Lucius II: The Prophecy

Verdikt
36

Podprůměrná akční adventura, na které je zajímavé snad jenom zasazení a hororové ladění. Všechno ostatní je generické, nezáživné a plné technických i designových chyb.

Počítač

WindowsWindows

3,99 €Steam

LinuxLinux

3,99 €Steam

Další informace

Výrobce: Shiver Games
Vydání: 13. února 2015
Štítky: horor, adventura

Existuje spousta špatných her. Některé se vybarví postupně, což je škoda, neboť u nich zbytečně strávíte svůj drahocenný čas. Jiné naopak dokážete prokouknout prakticky na první pohled. Lucius II: The Prophecy je zářným příkladem právě druhé zmiňované skupiny. Od první minuty tušíte, že jste si vybrali špatně a tenhle horor klopýtá na hranici snesitelnosti.

Lucius je takové to ďábelské dítě, kterého se v hororech každý bojí. Je pobledlé, má střapaté vlasy barvy uhlí a černé propadlé oči, kterými na vás kouká takovým způsobem, že vám jde mráz po zádech. Právě toto dítě ovládáte ve hře Lucius II. A ačkoliv je hraní za malého Satana minimálně pozoruhodné, je to v podstatě to jediné zajímavé, co ve hře najdete.

Na cestě za naplněním proroctví

Lucius II: The Prophecy začíná přesně tam, kde skončil první díl. Jeho rodiče zahynuli během požáru ve svém domě a Lucius byl převezen do psychiatrického ústavu svatého Benedikta a několik dní držen ve svěrací kazajce na samotce. Při jedné z pravidelných prohlídek však Lucius zabíjí neinformovaného vychovatele a s vaší pomocí v zádech uniká nejdříve ze svého pokoje a následně i mimo zdi psychiatrického zařízení. Cíl vašeho tažení je jasný, naplnit proroctví Knihy Zjevení.

Pokud si teď říkáte, že v příběhu stojí jedno klišé vedle druhého, nejste přitom daleko od pravdy. Bohužel otřepaná premisa není to jediné, kvůli čemu příběh Lucius II skřípe. Hlavní problém spočívá ve způsobu vyprávění. Pomineme-li, že animace zde nahradily velmi chatrné obrázky, které o dění v příběhu většinou moc nevypovídají, zbudou nám krátké a nesmírně trapné věty, které navíc o vývoji událostí také moc nevypoví. Často se tak ocitnete v informačním vakuu a máte pocit, že jste něco měli pochopit z předešlých náznaků. Tedy alespoň do té doby, než si připustíte, že chyba není na vašem přijímači.

Hra s bezvládnými panenkami

Otázka je, zdali se vůbec do takového stádia probojujete. Jak už bylo řečeno, z Lucius II čiší nedokonalosti a celkově nevyužitý potenciál a tvůrčí nešikovnost na všechny světové strany. Grafika je ještě celkem ucházející, i když by potřebovala trochu učesat a doplnit detaily. Na každém kroku však dochází k prolínání objektů a se hrou je to tak špatné, že třeba míč, který chcete sundat ze skříně, po kontaktu objektem propadne, jako když se pod ním skříň rozplyne.

Vyloženě špatně je na tom i fyzika hry. Postavy se hýbou nepřirozeně, a když je náhodou zabijete, nebo řekněme srazíte k zemi, vypadají a pohybují se jako hadrové panenky, což by nebylo tak hrozné, kdyby nám hra tyto prohřešky vyloženě nevnucovala, nebo se alespoň nebrala tak vážně. Když vidíte podobný efekt a zároveň se hra snaží tvářit smrtelně vážně, atmosféra je ta tam.

Některé problémy s fyzikou navíc zasahují i do samotné hratelnosti. Předměty, které se s Luciem snažíte uchopit, se chovají nepředvídatelně. Pohybování s předměty je utrpení. Smršťovací drát se vám po upuštění z ruky stáhne do své původní délky, a nebo se nestáhne vůbec, plechovka vržená na poličku z ní jednou shodí všechny předměty, ale podruhé se jich ani nedotkne a tak podobně.

Hledání toho správného bodu

S ne vždy předvídatelnou fyzikou se váže velmi krkolomné ovládání. Některé předměty kupříkladu dokážete aktivovat až po několikaminutovém precizním štelování jak umístění postavy tak i samotného pohledu kamery, což je hlavně ve chvíli, kdy se potřebujete zbavit dotírajícího nepřítele, opravdu nepříjemné. Hra vám sice v takových situacích někdy pomůže, protože nepřátelé se často chovají velmi hloupě, jenže to opět není nic, čím by se dalo z hlediska chlubit.

Prapůvodní myšlenkou Lucius II: The Prophecy bylo vytvořit sandbox, v němž se s nepřáteli vypořádáte, jak chcete. Bohužel od myšlenky k realizaci je daleko a i když autoři i po vydání hry na svém prapůvodním výroku trvají, skutečnost je někde docela jinde. Teoreticky sice můžete namísto nalákání protivníka do elektrické pasti připravit otrávené koblihy, level design vám však takový postup neumožní a v 95 % případů vás striktně vede k tomu jedinému zamýšlenému řešení.


Lucius II: The Prophecy je přehlídka nevyužitého potenciálu, nedokonalostí a nedodělků a hlavně drzosti tvůrců. Lucius II měl totiž ještě pár měsíců zůstat ve vývoji. Bohužel ani pak bychom se nejspíše nedočkali kvalitní hry, nicméně možná by ze všech rohů nevykukovaly technické problémy, nedodělky a u hororu tak potřebnou atmosféru ničící bugy.