Kingdoms and Castles

Strohá vzpomínka na slavnou minulost

Kingdoms and Castles je v dobrém i špatném slova smyslu typický produkt současného nezávislého vývojářství. Pro hru spojující prvky budovatelských, real-time a tower-defense strategií by v rámci herního mainstreamu nezbylo místo, a proto díky za každou iniciativu svobodných tvůrců, jejichž projekty nemusejí v první řadě uspokojovat akcionáře. Na druhou stranu, omezený rozpočet i tvůrčí síla se na hře podepsaly všeobecnou skromností. Pobaví proto jen velmi krátce a ve všech ohledech zůstane nedokonalá.

Herní strategie, jakou je s přimhouřením oka i Kingdom and Castles, jsou co do skladby a složitosti herních prvků velmi náročný žánr, který nelze ošidit v detailech. Právě to se ale této hře stalo, takže ve všech ohledech vypadá jako demoverze starých strategických hitů. Dvojice autorů se zmohla na pouhý singleplayerový scénář bez úkolové kampaně i multiplayeru, stvořila malé mapy v účelově strohé grafice, oželela manažerský infosystém a odbyla ovládání. Ačkoliv Kingdom and Castles není úplný propadák, strhne k tradičnímu budovatelskému nadšení jen velmi krátce.

Na první pohled je Kingdoms and Castles milá strategie s odérem středověku. Po vzoru Stronghold se zaměřuje na rozvoj a obranu hradiště, ze kterého lze vybudovat hrdé sídlo s pulzujícím městečkem plným šťastných a bezpečně se cítících poddaných. To se však neobejde bez zájmu nepřátel, konkrétně nájezdnických tlup Vikingů, kteří se čas od času vylodí u nejbližšího břehu, a jakmile překonají městské hradby, rozsejí za nimi oheň a zkázu. Nicméně už při střetech s nepřáteli dochází hře dech, protože kromě Vikingů a příležitostně přilétajícího pohádkového draka s nikým dalším zbraně nezkřížíte.

Autoři hru nedozdobili klasickým civilizačním střetem kmenů a národů. Veškerá hratelnost se tedy omezuje pouze na boj se stereotypně přicházejícími hordami bojovníků, což je o to větší nuda, když samotářsky laděný singleplayer skutečně zhola nic nedoplňuje, zejména žádná úkolová kampaň s příběhem. Hra je v podstatě čímsi, co by se doopravdy dalo nazvat pouhým scénářem, tedy menší izolovanou hrou na vygenerované mapě, která je ve větších strategických hrách doplňkem hlavního obsahu.

V jednoduchosti síla? 

Na obsahově dosti omezenou hru se váží samo sebou další mrzutosti, především postrádá vývoj a spád. Jelikož jsou takřka všechny herní možnosti od počátku dostupné, hratelnost uvízne ve statickém stereotypu. Hradiště nevstupuje do pokročilejších časových stádií, neproměňuje se mu architektura, ani nepřibývají motivující budovatelské možnosti. Můžete si být takřka jisti, že každá nově spuštěná hra bude víceméně stejná jako ta předchozí.

Co do komplexity hraní, Kingdoms and Castles rozhodně nepatří ke složitým strategiím. Ba naopak, lze ji dokonce označit za úžasnou příležitost pro herní začátečníky, kterým rozhodně nezamotá hlavu. To ale není lákavá pozvánka pro ostatní. Hratelnost se omezuje na produkčně-distribuční vztahy v rozsahu, který odpovídá strategiím z poloviny devadesátých let. Pro zkušenějšího stratéga není problém je během několika hodin ovládnout a vyčerpat tím veškerou motivaci k hraní.

Hlavně, aby byli lidi spokojení

Klíčovou položkou jsou zdroje potravin a surovin, konkrétně obilí, dřeva, kamene a rudy. Není je třeba složitě hledat, na mapě jsou snadno dostupné a postačí k nim „natahat“ cesty s náležitou výrobní infrastrukturou v podobě farem, dolů a manufaktur, tedy zdrojových a zpracovatelských jednotek, které dle známého vzorce poskytují dokonalejší produkty k dalšímu zpracování. Stejně přímočaré jsou i jejich výrobní efekty. Čím lepší vybavení, tím více přivandrovalců hradisko přiláká, a čím více luxusu jim dopřejete, tím spokojenější, produktivnější, a hlavně početnější jejich populace bude. Ostatně, velikost sídla je jediným herním cílem.

Základní snahou hráče je mít v hradišti co největší možný počet obyvatel, které lze v danou chvíli udržet spokojené, a kteří se společnými silami postarají o adekvátní obživu, dodávku surovin a výrobu nástrojů. S vyváženou populací lze pomalu, ale spokojeně růst do rozměrů velkého království s výstavním palácem, jehož sláva láká čím dál více nových poddaných, ale i nájezdníků, jimž je třeba se bránit hradbami a vycvičeným vojskem. Avšak bohužel, ani v managementu armády hra zrovna nevyniká. Na vzorový Stronghold se dívá z uctivé vzdálenosti, když nabídne jen několik typů jednotek a jeden druh fortifikace. Na detaily jako shazování horkého oleje na hlavy dobyvatelů opravdu zapomeňte.

Otrocká výstavba 

Se skromnou herní výbavou, která uspokojí snad jen úplné herní zelenáče, souvisí primitivní ovládání bez klávesových zkratek. Každou činnost ve hře je třeba otrocky odklikávat z menu, čímž se definitivně vytrácí byť i jen teoretická radost z budování. Interface hry je všeobecně tak zpátečnický, že dokonce není schopen zjednodušovat výstavbu rutinních konstrukcí, jako jsou cesty nebo hradební zdivo.

Infrastrukturu ve hře nelze „natahovat“ do vytyčených vzdáleností a nechávat ji automaticky dobudovávat, což je přitom v herních strategiích letitý standard. Každý stavební dílek musíte individuálně pokládat do mapy, čímž se hra nechtěně vrací až k samotnému úsvitu svého žánru, a z hlediska obsluhy je mnohem více retro, než by jí prospělo. To ostatně platí o grafickém zpracování.

Kostkovaný vzhled ve stylu Minecraft se pod pláštíkem uměleckého záměru stal prostředkem, jak se vyhnout tvorbě náročných detailů. Ty přitom strategiím dodávají nezaměnitelné kouzlo, o které novinka samo sebou přichází. I v tomto ohledu ukazuje, jak přespříliš úsporná a zbytečně strohá je. 

Kingdoms and Castles není ničím více než jen strategickou jednohubkou, která v sobě sice nezapře omamné budovatelské kouzlo ve stylu „ještě postavím sýpku a jdu spát“, ale nedokáže se v žádném ohledu vyrovnat strategickým klasikám, kterými se inspirovala. Ať už jde o série Caesar, Simcity, Stronghold, Age of Empires či Settlers, každá z těchto originálních herních perel (nikoliv jejich moderní remaky) nabízí mnohem více obsahu i zábavy a není ostudou jim dát přednost. Když nic jiného, mnohem důstojněji si s nimi zavzpomínáte na dobu, kdy byly budovatelské strategie opravdu v kurzu.