Layers of Fear

Verdikt
75

Hororový příběh duševně narušeného malíře vás osloví atmosférou i napětím. Prim hrají především nečekané proměny prostředí, kterému v některých momentech chybí větší míra interakce. Milovníci hororů tu však před sebou i přesto mají zajímavou volbu.

Počítač

WindowsWindows

19,99 €Steam

Mac OS XMac OS X

19,99 €Steam

LinuxLinux

19,99 €Steam

Konzole

PlayStation 4PlayStation 4

$19,99PlayStation Store

Xbox OneXbox One

Xbox Store

Další informace

Výrobce: Bloober Team
Vydání: 16. února 2016
Štítky: horor, first person, indie hra, adventura

Hororových her či adventur sice vychází relativně hodně, ale najít mezi nimi skutečnou kvalitu je stále obtížnější. Layers of Fear je navenek stejná, ale zároveň jiná než ostatní hororovky. Svým netradičním námětem a vizuálním zpracováním zaujala už v early access verzi, a verze plná ambice tvůrců naštěstí do značné míry potvrzuje.

Zápletka se točí okolo narušeného umělce, který ztratil rodinu, ženu a možná dokonce i něco více. Detailů je však zprvu k dispozici poskrovnu a anonymitu hlavního hrdiny tak v jeho vlastním domě narušují pouze rozeseté útržky papírů, deníky, novinové výstřižky a předměty, které odkazují na jeho minulost, zastřenou alkoholovým oparem. Právě alkohol měl malíři pomoct, aby se vyrovnal s nepříjemnými zážitky. Ve skutečnosti mu ale do hlavy nasadil další démony, o jejichž zahnání se musí postarat hráč.

Bezejmennému malíři pomáháte přivolat minulost – společnými kroky po potemnělém a zaneřáděném domě vytváříte jeho veledílo, které jistě dokáže zahnat ozvěny minulosti, a otevře dveře světlejším zítřkům.

Po domě nacházíte jeden výtisk Obrazu Doriana Graye za druhým, ale potkáváte i odkazy na další díla, především herní a filmová. Procházíte koridory ve stylu povedené ukázky nasloucháte zvukům stavby a objevujete temná zákoutí minulosti autora a snad i jeho nemoci. Umělec totiž rozhodně není duševně v pořádku a záhy to v doprovodu parádní hororové atmosféry zjistíte také.

Nikdy se neodvracej zády

Layers of Fear je rozdělená do několika kapitol. Každá se skládá z průzkumu jedné části domu v první fázi a z několika tahů štětcem po plátně ve fázi druhé. Tohle si zopakujete celkem šestkrát, pak se dostanete k velkolepému finále, které vás přilepí ke křeslu.

Strach a napětí tvůrci budují hlavně s pomocí neustále se měnícího prostředí. Procházíte knihovnou, vejdete do společenské místnosti, po otočení zjistíte, že jste nepřišli přes knihovnu, ale přes jídelnu, a ze společenské místnosti se mezitím stala pánská kuřárna.

Layers of Fear není o dění na obrazovce, ale o tom, co se děje mimo ni. Snad za to může duševní stav hlavního hrdiny. Každý pohyb myší a otočení každopádně znamenalo, že jste k něčemu zády. A nikdy si nemůžete být jistí, co se v té dané části obrazovky děje.

V knihovně budete svědky, jak z knih někdo během okamžiku vybudoval pyramidu, kterou po vás následně vymrští. Jindy se zase nábytek přeskládá sám od sebe a dočkáte se i několika drobných hádanek postavených na přesunu pozornosti. A pak tu je samozřejmě postava manželky, co vás doprovází jako přízrak. Někdy jen pozoruje nebo šeptá, jindy se ale musíte bát o vlastní existenci.

Hra tak kombinuje napětí z neznámého se strachem z minulého, a byť se ve své podstatě nejedná o nic originálního, funguje to. Postupem času tak přijdete Layers of Fear na chuť a akceptujete pravidla hry, která jsou především o boji s příčetností hlavního hrdiny.

Chyb jako šafránu

Na žádné velké nedostatky během hraní Layers of Fear nenarazíte. Materiálů k prozkoumání by sice mohlo být více, příběhové pozadí však tvůrci vykreslili a dávkují ho skvěle, takže úroveň napětí za nějakých 6 hodin nikdy neklesla pod žádanou hranici. Pořád máte chuť jít dál a objevovat další detaily temného životního příběhu nemocného umělce.

Ani z technického hlediska není hře co vytknout. Naopak, když vám sedne svébytné zpracování v pozdějších fázích hry, kdy se už vlivem choré mysli prostředí vyloženě deformuje, budete u vytržení.

Layers of Fear je bez debaty povedená hra, ale v zásadě nemá ve svém subžánru vážnější konkurenci. Těžko ji s něčím jiným přímo srovnávat, takže je třeba vzít v úvahu, že hádanek mělo být více. Pro fanoušky atmosférických hororů typu P.T., kde se dlouho nic neděje, aby pak došlo k dramatické eskalaci situace, jde ale o jasnou volbu. Obecně se však třeba fanouškům adventur s hororovým podtextem jednoznačně doporučit nedá. Staví totiž na atmosféře a procházení prostředí až příliš, a trošku zapomíná hráče zapojit do dění nějakou aktivitou.