Magic: The Gathering Arena

Verdikt
88

Skvělá adaptace jedné z nejlepších karetních her na světě. Je rychlá, přístupná a neslevuje z komplexity originálu. Nudí vás Hearthstone? Zkuste Arenu.

Počítač

WindowsWindows

Oficiální stránky

Další informace

Výrobce: Wizards of the Coast
Vydání: 26. září 2019
Štítky: karetní, sběratelství, fantasy, multiplayer, zdarma, free-to-play

Jak se vlastně recenzuje virtuální verze Magic: The Gathering? Máme se šťourat v nedokonalých, leč léty ověřených pravidlech nejpopulárnější sběratelské karetní hry světa, nebo jen zhodnotit jejich adaptaci do virtuální podoby? Těžká to otázka. Ale ať se na to díváte z kterékoliv strany, hlavní je, jestli to člověka nakonec baví. A nás to baví náramně.

Na to není potřeba reagovat, pane Bašto

Jestli máte aspoň trochu rádi kartičky, pravděpodobně jste se už s Magicy setkali a možná i stačili pochopit, proč jsou tak strašně oblíbené. Zaprvé to jsou prostě hezké kusy potištěného papíru s povedenými ilustracemi od skvělých autorů (John Avon!). Zadruhé, a to je důležitější, se s nimi úžasně hraje. Dalo by se říct, že s nimi můžete provádět opravdová kouzla.

Magicy nejsou jednoduchá hra. Pokud je porovnáte třeba s Hearthstonem, je to s trochou přehánění něco jako šachy a kuličky, i když jde zdánlivě o velice podobné záležitosti – v obou vykládáte na stůl příšerky a střílíte kouzla, v obou se snažíte sebrat všechny soupeřovy životy tím, že na něj útočíte.

Jenže Magic to celé komplikuje mnoha různými mechanikami, například skutečností, že na akce soupeře lze reagovat, takže vlastně hrajete i tehdy, pokud zrovna nejste na tahu. Pakliže k tomu máte správnou kartu, můžete soupeři vskočit do hry a celý jeho propracovaný plán mu mávnutím ruky překazit. A on vám následně může překazit ono překažení. A vy jemu to jeho. A…

Vzniká tím hra, kterou je ohromně zábavné hrát naživo, u stolu s dalším skutečným hráčem. Sledujete soupeře, snažíte se odhadnout, jestli má v ruce nějakou strašlivost, cítíte se jako v posledním kole pokerového turnaje. Pak vyložíte kartu a tiše se modlíte, že vás oponent nepřeruší, že neřekne: „Tak počkat. Na to s dovolením zareaguju.“

Ulehčete unavenému planeswalkerovi

Jenže co je silnou stránkou ve skutečném světě, to je slabinou ve virtuální adaptaci. Jak si poradit se skutečností, že každý zápas Magiců může být rozkouskovaný jak nesložené puzzle, že se každý tah může přeměnit v sérii minitahů na obou stranách? Dáte hráčům možnost hru kdykoliv zastavit? Jenže koho bude bavit zírat na nehybnou obrazovku, zatímco se neviditelný oponent rozmýšlí?

Virtuální karetní hra musí plynout ještě rychleji než její stolní verze a to je přesně důvod, proč nás od sebe postupem času vždycky odradily minulé pokusy Magicy adaptovat. Všechny možné Duels of the Planeswalkers nebo Magic Duels byly zkrátka příliš neohrabané, nemotorné, frustrující a v konečném důsledku nudné, i když jste si v nich třeba užili pár dobrých zápasů.

Byli jsme skeptici, když se Arena poprvé objevila. „Snaží se z Magiců udělat Hearthstone,“ odfrkli jsme si a vůbec nám nedošlo, že to je přesně to, co virtuální Magicy potřebují. Udělat ze sebe Hearthstone. Ne tedy tím, že by eliminovaly akce rychlosti Instant nebo zvýšily roli náhody – to ani nápad. Ale zkrátka tím, že vás jejich uživatelská přívětivost nejenže neodradí, ale přitáhne. Že zápasy nebudete chmurně vnímat jako časovou investici, ale že naopak budete mít tendenci vždycky ještě jednou kliknout na tlačítko „Play“.

