LEGO Lord of the Rings

Verdikt
75

I když se v rámci série LEGO her jedná o nepatrně slabší kousek, stále jde o kvalitní hru, která potěší nejenom fanoušky Pána Prstenů, ale i všechny nezasvěcené hráče.

Počítač

WindowsWindows

19,99 €Steam

Konzole

PlayStation 3PlayStation 3

Xbox 360Xbox 360

WiiWii

3DS3DS

PS VitaPS Vita

Ostatní platformy

DSDS

Další informace

Výrobce: Traveller's Tales
Vydání: 27. listopadu 2012
Štítky: dobrodružná, dětská, lego, akční, logické, lego hry

LEGO už dávno není jen povedenou stavebnicí, z níž jde postavit prakticky cokoliv. My hráči moc dobře víme, že vedle kostiček je LEGO i velice úspěšnou sérií her, která obvykle ztvárňuje ty největší filmové ikony. Po LEGO Star Wars III: The Clone Wars,LEGO Harry Potter: Years 5-7 nebo LEGO Batman 2: DC Super Heroes, jsme se proto celkem logicky dočkali také titulu LEGO The Lord of the Rings.

LEGO The Lord of the Rings (dále jen LotR) poměrně věrně sleduje události filmové předlohy, což rozhodně ocení všichni fanoušci trilogie, ale také nezasvěcení hráči, kterým je podáváno dostatek informací na pochopení zápletky i vyústění příběhu. Ze hry sice bylo celkem logicky vyjmuto několik pasáží a pár jich bylo v zájmu celistvosti a běhu hry změněno, to však na zážitku nijak neubírá. Vděčni za to můžeme být faktu, že všechny důležité události byly zachovány a jedná se pouze o přeskakování nudnějších pasáží – putování přírodou, delší rozhovory atd.

Na škodu není ani odlehčení příběhu, ke kterému se autoři hry z TT Games v některých pasážích pravděpodobně uchylovali kvůli PEGI hodnocení. K vidění je proto například zabití Boromira z Gondoru prostřednictvím násady od koštěte a banánu, což dobře plní svůj účel – takové scény šetří malé děti, zatímco dospělí se u nich mohou dobře pobavit. Toto a další odlehčení se navíc schovala do větší skupiny vtipných scén, a proto na sebe nepoutají přílišnou pozornost, ale naopak se jim daří přirozeně dotvářet celkově úsměvný ráz (nejenom) Frodova dobrodružství.

Frodo a jeho kumpáni

Vzhledem k autentičnosti příběhu se vedle Froda Pytlíka a jeho věrného druha Sama Křepelky hned po několika úvodních sekvencích v naší skupině objeví také Smíšek, Pipin, Aragorn, Boromir, trpaslík Gimli, elf Legolas a samozřejmě i samotný Gandalf. Stejně jako i v jiných LEGO hrách spolu musí členové společenstva prstenu spolupracovat a pro postup hrou používat své osobité dovednosti, kterými je každá postava obdařena. Tak například kouzelník Gandalf umí levitovat předměty, zatímco trpaslík má sílu a svou sekyrou prorazí překážky, na které si ostatní netroufají.

Originálních schopností je opravdu dost, na což hra bohužel v začátku trošku dojíždí. Skupina je prostě až příliš velká a dovedností k naučení příliš mnoho najednou. Autoři chtěli zachovat původní ráz filmu, udělali to však na úkor přehlednosti a hratelnosti.

Už samotné přepínání mezi hrdiny je velice obtížné a než se trefíte na toho, kterého potřebujete, docela to trvá. V začátku kromě toho ani nevíte, který z nich je váš cíl, nepamatujete si, kdo co umí, což vede k postupnému prozkoumávání jednotlivých postav a zdlouhavému hledání příslušné dovednosti. V tomto směru hře nepřidává ani obrovská podobnost jednotlivých hrdinů a častá rozlehlost herních úseků, která občas kazí i dojem z kooperativního multiplayeru.

Při plnění společných úkolů se totiž obrazovka přelévá podle toho, jak se postavy míjí – když jsou pod sebou je rozdělená horizontálně, když jsou vedle sebe je rozdělená vertikálně a v závislosti na straně, jíž právě obýváte, může být vaše hrací pole vlevo i vpravo (nahoře i dole). Obvykle je to docela účinné, ovšem v méně barevných místech, především v přírodě, sebou obraz škube, což má společně s přeléváním a již zmiňovanou přílišnou podobností některých postav za následek, že si občas popletete svou stranu a koukáte na část obrazovky, která je vyhrazena vašemu spoluhráči.

Čím blíž k cíli, tím lépe

Ve střední části hry se situace naštěstí podstatně vylepšuje. Jednak za to může výraznější herní prostředí a potom také rozdělení společenstva prstenu, které již putuje pouze po dvojicích, či trojicích a tím pádem i hráči mají v danou chvíli na výběr pouze příslušné postavy.

Kromě toho hra mnohem častěji využívá pevně rozdělené obrazovky, čímž jsou řešeny situace, kdy jsou hrdinové rozhozeni do dvou rozdílných lokací, kde každý vykonává jiný úkol (například Frodo si nasadí Miláááška a v jiném světě se brání Boromirovi, zatímco zbylá skupina se snaží proklestit cestu lesem ve světě normálním).

Nakonec je potřeba se ještě zmínit o AI, která je v hrách tohoto typu nesmírně důležitá. Postavičkám v LEGO LotR bylo do hlavy vpraveno dostatečné množství umělé inteligence, která však občas dokáže předvést hrůzy typu sebevražedné smyčky, kdy se hrdina ovládaný počítačem rodí před lávkou přes roklinu a opětovně do ní padá až donekonečna apod.

Dobrá věc se podařila

I přesto všechno je LEGO LotR pořád dobrá zábava. O výslednou podobu hry měli možná hráči starost, protože zrovna tento námět se pro LEGO hru nemusí zdát nejvhodnější, ale vývojáři opět předvedli svou kreativitu a vytěžili z něj maximum.

Je jasné, že LEGO LotR nemá takový spád jako předešlý LEGO Batman 2: DC Super Heroes, který nabízel mnohem více možností plynoucích z hlavních hrdinů a jejich převleků či gadgetů, zde ovšem musíme ocenit věrnost filmové předloze a skvělý pocit skutečného putování nebezpečnou krajinou. Pokud máte Pána prstenů rádi, přidejte si k celkovému hodnocení klidně ještě deset patnáct procent.