Machinarium

Při pohledu na kteroukoliv obrazovku Machinaria (hlavní menu nevyjímaje) vám přijdou na mysl minimálně dvě věci. Jednak že tohle je opravdová nádhera a grafika si nezadá s uměleckým dílem. Ostatně výše zmíněné ceny jsou více než výmluvné. No a za druhé, že takový designerský a výtvarný skvost nemůže mít na triku nikdo jiný, než studio Amanita Design. Rukopis brněnských nezávislých vývojářů je zkrátka nezaměnitelný, od grafiky, přes ozvučení až k herním principům a celkovému pojetí hry.

Konečně kdo měl tu čest a odehrál oba Samorosty, doposud asi nejznámější a nejslavnější předchůdce Machinaria, bude se tu cítit jako doma. Když s kliknutím na položku New Game ožije úvodní obrazovka, rozeběhne se komorně laděný příběh, nikoli nepodobný lesnímu samorostímu dobrodružství, stejně poetický a minimalistický. Mechový palouček a pohádkově malebná zákoutí ve stínu statných stromů, jen protentokrát střídá temnější kovově šedé ocelové město. Není to ale dílo spisovatele Verna, které byste si vybavili. Našinci vzpomenou spíše na Karla Čapka.

Zápletka nastíněná beze slov

Hlavním hrdinou celého vyprávění je totiž malý robot. Bezejmenný a spíše outsider, konec konců hra začíná na skládce nedaleko města, kam ho společně s dalším odpadem vysype létající popelářské auto. Vůbec prvním úkolem je proto pomyslný restart a kompletace, jelikož náš robůtek tak nějak ztratil hlavu, jakož i další části těla. Tahle akce pochopitelně hráči v tutoriálovém duchu osvětlí základy ovládání a spolu s možnostmi robota nastíní také použité herní principy. Dozvíte se například, že plecháč disponuje teleskopickým tělem a dokáže přizpůsobit svoji velikost okolnostem. Když je něco příliš vysoko, vysune se na vyšší úroveň, tam kde by jiní museli na kolena a do kleku, on jen sníží svoji výšku.

Co naopak zůstane zahaleno tajemstvím, je příběhové pozadí či jména postav. Ostatně Machinarium se obejde absolutně beze slov a kromě několika málo vět v počátku, nenarazíte na jakýkoliv text. Debatu mezi charaktery, potažmo vysvětlení předchozího děje, tu zcela nahrazují obligátní komiksové bubliny. Díky roztomilé animaci v nich ožívají přání a touhy všech robotů, stejně jako myšlenky a vzpomínky hlavního hrdiny. Už v několika málo úvodních obrazovkách tak pochopíte, proč se vrací zpátky do města, i kdo jsou ti hodní a kdo ti oškliví. Vědět více jednoduše není třeba, cíl cesty je jasný a jak ho dosáhnout zjistíte záhy také.

Levý ukazováček v permanenci

Machinarium je ve své podstatě tradiční adventura a díky ruční kresbě, dvourozměrnému pojetí i klasickému ovládání, vlastně dost old-school záležitost. Po celou dobu si vystačíte pouze s levým tlačítkem myši, jen u několika miniher mohou přijít vhod kurzorové šipky a mezerník.

Několika odlišnostmi hra přesto oplývá. Předměty ani aktivní místa na obrazovce se hráči kupříkladu předem nehlásí a je pouze na něm, aby odhalil s čím lze manipulovat a co půjde sebrat. Pokaždé je navíc zapotřebí být takříkajíc na dostřel - ačkoliv paže našeho robota jsou vysouvací, mačkat tlačítka nebo zvedat předměty „na dva kilometry“ vážně odmítá.

S tím souvisí i zmíněné teleskopické tělo. Pokud máte zájem vzít něco ze skříně nebo poličky nade dveřmi, musíte se před akcí nejprve vysunout a daným objektům přiblížit. Nic z popsaného ale rozhodně není na obtíž a hra vás k tomu od prvních chvil vede. Během putování městem se jenom trochu více nachodíte, při zkoumání všech koutů a docházce k předmětům. Trochu tak možná zamrzí absence nějakého popoběhnutí, nebo dvojkliku co by urychlil přesun - zvlášť procházíte-li lokace které jste již navštívili, případně se někam vracíte.