Areně se to daří, což je její největší triumf. Byla schopná vzít základ karetní hry, jejíž pomalé tempo vůbec nevadí v souboji s živým, dýchajícím protihráčem naproti vám, a ten základ všemi možnými prostředky zrychlila tak, aby čas odsýpal daleko svižněji, ale aby bylo obětováno co nejméně z oné kýžené, nepostradatelné komplexity.

Spousta akcí například probíhá automaticky: Pokud vyčarujete kouzlo, které soupeři přikazuje okamžitě obětovat jednu příšeru, a soupeř má na stole jedinou potvoru, pak ji kouzlo automaticky pošle do hrobu, aniž by musel někdo něco vybírat.

Stejně tak, pokud nemáte v danou chvíli co zahrát, hra váš tah (i případné chvíle, kdy je možné přerušit tah soupeře) jednoduše přeskočí, aby docházelo k co nejmenšímu zdržování. A pokud přece jen chcete blafovat, že v ruce máte nějakou dobrůtku, stačí čas vlastnoručně zastavit, ale pozor – po chvíli takového balamutění začne odpočet, který vám tah při přílišné prodlevě sebere.

Ach, ty landy

Magicy na rozdíl od Hearthstonu příliš nehrají na náhodu, pouze málo karet má vyloženě RNG efekt typu Mad Bombera, který vám buď pomůže, nebo ublíží podle toho, jak si hra zrovna hodí kostkou. Náhoda se tu ovšem poněkud nešťastně vyskytuje v podobě landů, speciálních karet, které musíte vykládat, abyste měli manu na sesílání kouzel.

Když vám landy přijdou ve správnou chvíli a ve správném počtu, je všechno skvělé. Pakliže vám nepřijdou vůbec nebo jich dorazí příliš mnoho najednou, prohráli jste. Tečka. To znamená, že v Magicu je důležité umět pracovat se svou úvodní rukou a případně ji celou vyměnit – a proto se taky zápasy obvykle hrají na dva vítězné, aby měl hráč příležitost napravit případné jedno smolné kolo.

Arena ovšem sází na přístupnost a rychlost, takže si nemůže dovolit hráče povinně poutat ke dvěma, třem partiím naráz. A tak to řeší naprosto skvěle tím, že když se hraje Best of 1, vygeneruje každému hráči dvě různé úvodní sady karet a vybere tu s lepším manovým poměrem. Udělá tedy něco, co je v papírové variantě nepraktické až nemožné, ale v rámci pravidel to dává dokonalý smysl. Takhle vypadá skvělá adaptační práce.

Výborné jsou i další drobné prvky, které vám usnadňují hru, takže nemusíte tolik přemýšlet nad detaily: V ruce se vám vždy zvýrazní karty, které v danou chvíli můžete zahrát, ale okraj onoho zvýraznění má jinou barvu, pokud by jejich zahrání mohlo mít negativní efekt – například byste zabili příšeru sobě, nebo by land do hry přišel tapnutý. Arena se tak mnohem spíš než papírový Magic dá hrát, pokud se soustředíte na jinou, nepříliš mentálně náročnou aktivitu, například jídlo nebo telefonát s babičkou.

Stačí chtít

Z předchozích virtuálních pokusů bylo tak nějak cítit, že výrobci Magiců, Wizards of the Coast, vlastně vůbec nechtějí vytvořit co nejlepší hru, ale spíš nalákat zvědavé hráče do papírové verze nebo do obsahově kompletního, ale šeredného ekosystému MTG Online. Arena je první počítačová hra, u které je vidět, že je myšlená vážně.

