Left Alive

Verdikt
20

V záplavě kvalitních her vyšlo Left Alive, jen aby nám názorně ukázalo, jak se to nedělá. Člověk aby hledal lupou cokoliv pozitivního, a ani tak se mu to nepovede. Ruce pryč!

Počítač

WindowsWindows

59,99 €Steam

Konzole

PlayStation 4PlayStation 4

PlayStation Store

Xbox OneXbox One

Nedostupné

Další informace

Výrobce: Square Enix
Vydání: 5. března 2019
Štítky: stealth, survival, sci-fi, mecha, akční

Left Alive je nejlepším kandidátem na nejhorší hru roku 2019. Je až s podivem, že se pod ni Square Enix podepsalo a vypustilo ji na světlo světa ve stavu, v jakém se právě nachází. Zvlášť, když koncem loňského roku vydalo jiný paskvil pod názvem The Quiet Man, který v porovnání s Left Alive najednou vypadá jako mnohem lepší hra.

Mechy máte? A mohl bych je vidět?

Ale začněme pěkně od začátku: Left Alive je nejnovějším přírůstkem do série Front Mission. Jestliže vám tento název nic neříká, není čemu se divit. Jakožto série zaměřená na souboje mechů, z níž se jen zlomek dílů podíval na západ, si mimo domácí Japonsko moc popularity nestihla vybudovat. Navíc, poslední díl s podtitulem Evolved vyšel před celými devíti roky a kvalitou zrovna nepřekypoval. Tudíž rozhodnutí oživit sérii a představit ji na západě pomocí spin-offu, namísto remasteru jednoho ze starších dílů, nedává nejmenší smysl.

Na druhé straně, jakákoliv předchozí znalost událostí není nutná. Hra neodkazuje na nic specifického, tudíž se dá jádro příběhu pochytit i samo za sebe. Vše se odehrává na hranicích dvou velice rusky znějících fiktivních států v konfliktu o pohraniční město Novo Slava. Tento konflikt se budete snažit přežít z pohledu tří lidí, kteří zcela určitě neprošli odborným výcvikem, jak jednat v podobných situacích, a proto jsou nuceni se dostat z města jen s pomocí toho, co najdou okolo sebe. Pokud však budete mít vy tu trpělivost s hrou vydržet déle než prvních pár minut.

Simulátor utrpení

Že se vývojáři zasekli v čase, poznáte hned po prvním loadingu. Už z trailerů bylo patrné, že se nebude po technické stránce jednat o nic světoborného, ale jakmile jsme se dostali do hry, měli jsme pocit, že hrajeme titul, který by i během launche PS3 působil jako špatný vtip.

Jako první praštila do očí grafická stránka hry, která je na úrovni her z roku 2006 a i ty ji v mnohém předbíhají. Ať už jste v jakémkoliv prostředí, žádný objekt nepůsobí ostře a textury vypadají, jako by někdo pomazal obrazovku vazelínou. Nejdříve jsme si mysleli, že se nám jen daná scéna nenačetla dobře, ale tento problém přetrvával celou dobu.

Ruku v ruce s tím jde i naprosto neohrabané ovládání, které je velkou částí způsobené frameratem skákajícím někde mezi patnácti a pětadvaceti snímky za sekundu. Jestliže čekáte, že vaše postava bude reagovat přesně ve chvíli, kdy stisknete tlačítko, asi máte jinou představu o hraní her než samotní vývojáři.

Ale když už nemůžete hrát, alespoň si hodně počtete. Vývojářům bylo totiž jasné, že u loadingu strávíte většinu času, tak vám k němu přidali celých šedesát tipů, jak hru hrát. Protože proč se obtěžovat s implementací těchto informací do samotné hratelnosti, jak to posledních několik let dělá úplně každý, když si to hráč může jednoduše přečíst. Pokud tedy daný „tip“ stihne najít dřív, než ho bude potřebovat ve hře.

Stejný případ jsou i základní herní mechaniky. Jakmile například poprvé najdete plechovku na odlákání pozornosti, namísto lehkého a srozumitelného tutorialu je ihned obrazovka plná textu. Je to neintuitivní, je to lenost ze strany vývojářů, ale zároveň to jsou v kontextu celé hry ty nejmíň závažné problémy.

