Horizon Zero Dawn (PC verze)

Verdikt
90

Horizon je sice už pár let starý, ale ze svých kvalit nic neztratil. Pořád jde o skvělou akční adventuru s RPG prvky v originálním otevřeném světě s povedeným příběhem. A díky PC verzi vypadá (a hýbe se) lépe než kdy dřív.

Počítač

WindowsWindows

49,99 €Steam

Další informace

Výrobce: Guerrilla Games
Vydání: 7. srpna 2020
Štítky: sci-fi, third person, otevřený svět, adventura, akční

Horizon Zero Dawn patří spousta prvenství (nová značka, nový svět, první RPG od Guerrilla Games…) a další z nich přichází právě teď: Jde o první velkou exkluzivní first party hru od Sony, která vychází na jinou platformu. V tomto případě PC. Je to bezprecedentní tah, na kterém nejsou majitelé PlayStationu nijak škodní a majitelé PC jen vydělají. A my můžeme poslušně prohlásit, že Horizon je pořád skvělý.

Na PC po víc než třech letech od vydání původní hry nevychází jen Horizon Zero Dawn, ale společně s ním také povedený datadisk The Frozen Wilds. Zvlášť je ale nekoupíte – obojí najdete na Steamu pod názvem Horizon Zero Dawn Complete Edition, kterýžto balíček vás vyjde na rozumných 50 eur. Za svoje peníze dostanete klidně vyšší desítky hodin kvalitní zábavy, skvělého příběhu a osvědčené hratelnosti.

Ten druhý Horizon

Pokud žijete jenom na PC a ostatní platformy zhola ignorujete, vězte, že Horizon Zero Dawn je akční RPG adventura ze začátku roku 2017. Tehdy vyšla exkluzivně na PlayStation 4. Její datadisk, mrazivý a neméně kvalitní The Frozen Wilds, dorazil ještě tentýž rok.

Hru vyrobili vývojáři z Guerrilla Games, do té doby známí především díky povedené střílečkové sérii Killzone. Tady vystoupili ze své komfortní zóny, najali spoustu nových lidí (především přes příběh) a udělali akční RPG v otevřeném světě, za které by se nemuselo stydět žádné jiné vývojářské studio.

Horizon Zero Dawn sbíral svého času samé pozitivní známky. A datadisk The Frozen Wilds, jakkoliv nebyl nepostradatelný, se také nadmíru povedl. Na PC nevychází remake či reimaginace, ale v podstatě „jen“ port hry a datadisku. Obsahově se tak hra od svého konzolového předobrazu prakticky neliší a PCčkáři dostávají ten stejný Horizon, jen ve vyšším rozlišení a s lepším frameratem.

Nebezpečná AI

Nejsilnější stránkou Horizon Zero Dawn je to, že nemá žádnou slabou stránku. Leckterá akční adventura s velkým otevřeným světem ohromí vizuálem, nabídne adekvátní hratelnost a je zábavná, ale třeba po příběhové stránce by zasloužila pohlavek (díváme se na tebe, Far Cry 5!). Nikoliv Horizon.

Zdejší příběh se odehrává v post-postapo světě plném lidských kmenů a především unikátních robotických zvířat. Příběh tu funguje hned na několika rovinách a všechny za to stojí.

Pokud o příběhu nic nevíte, nenechte si vyspoilovat ani čárku. Vězte ale, že má nejen hlavu a patu, ale taky všechno mezi tím. A za poslední roky jde o jeden z nejlepších herních příběhů a světů, kterými jsme měli to štěstí být očarováni.

Celé to táhne kupředu sympatická Aloy, taktéž jedna z nejlepších a nejzajímavějších ženských hrdinek. Lara by mohla závidět. Ashly Burch ji skvěle dabuje a pánové a dámy z Guerrilla Games ji skvěle napsali a rozpohybovali. Sledovat osobní rovnu příběhu Aloy, obzvláště s dojemným vyvrcholením na konci, je radost.

Vytříbené jádro

Jak už padlo výše, Horizon je akční adventura s RPG prvky odehrávající se ve velkém otevřeném světě. Ve světě, o který se dělí spousta divokých kmenů, přičemž každý z nich má své území, své problémy, své zvyky a své potřeby. Aloy do žádného z nich nepatří, a tak se musíte připravit na desítky hodin různých typů úkolů, které je ale díky výborné hratelnosti radost plnit.

