Injustice 2

Verdikt
90

Smetánka z DC Comics si rozbíjí ciferníky ve velkém stylu. NetherRealms neusnuli na vavřínech a posunuli kupředu nejen vizuál, ale i děj, herní mechaniky a bonusový obsah. Výsledkem je takřka univerzální bojovka, která se zavděčí všem, a ukradne hráčům desítky až stovky hodin života.

Konzole

PlayStation 4PlayStation 4

Xbox OneXbox One

Další informace

Výrobce: NetherRealm Studios
Vydání: 19. května 2017
Štítky: komiks, bojová, superhrdinové, bojovka, akční

Filmoví superhrdinové před přibližně deseti lety uchvátili popkulturní prostor a jejich popularita naznačuje, že ho jen tak neopustí. Marvelovské celovečeráky se staly synonymem pro blockbuster a jejich úhlavní sok, DC Comics, jen horko těžko dobývá v tomhle derby ztracené pozice – navzdory tradici svých hrdinů v čele s Batmanem a Supermanem. U Wonder Woman, která právě přichází do kin, je situace o něco lepší, ale Marvel přesto vede v propracovanosti a dosahu svého filmového multiverza o několik délek. Ve světě videoher se ovšem role obrací. A je to především díky sérii bojovek Injustice od studia NetherRealm. Sérii, která si v tomhle žánru sebevědomě vyšlapala svou vlastní cestičku. 

Hutná příběhová omáčka

Možná si vzpomenete na remake Mortal Kombat z roku 2011, kterým se NetherRealm stylově uvedli do první ligy, když kromě špičkové bojovky přinesli něco, co se v tomhle žánru moc nenosí, případně je to trpěno tak nějak na okraji. Ano, mluvíme o ději. O hutném příběhu, jehož cutscény jsou dohromady často delší než průměrný hollywoodský celovečerák. Kultovní bojovkové série jako Tekken a Street Fighter měly také něco na způsob děje, který se s přibývajícími díly (a často i japonskými anime a komiksy) poměrně košatil, ale v rámci samotných videoher nikdy nešlo o žádného Shakespearea.

Motivace i koncovky byly vždy poměrně černobílé: dobro vs. zlo, bratr vs. bratr, otec vs. syn. Šlo spíš o záminku k důkladné úpravě ciferníku než o pečlivě nalajnovanou story. NetherRealm na to šli úplně jinudy a šokovali hráče Mortal Kombat (a později i pokračování Mortal Kombat X) opravdu hutnou příběhovou kampaní, kde si jako v interaktivním filmu vyzkoušíte všechny postavy a jste aktivními účastníky zásadních událostí, které většinou skončí pořádným překvápkem.

Captain kdo?

V případě prvního Mortal Kombat to fungovalo na jedničku, protože šlo v zásadě o reboot a „všechno bylo dovoleno“. Injustice vychází z mnoha dekád jednotlivých komiksových sérií, takže často naráží na mantinely, případně je bolestivě překračuje (o tom za chvíli). Je však třeba ocenit, že i v době bojovek (třeba právě vycházejícího Tekken 7), soustředících se hlavně na multiplayer a profesionální mlácení online, přichází s neuvěřitelně štědrým offline obsahem a jede si svůj story mód způsobem, který dokáže ohromit víc než násilné tlačení duelu Batmana a Supermana na stříbrném plátně.

Podstata filmového a videoherního vyprávění je samozřejmě hodně odlišná. Injustice 2 tak nějak počítá s tím, že znáte všechny postavy a jejich hlavní protivníky. U Supermana, Batmana, částečně možná i Flashe a Green Horneta budou průměrní znalci komiksů mlaskat nad množstvím pomrknutí a odkazů, ale jakmile se dostaneme ke Captainu Coldovi, Doctoru Fateovi, Black Adamovi a Groddovi, možná se už tak moc chytat nebudou.

Batman vs. Superman vs. všichni ostatní

Důležité však je, že ve filmečcích funguje popichování mezi hrdiny a ona temná dystopická vize, ve které jsou na sebe všichni opravdu naštvaní a neváhají se na potkání porvat, i když nikoliv zabít. Budování vnitřního vesmíru, kde se každý zná s každým, skvěle fungovalo už v prvním Injustice, a NetherRealm na tenhle úspěch navazuje ještě ambicióznějším vyprávěním.

