Horizon Zero Dawn: The Frozen Wilds

Verdikt
83

Tenhle datadisk dokáže svoji existenci obhájit se vztyčenou hlavou. The Frozen Wilds přichází jen s drobnými vylepšeními a oproti původní hře slabším příběhem. Na výbornou hratelnost ale nezapomíná a na ploše 10 - 15 hodin umí nabídnout výběr toho nejlepšího.

Konzole

PlayStation 4PlayStation 4

Zboží.cz
549 KčPlayStation Store

Další informace

Výrobce: Guerrilla Games
Vydání: 7. listopadu 2017
Štítky: sci-fi, otevřený svět, third person, dobrodružná, datadisk, akční

Vývojáři z Guerrilla Games nechali svůj nový unikátní svět Horizon Zero Dawn poprvé vykročit do nekompromisního světa zavedených značek a zhýčkaných hráčů letos v březnu. Horizon vykročil pravou nohou a stejně dobře má našlápnuto i datadisk The Frozen Wilds. Ten totiž nic zásadního nemění. Nabízí další dávku vytříbené hratelnosti, sympatických postav, náročných soubojů a působivého prostředí. Jen to tentokrát balí do nesrovnatelně kompaktnějšího formátu.

Namísto někdy až příliš kreativních formátů prequelu, sequelu, spinoffu či rebootu drželi tvůrci své kreativní pohnutky na uzdě a vydali obyčejný souhrn misí z pozdější fáze hry. Misí s vlastní příběhovou linkou. Misí, které jako by v původní hře chyběly, jen vás to vůbec nenapadlo. Celá hra se bez nich klidně obejde, ale zároveň nepůsobí jako zbytečný výškrabek připáleného materiálu ze dna vývojářského hrnce.

Na mamuta!

Téměř celé mrazivé dostaveníčko se odehrává v nové, nejsevernější části mapy s názvem The Cut. Tam byste se měli vydat zhruba na třicáté úrovni a připravit se zhruba na třicet pod nulou. Mazat se tu s vámi nebude počasí ani někteří členové nového kmene Banuk, zatímco si ty nepozorné z vás smáznou noví nepřátelé.

V původním Horizon Zero Dawn sice nebyla o zasněžené lokace nouze, ale ty všechny jsou oproti The Cut pohodovým zimním letoviskem. Vývojáři z všudypřítomné mrazivé zimy dokáží těžit atmosféru způsobem, že po chvíli na všechny ty pouště a džungle původní hry zapomenete.

Stačí počkat na první hustou chumelenici kombinovanou se západem slunce, následnou černočernou tmou s polární září a už jste ve hře ponoření až po uši. Boříte se po kolena do praskajícího sněhu, vidíte sotva deset metrů před sebe. Všude je tma a vedle kvílení větru a hlubokého dechu Aloy slyšíte ze všech stran nepřátele. Aloy se třese zimou a vy myšlenkou na to, zda jsou nepřátelé dál než těch deset metrů, nebo zda jste právě narazili na smečku neviditelných Stalkerů, co vám dýchají na krk.

V takových chvílích je skladatel hudby ke hře Joris de Man na střídačce a vy se za to vůbec nezlobíte. Atmosféra se dá krájet i bez jeho výborného soundtracku. Podobných chvil jsme v datadisku neprožili zrovna málo a nezbývalo než se jen kochat. Navzdory masivnímu otevřenému světu bez loadingů vypadá (a zní) Horizon pořád úžasně.

Jakto, že mě neznáte?!

Takřka perfektní audiovizuální stránka nestojí jen na prostředí. Pozadu nejsou ani nové postavy s novými příběhy. Kmen Banuků si musíte nejdřív získat na svoji stranu, jinak vás vůbec nepustí k tomu, kvůli čemu se na sever trmácíte. Chápeme, že se někdo může pokusit vydat do The Cut mnohem dříve než my, ale my přišli po dohrání hry. My zachránili svět, měli bychom tu mít natažený červený koberec, připravený vyhřátý stan a demižon sladké medoviny.

Namísto toho jsme narazili jen na další kmen nevěřících buranů, kteří si z nás udělali poskoka. To aby s sebou Aloy příště nosila životopis, jinak se s ní nebude zase nikdo bavit. Po krátkém oťukání tak rozjíždíte tradiční kolečko tance na přání: suplujete poslíčka, kurýra, vraha, opraváře, nebo osvoboditele. Všechno s cílem získat tvrdohlavé Banuky na svoji stranu.

