Lords of Xulima

X marks the spot!

Přesto ale vývojáři vsadili na zajetou jistotu a do názvu nacpali X – dokonce ho dali i do ikony. Jejich hra se proto čte [lords of šulima], což našinci musí nutně poškodit sklovinu nebo polechtat bránice. Jakmile se ale vrhnete do hry, smích se vytratí a zůstane pouze zatínání zubů. Autoři totiž nelhali a jejich hra je skutečně tuhá, dalo by se říci v oldschoolovém duchu.                

Coby chrabrý Gaulen si k sobě na základě několika božských snů naberete pět dalších dobrodruhů, nasednete na loď a vyrazíte zabíjet zlé prince, očišťovat chrámy, sbírat mocné artefakty a ideálně nakopat zadek ultimátnímu zlu.

Že to zní povědomě? Máte pravdu, v podstatě se jedná jen o Xtou iteraci neustále recyklovaného božsko-hrdinského motivu, který zde zabíjí do země ještě silná naivita. Hlavní hrdina jedná bezhlavě, na jakoukoliv etickou otázku nebo pobídku k zamyšlení reaguje řevem a řinčením zbraní. Na druhé straně by se ale dalo říct, že božští fanatikové by se tak asi chovat měli.

Buď jak buď, příběhem si vás Xulima nejspíš nezíská, ale ze stejného důvodu byste se nevraceli třeba ani k Might and Magic 6 nebo 7. Podobně Xulima neuchvátí ani grafikou, která osciluje mezi příšernou a koukatelnou – dech vám ale opravdu nevyrazí. Nechte tedy stěny textu i nízké počty polygonů těm, které zajímají, nabruste zbraně, nachystejte svitky a vydejte se objevovat a grindovat. Přesně o tom totiž Xulima je, a pokud se vám to nelíbí, nemusíte číst dál.

Titanic

Základ hratelnosti tvoří výzva. Monstra v Xulimě vám nedarují nic zadarmo a budou vás mučit tak dlouho, dokud se nerozhodnete otočit a najít si jinou cestu hrou. Až se k nim ale o pár levelů později vrátíte, rozsekáte je na kompost. Každá lokace ve hře je vlastně logická hádanka, v níž autoři zablokovali cestu nepřáteli, a nutí vás zabíjet slabší monstra než budete dost dobří na ta silnější. Nalajnovali vám tak úkoly hlavní i vedlejší a zároveň zajistili, abyste se k pokladům dostali, až si je skutečně zasloužíte.

Naštěstí se ale ve vývojářském týmu nenašlo dost sadismu na to, abyste se s každým monstrem museli pouštět do křížku kvůli zjištění jeho síly. Stačí na ně na herní ploše kliknout a hned vidíte, jakou momentálně představují výzvu. Varování samozřejmě můžete brát jen orientačně a do boje se pustit, i když by měl být velmi obtížný – a s trochou snahy i dovedností se vám to vyplatí.

V řadě za sebou

Zatímco pobíhání po herní ploše probíhá v reálném čase, souboje jsou tahové. Zapomeňte ale na vyčerpávající taktické orgie Divinity: Original Sin. Xulima staví vaše bojovníky i nepřátele do dvou řad, určí základní dosahy zbraní, podle statistik vypočítá pořadí a už se to mlátí. Souboje proto nejsou příliš hluboké, ani vyčerpávající, ale na druhé straně stále vycházejí z vašich dovedností. Nedá se říct, že stačí jen tupě útočit a vyhrajete – z pohledu nepřátel to ale bohužel platí vždy. Spousta oblud v pozdějších částech hry má totiž plošné útoky. Je proto jedno, jestli máte mágy ukryté v bezpečí za bojovníky, protože stejně dostanou ránu.

Nezřídka dojde i na souboje, z nichž jednoduše vyváznou pouze ty postavy, co mají nejvíce zdraví, ať se snažíte, jak chcete. Dá se namítnout, že postavy skutečně neumírají, ale upadají do mrákot, z nichž se za den vyspí. Jenže pokud nestojí na nohou na konci souboje, nedostávají zkušenosti, což je u těch křehčích obvykle docela problém.

Ruku v ruce s tím jde fakt, že většinu herních lokací tvoří plochy, kde na vás čekají náhodná přepadení. Zprvu to nevadí, každé zkušenosti navíc jsou dobré. Jenže Xulima je jednou z  her, kde musíte hledat, přemýšlet a nezřídka se ztratíte, takže nevíte, kam máte jít. V takovém případě se například pečlivé prohledávání lesa může zvrhnout v přepadové peklo ne nepodobné jeskyním v Pokémonech. Jisté části náhodných setkání se můžete vyhnout, pokud si dobře vycvičíte postavy, i tak je ale grindu v Xulimě na rozdávání.

Doprovod

Přemíry grindu je škoda, protože zastiňuje fakt, že jde o hru postavená na puzzlech a logických radovánkách, které ve většině moderních RPG chybí. Lokace mají nápad i myšlenku a nelze jimi procházet bezhlavě. S každou herní plochou objevujete nová pravidla a nový svět plný nebezpečí.

Dokonce se dá říct, že ve vás Xulima vzbudí radost z objevování, jaká už tady dlouho nebyla. Ani plnění úkolů není triviální, protože vás nevede žádná šipka a NPC nad sebou nemají ani otazníky či vykřičníky.

Otázkou tedy zůstává, zda hru doporučit. Jestli jste odpověď nevyčetli z textu recenze, vězte, že pokud se vám stýská po starých RPG, kde je zabíjení monster a řešení logických hádanek podstatnější než příběh, měli byste o Xulimě uvažovat.

Jistě, Xulima staví na grindu a klade na hráče docela vysoké nároky, ale za odměnu naděluje zadostiučinění a radost z překonávání překážek. Dají se u ní bez problému strávit desítky hodin, jen si ale najděte hru, ke které můžete utéct ve chvíli, kdy hardcore hratelnost Xulimy začne unavovat.