Superman je ve vězení za vraždu Jokera. Batman se snaží svým vševidoucím satelitem spasit svět, ale unikne mu, že Grodd se svým gorilím vojskem chystá útok na oslabené lidstvo, kterému chybí strážní andělé v podobě Justice League. A co čert nechtěl, nad planetou se objeví i vesmírná loď Brainiaca a jeho kyberpochopů, která měla kdysi na svědomí zkázu Kryptonu. Dají se Batman a Superman zase dohromady navzdory odlišným názorům na vymáhání spravedlnosti? Odpověď asi tušíte. Já jen dodám, že jediný rozhovor Batmana a Supermana v Injustice 2 má v sobě víc emocí a chemie než Snyderův dvouapůlhodinový celovečerák. Prostě to tady šlape, paradoxně právě proto, že autoři sobecky doufají, že všechno pochopíte až za chodu.

Komiksový guláš

Kdo se v kreslených předlohách vyzná, a že to díky zvyšujícímu se počtu televizních komiksů (Arrow, Flash, Supergirl, Legends of Tomorrow) není zas tak těžké, ten se možná několikrát během hraní bude škrábat na hlavě, protože děj je střižen na míru neustálým změnám postav. Proto se s vedlejšími charaktery trochu šachuje. Některé se v divných nesouvisejících skupinkách objevují po boku Grodda v opičím městě, Batman spolupracuje s Harley Quinn, protože se to zrovna hodí, a tak podobně.

Hlavní dějová osa je naštěstí celkem logicky vystavěná a opět zahrnuje zvraty, které dokonce můžete svými volbami ovlivnit. Na výběr je celkem 28 postav, ale připravte se na to, že pokud skočíte do příběhové kampaně rovnýma nohama, ocitnete se poměrně často v úzkých. Ačkoliv základní ovládání je u každého stejné, komba, reversaly a speciály jsou u každé postavy řešené jinak.

Těžko na cvičišti, lehko na bojišti

Příběhová kampaň je středobodem celé hry, ale těžko se v ní naučíte Injustice 2 hrát. S každou postavou absolvujete hrstku soubojů a jakmile jí už už přicházíte na kloub, musíte si vybrat jinou. Je to fajn způsob, jak si osahat superhrdinu, kterého byste si normálně nevybrali, ale zkuste se v pokročilé fázi hry učit komba od píky proti silnému protivníkovi... Na některých místech se proto můžete zaseknout, nebo jste nuceni se vrátit do tréninkové arény, abyste se konkrétní postavu naučili.

Nic jiného než pilné opakování vám nezbude, protože tutoriály vám vysvětlí jenom úplný základ, od kterého se s každou postavou odrážíte. U někoho jde učení rychleji, což se týká zvlášť hbitých atletických postav jako Black Canary nebo Green Arrow. U těch si ze začátku vystačíte s občasným mlácením do náhodných tlačítek. Jindy se ale musíte takticky naučit nejsilnější chvaty a především reversaly. Na prostřední obtížnost jde story mód odehrát za sedm hodin, ale jak už to u NetherRealms bývá, je to jen jeden z mnoha chutných chodů.

Superchvaty a hmaty

Samotné hraní Injustice 2 je úžasná zábava, bez ohledu na vaše schopnosti. Ačkoliv je kombování trochu těžší, protože se ho u každého hrdiny musíte učit od nuly, postavy jsou velmi vyvážené a ze začátku si proti umělé inteligenci (nebo nic netušícímu noobovi na gauči vedle vás) vystačíte s rychlými prsty, dobře načasovanými přehozy a superkombem z nabitého ukazatele. To lze aktivovat dětinsky snadno, načež následuje epická sekvence úderů, jež se ovšem po dvaceti bitkách trochu okouká.

Tou dobou už ale budete zkoumat řetězení komb ve vzduchu, kombinace s měřičem unikátním pro každého superhrdinu, a především možnosti využívání konkrétní arény. Je toho opravdu hodně, a kdo nevěří, že Injustice 2 umí být komplexní bojovkou, ten ať se podívá na pár profi zápasů na YouTube. Důležité je, že pro každou postavu existuje efektivní strategie – jsou tu těžcí hromotluci s velkou silou, postavy s velkým dosahem, které nešetří projektilovými útoky, ale i rychlíci, co musí spoléhat na ukombování protivníka k smrti.

Přehledná karamboláž

Na všechny se najde lék a vy budete přirozeně nuceni se svými postavami pracovat do hloubky, protože každý nový kousek využitý v tu správnou chvíli je koňskou dávkou motivace do dalšího učení. Z prvního Injustice se vrací i osudové sázky, kdy vsadíte část svého ukazatele a musíte se správnou kombinací promačkat k vítězství. Tenhle prvek často otáčí zápasy, protože vítěz získá zpátky část energie, zatímco protivník inkasuje bolestivé rány.

