Kingdom Hearts HD 2.8 Final Chapter Prologue

Verdikt
67

Spíše než hra je to vysypaný šuplík s nápisem Kingdom Hearts. Jeden remake z Nintenda, jeden film a jedna dobrá, ale krátká hra. Čekali jsme, že budeš tvrdší, Donalde.

Konzole

PlayStation 4PlayStation 4

Zboží.cz
1 699 KčPlayStation Store

Další informace

Výrobce: Square Enix
Vydání: 24. ledna 2017
Štítky: japonský bizár, rpg

Jo, ten název je vážně něco. Vypadá spíš jako zápis hry z mistrovství světa ve Scrabble. Nebo jako nějaká parodie, něco ve stylu ­snímků jako Transformátor: Předehra k pokračování osmého dílu třetí části. Ale je to tak. Skutečně jde o takový prolog k poslednímu dílu. Něco, co tvůrcům zůstalo na dně šuplíku a nikam jinam se to nevešlo. Nechápete? Máte smůlu. A to, co najdete uvnitř, vám taky pořádek ve vašich představách neudělá.

Především, když hru spustíte, zjistíte, že se pod tím sáhodlouhým jménem neskrývá jedna hra, ale hned tři. Račte si vybrat, každá je úplně jiná, s odlišnými postavami a stylem. Společného mají vlastně jen to, že se všechny tři odehrávají ve světě Kingdom Hearts a všechny se vyznačují komplikovanými názvy. Máme tu: Dream Drop Distance HD, Birth By Sleep: A Fragmentary Passage a Kingdom Hearts: Back Cover.

Tři v jednom

Začneme tím posledním, tedy s Back Cover. Původně jsme si říkali, že pod tímhle názvem najdeme jen zadní stranu DVD ve vysokém rozlišení, ale ne, hra na vás vybalí osmibitové intro a spoustu efektně nabíhajícího textu ve všech velikostech – až si připadáte spíš jako na kontrole u očaře.  Po osmibitovém intru přijde na řadu normální intro, takže se chopíte ovladače a čekáte, až se budete moci pustit do hraní… a když už takhle čekáte půlhodinu, dojde vám, že ovladač můžete klidně zase odložit, protože tady se k lizu nedostanete. Celý Back Cover je zhruba hodinu dlouhý animovaný film, který vám vysvětluje, jak došlo k válkám mezi jednotlivými sekcemi. Jak to vlastně všechno začalo. Řekli jsme film? Pravda je taková, že je to spíš divadelní hra, v níž se potkávají různí jedinci v maskách a diskutují spolu o tom, kdo je zrádce a kdo se s kým spojí. A pak to skončí. V podstatě takový dokument z History Channel pro příznivce Kingdom Hearts.

Z toho už člověk pochopí, že série Kingdom Hearts, v níž se střetává svět Final Fantasy se světem Walta Disneyho, se definitivně přiklonila k Final Fantasy a její komplikované mytologii plné intrik, plánů v plánech jiných plánů a toho, že si postavy při každé příležitosti musí dopodrobna vysvětlovat, co se vlastně děje, aby se v tom vyznali aspoň scenáristé, když už ne hráč. Pokud jste nehráli minulé díly Kingdom Hearts nebo je aspoň pořádně nenastudovali, a pakliže jste ležérní hráč, kterému je to celkem jedno, hlavně když má do čeho mlátit, můžete se na tuhle část rovnou vykašlat. Nebudete se chytat. A sama o sobě zase tak skvělá není.

Odkud se známe?

Pak tu máme Dream Drop Distance. To už je opravdu hra. Vrací se tu oblíbené postavy Sora a Riku, aby vymlátily spoustu padouchů a zachránily svět. Vrací se dokonce už podruhé, protože tohle není nová hra, ale převod postarší záležitosti z Nintenda 3DS.

Vstupujete tedy do známých vod. Možná až příliš známých. Proháníte se uzavřenými městskými částmi a bojujete s všemožnými monstry. I když je grafika samozřejmě vylepšená, působí svět kolem vás dost prázdně. Není to špatné, ale chybí tady tah a z okolí na vás dýchá stáří. I když se tvůrci snažili, fakt, že hra vyšla původně na malé Nintendo, je vážně poznat. Vesmír, kterým pobíháte, je pustý a hranatý.  Aby vám to hra vynahradila, poskytuje vám spoustou možností k vyřádění. Třeba si můžete pořídit vlastní příšerky a věnovat dlouhý čas jejich drbání, krmení a cvičení. Nebo plníte různé mini mise – obvykle spočívající ve zrubání X protivníků bez toho, aby vás třikrát praštili. A samozřejmě je to RPG, takže vaše postava bude sílit, nacházet truhličky s lektvary a jinak se vylepšovat.

