Hitman 2: Silent Assassin

Verdikt
87

Relativně krátká hrací doba, některé nedomyšlenosti v umělé inteligenci a pár drobných chybek - to je tak vše, co můžeme Hitmanovi 2 vytknout. Po všech dalších stránkách jde o špičkovou hru, která chvílemi připomíná spíše velmi dobrý akční thriller. Dovede vás do sebe vtáhnout a nepustí, dokud jej nedohrajete, a to i dnes, téměř patnáct let od vydání. Jen budete muset překousnout již zastaralou grafiku.

Počítač

WindowsWindows

8,99 €Steam

Konzole

PlayStation 3PlayStation 3

$16,99PlayStation Store

PlayStation 2PlayStation 2

Xbox 360Xbox 360

Nedostupné

XboxXbox

Nedostupné

Ostatní platformy

GameCubeGameCube

Nedostupné

Další informace

Výrobce: IO Interactive
Vydání: 1. října 2002
Štítky: stealth, third person, staré pecky, akční

Těžko si ho můžete s někým splést. Vysoká, štíhlá postava, hlava bez jediného vlasu, výrazné lícní kosti a chladné, nemilosrdné oči. Číslo 47. Nájemný vrah. Číslo 47 se však úvodu hry snaží najít klid a mír v sicilské vesničce Gontranno (ve skutečnosti nejde o vesnici, ale o jednoho ze svatých patronů Sicílie), kde se uchýlil do místního kostela a vypomáhá jako zahradník. Otec Vittorio má pro 47 pochopení a vše se zdá v naprostém pořádku. Avšak pouze do momentu, kdy je Vittorio unesen místní mafií. Požadavek na výkupné zní 500 tisíc dolarů. Jakkoliv je 47 díky svým výdělkům z dřívějška bohatý, tolik peněz prostě nemá. Nezbývá tedy, než se vrátit od zahradničení ke krvavé práci... 

Toliko zhruba k příběhu, v průběhu hraní je postupně odkrýván pomocí nádherně provedených enginových sekvencí, které hře dávají ještě filmovější nádech než měl původní Hitman. Úkoly jsou rozesety po celém světě, od Itálie přes Rusko, Malajsii nebo Indii až po exotické Japonsko. A můžete si být jisti, že variabilita je značná - od komorních map s pár postavami a jedním domem až po gigantickou hornatou oblast v severním Japonsku, kde si naběháte pěkných pár kilometrů.

Různorodé řešení misí

Celkem na vás čeká misí 21, mezi nimiž se posouváte vpřed podle předem stanoveného klíče. Jinak by to vzhledem k pevné příběhové linii ani nešlo. Společný mají mise bez výjimky hlavní postup - infiltrovat určité místo, zabít nebo osvobodit cílovou osobu, případně pobrat nějaké ty důkazy atp. a následně z místa činu zmizet. Jak už si s těmito úkoly poradíte, závisí jen a jen na vás. Přesně tak, nemusíte dlouhé hodiny bloumat nad tím, jakou cestu si level designér připravil - postupů je vždycky na výběr spousta, ať už se chcete chovat co nejprofesionálněji, zůstat nevidění a nechat za sebou co nejméně mrtvých těl, nebo si chcete spíš vychutnat brutální vysekávání jednoho strážce po druhém.

Již neplatí otravné pravidlo, že při spuštění alarmu je mise automaticky v háji - kdo říká, že je neúspěch zabít kromě hlavního cíle i 30 bodyguardů? Pokaždé se však dá přijít minimálně na jeden způsob dokončení mise s použitím co nejmenšího násilí a za to patří autorům hned v úvodu velký aplaus.

Tichým zabijákem nebo masovým vrahem?

V tom totiž tkví pravá krása Hitmana 2 - každý si ho může dohrát jak chce, tedy pokud si nevyberete hned tu nejtěžší obtížnost, která pravda poněkud limitující je. Zároveň však dostanete za co nejtišší průchod misí odpovídající ocenění - krom toho, že je jednoduše nepopsatelný pocit po projití obrovského komplexu se spoustou stráží, kdy za vámi zůstane jen mrtvola vyznačené osoby a vy si v klidu odejdete po anglicku. Nedostanete se např. ke všem zbraním, pokud si v některých misích nedáte pozor a vyvoláte příliš velké množství alarmů, nebo zbytečně zabijete nevinné lidi.

Tato volnost přímo vede k další dimenzi různorodosti - nikdy totiž nevíte, do jaké přestřelky se dostanete, proti kolika protivníkům budete bojovat a zda to nějak ovlivní výsledek mise, např. vyleká cílovou osobu, která následně uteče. Výsledkem je neustálé napětí a velmi realistický pocit z právě probíhající mise. Nic není předem připravené a záleží jenom na vás, jaké prostředí si vytvoříte.