Multiplayer je robustní a laguje jen minimálně, ale naskakovat do něj po pár odehraných zápasech je recept na zlomení vašeho ega. Na druhou stranu se během těch několika vteřin života naučíte spoustu věcí, které pak můžete pilovat v tréninkové aréně.

Tam strávíte opravdu hodně času. Hra motivuje i vizuálně – většina náročnějších komb vypadá bombasticky, a až si budete s protivníkem hrát jako s hadrovou panenkou, budete se konečně cítit jako opravdový superhrdina. V tomhle směru má Injustice 2 víc prostoru k řádění než třeba Mortal Kombat, ale zase nesklouzává k vymalování obrazovky stonásobnými nukleárními pěsťovkami jako Marvel vs. Capcom. Pojem epická držková si každý vykládá jinak; my kvitujeme s povděkem, že přes všechny efekty pořád vidíme oba bojovníky. Uvidíme, co v tomhle ohledu předvede chystaný Marvel vs. Capcom Infinite.

Nekonečno pro všechny

Jestli nabyl zděšeného dojmu, že bez schopnosti poslepu ukopnout protivníkovi hlavu během salta v záklonu a následně ho prohodit kulisami nemá hru vůbec cenu spouštět, je třeba vysvětlit další položky v menu. Injustice 2 je hrou jako stvořenou pro sólisty. Nemusíte do multiplayeru ani vkročit, a přesto na vás čekají hodiny a hodiny zábavy. Stačí kliknout na Multiverse a najdete neuvěřitelnou variabilitu, kterou možná znáte z Living Towers v Mortal Kombat X.

NetherRealm si z komiksů chytře vypůjčili koncept nekonečných alternativních realit, takže tu plníte výzvy, co se objevují klidně i několikrát denně a odehrávají se v různých verzích standardního komiksového vesmíru. Mění se kulisy, mění se podmínky, mění se cíle a mění se chování postav a jejich chvatů. Možných kombinací je nekonečně mnoho, takže i dlouhé týdny po odehrání příběhové kampaně si můžete dát svých každodenních pár minut v Injustice 2 a pokaždé objevit něco nového. Nebudeme vám bulíkovat, že je to lepší než hra s dobře namotivovaným kamarádem, spolubydlícím nebo sourozencem, ale jako náhražka to poslouží skvěle, protože dobrými nápady se v tomhle módu budete brodit až po kolena.

Zrádné lootování

Natahování herní doby zajišťují i kredity a loot boxy, kterými si můžete vylepšovat postavy. U superhrdinů je vyloženě návykové hrát si s oblečky, doplňky a nejrůznějšími gadgety. Většina lidí si bude chtít ozdobit hlavně Batmana a Supermana, protože jde o postavy, které jsou svými různými variantami pověstné. Hra ovšem během kampaně rozdává předměty podle toho, s kým zrovna hrajete, a některá kořist je navíc vázána na zvyšování vaší úrovně. Je tedy sice hezké, že máte bathelmu se svítícíma očima, ale můžete ji využít třeba až od dvacátého levelu. Důvod je jednoduchý – na tyhle zlepšováky jsou totiž vázány speciální chvaty, které bez lootu a levelování nemáte k dispozici.

Z téhle frustrace se naštěstí můžete doslova vymlátit, protože úrovně tu získáte rychle a kořist je na každém kroku, takže se nemusíte uchylovat k mikrotransakcím (nicméně, kdo chce kam...). Kouzlem loot boxů je i to, že občas najdete bezcennou cetku a jindy zas vyloženou raritu. Řešením je směna mezi hráči. Tu usnadňuje i celkem přehledné uživatelské rozhraní, takže pokud máte kromě rvaček chuť i na trochu smlouvání a taktizování, můžete na chvilku svaly vyměnit za mozek.

Vítězství zákazníků

Považovat Injustice 2 za přeskinovaný Mortal Kombat nebo jen přeleštěné pokračování jedničky je bláhovost a omyl, ze kterého vás hra vyvede už po prvním duelu. V NetherRealms mají, co se týče vylepšování herních mechanik, zlaté ručičky a daří se jim všechno, na co sáhnou. I s levelováním se daří držet postavy v rovnováze a hra je přístupná jak úplným jelimanům, co jen chtějí vidět oblíbené superhrdiny v akci, tak pokročilým mlátičům, kteří si rychle zvyknou na všechny novinky a budou se metr za metrem nořit do bezedného obsahu.

Na papíře to vypadá trochu jako perpetuum mobile. Netušíme, jak to ti čerchmanti dali dohromady, ale pokořit tuhle bojovku jako celek bude zatraceně těžké. Letos tu budeme mít hned několik zájemců o trůn krále bojových her, což je ale jedině dobře, protože když se dva perou, vyhrává vždycky zákazník.