Příběh The Frozen Wilds nebudeme vyzrazovat ani v náznacích a jakkoliv je povedený, nedá se s tím z původní hry srovnat. Chybí mu podobná intenzita, pocit, že jde o všechno, a dopad, který měl povedený konec původní hry perfektně zmáknutý. Zápletka datadisku není nějak odfláklá, jde spíš o omezení, která si na sebe ušili sami vývojáři. Na tak malém prostoru a s jedním kmenem nedokáží rozehrát divadlo poměrově srovnatelné s původní hrou.

S náplní či hratelností samotných misí ale nemáme sebemenší problém. Jsou dobře napsané, ještě lépe zahrané, a hlavně pestré i zábavné. Jen ta banučí tvrdohlavost a nedůvěra hraničící s fobií z cizích lidí nepůsobí po dohrání původní hry zrovna dobře a logicky.

Výhodou datadisku ale je, že těm nedůvěřivým postavám budete jejich emoce věřit. I ty nejpodřadnější vedlejší postavy dostaly stejnou kosmetickou péči jako Aloy. Všichni jsou tak mnohem expresivnější a místy i vtipnější než většina účinkujících z původní hry. Za to, jak se vývojářům podařilo na tak malé ploše vdechnout život tolika zajímavým postavám, smekáme klobouk. Až nás mrzelo, že s nimi nemůžeme ještě pokecat, splnit pro ně další úkol, nebo jen koukat na jejich další slovní přestřelku s jiným členem kmene.

Zimní výběr

Hratelnost se od základní hry nijak nezměnila. Žádný velký vliv na ni nemá ani hrstka nových zbraní, brnění, či nový strom schopností. Ten nese název Traveler, ale namísto zásadních nových dovedností od něj čekejte jen drobná zpříjemnění hratelnosti v čele s dvacetiprocentním zvětšením inventáře, sbíráním surovin z hřbetu robotického oře apod.

Složení všech známých herních prvků tu působí jako přiznané „the best of“, kdy tvůrci vyzobali to nejlepší z padesátihodinového Horizonu a nacpali to do třinácti hodin. Najdete tu tak jednoho Tallnecka, jeden tábor banditů, Hunting Grounds, puzzly, stealth, ale i zběsilou akci… Je tu všechno, ale ničeho tu není příliš.

I do tohoto prověřeného výběru se pokusili vývojáři vměstnat špetku nového. Těšit se tak můžete na miniaturní verzi módu Horda, kdy musíte s extrémně omezeným počtem šípů zlikvidovat několik vln nepřátel. V takovém případě nejde ani tak o akci, jako spíše o puzzle, kdy je nezbytně nutné mít soubojový systém v malíku a, obzvláště pak na vyšší obtížnosti, neminout.

Z podobného ranku jsou i pasáže jako z Uncharted, či novinka v podobě Control Towers - jednotky věží po celé mapě vysílají do svého nejbližšího okolí pulzující signál. Ten léčí nepřátele, vaše roboty omráčí a vám deaktivuje štíty. Vy tak musíte vymyslet, jak se k věži pokud možno nepozorovaně dostat, deaktivovat ji, a pak se postarat o okolní nepřátele. Jenže stealth postup se ne vždy podaří a snažit se deaktivovat věž ve chvíli, kdy kolem vás skáčou tři obří roboti, není zrovna jednoduché. Je to ale pořádně zábavné, stejně jako zbytek datadisku.

Hrnečku dost… anebo ještě nášup?

Rozum říká, že máme po bezmála sedmdesáti skvělých hodinách Horizonu už dost. Že bychom si teď dali nejraději třeba dvouletou pauzu, a pak se s chutí pustili do plnohodnotného pokračování. Srdce by se ale do světa robotických nepřátel a tvrdohlavých kmenů chtělo vrátit dřív a prožít s Aloy ještě jedno dobrodružství.

Tvůrcům z Guerrilla Games se podařilo výborný Horizon Zero Dawn doplnit o další kus obsahu, který není kdovíjak důležitý. Sám o sobě vás The Frozen Wilds o koupi hry nepřesvědčí - pokud se vám nezalíbil původní koncept, tady nic radikálně nového nenajdete. Horizon datadisk nepotřebuje. Jenže ho dostal a těží z jeho přítomnosti to nejlepší, co může. Někdy trochu uspěchaně, jindy zase nepříliš uvěřitelně, ale vždy sympaticky a zábavně.

Jestliže je Horizon Zero Dawn herním Avatarem pro novou generaci, je The Frozen Wilds sérií bonusových scén na DVD. Stejně jako u bonusových scén filmů jde ale o příjemné plus. O přesně takové to „více téhož“, které by si majitelé Horizonu neměli nechat ujít.