Musí se ale nechat, že souboje tu mají opravdu pěkné. Nejenže jsou protivníci tak roztomilí, že máte pocit, jako byste vtrhli do hračkářství a mlátili plyšáky, ale rvačky jsou patřičně efektní a hra vám nabízí dostatek možností jak soupeře zrubat. Jasně, můžete je mlátit klíči, ale kromě nich si pomůžete třeba i mohutnými kouzly! (Jelikož jde o Final Fantasy, je tu klasická sestava Firaga, Blizzaga a spol., a při použití vypadá vážně úžasně.) Ani nemluvíme o tom, že máte i speciální superúdery, jak sólové, tak s použitím svého plyšového parťáka.

Celkově je systém soubojů od minulých dílů výrazně vylepšený a o dost dynamičtější. Můžete využívat prostředí, svištět kolem lamp či po zdech, elegantně řetězit údery, a všeobecně kolem protivníků volně poletovat. Je to pěkná, ale chvílemi trochu chaotická zábava. Dost často ani netušíte, koho vlastně mlátíte. Ne že by na tom záleželo.

Jenže všeho moc škodí, a když budete chvíli probíhat prázdnými lokacemi a každou vteřinu na vás budou útočit nové hordy plyšáků, začne vám to lézt na nervy. To už pak budete rádi, když vám odtiká čas a automaticky přeskočíte ke svému druhému hrdinovi, který uvízl zase někde jinde. Nebo když se konečně dostanete k nějakému bossovi, který je obvykle obrovský a tuhý.

Paráda na závěr

Do třetice je tu Birth By Sleep: A Fragmentary Passage. V tom se vrací hrdinka Aqua a ukazuje se, co se s ní dělo po spinoffu z roku 2010 – Birth By Sleep. A to je paráda. Absolutně zhulená, šílená paráda. S hrdinkou se probíjíte světem temnoty a jejími depresemi. Skrz rozpadlou Sněhurčinu říši, kde je nutné vrátit čas, aby se znovu postavil potřebný most; přes zrcadlový svět, který vypadá, jako by se hry najednou zmocnil David Lynch. Ani se není potřeba snažit chápat, co se tam děje, jen se probíjíte světem plným odrazů a zrcadel, běháte hlavou dolů, přehazujete věci ze zrcadel do reality a naopak, a vůbec si to užíváte. Dál tu máme džungli plnou trnů, poušť obrů krmících hvězdu a spoustu dalších úžasných scén.

Tedy, spoustu… Ono tam těch scén zase tolik není. Birth by Sleep: A Fragmentary Passage je sice vynikající hra, ale zabírá tak sotva tři hodiny a obsahuje pouze čtyři světy. Což je dost málo. Spíš jen taková ochutnávka.

Když to vezmeme komplet, Kingdom Hearts 2.8 je něco jako herní poznámky pod čarou. Příprava na další díl, vysvětlení, co se stalo se kterou postavou, jednohubka určená především těm, kteří se už v tomhle vesmíru opravdu vyznají a chtějí ho poznat ještě víc. Pro ostatní to bude jen příval informací a jmen, které jim nic neřeknou, a útržků nepochopitelných událostí. Je to, jako kdybyste si pustili bonusové scény z filmu, který jste nikdy neviděli.

To všechno umocňuje fakt, že v každé hře vystupují jiní hrdinové, kteří už spolu navíc mají nějaké vztahy a řeší problémy navazující na něco, o čem možná ani nevíte – takže vás případné šokující zvraty nechají přímo ledově chladnými.

Takže tu máme jeden konverzační film, jeden solidní remake z Nintenda, a vlastně jen jednu jedinou novou hru, kterou ovšem máte do tří hodin hotovou. To není zrovna světoborné skóre. Ale pokud jste fanoušci Kingdom Hearts, tak si prostě nemůžete pomoct. A my ostatní se můžeme podívat aspoň na Birth By Sleep: A Fragmentary Passage a říct si, že pokud by měl ten dlouho očekávaný třetí díl Kingdom Hearts vypadat takhle, vůbec by to nebylo špatné.