Hydrophobia Prophecy

Noční můra

Ačkoliv je totiž hra hezčí a podle všeho se i lépe hraje, stále je to podprůměrná akce. Pojďme ale pěkně popořádku. Příběh zde v podstatě neexistuje, i když alespoň zpočátku se hra tváří jinak. Jako úvodní intro vám přehraje noční můru hlavní hrdinky, v níž někde pobíhá, a pak pravděpodobně utopená pluje hlubinou v nějaké jeskyni. Pořádně si tuto animaci užijte, ideově ani herně už se k ní nikdy nevrátíte.

Po probuzení se octnete někde, a to doslova. Nikdo se vám neodváží říct, co že to ta Královna světa (název, který vyčtete z titulků v televizi) vlastně je. Až když na ni posléze zaútočí teroristé, se dozvíte, že je to loď. Loď připomínající tolik město, že jí zprvu nebudete věřit nic jiného. Jako každá správná loď, pluje Královna světa na vodě. Jako členové každé správné teroristické skupiny se ji teroristé pokusí potopit – tentokrát pod záštitou přelidněnosti planety a ze smrti posádky plynoucí úlevy. Jak jistě tušíte, záměr teroristů se nakonec vybarví jako snaha zničit veškerou populaci na světě a vaše hlavní hrdinka jim v tom bude muset zabránit.

Tady to máte – začíná to noční můrou a končí zápletkou hodnou autora ze základní školy. Pomineme-li stupiditu děje, je třeba se ještě jednou vrátit k již zmíněnému snu. Co tu dělá? Jaký je jeho význam? V průběhu hry na to nedojdete, a tak se stal první indicií, která naznačila, že je Hydrophobia Prophecy šita ukrutně horkou jehlou. Snad jediným odkazem na noční můru na začátku je podivné dětské chichotání, které začnete slyšet, jste-li delší dobu pod vodou. I v tomto případě se jedná o absolutní neopodstatněnost, která ve hře prakticky nemá místo. Stejně tak jste mohli pod vodou slyšet cvrlikání cvrčků nebo vaše odumírající mozkové buňky a vůbec nic by se nestalo.

Nepřátelé mnoha podob

Takto do ztracena bohužel nevyznívá pouze úvodní noční můra, ale v podstatě celá hra. Hlavní protagonisté, pomáhající vám na cestě, prostě mizí. Hlavní záporačka se objeví, řekne několik vět a párkrát se objeví v animaci. Co se stane s lodí poté, co na ní skončí vaše práce? Kdo ví... Autoři jakoby prostě do hry jen házeli nápady (že jich moc nebylo, nemluvě o jejich kvalitě) a následně na ně zapomínali.

A ono se není čemu divit, když měli plné ruce práce s vymýšlením úrovní, v nichž se budete potýkat s vertikálními překážkami, nepřáteli a hlavně vodou. Hydrophobia je hra, která vás přinutí šplhat po trubkách a dosyta si tak užít toporných pohybů hlavní hrdinky a skákacích pasáží, kdy sebou dívčina sice do římsy doslova praští, ale chytit se neodhodlá. Donutí vás také likvidovat skupinky nepřátel, jejichž umělá inteligence by sice nedokázala ukočírovat ani věčně vypnutý toustovač, ale jejich kondice jim prázdno v hlavě perfektně vynahrazuje.

To si takhle jdete a najednou po vás někdo začne střílet. Z reprobeden se valí zvuky střelby pod vodou, vy jste ale na suchu... Co to tedy znamená? Samozřejmě že nepřátelé po vás střílejí z hlubin! Pět nebo šest jich vesele plave dva metry pod hladinou a kropí vás z brokovnic a útočných pušek jakoby se nechumelilo – bez potápěčského vybavení. Klidně třeba celý den. Nebo mají hlavu nad hladinou a střílejí během šlapání vody. Na to, že jsou to pouzí teroristé, ještě k tomu docela fanatičtí, je třeba je pochválit – tohle by jen tak někdo nedokázal.

Životadárná voda?

Tak, a když už tolikrát padla zmínka, co tedy ta voda? Je skutečně zpracována dobře, dost možná i výborně. Graficky sice není úplně nejkrásnější, ale namísto toho se zde skutečně chová jako živel. Loď je logicky pod útokem, všechno se hroutí a vybuchuje, tudíž je mnoho částí zaplavených. Připravit se tedy můžete nejen na brouzdání se v mělčinách či potápění do hloubek, ale hlavně na všechno mezi tím. Úroveň hladiny se totiž může stát jednou z vašich zbraní, neboť ji lze využívat nejen k řešení jednoduchých logických hádanek, ale také k boji. Stačí prostřelit sklo zatopené místnosti a už se vaší chodbou valí přívalová vlna, která umí strhnout nejen nepřátele, ale i vás. Hoří-li lineární cesta vpřed, střelte do trubky, nebo hackováním otevřete dveře, voda už si s ohněm poradí. Nepřátelé stojí u utržených elektrických kabelů? Zaplavte místnost a užívejte si divadlo...

A teď zpátky na souši. Na obalu hlavní hrdinka vypadá, že má speciální schopnosti. Čekat na ně budete celou hru, a pak je chvíli od konce dostanete. Použijete je zhruba dvakrát – jednou kvůli přebrodění elektrikou napájené vody, podruhé na hlavního bosse. Vzpomínáte na šití horkou jehlou ze začátku? Už je to tu zase. A to ani nemluvíme o tom, že spolu se schopnostmi se vám do těla dostanou nanoboti, jež je třeba držet na uzdě prostřednictvím protilátek. Hra tak měla potenciál měnit tempo v závislosti na potřebě vaší hrdinky. Bohužel ta si vzpomene, že umírá a potřebuje dávku, pouze v naskriptovaných místech, z nichž prakticky na protilátku vidíte. Stačí tedy doběhnout a sebrat ji. Do dalšího skriptu máte pokoj. Že ve hře používáte jen jednu pistoli, v níž měníte náboje, vás po tom všem asi ani nepřekvapí.

Spíše voda odpadní…

Hydrophobia Prophecy je hra uvařená z vody. Ať zkoušela, co chtěla, stále byla nemastná, neslaná a bez chuti. Uvěříte jí vážně jen tu životadárnou tekutinu, za kterou si odnáší bodík, jež ji udržuje na hraně průměru. Ačkoliv stojí pouhých pár eur, stále se jedná o peníze, které se dají daleko smysluplněji investovat do něčeho staršího a daleko lepšího. Nebo do pár balíků minerálek.