Metal Gear Omyl

Že se vývojáři nechali inspirovat sérií Metal Gear, je vidět na každém kroku, od válečného konfliktu přes zaměření na stealth až po vyskakovací menu. Kde se však inspirovat zapomněli, je v tom, co vlastně dělá MGS a další stealth hry zábavnými. No a také jak balancovat obtížnost, aby hráč věděl, kde udělal chybu a čeho přesně se má příště vyvarovat. Left Alive nedělá ani jedno z toho.

Stealth je pro vás povinnost, ačkoliv se hra snaží tvrdit, že nabízí možnost volby. Ať už se pokusíte sami využít střelných zbraní (pokud se vám povede nějakou použitelnou najít), nebo se dostanete do jedné z potyček, kde musíte využít trochu akčnějšího přístupu, ihned vám bude jasné, že vás za to hra trestá.

Není to sice automatický game over, ale ten nastane i tak o pár vteřin později, protože jakmile nepřátelé zjistí, kde se zrovna nacházíte, můžete ihned počítat s restartem hry. Máte sice k dispozici celý healthbar, ale ten vám pomůže tak na tři sekundy. Nepřátelé jsou totiž supervojáci, kteří vás vidí i za rohem, a jakmile se jim dostanete do střelného pole, je to pro vás konečná.

Nemusíte být ani přímo před nimi. Stačí, když vás v dálce zahlédnou svým ostřížím zrakem buď oni, nebo jeden z dronů neustále poletujících okolo. Můžete utíkat a schovávat se, jak chcete, jakmile si dají za cíl vás najít, tak se jim to povede. I když jsme se schovali do úkrytu s jistotou, že nás nikdo neviděl, voják si to namířil přímo k nám, aniž by na chvíli zaváhal nebo alespoň předstíral, že prohledává okolí.

Když už se dostanete k nějakému vybavení, které by vám snad mohlo pomoci, pak zjistíte, že i to je naprosto k ničemu. V případě Molotovova koktejlu jsme si vyhlédli hlouček nepřátel, hodili ho mezi ně a následných pár sekund jsme mohli jen sledovat jejich ohnivý taneček, po jehož konci si to automaticky namířili k našemu aktuálnímu úkrytu, kam jsme se mezitím schovali.

Stejný případ nastane, i když se budete snažit nepřátele odlákat. Sice ty dva kroky bokem udělají, ale jakmile se byť jen opovážíte okolo nich proplazit, bude vás ihned hřát čerstvá dávka olova.

Iniciativa od hráče bude po zásluze potrestána

Naprostým výsměchem je také nemožnost rychle se zbavit nějakého z nepřátel, když už se vám podaří se k němu nepozorovaně připlížit. Zapomeňte na tichý headshot z pistole nebo snad polechtání nožem mezi žebra. Stealth přístup v tomto případě znamená vzít páčidlo a dotyčného chudáka umlátit za neustálého nervózního ohlížení, jestli vás někdo zahlédl a namířil si to k vám. Jen abyste celý postup za pár sekund opakovali znovu, protože ani tato taktika nevyšla.

Po pár desítkách smrtí, několika taktikách postupu a s nervy na dranc pak ještě zjistíte, že se Left Alive sice prezentuje jako relativně sandboxová záležitost, ale ve skutečnosti si vývojáři vysnili jednu cestu postupu. Pokud projevíte jakoukoliv iniciativu, jste ihned postaveni před palbu supervojáků. Pouze když se budete držet předepsané cestičky, obdržíte odměnu: možnost pokračovat v sebepoškozování u této otřesnosti.

Jediné doporučení, které je v případě Left Alive na místě, snad může být to, abyste vůbec zapomněli, že nějaká taková hra existuje. A až ji jednou uvidíte za pár korun ve slevě, pokračujte v jejím ignorování. Paskvil takového formátu si totiž nezaslouží existovat, natožpak ještě chtít, aby za něj hráči platili.