Indikátor podezření

Jedním ze základních stavebních kamenů úspěchu je skrývání a matení nepřátel pomocí převleků. Pod ukazatelem zdraví naleznete další, který indikuje míru podezření, kterou právě kolem sebe vyvoláváte. Dokud je v černém, můžete být víceméně v klidu, pulzující červená je varující a pokud se červená téměř nehne z místa, můžete si být jisti, že vám někdo jde po krku. Podezření můžete ovlivnit velkou škálou činností, pro začátek (ne)běháním. Běžící člověk bez výjimky přitáhne mnohem větší pozornost, než osoba klidně kráčející - může jít všechno jako po másle, ale stačí se v nepravou chvíli na nepravém místě pohybovat příliš nápadně a je každému jasné, kdo jste.

Od mrtvých mužů (ženské módní kreace na sebe z lehce pochopitelných důvodů 47 vzít nemůže) si po jejich eliminaci přivlastníte šaty a samozřejmě máte možnost je odtáhnout na místo, kde nebudou vzbuzovat tolik pozornosti, pokud možno žádnou. Animace převlékání, kdy prostě v jeden moment máte šaty X a o vteřinu později šaty Y, sice realistická není ani náhodou, ale urychluje hratelnost.

Nutnost zpomaleného pohybu

Naproti tomu velmi realisticky působí začlenění postavy 47 do okolního světa - pro splynutí se členy Yakuzy, kteří jsou tetování po celém těle, vám nebude stačit ani opravdu dobrý převlek, a v Indii nepomůže dvoumetrovému bělochovi ani opravdu hezký turban. Když však ti samí Japonci mají na sobě v mraze termoregulační výbavu přes celé tělo včetně obličeje, hned je situace jiná, stejně tak dobře zapadnete se svým vzhledem i mezi ruské vojáky. Poněkud nelogické je, že po odtažení těla nikomu nevadí velká krvavá skvrna, na druhou stranu opět nemůžeme hře nic vyčítat, pokud by si totiž protivníci všímali i krve, hra by se nutně stala přehnaně obtížnou.

Krom chůze a běhu máte k dispozici ještě plížení a pomalou chůzi ve skrčení. Ve skrčené pozici se vám tolik neklepe muška při ostřelování, plíživý pohyb je zase nutný pokud plánujete někoho zezadu uškrtit nebo uspat chloroformem. Tyto činnosti jsou kvůli zpomalenému pohybu poměrně dost těžké a chvíli bude trvat, než se vám povede někoho takto skutečně eliminovat - první pokusy většinou končí otočením budoucí oběti a klasickou přestřelkou.

Omezené ukládání pozic

Nejkontroverznějším prvkem Hitmana byla absence jakéhokoliv save systému v průběhu hry. IO Interactive si vzali ponaučení i v tomto směru, a tak na nejlehčí obtížnost máte k dispozici pozic pro uložení hned 7, na prostřední 2, ale na nejtěžší musíte opět jet takříkajíc z jedné vody načisto. To je jen dobře, počty pozic jsou odpovídající pro každou obtížnost a pokud byste i na úrovni Professional chtěli hrát hru jako Quake, všechny savy by vám stejně byly k ničemu.

Rozdíly mezi obtížnostmi však pokračují i za hranice save systému - krom nejlehčího stupně musíte míření sami korigovat, hodnocení se s počtem zabitých osob rychleji snižuje a na nejtěžší obtížnosti přijdete i o největší pomůcku při hraní, totiž zobrazení všech osob na velmi přesné a detailní mapě. Pokud tedy mluvíme o Hitmanovi 2 na lehčích obtížnostech stále jako o převážně akční hře, úroveň Professional jej skutečně posouvá k simulátoru vraha se vším všudy.

Orchestrální doprovod

Stejně dobře je vyveden i zvuk, hudba se v průběhu misí dynamicky mění v závislosti na momentální situaci, a pokaždé přesně padne. Některé části soundtracku dokonce nahrál Budapešťský symfonický orchestr a profesionalita je opravdu znát. Obzvláště působivé je jemné, pomalé utlumení hudby v momentě, kdy se vám povede zabít svůj cíl.

Hitman 2 si vás bez potíží získá a po celou dobu hraní u něj budete přilepení jak klíště. Chytlavý příběh, plánování dokonalé akce. Nejvíce bodů si však hra zaslouží něčím, co se objeví jen čas od času - zlepšení všech vlastností vytýkaných svému předchůdci a splnění snad všech slibů, které vývojáři učinili. Snad jen by mohlo přibýt pár dalších misí. I tak se ale jedná o velmi zábavný kousek.