příběhem, který je nezajímavý až to bolí. To by nevadilo, protože Magicka 2 se sama bere s humorem a snaží se stavět hlavně na nevážných rozhovorech a parodii. Skrze dovedné slovotepectví a slovní humor lze proměnit i šedivě nudný základ v zábavný zážitek, o tom žádná. Pokud ale vaše mysl při zaslechnutí sousloví "humorná fantasy" hned sklouzne k představě něčeho, co vzešlo z pera Terryho Pratchetta (budiž mu Zeměplocha lehká), musíme vás bohužel opravit.

Vývojáři totiž museli trávit poslední čtyři roky v kavárnách s kamarády z Realmforge, kteří mají na svědomí Dungeons 2, protože úroveň vtipu je v obou hrách úplně stejná. Není to kompliment, aby bylo jasno. Prvních deset narážek na popkulturní artikly a pokusů o situační humor ještě odměníte shovívavým zacukáním v koutku úst, ale když kanonáda žertů se stále stejnou pointou pokračuje, popadáte se spíš za hlavu.

Osm cest do pekel

Systém kouzlení je opět tím jediným, co je na Magicka 2 opravdu zajímavé. Je oproti předchůdci zjednodušený, ale jinak stále stejný - k dispozici máte osm živlů, ze kterých vytváříte kombinace až pěti položek. Čarodějnictví podléhá přísné logice, jakmile do rovnice přidáte například element země, bude výsledné kouzlo projektilem, pokud přidáte element ochrany, vytvoříte zeď nebo zbroj a tak dále. Tvůrci odstranili nejmocnější a nejsložitější kombinace z jedničky, místo toho dostává větší prostor využívání slabin jednotlivých nepřátel.

Živly se navzájem doplňují, nebo nulují a práce s nimi dává tušit obrovský potenciál. Vaše smršť blesků nezraňuje nepřátele dostatečně? Není nic snazšího, než je předtím zasáhnout vodní střelou, aby pak elektrická blýskavice rozesela tu správnou zkázu. Jenom dejte pozor, aby v tu chvíli nebyla vodou nasáklá i vaše róba, protože v takový moment se vyvolání blesků rovná velice rychlé sebevraždě.

Možností je opravdu mnoho. Voda s ohněm produkuje žhavou, maso tavící páru. Voda s mrazem pak ledové střely či ze země vyrážející nabroušené rampouchy a podobně. Kombinací je tolik, že pokud je chcete nějak aktivně střídat, připravte se na takový tanec prstů po klávesnici či gamepadu, že by se za něj nemusel stydět i zkušený pianista.

Jenže co naplat, když hra tento klenot využívá až trestuhodně málo. Souboje jsou stále stejné a celá druhá polovina hry splývá do jedné mazanice, kdy už ani nevnímáte, co se vlastně děje, a jen mechanicky vyťukáváte pořád dokola jedno oblíbené kouzlo. Hra totiž, úplně stejně jako první díl, automaticky počítá s kooperativním hraním, takže pokud se na výpravu vydáte sami, stejně nebudete mít na vymýšlení nápaditých kombinací kouzel čas, protože se jen a pouze na vás bude hrnout záplava slintajících stvůr, z nichž každá je vás schopna usmrtit pomocí několika málo zásahů.

RPG? Ale kdeže.

Umírat v Magicka 2 rozhodně není složité. Necháte se zahnat někam do rohu a poroučíte se k zemi dříve, než byste řekli "čaroděj dobroděj". Checkpointy jsou ale bohužel opět nastavené dost necitlivě, takže sebemenší přehmat či zpanikaření znamená návrat o dlouhé minuty zpět. To by nevadilo, kdyby zabíjení příšer stále dokola bylo alespoň zábavné. Jenže ono není.

Co tedy hře chybí? Proč je masakrování davů nepřátel, koupel v krvi démonů a dupání po zbytcích tisíců kostlivců o tolik zábavnější třeba v Diablo 3 či v Path of Exile? Chybí tomu hlavně jakýkoliv RPG prvek. Ano, vaše postava je v podstatě "hotová" tak, jak ji dostanete v první vteřině hry. Žádné vybírání specializace s bonusy do určitého živlu, žádné posilování statistik, ale hlavně žádná radost z nových mocných předmětů.

V Magicka 2 totiž nepadá z nepřátel vůbec nic. Hru by bylo možné brát jako oddechovku po práci, určenou pouze ke chvilkovému odreagování s přáteli nekomplikovaným vražděním. Jenže na to, aby si udržela pozornost jen čistou akcí, je Magicka 2 příliš přímočará. A boj sám o sobě v ní jednoduše není dost adrenalinový na to, aby utáhl celou hru.