Vývojáři ji během uzavřené a následně otevřené bety transformovali z ošklivého káčátka v opravdu velice pěknou hru plnou vizuálních efektů i čím dál tím většího množství užitečných prvků a jejich práce neustává. Už dávno dodali vynikající mód Draft, teď pracují na módu Brawl a na plnohodnotném multiplayeru s přáteli…

A to je vlastně možná ten vůbec jediný kámen úrazu, který nám zabraňuje být z Areny dokonale nadšení. Je vidět, že i když se oficiálně překlopila do plné verze, pořád jí toho ještě docela dost chybí. Nic z toho není vyložená katastrofa, bez nových módů se člověk obejde, zvlášť když ví, že se na nich pracuje, ale i tak.

Chybí například mobilní verze. Chytré telefony nám přijdou jako naprosto přirozený ekosystém pro moderní karetní hru – když tam, probůh, můžeme hrát Call of Duty, tak proč ne nové Magicy? Dále nás trochu trápí, že Arena přece jen není dokonale optimalizovaná a notebook, co není žádné tintítko, co sotva spustí Word, se na ní občas zakucká. No a některé naše přátele zase k smrti irituje, že zatím není dostupná na Mac, protože jiný noťas nevlastní.

Snaž se, nebo plať

Někomu by mohl vadit i ekonomický model. Arena je free-to-play, takže pochopitelně spoléhá na mikrotransakce. Prodává všechno: hráčské avatary, karetní obaly, speciální skiny, ale i boostery s novými kartičkami, které se vám následně připíšou do sbírky.

Zní to jako pay-to-win – vysypete 100 dolarů a rázem máte všechny karty, takže ostatní hráče přejedete. Ale není to tak úplně pravda, protože prémiovou měnu si můžete dost rychle vydělat i obyčejným hraním a být naprosto konkurenceschopní, jen vám to bude trvat o něco déle.

My například v Areně kdysi utratili 5 dolarů za nějakou nováčkovskou kolekci, od té doby držíme peněženku pevně zavřenou, a přesto se nám daří pohodlně vyžít na svých výdělcích, a ještě si za ně zvládáme platit prémiovou verzi místního battle passu. Stačí plnit questy a jde to skoro samo – a jestli je vám čas milejší než peníze a za každou cenu chcete mít pět skvělých balíčků namísto dvou, pak si připlatíte.

GG

Magicy jsou naprosto úžasná karetní hra, jak vám potvrdí miliony a miliony lidí po celém světě, a na počítačích ještě nikdy neexistovala jejich lepší adaptace. Adaptace pro zaměstnaného člověka, který si chce zahrát pár her před spaním a neštítí se toho, že hra občas udělá něco za něj, i pro nadšence, který může hodiny a hodiny draftovat, stavět balíčky a neplatit za to těžké peníze jako za fyzickou verzi.

Onen nadšenec bude možná poněkud zklamán ze skutečnosti, že Arena nenabízí všechny historické edice a soustředí se především na Standard, tedy několik posledních edic počínaje Guilds of Ravnica, ale vůbec bychom se nedivili, kdyby se do hry časem podívaly i starší kartičky. S rotací při příležitosti vydání plné verze totiž vznikl úplně nový herní mód, Historic, kde lze hrát i s balíčky mimo současný Standard. A takové edice Kaladesh a Ixalan už v betě byly, takže podle našeho názoru nic nebrání jejich případnému návratu.

Až se to stane, a až se rozroste počet módů, až dorazí plnohodnotný Commander, až budeme moct draftovat proti přátelům místo proti umělé inteligenci, tak tu vznikne něco, co bychom se nebáli označit za dokonalou karetní hru. Ale i v současném stavu je naprosto skvělá a zaslouží si vaši pozornost, pokud vás aspoň maličko láká ten sladký pocit, když si na poslední chvíli všimnete dokonalého komba, s jedním zbývajícím životem zabijete soupeře a on vám vteřinu předtím, než mu vybuchne ksicht, s nejvyšším uznáním popřeje „good game“.