Ano, nechybí ani klasika ve formě přinesení prasečích kůží, ale zaprvé to není do očí bijící, zadruhé je to výjimka a zatřetí je to zábava. Řada questů je navíc rozdělena na několik fází a úkoly typu „někam přijď – někoho zabij – vrať se pro odměnu“ byste tu napočítali na prstech jedné ruky. Vývojáři okořenili i ty nejpodřadnější questy o různé intriky, podzápletky, zrady, zvraty nebo aspoň zajímavé postavy.

A tak, zatímco některé vedlejší úkoly splníte do několika desítek minut, ty hlavní se mohou táhnout klidně i celé hodiny a okusíte během nich prakticky každou část hratelnosti. Vedle robotických nepřátel a různých tvrzí, vesniček či osad tu nechybí ani kempy s bandity a kultisty, kde o roboty ani nezakopnete.

Čas od času se navíc dostanete i do zdejší verze dungeonů, které místy vypadají jako něco od Gigera a nabízí jak náročné souboje, tak i lehké hádanky a hopsání tak trochu inspirované Tomb Raiderem.

Mezi vším tím bojováním se můžete ponořit do inventáře, kde vás čeká jednoduchý crafting. Ten je spíše doplňkem než nutností, byť zrovna šípy si vyrábět musíte. Jejich výroba je ale bleskově rychlá a intuitivní – staří vyvolat kolečko zbraní skrze Tab a na chvíli podržet myš nad konkrétním typem šípu. Pokud v tu chvíli máte dostatek surovin, plní se vám inventář novými projektily.

Samozřejmostí je klasický strom schopností, respektive stromy čtyři: Prowler, Brave, Forager a datadiskem přidaný (a minimálně ze začátku nepříliš užitečný) Traveler. Ty podporují jednotlivé herní styly víceméně tak, jak byste asi čekali a vedle bonusů ke stávajícím schopnostem nabízejí i schopnosti nové. Jen nečekejte, že budete mít ve třetině hry většinu skillů a že pak nebudete vědět, co s bodíky. K těm nejlepším dovednostem se dostanete až po desítkách hodin hraní.

Každý správný otevřený svět musí mít i nějaký ty sběratelské předměty a Horizon není výjimkou. Některé tu jsou, aby se neřeklo, zatímco jiné můžete využít u obchodníků. A ty nejzajímavější vám dodávají tunu kontextu k historii světa, k robotům a vůbec ke všemu, co by vás mohlo zajímat. Můžete je samozřejmě ignorovat, ale věřte, že pokud se do nich začtete či zaposloucháte, nebudete litovat.

Famózní hudební doprovod nemůžeme nezmínit. Hudba dělá hodně a skvělá hudba dokáže posunout zážitek na novou úroveň. A přesně to se zdejšímu soundtracku v některých klíčových momentech daří na výbornou.

Parádní souboják

Jedním z hlavních taháků Horizonu jsou střety s unikátními robotickými zvířaty, za nimiž stojí chytře vymyšlený soubojový systém. Vy máte kopí a luk, oni mají všechno možné včetně různých laserů a kanónů. Proto musíte dávat pozor a hrát podle pravidel, jinak to budete mít sakra těžké.

Každý váš první střet s novým typem nepřítele by měl začít Focusem, malým zařízením, díky němuž může Aloy své bezprostřední okolí „skenovat“. Po naskenování nepřítele vám Focus odhalí, z čeho všeho se skládá a hlavně jaké má silné a slabé stránky. Vy se tak můžete rozhodnout, jak na něj. Nic vám nebrání do něj střílet jeden šíp za druhým, ale potrvá to a trochu se u toho zapotíte.

Nebo můžete po nepříteli střílet třeba ohnivé šípy, tím ho zapálit, ochromit a dorazit kopím. Nebo, a to je většinou ideální, lze použít speciální „trhací“ šípy, zacílit na jednotlivé moduly a ty mu správně mířenou ranou doslova urvat z těla. Nepřátele tak můžete při troše štěstí a umění očesat o většinu bojových funkcí. Někdy můžete dokonce použít jejich zbraň proti nim, což je nesmírně uspokojivé.

Souboje jsou docela náročné na rychlé reakce (což je na myši a klávesnici výrazně lepší než na gamepadu) – často totiž potřebujete zacílit na jednu konkrétní malou část nepřítele, zatímco on na vás naštvaně skáče.