Stejně tak by se patrně hodilo zapojit do hry pravé tlačítko myši, ať už k manipulaci s inventářem, či odkládání a odhazování posbíraných věcí. Suma sumárum, interface není špatný, ale zasloužil by drobně vylepšit, jelikož lehce kazí dojem z takřka dokonalé hry.

Adventura plná hádanek

Machinarium zůstalo každopádně herně velmi podobné oběma Samorostům, to znamená rozumný až nízký počet předmětů a dobrodružství z velké části na jedné obrazovce. V jednu chvíli nese robůtek vždy maximálně 3-4 věci a tyto jsou vesměs použitelné v rámci aktuálního obrazu. Teprve s příchodem do města je možné pohybovat se hned v několika lokacích a dumat, kam s touhle klikou a komu dát tyhle šroubky. Velkou roli samozřejmě hrají všelijaké hádanky, geniálně zakomponované do zdejšího světa. Většinou jde o různé ovládací panely strojů, přepínače, kohouty a zprvu zapeklité mechanismy… jež je zapotřebí pochopit a vhodně pozapojovat a porozsvěcovat.

Logických hříček obsahuje Machinarium bezpočet, snad žádná se ale neopakuje, či nevrací lehce obměněná pořád dokola. Narazíte na piškvorky i klasickou patnáctku, na labyrinty z drátů a vodovodních trubek, procvičíte si kreslení různých obrazců jedním tahem… připraveno je také několik testů jak z příručky Mensy. Obtížnost celé hry se přitom nezdá vysoká a záseky hrozí snad jedině v případě, když něco přehlédnete, potažmo si vaše šedá kůra mozková neporadí s nějakým tím hlavolamem. Ani v takové situaci si však nemusíte zoufat, hledat rady někde na internetu nebo se dožadovat návodu.

Díky vestavěnému systému hintů a vložené nápovědě, řeší Machinarium podobné potíže s bravurou a velkou elegancí. Během hraní lze kdykoliv použít tradiční bublinu se žárovkou, která našeho robůtka lehce popostrčí a naznačí podstatu problému i možné řešení. Je-li zákys vážnější a hráč již na samé hranici zoufalství, je vůbec nejlepší dát si pauzu. A to prosím doslova. Autoři pro takové chvíle připravili jakousi odpočinkovou mezihru, v podobě arkádové střílečky, přičemž za úspěšné zdolání kratičkého levelu získáte odměnu, obrázkový návod pro danou lokaci. Jde vlastně o storyboard, s detailním rozkreslením všech akcí a řešením puzzlů.

Hluboký umělecký zážitek

O kouzelném vizuálním zpracování byla řeč už v úvodu, snad každá lokace ve hře je malým obrazem a vpravdě uměleckým dílem. Díky ruční kresbě a spoustě detailů, jde skutečně o pastvu pro oči, při kochání se scénou si ovšem užijí i vaše uši, jelikož doprovodný soundtrack za vizuálem v žádném případě nezaostává. Lehce nakousnuta byla i animace, která je jak jinak než dokonalá a neodfláknutá. Ve spoustě adventur vám raději postava zacloní výhled, než aby předvedla práci animátorů. Ne tak v Machinariu, tady robot vše doopravdy provádí a při manipulaci s předměty i sebemenší akci skutečně tu něco šroubuje a támhle něčím lomcuje.

Pochvalu zaslouží i perfektní atmosféra a všudypřítomný humor. Všichni roboti, na které během putování narazíte, jakoby měli duši, svoje dělají i projevy emocí a doprovodné komiksové bubliny. Vtípky nejsou nijak třeskuté, jako spíše laskavé a k pousmání, u spousty scén se budete jen pobaveně culit. Takhle má zkrátka vypadat inteligentní a poutavá hra, která zaujme na první pohled snad úplně každého, včetně přívrženců zcela odlišných žánrů a lidí, pro než hraní začíná a končí hledáním min nebo mastěním karet ve Windows.