Svou postavu můžete měnit k obrazu svému pouze volbou róby, která přináší drobné výhody i nevýhody, a obměňováním kouzelnické hole. Smutné ale je, že právě tyto hole jsou nastaveny tak nepovedeně, že dokážou z hraní vysát i poslední iniciativu k využívání skvělého systému kouzlení. Stačí uchopit kostěnou hůl, jež přidává nesmyslně velké bonusy do magie smrti, obklopit se štítem, který kouzla s elementem smrti mění na léčivá, pokud zasáhnou vás, a můžete úrovněmi probíhat jak King Kong. Pak se z nadsázky, že stačí k průchodu hrou jediné kouzlo, stává krutá realita.

Víc hlav víc vyčaruje

Magicka 2 počítá s tím, že se do ní nebudete pouštět sami. Jak se obraz hry mění, když na čarovné dobrodružství přizvete jednoho (nebo třeba tři) spolukouzelníky? Mění se dost. Úplně totiž odpadá zuřivá frustrace z často ne příliš zaviněných smrtí a nutnost opakovat celé dlouhé úseky znova, protože spřátelení mágové se mohou navzájem oživovat instantním kouzlem.

Nestvůry se rovněž nevrhají jen po jednom cíli, ale snaží se útočit na toho, kdo jim momentálně působí největší poškození. Je tak možné si s kamarádem mocného soka "přehazovat" jako při ping-pongu, nalákat na sebe skupinu, zatímco spoluhráč ji z dálky likviduje deštěm explozí a podobně. Vraždění ve více lidech je zásadně zábavnější a rovněž náročnější na přemýšlení, využívání živlů a samozřejmě spolupráci.

Ve hře je totiž permanentně zapnutý friendly fire, tedy možnost poškodit sebe i přátele vlastním kouzlem. A to nejen pro hráče, nýbrž i pro počítačem ovládané protivníky. Pokud ze sebe tedy učiníte návnadu, měli byste si být jistí, že se nejdřív ochráníte štítem proti živlu, který pak váš parťák použije. Když ne, suverénně vás totiž rozmetá na malé krvavé kousky společně s nepřáteli. Zoufalý řev na Skypu, když potřebujete heal, pokřikování živlů, které se chystáte použít a déšť nadávek při špatně umístěném kouzle, se mění v až nečekaně osvěžující taškařici. Neúmyslné odpálení kamaráda do vesmíru dokáže vzbudit záchvaty smíchu mnohem lépe, než se to daří rádoby vtipnému scénáři.

Problém ale je, že je hra stále stejná - od první vteřiny až do závěrečných titulků. Přímočará a stereotypní. Magicka 2 prostě působí dojmem technického dema, které vývojáři představují vydavatelům s tím, že takhle tedy zhruba bude vypadat bojový systém, a pokud dostanou peníze, vytvoří okolo něj i nějakou smysluplnou hru.

Porodní bolesti

Člověk by trochu čekal, že se vývojáři poučí z tristního technického stavu, ve kterém byl v době vydání první díl. Jenže, stalo se tomu tak napůl. Kooperativní mód lze sice, na rozdíl od jedničky, před tunou patchů, alespoň zprovoznit, ale hra je i tak zaplevelena otravnými nedodělky.

Pěkně zatopit dokáže i kamera. Ta totiž mnohdy nesleduje vaši postavu plynule, ale zamyká se na určité scény - asi abyste nemohli taktizovat útěkem, zřejmě. To by se ještě dalo přijmout, jako poněkud zvláštní herní mechanika, a přizpůsobit se. Holé neštěstí ovšem přichází, když proti vám stanou nepřátelé, kteří vás svými útoky odhazují, a že jich není málo. Dopadnout mimo záběr kamery a dívat se se zájmem na prázdnou pláň, zatímco postava někde za rohem potupně umírá, není úplně esence zábavy.

Magicka 2 se pyšní skvělým, propracovaným, fungujícím a poutavým systémem kouzlení, ale to je bohužel v podstatě všechno. V multiplayeru je chvíli velice zábavná, to ano, ovšem ani to nezastaví postupně se vkrádající stereotyp. Vezměte skvělé jádro, které hra má, obalte ho fungujícím RPG systémem, dejte možnost si upravovat postavu, nechte prahnout po pokladech a lupu a hráč v takové hře s radostí stráví i s kamarády sto hodin. V tomto případě mu však oněch osm hodin přetexturované, čtyři roky staré, Magicky bude stačit víc než vrchovatě.