„Náročné“ jsou ale i na přemýšlení, protože vážně nestačí jen tak přiběhnout k nepříteli a začít se ohánět kopím. Musíte najít jeho slabiny, zacílit na ně, pak ohlodávat moduly a postupně ho takhle udolat. S jedním nepřítelem navíc bojujete jen málokdy, a i když třeba jednoho Longlega zvládnete bez větších problémů, celá tlupa najednou už může být za hranicí vašich možností.

Souboje mají dobře vyladěnou křivku obtížnosti, takže se ze začátku bojíte každého většího zvířete a leckteré radši oběhnete, protože třeba zrovna se Sawtoothem se do křížku ještě pustit nechcete. Ne že by to technicky vzato nešlo, ale prostě z něj jde respekt.

Jenže pak přijde ten moment, kdy sebevědomě nakráčíte před masivního Thunderjawa a o pár desítek vteřin později ho jeho vlastními zbraněmi rozsekáte na kousíčky, aniž by vám zkřivil jediný vlásek. V té chvíli se cítíte jako král. Nebo spíš královna.

Na PC (téměř) na výbornou

Při prvním spuštění se hra nezapne do hlavního menu, ale sama začne automaticky, bez zeptání proces „optimalizace nastavení hry na základě vašeho hardwaru“. Ten trvá podezřele dlouho, v našem případě něco málo přes 10 minut. Podivné a nezvyklé, ale je to jen jednou, tak proč ne.

Poté se vám Horizon sám spustí a v našem případě se spustil pouze na vysoké nastavení grafiky. To jsme si pak museli ručně přepnout na to nejvyšší a hra stejně šlapala jak hodinky. Tudíž jsme čekali na onu úvodní optimalizaci přes deset minut zbytečně.

Graficky vás Horizon na zadek už neposadí, ostatně bavíme se tu o více jak tři roky staré hře. To ale neznamená, že by za tu chvíli nějak ošklivě zestárla. Horizon pořád vyniká jak technicky, tak stylizací. Nejen na Aloy je radost pohledět, i když některé vedlejší postavy mají co dohánět a trocha péče animátorů by jim neuškodila.

Nikdy to ale není tak špatné jako některé vedlejší postavy v Assassin’s Creed, které působí skutečně ostudně – dabingem, kvalitou detailů i animacemi. Tady je i ta nejpodřadnější vedlejší postava pořád o úroveň výš než cokoliv vedlejšího v AC.

Vizuální parádu umí vykouzlit především prostředí – východy a západy slunce, nadužívání teplých barev hraničící s kýčem, husté sněžení, džungle, svit měsíce a podobně. Horizon je prostě pořád nádherný a okouzlující. Díky PC hardwaru je to všechno navíc hezky ostré a plynulé.

A za tuhle nádheru zaplatíte poměrně rozumnými hardwarovými nároky. Hra běžela jak po másle s jednou jedinou výjimkou – Meridianem. Největší město ve hře je sice nádherné, ale při vstupu do něj se hra vždycky zasekává. 

K PC verzi se sluší připomenout, že samozřejmě nehrajete úplně původní hru, ale její nejlepší, vylepšenou a opatchovanou iteraci. Takže například trable s těžkopádným ovládáním inventáře, na které si svého času tolik recenzentů včetně mě stěžovalo, jsou teď irelevantní – vývojáři to dávno opravili. Stejně tak přidali víc obtížností, opravili bugy a vůbec za ty roky vyladili všechno, co vyladit šlo.

Berte

Hned po prvních pár hodinách hraní jsme si napsali poznámku na závěr: „Pořád cool.“ A teď, po desítkách hodin hraní, to můžeme potvrdit, podepsat a kdybychom měli razítko, přidali bychom i to: Horizon je pořád cool.

Hra neztratila nic ze svého šarmu, pořád je nesmírně zábavná, náročná, zajímavá a prostě to za to stojí. Stála by za to i samotná, ale když je takhle v jednom balíčku i s velkým datadiskem, a navíc ještě za cenu, která je nižší než standardní cena jedné AAA hry? Berte. Horizon Zero Dawn Complete Edition má smysl jak pro ty, kteří ji už odehráli na PS4, tak pro ty, kteří třeba ani nemusí vědět, oč jde.